Letošní 27. ročník festivalu Concentus Moraviae je po takřka měsíci plném hudby minulostí. Slavnostní závěrečný koncert v Kongresovém centru Zlín představil program složený z písní Ernesta Chaussona, Igora Stravinského, Johannese Brahmse, Richarda Strausse, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Jako sólistka vystoupila mezzosopranistka a patronka přehlídky Magdalena Kožená. Po jejím boku stanuli klavírista a dirigent Sir Simon Rattle, flétnista a dramaturg tohoto ročníku Kaspar Zehnder, houslista Giovanni Guzzo, houstlistka Rahel Maria Rilling, violista Amihai Grosz, violoncellista Dávid Adorján a klarinetista Christopher Richards. Dvořákovy písně speciálně pro tento soubor zaranžoval anglický skladatel a dirigent Duncan Ward.
Večer zahájila křehká píseň Chanson perpétuelle Ernesta Chaussona (1855–1899), která je současně autorovým posledním dokončeným dílem. Skladbu inspirovaly verše ze sbírky Le coffret de santal (Santalová skříňka) Charlese Crose a věnoval ji zpěvačce Jeanne Raunay, která ji ještě před skladatelovým úmrtím stihla v lednu 1899 provést. Magdalena Kožená pojala své nastudování spíše expresivně a s ohledem na tragický charakter díla i samotného textu o nenaplněné lásce. Interpretace byla výrazově plná a dynamicky pestře odstupňovaná, což vytvářelo několik velmi povedených vrcholů v rámci celé písně. Hudebníci byli se sólistkou i mezi sebou výtečně spojeni a výsledek byl nejen dynamicky vyvážený, ale také výrazově i rytmicky jednotný a pevný.
Třemi písněmi na texty Williama Shakespeare od Igora Stravinského se zpěvačka posunula nejen od francouzštiny k angličtině, ale také od hudby konce 19. století k mnohem modernější kompozici. I zde se sólistka držela spíše expresivnějšího výrazu, který však na několika místech zněl poněkud přepjatě a těžce. Určitá lehkost scházela především písni When Daisies Pied (Když petrklíče kvetou), naopak ve Full fadom five (Pět sáhů v hloubi) byla míra expresivity a určité„hravosti či lehkosti ideálně vyvážená.
Zpěvaččin talent pro jemnou lyriku se nejvíce projevil ve skladbě Fünf Ophelia-Lieder (Pět Oféliiných písní) od Johannese Brahmse na texty ze Shakespearova Hamleta. Již úvodní z pětice – Wie erkenn‘ ich dein Treulieb? (Jakpak poznám věrnou lásku) – přesvědčila o tom, že práce s výrazem v něžnějších polohách je silná stránka Magdaleny Kožené. Právě zde mohla uplatňovat například působivý přechod mezi mohutným vibratem a pouze letmým zdobením tónů. Pochvalu si zaslouží také skvěle vystavěné dynamické oblouky, které mnohdy končila sladkým pianissimem a jemným vibratem. Ideálnímu vyznění napomohl také německý jazyk, který v jejím provedení zněl z hlediska frázování a dikce přirozeněji než předchozí angličtina. Hudební nastudování instrumentalistů bylo příkladně jednotné. Hudebníci navíc vhodnou prací s barvou tónu i dynamikou ideálně podtrhovali melancholickou náladu písní.
První polovinu koncertního programu uzavřela opět Brahmsova skladba, tentokrát se jednalo o Zwei Gesänge für Alt, Viola und Klavier (Dvě písně pro zpěv, violu a klavír). Kromě povedeného zpěvu je třeba ocenit výtečné violové sólo v interpretaci Amihaie Grosze – jeho tón byl sladký a lyrický, také dynamika s bohatým výrazem vdechla sólu příznačnou citovost.
Dílo Richarda Strausse zahájilo druhou polovinu programu. Skladba Drei Lieder der Ophelia aus Hamlet (Tři Oféliiny písně z Hamleta) vychází stejně jako ta Brahmsova ze Shakespearovy tragédie. Je však melodicky a harmonicky mnohem expresivnější, čehož ve svém nastudování využila i Magdalena Kožená. Mohutné vibrato a ostré dynamické kontrasty byly charakteristické pro její hudební uchopení Shakespearových veršů. Obzvláště poslední z trojice písní – Sie trugen ihn auf der Bahre bloß (Nesli ho k hrobu na márách) – dávala k těmto ostrým změnám proměnlivou náladou šílené Ofélie ideální podmínky.
Hravá Říkadla ve verzi pro zpěv, klarinet a klavír Leoše Janáčka byla vítaným zpestřením jinak poměrně vážného programu. Roztomilé bylo také zapojení nehrajících interpretů a jejich dětí. Ve vybraných chvílích přiběhli na pódium a tvořili protagonistce sbor. Zde však zpěvaččina možná až přílišná expresivita ubírala u některých písní na lehkosti a srozumitelnosti. Pochvalu si však rozhodně zaslouží Koza bílá hrušky sbírá, která byla ideálně rozverná, a přitom skvěle výrazově i dynamicky vyvážená.
Závěrečnou skladbou se stal Výběr písní Antonína Dvořáka v úpravě dirigenta Duncana Warda. Zazněly Má píseň zas mi láskou zní, Široké rukávy, Když mě stará matka a Struna naladěná z Cigánských melodií, op. 55, Mé srdce často z cyklu Čtyři písně, op. 2 a Žalo dievča z cyklu V národním tónu, op. 73. Dvořák – podobně jako Brahms – byl z hlediska zpěvaččin silných stránek tou nejlepší volbou. Její přirozeně sametová barva ve spojení s převážně lyrickými písněmi byla nejsilnější právě v nakládání s barvou tónu, který navíc tu a tam okořenila velmi vkusným vibratem. Také z hlediska dynamiky stavěla Kožená delší a hudebně skvěle vypointované oblouky. Wardova úprava byla vytvořena speciálně pro tuto příležitost, a tak spojením všech instrumentalistů vzniklo poměrně velké komorní těleso. Dirigentovi se podařilo zachovat charakteristický náboj Dvořákovy hudby, a přitom vybalancovat výslednou úpravu tak, aby dávala dostatek prostoru jednotlivým hráčům. Ti zde předvedli výtečné sehrání a cit pro hybnost hudby. Velkou pochvalu si zaslouží také nakládání s barvou tónu a pestré dynamické odstínování, které tvořilo ideální oporu pro samotnou zpěvačku.
Závěrečný koncert 27. ročníku hudebního festivalu Concentus Moraviae byl sice relativně komorní, ale to mu na velkoleposti nic neubralo. Skvělý výkon Magdaleny Kožené i všech instrumentalistů se stal vhodnou tečkou za bezmála měsíční jízdou, která přinesla mj. tango, irský déšť či bulharské sbory. Současně hudbě kupříkladu otevřela brány synagogy ve Velkém Meziříčí. Jistě ani nadcházející 28. ročník návštěvníky množstvím kvalitní hudby a dramaturgicky pestrých programů nezklame.
Magdalena Kožená / mezzosoprán
Sir Simon Rattle / klavír
Giovanni Guzzo / housle
Rahel Maria Rilling / housle
Amihai Grosz / viola
Dávid Adorján / violoncello
Kaspar Zehnder / flétna
Christopher Richards / klarinet
Ernest Chausson: Věčná píseň op. 37
Igor Stravinskij: Tři písně na texty Williama Shakespearea
Richard Strauss: Tři Oféliiny písně z Hamleta
Johannes Brahms: Pět Oféliiných písní
Johannes Brahms: Dvě písně pro zpěv, violu a klavír
Leoš Janáček: Říkadla pro zpěv, klarinet a klavír
Antonín Dvořák: Má píseň zas mi láskou zní, Široké rukávy, Mé srdce často, Žalo dievča, Když mne stará matka, Struna naladěna (výběr písní z opusů č. 2, 55 a 73 v úpravě Duncana Warda)
Po 27/6/2022, 19:00, Kongresové centrum Zlín
Zatím nebyl přidán žádný komentář..