Wynton Marsalis: Gershwin, Beatles a prvotřídní jazz

Wynton Marsalis: Gershwin, Beatles a prvotřídní jazz

Patnáctý ročník festivalu JazzFestBrno zahájil v Sono Centru Jazz at Lincoln Center Orchestra, profesionální americký bigband s téměř třicetiletou tradicí. Třebaže hlavním lákadlem byl ředitel orchestru Wynton Marsalis, od prvních tónů koncertu bylo zřejmé, že nepůjde o sólovou exhibici, ale o týmovou hru.

Přestože mistr Marsalis nechrlil jedno trumpetové sólo za druhým a do přední řady před publikum předstoupil až při přídavku, jeho umění a především jeho pohled na jazz se do programu výrazně otiskly. Připomeňme, že několikanásobný držitel Grammy se ve své sólové diskografii vedle autorských skladeb pravidelně vrací ke standardům, natočil samostatná alba s hudbou Raye Charlese nebo Theloniouse Monka. Věnoval se také Händelovi a dalším barokním autorům a nahrál pozoruhodné kolekce duetů s country rebelem Williem Nelsonem nebo s Erickem Claptonem. Na druhou stranu je známý jeho odmítavý vztah k elektrickým jazzovým fúzím 70. let a dalším modernějším variantám žánru. Jeho koncert tak sice neoslní výbušným novátorstvím, ale nadchne hráčskými schopnostmi a může překvapit výběrem repertoáru. A platí to i při vystoupení s orchestrem, kdy se Wynton Marsalis nepředstavuje jako autor.

Večerní brněnský koncert stál především na skladbách George Gershwina, prokládaných díly dalších klasiků – Stevieho Wondera a v jednom případě Beatles. Nadžánrový skladatel první třetiny 20. století, pro nějž byl jazz základním zdrojem inspirace; soulový autor a zpěvák, jehož tvorbu mnozí jazzmani přijali za vlastní; a britská kapela, jejíž hity z 60. let se už také staly součástí výbavy mnoha jazzových muzikantů. Výběr, který signalizuje propojení jazzu jak s klasickou, tak s populární hudbou. Materiál dostatečně známý a přitom tvárný.

A právě této tvárnosti orchestr dostatečně využil. Příkladem může být beatlesovská Eleanor Rigby v úpravě saxofonisty Teda Nashe, v níž se vedle sólujících Marsalise a saxofonisty Waltera Blandinga představila především trombonová sekce. Důležitá však byla především vyvážená míra důvěrně známých pasáží a relativně odvážné improvizace. Ještě zajímavější bylo jazzové „převyprávění“ první Wonderovy skladby, v níž úvodní kakofonii vyvažoval plný zvuk celého orchestru, následovaný sólem Victora Goinese na basklarinet. Naopak klasičtější, a tím pádem očekávanější, přístup orchestr volil u většiny Gershwinových skladeb. V případě But Not For Me zaujal dialog flétny s klarinetem, slavnou Summertime přednesl Victor Goines na sopránsaxofon bez jakýchkoli stylových úskoků a Let’s Call The Whole Thing Off sice přinesla ukázky zajímavé práce s dynamikou a tempem a výrazné sólo na kontrabas, ale i v tomto případě šlo o klasičtější úpravu.

Výběr poslední skladby (před přídavkem) pak znovu zdůraznil, že orchestr je sice pevně zakotven v gershwinovsko-jazzové tradici, ale čerpá i z následujících desetiletí vývoje světové populární hudby. Někdejší diskotékový hit Blame it on the Boogie, který v roce 1977 poprvé natočil Mick Jackson a po něm The Jacksons, Marsalisův orchestr naprosto důvěryhodně převedl do bigbandového jazyka.

Fakt, že právě tento koncert odstartoval letošní ročník JazzFestuBrno, vznikl spíše náhodou – v případě velkých hvězd se pořadatelé musí termínově přizpůsobovat. Jsem však přesvědčen, že jako start dlouhého hudebního svátku, který potrvá do konce dubna, bylo toto představení výborné. Připomnělo kořeny jazzu i bigband jako dodnes klíčovou sestavu této hudby (navíc i u nás v poslední době zažíváme renesanci velkých orchestrů). Ukázal jazz jako interpretační disciplínu postavenou na vynikajících hráčských výkonech a také jako týmovou spolupráci. A představil jazz jako umění dodnes živé, které nejen ovlivnilo a sytilo světovou populární hudbu, ale zpětně z ní čerpá. To vše v součtu rozhodně není málo. Navíc jako celek měl koncert výborný zvuk, byl dynamický a barevný (třeba i v tom, že saxofonová sekce se během večera naprosto přirozeně měnila v sekci klarinetovou). Tyto klady naprosto přebily drobné nedostatky (například trochu rozpačitý rozjezd úvodní skladby nebo absenci většího množství Marsalisových sól). A že šlo nakonec jen o dílčí pohled na jazz a jeho průniky s jinými žánry, nutně ovlivněný Marsalisovým naturelem? To je přece přirozené. Další koncerty JazzFestuBrno přinesou pohledy jiné, neméně zajímavé a jistě i avantgardnější.

Jazz at Lincoln Center Orchestra with Wynton Marsalis, v rámci festivalu JazzFestBrno. 12. února 2016, 21.00, Sono Centrum, Brno

Foto archiv JazzFestuBrno

Do kulturního programu Brněnských Vánoc na náměstí Svobody, byly stejně jako předešlé roky zařazeni také 4 interpreti reflektující tématiku, kterou se bude ubírat následující rok kancelář Brno město hudby UNESCO.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více