Velkolepý komorní závěr festivalu Concentus Moraviae

Velkolepý komorní závěr festivalu Concentus Moraviae

Letošní 27. ročník festivalu Concentus Moraviae je po takřka měsíci plném hudby minulostí. Slavnostní závěrečný koncert v Kongresovém centru Zlín představil program složený z písní Ernesta Chaussona, Igora Stravinského, Johannese Brahmse, Richarda Strausse, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Jako sólistka vystoupila mezzosopranistka a patronka přehlídky Magdalena Kožená. Po jejím boku stanuli klavírista a dirigent Sir Simon Rattle, flétnista a dramaturg tohoto ročníku Kaspar Zehnder, houslista Giovanni Guzzo, houstlistka Rahel Maria Rilling, violista Amihai Grosz, violoncellista Dávid Adorján a klarinetista Christopher Richards. Dvořákovy písně speciálně pro tento soubor zaranžoval anglický skladatel a dirigent Duncan Ward.

Večer zahájila křehká píseň Chanson perpétuelle Ernesta Chaussona (1855–1899), která je současně autorovým posledním dokončeným dílem. Skladbu inspirovaly verše ze sbírky Le coffret de santal (Santalová skříňka) Charlese Crose a věnoval ji zpěvačce Jeanne Raunay, která ji ještě před skladatelovým úmrtím stihla v lednu 1899 provést. Magdalena Kožená pojala své nastudování spíše expresivně a s ohledem na tragický charakter díla i samotného textu o nenaplněné lásce. Interpretace byla výrazově plná a dynamicky pestře odstupňovaná, což vytvářelo několik velmi povedených vrcholů v rámci celé písně. Hudebníci byli se sólistkou i mezi sebou výtečně spojeni a výsledek byl nejen dynamicky vyvážený, ale také výrazově i rytmicky jednotný a pevný.

Třemi písněmi na texty Williama Shakespeare od Igora Stravinského se zpěvačka posunula nejen od francouzštiny k angličtině, ale také od hudby konce 19. století k mnohem modernější kompozici. I zde se sólistka držela spíše expresivnějšího výrazu, který však na několika místech zněl poněkud přepjatě a těžce. Určitá lehkost scházela především písni When Daisies Pied (Když petrklíče kvetou), naopak ve Full fadom five (Pět sáhů v hloubi) byla míra expresivity a určité„hravosti či lehkosti ideálně vyvážená.

Zpěvaččin talent pro jemnou lyriku se nejvíce projevil ve skladbě Fünf Ophelia-Lieder (Pět Oféliiných písní) od Johannese Brahmse na texty ze Shakespearova Hamleta. Již úvodní z pětice – Wie erkenn‘ ich dein Treulieb? (Jakpak poznám věrnou lásku) – přesvědčila o tom, že práce s výrazem v něžnějších polohách je silná stránka Magdaleny Kožené. Právě zde mohla uplatňovat například působivý přechod mezi mohutným vibratem a pouze letmým zdobením tónů. Pochvalu si zaslouží také skvěle vystavěné dynamické oblouky, které mnohdy končila sladkým pianissimem a jemným vibratem. Ideálnímu vyznění napomohl také německý jazyk, který v jejím provedení zněl z hlediska frázování a dikce přirozeněji než předchozí angličtina. Hudební nastudování instrumentalistů bylo příkladně jednotné. Hudebníci navíc vhodnou prací s barvou tónu i dynamikou ideálně podtrhovali melancholickou náladu písní.

První polovinu koncertního programu uzavřela opět Brahmsova skladba, tentokrát se jednalo o Zwei Gesänge für Alt, Viola und Klavier (Dvě písně pro zpěv, violu a klavír). Kromě povedeného zpěvu je třeba ocenit výtečné violové sólo v interpretaci Amihaie Grosze – jeho tón byl sladký a lyrický, také dynamika s bohatým výrazem vdechla sólu příznačnou citovost.

Dílo Richarda Strausse zahájilo druhou polovinu programu. Skladba Drei Lieder der Ophelia aus Hamlet (Tři Oféliiny písně z Hamleta) vychází stejně jako ta Brahmsova ze Shakespearovy tragédie. Je však melodicky a harmonicky mnohem expresivnější, čehož ve svém nastudování využila i Magdalena Kožená. Mohutné vibrato a ostré dynamické kontrasty byly charakteristické pro její hudební uchopení Shakespearových veršů. Obzvláště poslední z trojice písní – Sie trugen ihn auf der Bahre bloß (Nesli ho k hrobu na márách) – dávala k těmto ostrým změnám proměnlivou náladou šílené Ofélie ideální podmínky.

Hravá Říkadla ve verzi pro zpěv, klarinet a klavír Leoše Janáčka byla vítaným zpestřením jinak poměrně vážného programu. Roztomilé bylo také zapojení nehrajících interpretů a jejich dětí. Ve vybraných chvílích přiběhli na pódium a tvořili protagonistce sbor. Zde však zpěvaččina možná až přílišná expresivita ubírala u některých písní na lehkosti a srozumitelnosti. Pochvalu si však rozhodně zaslouží Koza bílá hrušky sbírá, která byla ideálně rozverná, a přitom skvěle výrazově i dynamicky vyvážená.

Závěrečnou skladbou se stal Výběr písní Antonína Dvořáka v úpravě dirigenta Duncana Warda. Zazněly Má píseň zas mi láskou zní, Široké rukávy, Když mě stará matka a Struna naladěná z Cigánských melodií, op. 55, Mé srdce často z cyklu Čtyři písně, op. 2 a Žalo dievča z cyklu V národním tónu, op. 73. Dvořák – podobně jako Brahms – byl z hlediska zpěvaččin silných stránek tou nejlepší volbou. Její přirozeně sametová barva ve spojení s převážně lyrickými písněmi byla nejsilnější právě v nakládání s barvou tónu, který navíc tu a tam okořenila velmi vkusným vibratem. Také z hlediska dynamiky stavěla Kožená delší a hudebně skvěle vypointované oblouky. Wardova úprava byla vytvořena speciálně pro tuto příležitost, a tak spojením všech instrumentalistů vzniklo poměrně velké komorní těleso. Dirigentovi se podařilo zachovat charakteristický náboj Dvořákovy hudby, a přitom vybalancovat výslednou úpravu tak, aby dávala dostatek prostoru jednotlivým hráčům. Ti zde předvedli výtečné sehrání a cit pro hybnost hudby. Velkou pochvalu si zaslouží také nakládání s barvou tónu a pestré dynamické odstínování, které tvořilo ideální oporu pro samotnou zpěvačku.

Závěrečný koncert 27. ročníku hudebního festivalu Concentus Moraviae byl sice relativně komorní, ale to mu na velkoleposti nic neubralo. Skvělý výkon Magdaleny Kožené i všech instrumentalistů se stal vhodnou tečkou za bezmála měsíční jízdou, která přinesla mj. tango, irský déšť či bulharské sbory. Současně hudbě kupříkladu otevřela brány synagogy ve Velkém Meziříčí. Jistě ani nadcházející 28. ročník návštěvníky množstvím kvalitní hudby a dramaturgicky pestrých programů nezklame.

Magdalena Kožená / mezzosoprán

Sir Simon Rattle / klavír

Giovanni Guzzo / housle

Rahel Maria Rilling / housle

Amihai Grosz / viola

Dávid Adorján / violoncello

Kaspar Zehnder / flétna

Christopher Richards / klarinet

Ernest Chausson: Věčná píseň op. 37

Igor Stravinskij: Tři písně na texty Williama Shakespearea

Richard Strauss: Tři Oféliiny písně z Hamleta

Johannes Brahms: Pět Oféliiných písní

Johannes Brahms: Dvě písně pro zpěv, violu a klavír

Leoš Janáček: Říkadla pro zpěv, klarinet a klavír

Antonín Dvořák: Má píseň zas mi láskou zní, Široké rukávy, Mé srdce často, Žalo dievča, Když mne stará matka, Struna naladěna (výběr písní z opusů č. 2, 55 a 73 v úpravě Duncana Warda)

Po 27/6/2022, 19:00, Kongresové centrum Zlín

foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce