Wayne Shorter Quartet: vysoká škola současné jazzové improvizace

14. duben 2016, 9:48
Wayne Shorter Quartet: vysoká škola současné jazzové improvizace

Jazzová legenda Wayne Shorter byl bezpochyby největší hvězdou letošního JazzFestuBrno. Jeden z vrcholů 15. ročníku festivalu si osobně vychutnalo 1500 návštěvníků koncertu jeho kvarteta.

Čtveřice mistrů jazzové improvizace vedená inovativním komponistou, improvizátorem a špičkovým instrumentalistou Waynem Shorterem, si podmanila skvěle ozvučenou halu brněnského Bobycentra špičkovým půldruhahodinovým výkonem. Koncert bez zbytečných proslovů a prostojů zahrála v jediném zátahu. I občasný potlesk jako by muzikanty jen rozptyloval, jen kývli a znovu se ponořili do proudu svých licků, chromatických kaskád, ostinát i melodických vyhrávek.

Spoluhráče pro svoje kvarteto našel zanedlouho třiaosmdesátiletý Shorter před šestnácti lety v muzikantech o jednu až dvě generace mladších. Jsou to špičkoví instrumentalisté a vyhledávaní studioví hosté: pianista Danilo Pérez (*1965), kontrabasista John Patitucci (*1959) a hráč na bicí Brian Blade (*1970). Od svého založení nahrála tato hvězdná sestava čtveřici alb, z nichž pouze to „rozjezdové“, Footprints Live! (2002), inovace čtyřicet let staré Shorterovy klasiky, nezískalo alespoň jednu Grammy. Zbylá tři (Alegría, 2003, Beyond the Sound Barrier, 2005 a nedávné Without a Net, 2013) už bodovala jako jazzová alba roku, přičemž sám Wayne Shorter získal svou prozatím poslední, desátou (!) Grammy 2013 za Nejlepší improvizované jazzové sólo ve své skladbě Orbits na albu Without a Net.

Právě hudební materiál z oněch tří oceňovaných alb je základem koncertního vystoupení Wayne Shorter Quartetu. Ale kdo by čekal pouhé improvizace na témata konkrétních skladeb, bude překvapen (nikoliv zklamán): žádný tracklist, žádná tradiční jazzová přehrávka melodie a následné improvizování jednotlivých nástrojů, pěkně jednoho po druhém – nic podobného se nekoná. Posluchač je vtažen do kontinuálního proudu imaginace, hudebního pohybu, jehož výška, délka, barva, síla ani směr nejsou omezeny žádnými mantinely. Jen úvodní volná improvizace trvala přes třicet minut, než byla přerušena mírně netrpělivým potleskem publika.

Počáteční opatrný, postupně gradující dialog piana s kontrabasem narušil Shorter poprvé jakoby nejistým „odchrchláním“ tenorsaxofonu až po několika minutách a ani následující „sípavý dech“ se zdánlivě nepevnými tóny nenaznačoval, co má přijít. Přišla smršť, kaskády přes celý rozsah klaviatury doprovázené bicími v celé škále dynamiky od tichého šustění metličkami po údery paličkami plnou silou, a k tomu tiché smyčcové arco kontrabasu střídané až kvílivými vyhrávkami v palcové poloze někde u kobylky, pak basové přiznávky vyhnané až k prudkému slappingu.

Plató fázi pochopilo publikum jako výzvu k potlesku, ale proud hudby neustával: zase dialog piano-kontrabas, ale jiný – smyčcové flažolety provázené vybrnkáváním prsty po strunách otevřeného piana evokujícím cimbál, od bicích přihrávané zvonkohrou. A jemné, dlouhé tóny sopránsaxofonu postupně gradující do neuvěřitelného sóla, jímž Wayne Shorter přesvědčivě dokázal, kdo je pánem prostoru a času. A jako se jeho spoluhráči prozatím doplňovali jako sólisté, postupně se jeden po druhém přirozeně stáhli, po jednom i střídavě po dvojicích jako perfektní empatičtí sidemani soustředění kolem svého sedícího a přesto dominujícího frontmana.

Pro fungování čtyřčlenné formace je obvykle rozhodující vzájemná vazba bicí-kontrabas; zde oba prvky obvyklého formátu občas funkčně nahradilo piano, aniž to posluchač stačil vůbec zaznamenat. Hledat v toku hudby jednotlivé „písně“ nebo aspoň motivy z alb je pro publikum vlastně zábavná hra: co poznáte? Co jste stačili postřehnout? To byly Orbits!Aha, to je Joy Ryder – a to už zase Plaza Real … teď to zní jako začátek She Moves Through the Fair … a teď jako Footprints … a tohle je Zero Gravity!Koneckonců, co na tom sejde – be-bop, post-bop, konceptuální jazz, jazzový impresionismus jsou jenom škatulky, se kterými si čtveřice skvělých instrumentalistů ve své s lehkostí servírované muzikantské konverzaci pohrává podle svého. Přesně v duchu výroku svého stále invenčního guru: „Jazz – to znamená troufnout si, opovážit se.“ Není co dodat.

Jediným mluveným projevem celého večera byl stručný odborný úvod do historie Wayne Shorter Quartetu v podání Jana Beránka-Daleckého: Waynea Shortera (*1933),snad nejvýznamnějšího a jistě nejvlivnějšího žijícího jazzového saxofonistu, představil jako absolventa Newark Art High School a studia kompozice na New York University. Na jazzové scéně se Shorter etabloval jako spoluhráč Manyarda Fergusona a především Arta Blakeyho, který jej v roce 1959 pozval do svých Jazz Messengers. Odtud jej už o rok později – na doporučení svého odcházejícího saxofonisty Johna Coltranea – usiloval přetáhnout Miles Davis; podařilo se mu to až v roce 1964, Shorter dodržel smlouvu. Léta 1964–1970 byla ve znamení spolupráce MD Quintetu (Davis-Shorter-Hancock-Carter-Williams), který ovlivnil dějiny jazzu nejen sedmdesátých let.

Dalších patnáct let prožil Wayne Shorter s legendární jazzrockovou kapelou Weather Report (mj. Joe Zawinul, Miroslav Vitouš, resp. Jaco Pastorius, Airto Moreira). Do konce tisíciletí Shorter jako protagonista vlastních sólových projektů i oblíbený spoluhráč (Carlos Santana, Herbie Hancock, Joni Mitchell) hledal konkrétní podobu prvního souboru, který ponese jeho jméno. V roce 2000 se jím stal Wayne Shorter Quartet ve stejném složení, které slyšeli i posluchači v Brně.

Wayne Shorter Quartet. 13. dubna 2016, Bobycentrum, Brno. V rámci festivalu JazzFestBrno.

Foto archiv JazzFestuBrno

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více