Velšská hra na vězení čili Z mrtvého domu

3. prosinec 2018, 15:50
Velšská hra na vězení čili Z mrtvého domu

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.

Inscenovat operu Z mrtvého domu je režisérský oříšek – dílo jako takové vybízí pouze k minimální jevištní akci a příběh se v něm spíše vypráví než odehrává. Situaci režisérům neulehčuje ani druhá třetina opery, ve které odsouzenci hrají divadelní hru. Kromě vyhroceného závěru se totiž nic moc neděje a závěrečný akt nijak zásadně k příběhům vězňů nepřispívá. Mnohé inscenace se tak vlivem svérázných režijních postupů stávají galejemi nejen pro odsouzené darebáky, ale také pro nic netušící diváky. Ostatně i poslední brněnské uvedení opery Z mrtvého domu v kontroverzním nastudování Norimberského státního divadla vzbudilo nečekaný rozruch a živou diskuzi v uměleckých kruzích.

z_mrtveho_domu_foto_marek_olbrzymek_03

Režisér David Pountney se rozhodl uchopit Janáčkovo dílo o něco tradičnějším způsobem a bez zřejmých kontroverzí, nevyskytují se zde žádné explicitně sexuální scény a ani násilí nevzbuzuje takový vizuální odpor jako tomu bývá u jiných inscenačních pokusů. Pountney vysatvěl své pojetí na rozbořeném zdivu šedých cihel, špíně, okovech a roztrhaných hadrech. Pouze žalářníci tady nosí černé padnoucí uniformy. Vězení jak má být! Co naplat, když chování vězňů nedává příliš smysl – herci se všemožně pitvořili v domnělé komičnosti, jejich jevištní akce často byly nelogicky prudké, přepjaté a plné absurdních pohybů. Divadelní představení, které si trestanci zinscenují, jakoby vypadlo z hloupé televizní grotesky nebo varieté. Nedá se popřít, že odsouzenci v gulagu budou mít pokřivený smysl pro humor, ale rozhodně bude mnohem drsnější, zlověstnější a násilnější. Pountneyho režie totiž postrádala to, co se u inscenace Z mrtvého domu automaticky očekává – syrovost. To však neznamená, že by se k sobě postavy nechovaly zle, pouze to dělali tak afektovaným způsobem, že se násilí stalo pouhou karikaturou. Dobrým příkladem byl samotný závěr, ve kterém Šiškov vypráví o vraždě, kterou spáchal. Vždy když se jej jiný nešťastný souputník v okovech zeptá, jak to tedy bylo, reagoval Šiškov s absurdní agresivitou a nevolí, posléze však klidně pokračoval dále. Opačný extrém tady představoval výstup, v němž si dva vězni vymění prostitutku, kterou v rádoby komickém způsobu jeden z nich obšťastní a pak padá jak pytel brambor k zemi.

z_mrtveho_domu_foto_marek_olbrzymek_01

Někdy to v Poutneyho inscenaci vypadalo, že si postavy na vězení spíše hrají, než že by si skutečně odpykávaly své hříchy v sibiřském gulagu. Realistická scénografie byla působivá a dobře dotvářela atmosféru zmaru, škoda jen, že nebyla lépe využitá. Avšak když se režisér rozhodl zůstat civilnějším a uvěřitelnějším, inscenace skutečně zářila.

Pěvecké výkony však byly povedené a dostatečně sugestivní. Právě závěrečná řeč Simona Baileyho v roli vraha Šiškova doslova překypovala výrazem, pochvalu si zaslouží také srozumitelnost a precizní dikce, se kterou se role ujal. Mark Le Brocq vtiskl své postavě až hysterický charakter, který však nebyl nijak v rozporu s jeho herectvím. Paula Greenwood v roli Aljejy působila v záplavě mužských hlasů trochu jako pěst na oko, přes její jemnější hlas se však dokázala v nehostinném prostředí prosadit. Alan Oke v roli Skuratova přecházel od jemného zpěvu k někdy až zbytečně vyhrocenému projevu, přesto se jednalo o pevný a intonačně stabilní výkon. Sbory byly obecně vzato povedené, snad jen občas mírně rytmicky nestabilní, vzhledem k prostorám výstaviště však zůstaly až nečekaně srozumitelné. Velkou pochvalu zaslouží orchestr pod vedením Tomáš Hanuse. Instrumentalisté se s nelehkou partiturou poprali s verou a rytmickou jistotou, dirigent umně balancoval na hraně střízlivého a sentimentálního zvuku. Sentimentu dal průchod právě tam, kde uvěznění nebožáci vzpomínali na své životy na svobodě.

Inscenace Z mrtvého domu v provedení Velšské národní opery a v režii Davida Pountneyho byla nepochybně zajímavým přírůstkem do kolekce inscenovaných Janáčkových oper. Kromě rozporuplného chování postav a nebezpečného kroužení režiséra kolem groteskního humoru a přepjatých gest, nabídla totiž spoustu kvalitních výkonů zpěváků, sboru i celého orchestru. K pozitivnímu dojmu přispěl i sám fakt, že brněnští posluchači měli konečně možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a Johna Tyrrella.

Dirigent: Tomáš Hanus

Režie: David Pountney

Asistent režie: Caroline Clegg

Scéna: Maria Bjornson

Kostýmy: Maria Bjornson

Světelný design: Chris Ellis

Obsazení

Alexandr Petrovič Gorjančikov: BenMCateer

Filka Morozov: Mark LeBrocq

Skuratov: Alan Oke

Šiškov: Simon Bailey

Aljeja: Paula Greenwood

Velký vězeň: Paul Charles Clarke

Malý vězeň: Richard Immergluck

Čekunov:: Alastair Moore

Placmajor: Robert Hayward

Stařičký vězeň: Peter Wilman

Šapkin: Adrian Thompson

Kedril: SimonButtle

Poběhlice: Sarah Pope

Vězeň hrající Donna Juana: Laurence Cole

Mladý vězeň: Adam Music

Čerevin: Gareth Dafydd Morris

Opilý vězeň: Michael Clifton-Thompson

Kuchař: Jasey Hall

Kovář: Martin Lloyd

Duchovní: Alastar Moore

Stráž: Joe Roche

4 herci: MatthewBatte, NickHywell, JamesRockey, Dafydd Weeks

Hlas za scénou: Gareth Dafydd Morris

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Nejčtenější

Kritika

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více