Velikonoční rozjímání pro orchestr, sbor a brněnskou katedrálu

Velikonoční rozjímání pro orchestr, sbor a brněnskou katedrálu

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová Karafiátová, Jana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).

Koncert zahájila brněnská filharmonie Adagiem ze Smyčcového kvintetu F dur Antona Brucknera v transkripci pro smyčcový orchestr Stanisława Skrowaczewského. Většina posluchačů si pravděpodobně spojí Brucknerovo jméno spíše se symfonickou tvorbou. Třetí věta jeho smyčcového kvintetu patří plným právem mezi autorova vrcholná díla. Jeho Adagio – hloubavé, pokorně plynoucí, teskné, a přesto plné naděje – se stalo ideálním zahájením koncertu, jehož hlavním tématem bylo duchovní i hudební rozjímaní. Akustické podmínky petrovské katedrály nemají mnohdy pochopení pro výrazně polyfonické a rytmicky členité skladby, jejichž hudební účinek stojí a padá na čitelnosti jednotlivých hlasů. Naopak u děl s pravidelným a pozvolným pulzem dokáže akustika chrámu ještě více umocnit jejich celistvost. Melodicky široké, tempově umírněné a rozjímavé Adagio bylo z tohoto hlediska ideální volbou nejen tematicky, ale především akusticky. Ostatně šéfdirigent Davies měl evidentně akustické možnosti sálu na paměti a dle nich také rozlišoval dynamické odstíny, přičemž důkladně naslouchal ozvěně sálu a veškerým crescendům a decrescendům dal dostatek času na to, aby projevily svůj hudební účinek. Adagio bylo ideální volbou nejen z hlediska rytmu a tempa, ale také obsazení. Jednotlivé hlasy smyčcové sekce zabalil dlouhý dozvuk chrámové lodi do sametového hávu, který spojil všechny nástroje do stejnorodé (v tom nejlepším slova smyslu) masy.

Přestože smyčcový orchestr vystřídali zpěváci z Hard-Chor Linz pod vedením Alexandera Kollera, skladbám Antona Brucknera konec nebyl. Hned dalším dílem na programu byla totiž jeho Locus iste. Členové sboru se postavili po stranách chrámové lodi, takže dojem z delikátního a dynamicky vybroušeného hudebního nastudování byl navíc umocněn i prostorovým zážitkem. Zatímco u Locus iste byly jednotlivé hlasy v rámci obou stran promíchány, v následujícím Miserere Knuta Nystedta byla jedna strana obsazena altem, druhá tenorem a v zádech posluchačů stanul bok po boku soprán s basem. Enormně působivé byly kaskádové nástupy jednotlivých hlasů, které byly navíc znásobeny dechberoucí kontrolou zpěváků nad dynamikou. Také v těch nejtišších okamžicích zůstávali intonačně přesní a výrazově jednotní. Na zbývající dvojici sborových děl – Brucknerovo Christus factus est a Stabat Mater Vytautase Barkauskase – se i zpěváci z bočních stran chrámové lodi přesunuli přímo za návštěvníky. Právě Stabat Mater se dle mého stalo ukázkou nejen pěveckého mistrovství sboru, ale také kvality samotného nastudování. Výrazová kontrola byla u náhlých dynamických skoků neochvějná; řezavé, stále stoupající glissando bylo z hlediska dynamiky i výšky bezmála matematicky přesné. Opakované zvolání Stabat Mater! evokovalo rozvášněný a slepě rozzuřený dav… byl to pravděpodobně zásah vyšších sil, že nevypnutý telefon zazvonil do ticha až poté, co dozněly poslední napnuté tóny Barkauskasova Stabat Mater.

Úterní Rozjímání pro orchestr ukončila kantáta So Shall He Descend (Tak sestoupí) estonského autora Toivo Tuleva, kterou pro Velikonoční festival duchovní hudby zkomponoval roku 2019. Téhož roku zazněla – stejně jako dnes – v katedrále sv. Petra a Pavla za přítomnosti samotného skladatele. So Shall He Descend exponuje hned na samém počátku řadu půvabných barevných kombinací: tesknou a mysteriózní melodii flétny, nápadité perkuse, vyhrocené plochy smyčců. Poměrně záhy se stává skladba statickou a postrádá výraznější vnitřní pohyb. Kdyby bylo dílo poloviční, byl by jeho hudební a emoční účinek (a to jak ve vyhrocených, tak i v těch smířlivých částech) mnohem vyšší. Kantátě zkrátka schází vnitřní kinetika, která by dala do kontextu mnohdy dlouhé a zbytečně stagnující hudební plochy. Tento dojem nezachrání ani kvalitní sólové obsazení v podobě Claudea Goebl, Johanny Krokovay, Jana Petryky a Wolfganga Resche. Většině sólových výstupů schází výraznější hudební vývoj, což pocit „nikam směřující neměnnosti“ pouze akcentuje. Nastudování bylo nicméně povedené, a to nejen z hlediska sólových zpěváků, ale také orchestrálních hráčů, malého sboru i sboru Hard-Chor Linz. Davies dával bedlivý pozor, aby vynikly obzvláště ty pestré a nápadité nástrojové kombinace. Zůstává však s podivem, že byla kantáta takto brzy po svém nedávném provedení v rámci festivalu opět nastudována. Již první uvedení totiž vzbudilo rozporuplné reakce, a přestože tentokrát byla kvalita interpretace mnohonásobě větší, odhalila nedostatky, které jsou inherentní součástí díla.

Třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby přinesl do katedrály sv. Petra a Pavla zatím nejpestřejší program 29. ročníku, a to nejen z hlediska obsazení, ale také kompozičních stylů. Vedle sebe stanula hudba pro smyčcový orchestr, sbor i nástrojově bohatá orchestrální kantáta, kromě toho však zazněly různé úhly pohledů na to, jak má vypadat upřímné duchovní hudební rozjímání. Naštěstí neexistuje žádná „jediná správná“ cesta.

ANTON BRUCKNER / arr. Stanisław Skrowaczewski: Adagio ze Smyčcového kvintetu F dur

ANTON BRUCKNER: Locus iste pro sbor a cappella

KNUT NYSTEDT: Miserere pro sbor a cappella

ANTON BRUCKNER: Christus factus est pro sbor a cappella

VYTAUTAS BARKNAUSKAS: Stabat Mater pro sbor a cappella

TOIVO TULEV: So Shall He Descend (Tak sestoupí) pro sóla, sbor a orchestr, objednávka festivalu z roku 2019

Claudia Goebl soprán

Johanna Krokovay alt

Jan Petryka tenor

Wolfgang Resch baryton

coro piccolo: Lucie Netušilová, Jana Vondrů, Pavla Radostová

Hard-Chor Linz

sbormistr Alexander Koller

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

Katedrála sv. Petra a Pavla

12. dubna 2022, 19:00

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce