Velikonoční festival duchovní hudby zahájen, ne však bezchybně

Velikonoční festival duchovní hudby zahájen, ne však bezchybně

Velikonoční festival duchovní hudby včera večer v Brně odstartoval svůj 27. ročník. Tentokrát pod zastřešujícím tématem Zahrada, vinice. Přehlídka duchovní hudby láká své posluchače nejen vysokou kvalitou hudební produkce, ale do značné míry také propracovaným dramaturgickým plánem, který vždy v souladu s každoročním tématem uvádí po boku historických hudebních milníků díla nová, neotřelá nebo alespoň nepříliš často slýchaná. Ačkoliv skutečným středobodem nedělního večera bylo jediné oratorium Ludwiga van Beethovena Kristus na hoře Olivetské, Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno zahájili zatím poslední ročník festivalu offertoriem Intende Voci od Franze Schuberta.

Dirigent Petr Fiala, který shodou okolností v tento den oslavil své 75. narozeniny, řídil první část programu. Již od prvních tónů Schubertova offertoria bylo zřejmé, že orchestru nebude třeba vytýkat nedostatečnou práci s dynamikou, rytmickou nejednotnost nebo výrazovou nevyrovnanost. Naopak – orchestr nasadil křehce, ale přesvědčivě. Sametový a konejšivý zvuk se výtečně snoubil s tématem hudebního díla. Sbor, který taktéž zastával v díle důležitou roli, tvořil s orchestrem a sólovým hobojem jednotné hudební těleso. Nejdůležitější součástí skladby však byl bezesporu sólový tenor. A zde se počala objevovat podivná dichotomie, která prostupovala celý večer.

fb_zahajeni_vel-festivalu_2018_zahrada_olivetska_02

Tenorista Jan Petryka, který vystupoval nejen v Schubertově díle, ale ztvárnil i Ježíše v Beethovenově oratoriu, má nepochybně půvabnou barvu hlasu, která se výtečně kloubí s orchestrální hudbou. Škoda jen že nedokázal na zahajovacím koncertě festivalu vytáhnout všechny své trumfy. Po dobu Schubertovy skladby si sice ještě zachovával intonační jistotu, nešlo však přehlédnout, jakou námahu mu některé části způsobují. Zcela zbytečné a kontraproduktivní bylo také všudypřítomné vibrato. Proč jen zpěvák rozechvíval každičký jednotlivý tón bez ohledu na jakoukoliv hudební logiku? Nejenže tak vůbec nezapadal do jemného a konejšivějšího obrazu orchestru, ale především zbytečně zastíral nepopiratelně líbeznou barvu svého hlasu.

Beethovenovo oratorium stojí většinou mimo zvláštní pozornost hudebníků i posluchačů – autor sám se ke svému dílu vyjadřoval kriticky a hudební literatura nabízí množství jiných kvalitnějších děl. Stejně jako u každého hudebního díla však i zde záleží do značné míry na odhodlání interpretů a na snaze dirigenta objevit skryté kouzlo Beethovenova jediného oratoria. Podobně jako u první poloviny programu však zůstal výsledek poněkud rozpačitý.

Opět je na místě pochválit orchestr, který zdařile následoval dirigenta Mariána Lejavu. A až na skutečně drobné nedostatky předvedli hudebníci velmi kvalitní, dynamicky nápaditý, barevně pestrý, rytmicky přesný a výrazově jednotný výkon. Taktéž sbor orchestru zdařile sekundoval a dokázal díky citlivému vedení vhodně volit dynamické i výrazové odstíny zpěvu. Jako problematické se tedy opět ukázaly sólové zpěvy. Jan Petryka, který v tomto díle omezil vibrato na schůdnou mez, už bohužel nedokázal zabránit hlasové únavě v projevu. Jeho zpěv tak ve vyšších polohách ztrácel na síle, barvě, a co hůře – i na intonaci. Na poslední tóny melodie, ve které graduje typicky beethovenovské hudební napětí, bohužel Petryka už nedosáhl. Obrazně i doslova.

Také postavu Serafa v provedení sopranistky Nicoly Prokschové postihly hlasové problémy. Zatímco v závratných výškách Prokschová oslňovala jasným a čistým tónem, v mnohem jednodušších a častějších pasážích se intonačně topila v čtvrttónech. Zpěvačka občas nejenže špatně nasadila cílený tón, ale tu a tam úplně ohýbala melodiku původního hudebního sdělení. Tyto okamžiky se pak projevovaly nepřeslechnutelným zlomením hlasu a jakýmsi nedotažení k prvotně zamýšlenému tónu. Bylo by však nefér nezmínit její relativně přirozenou a nepřehnanou práci s vibratem a jinými ozdobami. A ačkoliv se v mnoha případech jednalo o intonační nedostatky, které zřetelně vystupovaly z hudební faktury, ve své podstatě se šlo o kvalitní zahájení Velikonočního festivalu duchovní hudby. Basista Martin Gurbaľ předvedl nejjistější pěvecký výkon; ačkoliv i vzhledem k relativně nízkému zastoupení sólového basu ve výsledné skladbě částečně zanikal.

fb_zahajeni_vel-festivalu_2018_zahrada_olivetska_04

Velikonoční festival duchovní hudby zahájila dvě významná, ale jinak relativně spoře uváděná díla velkých autorů klasicistní a ranně romantické hudby. Pokud jste šli na koncert v domnění, že uslyšíte geniální hudbu a bezchybná provedení, pak jste mohli z kostela sv. Janů odcházet zklamáni. Nicméně pokud dovedete ocenit velmi kvalitní výkon orchestru a sboru, a přitom odpustit ne vždy bezchybné výkony sólistů, mohli jste na zahajovacím koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby být spokojeni a dobře naladěni také na nadcházející koncerty.

FRANZ SCHUBERT Intende voci, offertorium pro tenor, sbor a orchestr, LUDWIG van BEETHOVEN Kristus na hoře Olivetské, oratorium op. 85

soprán Nicola Proksch, tenor Jan Petryka, bas Martin Gurbaľ, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr a dirigent Petr Fiala (Schubert), Filharmonie Brno, dirigent Marián Lejava (Beethoven). Kostel svatých Janů Brno, 25. března 2018

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce