Večer tří minioper aneb Jak si Diversa připomněla osobnost Jiřího Bulise

Večer tří minioper aneb Jak si Diversa připomněla osobnost Jiřího Bulise

Skladatel a hudebník Jiří Bulis (1946–1993), známý skrze scénickou a dramatickou tvorbu, před třiceti lety navždy opustil brněnskou divadelní scénu, kde jeho činnost byla spjata především s brněnským HaDivadlem (dřívější prostějovské Hanácké divadlo) nebo Divadlem Husa na provázku. Ve dvoře právě této posledně jmenované scény se ve čtvrtek 29. června uskutečnila premiéra tří Bulisových minioper původně napsaných pro HaDivadlo. Vše se odehrálo v nastudování Ensemble Opera Diversa a v režii zpěvačky a kmenové režisérky Kateřiny Křivánkové. Hudba Jiřího Bulise se dočkala aranžmá brněnské skladatelky Dady Klementové, která také stojí za hudebním nastudováním. Diváci si tak poslechli tři originální kusy i v podání komorní hudební složky Ensemble Opera Diversa: Dada Klementová (klavír), Jan Bělohlávek (housle), Iva Wiesnerová (violoncello), Lubor Pokluda (klarinet, basklarinet).

První z minioper Guma je dílem napsaným na libreto herce Miloše Černouška (též známý pod pseudonymem Cyril Drozda). Poprvé zazněla v roce 1985 v režii Arnošta Goldflama jako součást autorské inscenace Guma (epizody ze života Josefa G.). Komickým ztvárněním zobrazuje život Josefa Gumy (Peter Gáč), který musí plnit své pracovní povinnosti, i když mnohem raději kupříkladu skládá básně. Odpor k práci a silné nutkání tvořit (prokrastinovat) je komentováno a kritizováno sborem. V něm se představili zbylí členové pěvecké složky Ensemblu Opera Diversa: Aneta Podracká Bendová, Klára Jelínková, Tereza Gazárková, Aleš Janiga a Michael Robotka. Zde bylo místo i pro samotného diváka a jeho fantazii v otázce, koho nebo co onen sbor symbolizuje. Svědomí? Vnitřní hlasy? Komickým či přímo ironizujícím způsobem zpěváci hlavní postavě nastavují zrcadlo – realitu, se kterou Josef Guma musí bojovat. Grotesknost spojenou s melancholií (pro Bulise velmi charakteristickou) podtrhoval také lidový ráz hudby, výrazný hlavně v melodii a podpořený tanečními kreacemi zpěváků. Opera a její diversní nastudování v sobě skrývá také mnoho odkazů a narážek – např. archetyp postavy hrbatého sluhy či aluze na fungování minulého režimu odrážející se vesměs v samotném text.

Co nebo kdo je to ten Smrtipot? Hlavní téma druhé stejnojmenné miniopery večera vychází z textu Alexandra Ivanoviče Vveděnského, který přeložil Václav Daněk. Tragikomická inscenace pro mužské sólo, dva vypravěče a sbor přenáší posluchače do situace, v níž umírající otec zná na tuto otázku odpověď a rád by ji sdělil svým synům. Synové ovšem netouží jen po samotné odpovědi. Otcovu pomatenost věrohodně pěvecky i herecky ztvárnil Aleš Janiga. Syny si v tomto případě zahráli Tereza Gazárková, Peter Gáč a Michael Robotka. Jejich sourozeneckou chamtivost, touhu i nevraživost komentovali vypravěči – Aneta Podracká Bendová a Klára Jelínková – v rolích sestřiček. Režisérce Křivánkové se pohybem podařilo satiricky vykreslit ojedinělou rodinnou situaci, která i přes svoji vážnost neustále překypovala vtípky (čtverylka, okradení otce o zlaté prsteny aj.). Nutno dodat, že oproti zbylým dvěma operám se v této hře vyskytovalo nejvíce mluveného slova. To kladlo větší nároky na deklamaci, která vzhledem k otevřenému prostoru dvorku Divadla Husa na provázku nebyla vždy dostačující.

Večer uzavřela třetí miniopera s názvem Balada o čtyřech holkách, panně a plukovníkovi opět na text Alexandra Ivanoviče Vveděnkého v překladu Václava Daňka. Původně se Smrtipot a Balada hráli dohromady v inscenaci Zrcadlení (1984), taktéž v režii Arnošta Goldflama. V našem případě se jednalo o krátkou zpěvohru oplývající romancí, svůdností i důvtipem. Dívky (Aneta Podracká Bendová, Klára Jelínková, Tereza Gazárková) jsou sváděny dvěma mladíky (Aleš Janiga, Peter Gáč), když v tom do hry vstoupí ruský důstojník (Michael Robotka). Z dam si chlípný a nabubřelý voják vybere svou „oběť“, kterou se mermomocí snaží svést. Opera s elegancí ukazuje ženskou intuici a rozmarnost, při níž žádná z dívek nepřijde k újmě. Smyslné a hravé duety, ariosa či krátké sborové výstupy jsou textově i dějově odlehčené.

Uvolněnou atmosféru večera, která prostupuje celým dílem Jiřího Bulise, navozoval i samotný prostor dvorku Divadla Husa na provázku a bezprostřednost účinkujících. Jednotlivé pauzy mezi operami vyplnil komentář scénáristky a kostymérky Sylvy Markové společně s hudebními vstupy skladatelky a klavíristky Dady Klementové. Hudebnímu nastudování není co vytknout. Charakterem i stylem hudby muzikanti vkusně doprovázeli své kolegy, dokreslovali jednotlivé scény a podporovali pěvecké party. Rozmanitost obsazení všech tří minioper také poukázala na interpretační flexibilitu ansámblu: každý ze zpěváků měl příležitost vyniknout jak v hlavní, tak ve vedlejší roli.

Program:

Guma

Smrtipot

Balada o čtyřech holkách, panně a plukovníkovi

Obsazení:

Aneta Podracká Bendová

Klára Jelínková

Tereza Gazárková

Aleě Janiga

Michael Robotka

Peter Gáč

Dada Klementová – klavír

Jan Bělohlávek – housle

Iva Wiesnerová – violoncello

Lubor Pokluda – klarinet, basklarinet

Foto archiv EOD

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce