Wayne Shorter Quartet: vysoká škola současné jazzové improvizace

14. duben 2016, 9:48
Wayne Shorter Quartet: vysoká škola současné jazzové improvizace

Jazzová legenda Wayne Shorter byl bezpochyby největší hvězdou letošního JazzFestuBrno. Jeden z vrcholů 15. ročníku festivalu si osobně vychutnalo 1500 návštěvníků koncertu jeho kvarteta.

Čtveřice mistrů jazzové improvizace vedená inovativním komponistou, improvizátorem a špičkovým instrumentalistou Waynem Shorterem, si podmanila skvěle ozvučenou halu brněnského Bobycentra špičkovým půldruhahodinovým výkonem. Koncert bez zbytečných proslovů a prostojů zahrála v jediném zátahu. I občasný potlesk jako by muzikanty jen rozptyloval, jen kývli a znovu se ponořili do proudu svých licků, chromatických kaskád, ostinát i melodických vyhrávek.

Spoluhráče pro svoje kvarteto našel zanedlouho třiaosmdesátiletý Shorter před šestnácti lety v muzikantech o jednu až dvě generace mladších. Jsou to špičkoví instrumentalisté a vyhledávaní studioví hosté: pianista Danilo Pérez (*1965), kontrabasista John Patitucci (*1959) a hráč na bicí Brian Blade (*1970). Od svého založení nahrála tato hvězdná sestava čtveřici alb, z nichž pouze to „rozjezdové“, Footprints Live! (2002), inovace čtyřicet let staré Shorterovy klasiky, nezískalo alespoň jednu Grammy. Zbylá tři (Alegría, 2003, Beyond the Sound Barrier, 2005 a nedávné Without a Net, 2013) už bodovala jako jazzová alba roku, přičemž sám Wayne Shorter získal svou prozatím poslední, desátou (!) Grammy 2013 za Nejlepší improvizované jazzové sólo ve své skladbě Orbits na albu Without a Net.

Právě hudební materiál z oněch tří oceňovaných alb je základem koncertního vystoupení Wayne Shorter Quartetu. Ale kdo by čekal pouhé improvizace na témata konkrétních skladeb, bude překvapen (nikoliv zklamán): žádný tracklist, žádná tradiční jazzová přehrávka melodie a následné improvizování jednotlivých nástrojů, pěkně jednoho po druhém – nic podobného se nekoná. Posluchač je vtažen do kontinuálního proudu imaginace, hudebního pohybu, jehož výška, délka, barva, síla ani směr nejsou omezeny žádnými mantinely. Jen úvodní volná improvizace trvala přes třicet minut, než byla přerušena mírně netrpělivým potleskem publika.

Počáteční opatrný, postupně gradující dialog piana s kontrabasem narušil Shorter poprvé jakoby nejistým „odchrchláním“ tenorsaxofonu až po několika minutách a ani následující „sípavý dech“ se zdánlivě nepevnými tóny nenaznačoval, co má přijít. Přišla smršť, kaskády přes celý rozsah klaviatury doprovázené bicími v celé škále dynamiky od tichého šustění metličkami po údery paličkami plnou silou, a k tomu tiché smyčcové arco kontrabasu střídané až kvílivými vyhrávkami v palcové poloze někde u kobylky, pak basové přiznávky vyhnané až k prudkému slappingu.

Plató fázi pochopilo publikum jako výzvu k potlesku, ale proud hudby neustával: zase dialog piano-kontrabas, ale jiný – smyčcové flažolety provázené vybrnkáváním prsty po strunách otevřeného piana evokujícím cimbál, od bicích přihrávané zvonkohrou. A jemné, dlouhé tóny sopránsaxofonu postupně gradující do neuvěřitelného sóla, jímž Wayne Shorter přesvědčivě dokázal, kdo je pánem prostoru a času. A jako se jeho spoluhráči prozatím doplňovali jako sólisté, postupně se jeden po druhém přirozeně stáhli, po jednom i střídavě po dvojicích jako perfektní empatičtí sidemani soustředění kolem svého sedícího a přesto dominujícího frontmana.

Pro fungování čtyřčlenné formace je obvykle rozhodující vzájemná vazba bicí-kontrabas; zde oba prvky obvyklého formátu občas funkčně nahradilo piano, aniž to posluchač stačil vůbec zaznamenat. Hledat v toku hudby jednotlivé „písně“ nebo aspoň motivy z alb je pro publikum vlastně zábavná hra: co poznáte? Co jste stačili postřehnout? To byly Orbits!Aha, to je Joy Ryder – a to už zase Plaza Real … teď to zní jako začátek She Moves Through the Fair … a teď jako Footprints … a tohle je Zero Gravity!Koneckonců, co na tom sejde – be-bop, post-bop, konceptuální jazz, jazzový impresionismus jsou jenom škatulky, se kterými si čtveřice skvělých instrumentalistů ve své s lehkostí servírované muzikantské konverzaci pohrává podle svého. Přesně v duchu výroku svého stále invenčního guru: „Jazz – to znamená troufnout si, opovážit se.“ Není co dodat.

Jediným mluveným projevem celého večera byl stručný odborný úvod do historie Wayne Shorter Quartetu v podání Jana Beránka-Daleckého: Waynea Shortera (*1933),snad nejvýznamnějšího a jistě nejvlivnějšího žijícího jazzového saxofonistu, představil jako absolventa Newark Art High School a studia kompozice na New York University. Na jazzové scéně se Shorter etabloval jako spoluhráč Manyarda Fergusona a především Arta Blakeyho, který jej v roce 1959 pozval do svých Jazz Messengers. Odtud jej už o rok později – na doporučení svého odcházejícího saxofonisty Johna Coltranea – usiloval přetáhnout Miles Davis; podařilo se mu to až v roce 1964, Shorter dodržel smlouvu. Léta 1964–1970 byla ve znamení spolupráce MD Quintetu (Davis-Shorter-Hancock-Carter-Williams), který ovlivnil dějiny jazzu nejen sedmdesátých let.

Dalších patnáct let prožil Wayne Shorter s legendární jazzrockovou kapelou Weather Report (mj. Joe Zawinul, Miroslav Vitouš, resp. Jaco Pastorius, Airto Moreira). Do konce tisíciletí Shorter jako protagonista vlastních sólových projektů i oblíbený spoluhráč (Carlos Santana, Herbie Hancock, Joni Mitchell) hledal konkrétní podobu prvního souboru, který ponese jeho jméno. V roce 2000 se jím stal Wayne Shorter Quartet ve stejném složení, které slyšeli i posluchači v Brně.

Wayne Shorter Quartet. 13. dubna 2016, Bobycentrum, Brno. V rámci festivalu JazzFestBrno.

Foto archiv JazzFestuBrno

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Nejčtenější

Kritika

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více