Wynton Marsalis: Gershwin, Beatles a prvotřídní jazz

Wynton Marsalis: Gershwin, Beatles a prvotřídní jazz

Patnáctý ročník festivalu JazzFestBrno zahájil v Sono Centru Jazz at Lincoln Center Orchestra, profesionální americký bigband s téměř třicetiletou tradicí. Třebaže hlavním lákadlem byl ředitel orchestru Wynton Marsalis, od prvních tónů koncertu bylo zřejmé, že nepůjde o sólovou exhibici, ale o týmovou hru.

Přestože mistr Marsalis nechrlil jedno trumpetové sólo za druhým a do přední řady před publikum předstoupil až při přídavku, jeho umění a především jeho pohled na jazz se do programu výrazně otiskly. Připomeňme, že několikanásobný držitel Grammy se ve své sólové diskografii vedle autorských skladeb pravidelně vrací ke standardům, natočil samostatná alba s hudbou Raye Charlese nebo Theloniouse Monka. Věnoval se také Händelovi a dalším barokním autorům a nahrál pozoruhodné kolekce duetů s country rebelem Williem Nelsonem nebo s Erickem Claptonem. Na druhou stranu je známý jeho odmítavý vztah k elektrickým jazzovým fúzím 70. let a dalším modernějším variantám žánru. Jeho koncert tak sice neoslní výbušným novátorstvím, ale nadchne hráčskými schopnostmi a může překvapit výběrem repertoáru. A platí to i při vystoupení s orchestrem, kdy se Wynton Marsalis nepředstavuje jako autor.

Večerní brněnský koncert stál především na skladbách George Gershwina, prokládaných díly dalších klasiků – Stevieho Wondera a v jednom případě Beatles. Nadžánrový skladatel první třetiny 20. století, pro nějž byl jazz základním zdrojem inspirace; soulový autor a zpěvák, jehož tvorbu mnozí jazzmani přijali za vlastní; a britská kapela, jejíž hity z 60. let se už také staly součástí výbavy mnoha jazzových muzikantů. Výběr, který signalizuje propojení jazzu jak s klasickou, tak s populární hudbou. Materiál dostatečně známý a přitom tvárný.

A právě této tvárnosti orchestr dostatečně využil. Příkladem může být beatlesovská Eleanor Rigby v úpravě saxofonisty Teda Nashe, v níž se vedle sólujících Marsalise a saxofonisty Waltera Blandinga představila především trombonová sekce. Důležitá však byla především vyvážená míra důvěrně známých pasáží a relativně odvážné improvizace. Ještě zajímavější bylo jazzové „převyprávění“ první Wonderovy skladby, v níž úvodní kakofonii vyvažoval plný zvuk celého orchestru, následovaný sólem Victora Goinese na basklarinet. Naopak klasičtější, a tím pádem očekávanější, přístup orchestr volil u většiny Gershwinových skladeb. V případě But Not For Me zaujal dialog flétny s klarinetem, slavnou Summertime přednesl Victor Goines na sopránsaxofon bez jakýchkoli stylových úskoků a Let’s Call The Whole Thing Off sice přinesla ukázky zajímavé práce s dynamikou a tempem a výrazné sólo na kontrabas, ale i v tomto případě šlo o klasičtější úpravu.

Výběr poslední skladby (před přídavkem) pak znovu zdůraznil, že orchestr je sice pevně zakotven v gershwinovsko-jazzové tradici, ale čerpá i z následujících desetiletí vývoje světové populární hudby. Někdejší diskotékový hit Blame it on the Boogie, který v roce 1977 poprvé natočil Mick Jackson a po něm The Jacksons, Marsalisův orchestr naprosto důvěryhodně převedl do bigbandového jazyka.

Fakt, že právě tento koncert odstartoval letošní ročník JazzFestuBrno, vznikl spíše náhodou – v případě velkých hvězd se pořadatelé musí termínově přizpůsobovat. Jsem však přesvědčen, že jako start dlouhého hudebního svátku, který potrvá do konce dubna, bylo toto představení výborné. Připomnělo kořeny jazzu i bigband jako dodnes klíčovou sestavu této hudby (navíc i u nás v poslední době zažíváme renesanci velkých orchestrů). Ukázal jazz jako interpretační disciplínu postavenou na vynikajících hráčských výkonech a také jako týmovou spolupráci. A představil jazz jako umění dodnes živé, které nejen ovlivnilo a sytilo světovou populární hudbu, ale zpětně z ní čerpá. To vše v součtu rozhodně není málo. Navíc jako celek měl koncert výborný zvuk, byl dynamický a barevný (třeba i v tom, že saxofonová sekce se během večera naprosto přirozeně měnila v sekci klarinetovou). Tyto klady naprosto přebily drobné nedostatky (například trochu rozpačitý rozjezd úvodní skladby nebo absenci většího množství Marsalisových sól). A že šlo nakonec jen o dílčí pohled na jazz a jeho průniky s jinými žánry, nutně ovlivněný Marsalisovým naturelem? To je přece přirozené. Další koncerty JazzFestuBrno přinesou pohledy jiné, neméně zajímavé a jistě i avantgardnější.

Jazz at Lincoln Center Orchestra with Wynton Marsalis, v rámci festivalu JazzFestBrno. 12. února 2016, 21.00, Sono Centrum, Brno

Foto archiv JazzFestuBrno

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce