Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.
Janáčkova pátá opera Výlety páně Broučkovy podle povídek Svatopluka Čecha staví na rozdíl od jeho ostatních děl na humoru, satiře a kritice. Protagonista je ustrašený a přízemní chvastoun, který si více než estetických krás světa a národních ideálů cení dobrého jídla a pití. Matěj Brouček ve svých opileckých snech šokuje éterické Měsíčňany, bojovné husity ale především posluchače svojí nadutostí, zbabělostí a malostí. Zatímco Broučkova cesta do Měsíce je spíše úsměvnou karikaturou nadosobních uměleckých ideálů, kde se Janáček vysmívá tak trochu Broučkovi i Měsíčňanům, výlet do XV. století je nekompromisní satirickou kritikou české malosti – dílo aktuální včera, dnes i zítra. Jenže nesmlouvavá satira i humor pražské inscenaci scházely.
Režisérka Sláva Daubnerová uchopila Janáčkovo dílo způsobem, který dovede být působivý ve vážných, melancholických a symbolických operách. Mám na mysli rozevlátost, klidné tempo jevištní akce, množství abstraktních mimohudebních a často modernistických odkazů a obrazů pohybujících se po scéně. To vše se dá s úspěchem použít v operách, které mají k této snové a symbolické estetice blízko. Broučkova dobrodružství jsou koneckonců snem, a tak i jisté vzdálení od reality a přechod k symboličnosti až surrealismu je logickým krokem. Jenže hrdinovy sny jsou pouhým prostředkem k vyprávění příběhu, nikoliv příběhem samotným. Dlužno však dodat, že dívky stylizované do podoby antických soch – symbolů a ideálů krásy – byly dobrým nápadem. Nahé tanečnice, které se vyskytovaly ve větší části inscenace, nepohoršovaly, jejich využití bylo spíše dekorativní a sám Brouček na ně reagoval minimálně.
Zatímco při cestě do Měsíce byla tato popisovaná symbolická estetika (byť neschopna humoru) ještě celkem ospravedlnitelná, při husitských bojích už se naprosto ztrácela jakákoliv logika inscenace. Sbor bezcílně pochodoval v pozadí, tanečnice rozestavěné v prostoru prováděla náročná, avšak zcela irelevantní gesta. Postavy mluvily k posluchačům a po scéně se pohybovala přední a zadní polovina Žižkovy sochy; dohromady se však nejednalo o působivý a promyšlený konstrukt, ale pouze o prázdné hemžení a zbytečné využívání prostoru. Mnohem realističtější uchopení opery by celkovému vyznění prospělo více, což se týká také scény, která jde ruku v ruce s režijním záměrem. Ačkoliv výprava byla vyhotovená vcelku působivě a zdařile balancovala mezi minimalismem a klišé, její užití v této operní inscenaci postrádalo většího smyslu.
Pěvecké výkony hlavních představitelů byly povedené – Jaroslav Březina (Matěj Brouček)i Aleš Briscein (Mazal, Blankytný, Petřík) zpívali i hráli s ohledem na charaktery jednotlivých postav. Ocenění si zaslouží také jejich bohatost výrazová, obzvláště Jaroslav Březina dokázal do hlasu dostat ustrašenost i jistou (a v tomto případě chvályhodnou) dávku hulvátství. Výtečná byla rovněž Alžběta Poláčková v rolích Ethery, Málinky a Kunky. Tam kde oslňovali sólisté, však zaostával sbor, který nastupoval často nepřesně rytmicky i intonačně. Podobné problémy se nevyhnuly ani orchestru, v němž byly nejslabším článkem žesťě.
Pražská inscenace Výletů páně Broučka si s sebou nese mnoho dobrých nápadů, které by však našly lepší využití ve zcela odlišné operní inscenaci. Hudební výkony sólistů bohužel nezastínily problematické sbory, chyby orchestru, ani neadekvátní režii, která zapomněla, že představení má být především výsměchem společnosti a nikoliv toliko symbolistním snem.
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Režie Sláva Daubnerová
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy Simona Vachálková
Videoart: Erik Bartoš
Světelný design: Daniel Tesař
Sbormistr: Martin Buchta
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Obsazení
Matěj Brouček: Jaroslav Březina
Mazal, Blankytný, Petřík: Aleš Briscein
Sakristán u sv. Víta, Lunobor, Domšík od Zvonu: František Zahradníček
Málinka, Etherea, Kunka: Alžběta Poláčková
Würfl, Čaroskvoucí, Konšel: Jiří Sulženko
Číšníček, Zázračné dítě, Žák: Andrea Široká
Básník, Svatopluk Čech, Oblačný, Vacek Bradatý: Roman Janál
Skladatel, Harfoboj, Miroslav Zlatník:Petr Levíček
Malíř, Hlas profesorův, Duhoslav, Vojta od Pávů: Josef Moravec
Kedruta: Stanislava Jirků
Středa 5. prosince 2018, Janáčkovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..