Vrátit život prázdnotě. Ztichlé budovy podruhé

Vrátit život prázdnotě. Ztichlé budovy podruhé

Projekt Ztichlé budovy po roce opět rozezněl industriální prostory bývalé fabriky MEZ v brněnských Židenicích. Tovární halu naplnila elektronika i tradiční vážná hudba. Všechny uvedené skladby vznikly pro tuto příležitost a zazněly v premiéře.

Večer zahájil audiovizuální performer Stanislav Abrahám. Z počáteční práce s činelem se vyklubalo víc než obyčejný úvodní gong – Abrahám si rytmickou hrou vytvořil intro ke své elektronické kompozici Reflexum. Ta se rozvíjela velmi pomalu. Od nahodilých zvuků připomínajících odšpuntování lahve se skladba postupně zhušťovala do zvuku evokujícího vrtání vrtačky o několik pater jinde. „Vrtačka“ pak byla jakýmsi ritornelem, vracela se po různorodých epizodách, ve kterých si autor pohrával se zvukovou charakteristikou a přidal vágní rytmizaci. Celkově se skladba posouvala k vyšším frekvencím, ve kterých po minimalistickém vrstvení skončila. Abrahám důmyslně pracoval s rozmístěním reproduktorů v prostoru, zvuky přicházející z protichůdných směrů fungovaly skvěle.

Skladba From Silence to Silence skladatelky Markéty Huskové pro vibrafon, lesní roh, klarinet a sopránový saxofon program dramaturgicky posunula od experimentální elektroniky k instrumentované kompozici konvenčnějšího střihu. Skladba začala punktualistickou hrou dechů, pro kterou byly jednotícím prvkem vstupy vibrafonu. Tomu navíc dlouhá akustika tovární haly svědčila, zněl nanejvýš měkce. Vedení melodie klarinetu místy připomínalo folklorní postupy, nicméně na hony vzdálené jakékoli banálnosti. Provedení bylo jemné a příjemně plynulo, expresivním prvkům skladby navzdory.

Třetím vstupem první poloviny byl Smyčcový sextet Filipa Holackého. Velmi tradičně zkomponovaná skladba nešetřila romantickým patosem, celkově šlo o velmi konsonantní kus se zpěvnými melodiemi. Přes drobné nedokonalosti byli interpreti v souhře slušně jednotní, z pozice prvních houslí zvukově dominovala Natálie Kulina. Škoda jen nejistého konce.

Pro všechna tři díla byla obzvláště příznačná práce s akustikou prostoru. Veškeré dozvuky zněly patřičně – umělecký záměr psát skladby pro konkrétní místo tedy nesl ovoce. Navíc se vyvedl posun od organizovaných ruchů směrem k libozvučnosti a melodičnosti.

Ze zdravotních důvodů bohužel nevystoupil původně ohlášený Otto Wanke a návštěvníci se tak mohli rovnou po Holackého sextetu přesunout k zvukově-světelné instalaci tvůrčího dua Jana Tkáčová a Nikol Piškytlová. Jejich avantgardní performance s notnou dávkou umělého kouře se odehrála v jedné z nevelkých bočních prostor v patře a pro řadu účastníků akce tak nebylo reálné ji zhlédnout.

Komprovizácie pre elektrickú gitaru a magnetofónový pás Davida Petráše posunuly hlasitostní úroveň večera skokově o několik úrovní. Zvuk byl hlasitý, nicméně čistý a opět vytvořený prostoru zjevně na míru. Petráš pracoval s kytarovými efekty v ambientním duchu, četná echa a zvukové smyčky dělaly z jeho vystoupení pravděpodobně nejatmosféričtější záležitost večera. Kytarista svoji hru rytmizoval jen decentně, skladbu nechal vygradovat do emocionální rozervanosti.

Duo Colton Pine & Kiddo mísí elektroniku a sólové violoncello. Nesporně talentovaná dvojice po předchozí decibelové intenzitě tak trochu zapadla nejen z hlediska hlasitosti. Jejich skladbě ZB by neuškodila větší syrovost, kterou by mohli přebít jistou předvídatelnost hudebního materiálu.

Posledním živým hudebním vstupem byla audiovizuální Performance VLMV MEZ uskupení Vačice, Liška, Motýl a Velryba. Původně avizované tříčlenné obsazení se smrsklo na one-man show violocellisty Tomáše Jenčeka, který spolu s předtočenou zvukovou stopou doprovázel ambientní a lehce psychedelickou vizuální projekci Beaty Spáčilové.

Epilog ve formě videa s názvem Kompozice pro ztichlé budovy minimalisty Marka Mrkvičky jen podtrhnul antiklimaktický charakter druhé poloviny letošních Ztichlých budov. Intenzita hudební produkce postupně vyšuměla a zanechala tak jasně těžiště v první polovině večera. Možná za to může i fakt, že v první části večera se interpretům dostalo soustředěnějšího publika.

Ztichlé budovy přinesly koláž zdánlivě nesourodých prvků, které pojil pouze společný prostor coby impulz k jejich samotnému vzniku. Delší prostoje mezi skladbami však umožnily posluchači vnímat díla odděleně a celou událost si nerušeně užít.

Samotná akce pořádaná s minimálními náklady a velkým entuziasmem si zaslouží velkou pochvalu. Nebojí se boření hranic mezi žánry, pojí soustředěnost s uvolněností a dává oživnout prázdným a zčásti i zapomenutým místům. Navíc je platformou pro mladé tvůrce, kteří se tak mohou dostat do širšího povědomí.

Stanislav Abrahám – Reflexum, elektronika – Stanislav Abrahám; Markéta Husková – From Silence to Silence, klarinet – Veronika Coganová, sopránový saxofon – Radim Hanousek, lesní roh – Radek Vavřín, vibrafon – Martin Švec; Filip Holacký – Smyčcový sextet, I. housle – Natálie Kulina, II. housle – Marián Hrdlička, viola – Valérie Chomaničová, Filip Holacký, violoncello – Klára Fremlová, Marián Lerche; Tvůrčí duo Jana Tkáčová a Nikol Piškytlová; David Petráš – Komprovizácie pre elektrickú gitaru a magnetofónový pás; Colton Pine & Kiddo – ZB; Vačice, Liška, Motýl a Velryba – Performance VLMV MEZ, violoncello Tomáš Jenček, projekce – Beata Spáčilová; Marek Mrkvička – Kompozice pro ztichlé budovy. 28. dubna 2016, hala bývalé továrny MEZ Židenice, Brno.

Foto Filip Fuchs

Komentáře

Reagovat
  • martin v.

    4. květen 2016, 21:47
    Skoda, ze tato recenze tak obchazi naprosto skvele zpracovany Sextet, ktery byl jednoznacnym vrcholem cele akce. M.

Dále si přečtěte

Najít nepoužívanou, zapomenutou továrnu, napsat jí koncert na míru a jít zase jinam. Projekt Ztichlé budovy založilo několik studentek a studentů brněnských uměleckých škol, první ročník rozezněl halu bývalého podniku MEZ v Židenicích. Letos se do ní ještě jednou vrátí, ale příště už by se měl stěhovat. O vzniku, současnosti i budoucnosti Ztichlých budov jsme se bavili v židenické kavárně Zastávka s několika členy tvůrčího a organizačního společenství.  více

Staré budovy jsou zdánlivě tiché, ale rezonují vzpomínkami, zmizelými životy, získávají z nich vlastní atmosféru. Podívejte se na videozáznam koncertu v hale bývalé továrny MEZ v Židenicích.  více

Druhý ročník projektu se letos soustředí na nové skladby, komponované pro konkrétní prostory.  více




Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více