Vítr, pápěří, ptačí křídla. Cat & Dogs: Nahá

Vítr, pápěří, ptačí křídla. Cat & Dogs: Nahá

Jana Jun Šrámková má široký záběr, ale asi nejdéle a nejhlouběji rozvíjí své představy o písních ve svém autorském projektu Cat & Dogs. Přestože její nové album Nahá obsahuje nemálo energičtějších pasáží, nakonec po poslechu v hlavě převažuje melancholická nálada a rozevlátost.

Talentovaná brněnská zpěvačka a skladatelka Jana Jun Šrámková má široký záběr. Zpívala s crazy-funkovou skupinou Grimasa čápa, exceluje v akustickém triu Tři masa (s druhou zpěvačkou Evou Doležalovou a jazzovým kytaristou Jaromírem Vitekerem), ale asi nejdéle a nejhlouběji rozvíjí své představy o písních ve svém autorském projektu Cat & Dogs. Přitom jde spíše o volné uskupení muzikantů kolem Jany než o regulérní kapelu. Od demonahrávky Kočka a pes z roku 2006 skupina několikrát změnila složení a také zvuk. V roce 2009 vystoupili v pořadu České televize Na moll jako folkové trio – zpěvačka Jana, kytarista Martin Kroupa a hráč na akustickou baskytaru Tomáš Kedzior. První oficiální album Intimně v roce 2010 vzniklo už v úplně jiné sestavě – vedle kytar a basy se na desce objevila trubka Jana Přibila a obecně přibylo jazzových prvků. Sám jsem tehdy album přirovnával k projektu Selfbrush písničkáře Václava Havelky (dnes Please The Trees), k Umakartu Jaromíra Švejdíka nebo k albům Moniky Načevy). Tedy k těm muzikantům, kteří neřeší žánry a vybírají si stylotvorné prvky ze scény folkové, jazzové i elektronické. Psal jsem: „Žánrově album osciluje mezi poprockem a folkem, přičemž nejblíže má k nu jazzu.“ Uplynuly čtyři roky, Cat & Dogs po pauze (opravdu jsem o nich za tu dobu prakticky neslyšel) přicházejí s novou nahrávkou a mně se v hlavě honí podobné myšlenky a naskakují podobná přirovnání jako tenkrát. Jenže scéna se za těch pár let změnila, a tak na ní i kočka Jana se svými psy zaujímají nové místo.

Především se posunulo vnímání popu jako žánru. Ještě před pár lety se vůči němu kapely z okrajovějších žánrů často vymezovaly a v některých kruzích platil pop málem za sprosté slovo. Jenže mezitím vznikly úspěšné a přitom originální kapely, které mají blízko k tomu, jak se dnes, po ztrátě vlivu nadnárodních vydavatelství, vnímá pop ve světě. Za všechny můžeme jmenovat projekty Ille, Never Sol, duo Kieslowski nebo skupinu Lanugo. Tyto kapely mají různé kořeny (Lanugo začínalo velmi blízko jazzu, David Pomahač z Kieslowski byl rocker, Olga Königová z Ille byla členkou alternativně rockové Obří broskve), ale ve všech najdeme výraznou zpěvačku, která více než na komplikované „písničkářské“ texty vsází na emoce. Ze všech zmíněných skupin má Jana Šrámková se svými Cat & Dogs momentálně nejblíže k Markétě Foukalové a Lanugu. Nikoli přímou podobností písní, ale náladou a také mixem nahrávky, který v obou případech dává zpěvu jen tolik prostoru, aby se z posluchačova ucha nevytratili ostatní muzikanti.

Cat & Dogs totiž možná vznikli jako Janin autorský projekt, ale zvuk nového alba je navýsost kapelový. Mimochodem i to, že zpěv v první písni začíná zvukomalebným citoslovcem, situuje album spíše k popu než do písničkářské sféry. Přestože kolekce obsahuje nemálo energičtějších pasáží (funkový rytmus v Proměním slova, taneční Baletky, swingová mezihra s banjem a s hostujícím saxofonistou Janem Vašinou v Odlesku tváře), nakonec po poslechu v hlavě převažuje melancholická nálada a rozevlátost. „V myšlenkách tak rozevlátá,“ zpívá Jana příznačně v druhé písni Havrani. S touto náladou korespondují neurčité, abstraktní texty, ve kterých se to přímo hemží atmosférickými jevy (Jinovatky, Mrak), padajícím listím nebo pápěřím či ptačími křídly. Všechno to nějak souvisí s pohybem vzduchu a ve vzduchu. Není vlastně vůbec žádným překvapením, že Jana do svých textů ráda obsazuje vítr. „Kolik let asi má vítr, co proletěl mezi nás?“ ptala se už na minulém albu. Tentokrát „do vlasů vítr fouká“ (V listí) a jinde „vánek foukne“ (Pápěří).

Kapelu, která pianistku a zpěvačku Janu Jun Šrámkovou na albu obklopuje, tvoří výborní muzikanti v čele s jejím dlouholetým souputníkem Martinem Kroupou. Na kontrabas a baskytaru hraje oblíbený brněnský sideman Jakub Šimáně. Basa je už od dob spolupráce s Tomášem Kedziorem klíčovým aktérem písní Cat & Dogs a Kuba tomuto očekávání dostál na výbornou (viz například píseň Mrak). Za bicími sedí zkušený hráč Pavel Bříza, jehož hra je tak náladotvorná, jak to projekt vyžaduje. Celkovou atmosféru alba však zdůrazňují dvě klavírní melodie bez bicích – titulní instrumentální skladba Nahá (hlas je v ní použit pouze jako nástroj) a závěrečný šanson Pro Mihu. V něm text vystupuje do popředí – ne proto, že by byl výrazně lepší než slova ostatních písní, ale proto, že zpěvačka se zde chce představit jako sólistka a kapela a zvukový mistr při mixu (což byl opět Kuba Šimáně) se tomuto záměru přizpůsobili. Cat & Dogs totiž skutečně oscilují mezi různými polohami a je dobře, že to nahrávka svým charakterem a také technickým zpracováním respektuje.

Cat & Dogs: Nahá. Vydala Jana Jun Šrámková 2014. 11 skladeb, celková stopáž: 38:13

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Duo Kieslowski rozvíjí i na svém třetím řadovém albu nazvaném Mezi lopatky osvědčený koncept „tichých lásek“. Ten nenápadně představilo v roce 2010 svým debutem Tiché lásky a naplno předvedlo o dva roky později silnou kolekcí Na nože.  více

Biorchestru se i tentokrát většinou daří vybalancovat originalitu aranží, tedy alternativní složku, a složku „popovou“ – líbivost jako východisko, se kterým se dál pracuje. S hudební hravostí korespondují i texty písní.  více

Jsou to písničky, ale zpěv v nich skoro není. Jsou tam elektrické kytary a bicí, ale rock to není. Je tam banjo, ale country to teprve není. Texty napsali undergroundoví básníci, ale underground to taky není. Jsou to Děti kapitána Morgana a jejich poslední album Mami, proč jsi nezůstala v Africe.  více


Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Nejčtenější

Kritika

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce