Po nahrávce skladeb pro sólový hoboj se Vilém Veverka opět vrací k barokní hudbě. Zatímco na albu Telemann – Britten kombinoval barokní fantazie s novodobými hudebními reflexemi Ovidiových Metamorfóz, nyní se nahrávka zaměřuje na absolutní hudbu a jedno období. Jejím obsahem jsou hobojové koncerty trojice Vivaldi – Bach – Telemann.
Všichni tři skladatelé jsou představiteli pozdního baroka, především u Georga Philippa Telemanna už je možné mluvit o předzvěsti klasicismu. V jeho díle se mísil italský a francouzský styl s občasnými vlivy polské lidové hudby. Antonio Vivaldi zastupuje Itálii, nejvlivnější hudební zdroj té doby – jeho koncerty také tvoří základnu alba. Johann Sebastian Bach představoval na svou dobu velmi konzervativní až zpátečnické hudební uvažování, jehož trvalé hodnoty a jasnozřivost se ukázaly až mnohem později. Posluchač má tedy před sebou tři vynikající, plodné a především osobité skladatele první poloviny 18. století.
Jak už bylo řečeno, páteří alba jsou hobojové koncerty Antonia Vivaldiho – tři z celkových šesti. Vivaldim nahrávka začíná a po každé jeho skladbě následuje jiný autor, jednou Telemann, dvakrát Bach. Dá se tedy říci, že dramaturgie vytvořila jakési autorské rondo, v němž je Vivaldi hlavním tématem. Při rychlém pohledu na sled skladeb také zaujme sestava tónin. První a poslední skladba je v F dur, která se s hobojem stýká ve svém pastorálním charakteru. Tři koncerty tvoří mezi pastorálními okraji souběžný proud v paralelní d moll a ve „zlatém řezu“ nahrávky – tedy na třetím místě – přichází dominantní vrchol v C dur. Ten posiluje vnímání Vivaldiho jako přednostního autora, stejně jako hostující Dominik Wollenweber v koncertu pro dva hoboje téhož skladatele.
Vilém Veverka je hráč vynikajících kvalit a nekonečného dechu, který se uplatňuje především v kantiléně pomalých vět. Průrazný a energický projev neubírá výsledku na ušlechtilosti, zvuk moderního nástroje vnáší do nahrávky značnou dávku světla. Brilance se neskrývá jen v technice, ale také v celkovém zvuku alba. Tempa jsou svižná, ale nepřehnaná a nezanedbávají nuance – mezi allegrem a allegrem molto je vysledovatelný rozdíl. Vilém Veverka se osvědčil jako dramaturg alba, hlava hudebního nastudování i hráč. Ve Vivaldiho koncertu pro dva hoboje jsou oba sólisté perfektně stylově i zvukově sjednocení.
Se stylem sólisty se stýká i charakter komorního orchestru Ensemble 18+. Soubor vychází z „historicky poučené“ interpretace staré hudby, ale nezříká se pohodlí, zvuku a možností současných nástrojů. Vzniká velmi sympatický hybrid stylové zodpovědnosti k hudbě a otevřenosti k dnešku. Zvuk nahrávky je lesklý a vzdušný, ale kompaktní. Jediným diverzantem na albu je se starým nástrojem Barbara Maria Willi. Její cembalo vytváří s hobojem dva energické zvukové póly a motory nahrávky, mezi nimiž se elegantně pohybují smyčce.
CD Vivaldi, Bach, Telemann. Oboe Concertos. Koncert F dur RV 455, Koncert d moll TWV 51.d1, Koncert C dur RV 450, Koncert d moll BWV 1059, Koncert d moll pro dva hoboje RV 535, Koncert F dur BWV 49/169. Vilém Veverka – hoboj, Ensemble 18+, Barbara Maria Willi – cembalo, Dominik Wollenweber – hoboj. V roce 2015 vydal Supraphon, celková stopáž 67:14. DDD stereo, SU 4188-2.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..