Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová Karafiátová, Jana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).
Koncert zahájila brněnská filharmonie Adagiem ze Smyčcového kvintetu F dur Antona Brucknera v transkripci pro smyčcový orchestr Stanisława Skrowaczewského. Většina posluchačů si pravděpodobně spojí Brucknerovo jméno spíše se symfonickou tvorbou. Třetí věta jeho smyčcového kvintetu patří plným právem mezi autorova vrcholná díla. Jeho Adagio – hloubavé, pokorně plynoucí, teskné, a přesto plné naděje – se stalo ideálním zahájením koncertu, jehož hlavním tématem bylo duchovní i hudební rozjímaní. Akustické podmínky petrovské katedrály nemají mnohdy pochopení pro výrazně polyfonické a rytmicky členité skladby, jejichž hudební účinek stojí a padá na čitelnosti jednotlivých hlasů. Naopak u děl s pravidelným a pozvolným pulzem dokáže akustika chrámu ještě více umocnit jejich celistvost. Melodicky široké, tempově umírněné a rozjímavé Adagio bylo z tohoto hlediska ideální volbou nejen tematicky, ale především akusticky. Ostatně šéfdirigent Davies měl evidentně akustické možnosti sálu na paměti a dle nich také rozlišoval dynamické odstíny, přičemž důkladně naslouchal ozvěně sálu a veškerým crescendům a decrescendům dal dostatek času na to, aby projevily svůj hudební účinek. Adagio bylo ideální volbou nejen z hlediska rytmu a tempa, ale také obsazení. Jednotlivé hlasy smyčcové sekce zabalil dlouhý dozvuk chrámové lodi do sametového hávu, který spojil všechny nástroje do stejnorodé (v tom nejlepším slova smyslu) masy.
Přestože smyčcový orchestr vystřídali zpěváci z Hard-Chor Linz pod vedením Alexandera Kollera, skladbám Antona Brucknera konec nebyl. Hned dalším dílem na programu byla totiž jeho Locus iste. Členové sboru se postavili po stranách chrámové lodi, takže dojem z delikátního a dynamicky vybroušeného hudebního nastudování byl navíc umocněn i prostorovým zážitkem. Zatímco u Locus iste byly jednotlivé hlasy v rámci obou stran promíchány, v následujícím Miserere Knuta Nystedta byla jedna strana obsazena altem, druhá tenorem a v zádech posluchačů stanul bok po boku soprán s basem. Enormně působivé byly kaskádové nástupy jednotlivých hlasů, které byly navíc znásobeny dechberoucí kontrolou zpěváků nad dynamikou. Také v těch nejtišších okamžicích zůstávali intonačně přesní a výrazově jednotní. Na zbývající dvojici sborových děl – Brucknerovo Christus factus est a Stabat Mater Vytautase Barkauskase – se i zpěváci z bočních stran chrámové lodi přesunuli přímo za návštěvníky. Právě Stabat Mater se dle mého stalo ukázkou nejen pěveckého mistrovství sboru, ale také kvality samotného nastudování. Výrazová kontrola byla u náhlých dynamických skoků neochvějná; řezavé, stále stoupající glissando bylo z hlediska dynamiky i výšky bezmála matematicky přesné. Opakované zvolání Stabat Mater! evokovalo rozvášněný a slepě rozzuřený dav… byl to pravděpodobně zásah vyšších sil, že nevypnutý telefon zazvonil do ticha až poté, co dozněly poslední napnuté tóny Barkauskasova Stabat Mater.
Úterní Rozjímání pro orchestr ukončila kantáta So Shall He Descend (Tak sestoupí) estonského autora Toivo Tuleva, kterou pro Velikonoční festival duchovní hudby zkomponoval roku 2019. Téhož roku zazněla – stejně jako dnes – v katedrále sv. Petra a Pavla za přítomnosti samotného skladatele. So Shall He Descend exponuje hned na samém počátku řadu půvabných barevných kombinací: tesknou a mysteriózní melodii flétny, nápadité perkuse, vyhrocené plochy smyčců. Poměrně záhy se stává skladba statickou a postrádá výraznější vnitřní pohyb. Kdyby bylo dílo poloviční, byl by jeho hudební a emoční účinek (a to jak ve vyhrocených, tak i v těch smířlivých částech) mnohem vyšší. Kantátě zkrátka schází vnitřní kinetika, která by dala do kontextu mnohdy dlouhé a zbytečně stagnující hudební plochy. Tento dojem nezachrání ani kvalitní sólové obsazení v podobě Claudea Goebl, Johanny Krokovay, Jana Petryky a Wolfganga Resche. Většině sólových výstupů schází výraznější hudební vývoj, což pocit „nikam směřující neměnnosti“ pouze akcentuje. Nastudování bylo nicméně povedené, a to nejen z hlediska sólových zpěváků, ale také orchestrálních hráčů, malého sboru i sboru Hard-Chor Linz. Davies dával bedlivý pozor, aby vynikly obzvláště ty pestré a nápadité nástrojové kombinace. Zůstává však s podivem, že byla kantáta takto brzy po svém nedávném provedení v rámci festivalu opět nastudována. Již první uvedení totiž vzbudilo rozporuplné reakce, a přestože tentokrát byla kvalita interpretace mnohonásobě větší, odhalila nedostatky, které jsou inherentní součástí díla.
Třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby přinesl do katedrály sv. Petra a Pavla zatím nejpestřejší program 29. ročníku, a to nejen z hlediska obsazení, ale také kompozičních stylů. Vedle sebe stanula hudba pro smyčcový orchestr, sbor i nástrojově bohatá orchestrální kantáta, kromě toho však zazněly různé úhly pohledů na to, jak má vypadat upřímné duchovní hudební rozjímání. Naštěstí neexistuje žádná „jediná správná“ cesta.
ANTON BRUCKNER / arr. Stanisław Skrowaczewski: Adagio ze Smyčcového kvintetu F dur
ANTON BRUCKNER: Locus iste pro sbor a cappella
KNUT NYSTEDT: Miserere pro sbor a cappella
ANTON BRUCKNER: Christus factus est pro sbor a cappella
VYTAUTAS BARKNAUSKAS: Stabat Mater pro sbor a cappella
TOIVO TULEV: So Shall He Descend (Tak sestoupí) pro sóla, sbor a orchestr, objednávka festivalu z roku 2019
Claudia Goebl soprán
Johanna Krokovay alt
Jan Petryka tenor
Wolfgang Resch baryton
coro piccolo: Lucie Netušilová, Jana Vondrů, Pavla Radostová
Hard-Chor Linz
sbormistr Alexander Koller
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies
Katedrála sv. Petra a Pavla
12. dubna 2022, 19:00
Zatím nebyl přidán žádný komentář..