Projekt Ztichlé budovy po roce opět rozezněl industriální prostory bývalé fabriky MEZ v brněnských Židenicích. Tovární halu naplnila elektronika i tradiční vážná hudba. Všechny uvedené skladby vznikly pro tuto příležitost a zazněly v premiéře.
Večer zahájil audiovizuální performer Stanislav Abrahám. Z počáteční práce s činelem se vyklubalo víc než obyčejný úvodní gong – Abrahám si rytmickou hrou vytvořil intro ke své elektronické kompozici Reflexum. Ta se rozvíjela velmi pomalu. Od nahodilých zvuků připomínajících odšpuntování lahve se skladba postupně zhušťovala do zvuku evokujícího vrtání vrtačky o několik pater jinde. „Vrtačka“ pak byla jakýmsi ritornelem, vracela se po různorodých epizodách, ve kterých si autor pohrával se zvukovou charakteristikou a přidal vágní rytmizaci. Celkově se skladba posouvala k vyšším frekvencím, ve kterých po minimalistickém vrstvení skončila. Abrahám důmyslně pracoval s rozmístěním reproduktorů v prostoru, zvuky přicházející z protichůdných směrů fungovaly skvěle.
Skladba From Silence to Silence skladatelky Markéty Huskové pro vibrafon, lesní roh, klarinet a sopránový saxofon program dramaturgicky posunula od experimentální elektroniky k instrumentované kompozici konvenčnějšího střihu. Skladba začala punktualistickou hrou dechů, pro kterou byly jednotícím prvkem vstupy vibrafonu. Tomu navíc dlouhá akustika tovární haly svědčila, zněl nanejvýš měkce. Vedení melodie klarinetu místy připomínalo folklorní postupy, nicméně na hony vzdálené jakékoli banálnosti. Provedení bylo jemné a příjemně plynulo, expresivním prvkům skladby navzdory.
Třetím vstupem první poloviny byl Smyčcový sextet Filipa Holackého. Velmi tradičně zkomponovaná skladba nešetřila romantickým patosem, celkově šlo o velmi konsonantní kus se zpěvnými melodiemi. Přes drobné nedokonalosti byli interpreti v souhře slušně jednotní, z pozice prvních houslí zvukově dominovala Natálie Kulina. Škoda jen nejistého konce.
Pro všechna tři díla byla obzvláště příznačná práce s akustikou prostoru. Veškeré dozvuky zněly patřičně – umělecký záměr psát skladby pro konkrétní místo tedy nesl ovoce. Navíc se vyvedl posun od organizovaných ruchů směrem k libozvučnosti a melodičnosti.
Ze zdravotních důvodů bohužel nevystoupil původně ohlášený Otto Wanke a návštěvníci se tak mohli rovnou po Holackého sextetu přesunout k zvukově-světelné instalaci tvůrčího dua Jana Tkáčová a Nikol Piškytlová. Jejich avantgardní performance s notnou dávkou umělého kouře se odehrála v jedné z nevelkých bočních prostor v patře a pro řadu účastníků akce tak nebylo reálné ji zhlédnout.
Komprovizácie pre elektrickú gitaru a magnetofónový pás Davida Petráše posunuly hlasitostní úroveň večera skokově o několik úrovní. Zvuk byl hlasitý, nicméně čistý a opět vytvořený prostoru zjevně na míru. Petráš pracoval s kytarovými efekty v ambientním duchu, četná echa a zvukové smyčky dělaly z jeho vystoupení pravděpodobně nejatmosféričtější záležitost večera. Kytarista svoji hru rytmizoval jen decentně, skladbu nechal vygradovat do emocionální rozervanosti.
Duo Colton Pine & Kiddo mísí elektroniku a sólové violoncello. Nesporně talentovaná dvojice po předchozí decibelové intenzitě tak trochu zapadla nejen z hlediska hlasitosti. Jejich skladbě ZB by neuškodila větší syrovost, kterou by mohli přebít jistou předvídatelnost hudebního materiálu.
Posledním živým hudebním vstupem byla audiovizuální Performance VLMV MEZ uskupení Vačice, Liška, Motýl a Velryba. Původně avizované tříčlenné obsazení se smrsklo na one-man show violocellisty Tomáše Jenčeka, který spolu s předtočenou zvukovou stopou doprovázel ambientní a lehce psychedelickou vizuální projekci Beaty Spáčilové.
Epilog ve formě videa s názvem Kompozice pro ztichlé budovy minimalisty Marka Mrkvičky jen podtrhnul antiklimaktický charakter druhé poloviny letošních Ztichlých budov. Intenzita hudební produkce postupně vyšuměla a zanechala tak jasně těžiště v první polovině večera. Možná za to může i fakt, že v první části večera se interpretům dostalo soustředěnějšího publika.
Ztichlé budovy přinesly koláž zdánlivě nesourodých prvků, které pojil pouze společný prostor coby impulz k jejich samotnému vzniku. Delší prostoje mezi skladbami však umožnily posluchači vnímat díla odděleně a celou událost si nerušeně užít.
Samotná akce pořádaná s minimálními náklady a velkým entuziasmem si zaslouží velkou pochvalu. Nebojí se boření hranic mezi žánry, pojí soustředěnost s uvolněností a dává oživnout prázdným a zčásti i zapomenutým místům. Navíc je platformou pro mladé tvůrce, kteří se tak mohou dostat do širšího povědomí.
Stanislav Abrahám – Reflexum, elektronika – Stanislav Abrahám; Markéta Husková – From Silence to Silence, klarinet – Veronika Coganová, sopránový saxofon – Radim Hanousek, lesní roh – Radek Vavřín, vibrafon – Martin Švec; Filip Holacký – Smyčcový sextet, I. housle – Natálie Kulina, II. housle – Marián Hrdlička, viola – Valérie Chomaničová, Filip Holacký, violoncello – Klára Fremlová, Marián Lerche; Tvůrčí duo Jana Tkáčová a Nikol Piškytlová; David Petráš – Komprovizácie pre elektrickú gitaru a magnetofónový pás; Colton Pine & Kiddo – ZB; Vačice, Liška, Motýl a Velryba – Performance VLMV MEZ, violoncello Tomáš Jenček, projekce – Beata Spáčilová; Marek Mrkvička – Kompozice pro ztichlé budovy. 28. dubna 2016, hala bývalé továrny MEZ Židenice, Brno.
martin v.
4. květen 2016, 21:47