Závěrečný koncert abonentního cyklu Českého filharmonického sboru Brno v této sezóně zkomplikovalo onemocnění sbormistra Lukáše Vasilka. Místo plánovaných Martinů Voices se povedlo zajistit náhradní program, violoncellista Jiří Bárta je ovšem záskok kvalitní, i když hudebně kousek od vedle. Jeho komorní recitál s klavíristkou Terezií Fialovou byl pozoruhodný především díky violoncellové sonátě Edvarda Griega.
Sonáta F dur č. 1 je rané dílo Ludwiga van Beethovena, napsal ji v pětadvaceti letech během svého pobytu v Berlíně a věnoval ji pruskému králi Bedřichu Vilémovi II. Pokud se o Beethovenových cellových sonátách říká, že jsou to spíš sonáty pro klavír s doprovodem violoncella, pro jeho první sonátu to platí beze zbytku. Není ale důležité ulpívat na bonmotech, podstatnější je, aby se skladba v tomto duchu i hrála. Jiří Bárta s Terezií Fialovou působili oba nerozehraným dojmem, což s postupem času mizelo. Nepříjemnější ale bylo, že klavírní part byl stále jaksi v pozadí a působil nevýrazným dojmem. Klavír byl opravdu jen ve funkci doprovodu, místo aby vedl s violoncellem rovnocenný dialog a dokonce snad mírně dominoval.
První polovinu koncertu uzavřelo Pezzo Capriccioso Petra Iljiče Čajkovského, jehož zařazení na závěr první poloviny lze pochopit jen vzhledem k narychlo sestavenému programu. I přes mollovou tóninu a přítomnost klidnějších pasáží se jedná o efektní drobnost na závěr koncertu nebo ještě spíš efektní přídavek. Klavír s violoncellem se ale už srovnaly, oba interpreti už se zdáli být uvolněnější a zahráli věc s patřičnou energií a v brilantním tempu.
Ve druhé polovině koncertu zazněla rozsáhlá Sonáta pro violoncello a klavír a moll, zřídka uváděné dílo Edvarda Griega. Její lyricko-dramatický charakter prolnutý ohlasy severského folkloru v poslední větě publikum evidentně oslovil. Myslím, že tomu napomohla i silně dvořákovská nálada celé kompozice. Jiří Bárta a Terezie Fialová také sonátu provedli na výborné úrovni. Lépe jim vycházela lyrická místa, především závěr pomalé věty, který zahráli s krásným klidem a pianissimem, které se postupně vytratilo do úplného ticha. V romanticky bouřlivých místech bych čekal energičtější úhoz a mohutnější zvuk piana, třetí věta s bravurními pasážemi klavíru ale i tak uzavřela koncert strhujícím způsobem.
Ludwig van Beethoven: Sonáta F dur op. 5, č. 1, Petr Iljič Čajkovskij: Pezzo Capriccioso op. 62, Edvard Grieg: Sonáta pro violoncello a klavír a moll op. 36. Jiří Bárta – violoncello, Terezie Fialová – klavír. 21. 4. 2013, Besední dům, Brno.
Černohorský Jakub
25. březen 2015, 21:39Lenka
2. červen 2013, 20:16