Yumi Hwang-Williams a Dennis Russell Davies

Yumi Hwang-Williams a Dennis Russell Davies

Včerejší koncert z Šéfdirigentské řady Filharmonie Brno představil v komorně pojatém programu koncertní mistryni Coloradského symfonického orchestru houslistku Yumi Hwang-Williams. Společně s šéfdirigentem brněnské filharmonie Dennisem Russellem Daviesem přednesla některá z klasických i moderních děl zkomponovaných pro housle a klavír. Brněnské publikum tak mělo možnost seznámit se sólistkou ještě dříve, než zítra stane po boku samotného orchestru Filharmonie Brno.

Intimní spojení sólových houslí a klavíru představuje již od dob klasicismu oblíbenou hudební formu, které se nevyhýbají ani současní skladatelé. Program večera zahájila Sonáta g moll Claudea Debussyho. Dílo spadá do skladatelova cyklu šesti sonát, jimiž chtěl vzdát hold francouzským skladatelům Couperinovi a Rameauovi a francouzské kultuře vůbec. Z původně zamýšlených šesti kompozic stihl autor před svojí smrtí napsat pouhé tři, přičemž premiéra houslové sonáty, kde se sám ujal klavírního partu, byla jeho posledním veřejným vystoupením. Ve třech větách o celkové délce kolem čtrnácti minut vystřídá Debussyho hudba řadu protichůdných emočních poloh a dle samotného autora reflektuje dílo to, co může „zkomponovat nemocný člověk v čase války“. Sólistka Yumi Hwang-Williams se nicméně k výraznějšímu sentimentu obrátila zády. Její hra byla místy až příliš umírněná, bez výraznějších výrazových prostředků a takříkajíc „bez šťávy“. Tato absence emočního vytržení je u komorní hudby, která staví na výrazném emočním vkladu interpreta, obzvláště nešťastná. Také dynamické odstupňování bylo mnohem mírnější, než by se dalo očekávat. Netvrdím, že je třeba skladatelem předepsané dynamické změny přehánět, ale rozhodně je nutné, je alespoň dodržovat. Dá se pochopit, že se houslistka snažila akcentovat melancholickou náladu, která je pro dílo charakteristická, přesto však lze v notách nalézt mnoho míst, která přímo volají po dramatičtějším a vyhrocenějším uchopení.

yumi_hwang-Williams a Dennis_R_Davies_foto_vojtech_kaba_02

V následující Sonátě č. 2 d moll německého romantického skladatele Roberta Schumanna již houslistka prostor pro emotivnější interpretaci našla. Také dynamika byla výrazně pestřejší a sólistka dokázala mnohem lépe reflektovat proměnlivou náladu díla. Obzvláště rychlé běhy ve čtvrté větě byly interpretačně jisté a intonačně přesné, což se naneštěstí nedá tvrdit o dvojhmatech ve třetí větě, které – především v případě oktáv – nebyly zcela bezproblémové. Přestože byly v případě Schumannovy sonáty užité dynamické a výrazové prostředky mnohem bohatší než v předchozí skladbě, nelze se ubránit dojmu, že by se dalo jít ještě mnohem dál. Obecně se však jednalo o povedenou, byť stále emočně utlumenou interpretaci.

yumi_hwang-Williams a Dennis_R_Davies_foto_vojtech_kaba_01 

Závěrečným dílem večera bylo Grand Duo amerického autora Lou Harrisona. O poznání modernější skladba představuje náhled do současného chápání komorní hudby. Dravé zářezy houslí i klavíru, náhle něžná lyrická sdělení, útočící disonance i melancholická povzdechnutí – to vše se v hojné míře v Harrisonově skladbě nachází a je důvodem k radosti, že houslistka tyto polohy v díle nejen našla, ale pomohla je také vynést na povrch. Bylo by chybou opomenout kvalitní výkon šéfdirigenta Filharmonie Brno Denise Russella Daviese, který se zhostil klavírních partů. Davies byl houslistce dobrou rytmickou oporou a zároveň nepřekrýval její výraz svým vlastním. V exponovaných místech však dokázal zajít až do dravého fortissima s kousavou jasností. Právě v závěrečné skladbě Grand Duo získal Davies mnohem více prostoru, který umně zužitkoval. Je třeba si však připustit, že z hlediska dramaturgického představovala poslední skladba poměrně výrazný odklon od původního směřování. Ačkoliv jsem příznivcem soudobé tvorby, tato sendvičová dramaturgie – moderní dílo v doprovodu dvou klasických – není možná (alespoň v tomto konkrétním kontextu) zcela nejšťastnější.

yumi_hwang-Williams a Dennis_R_Davies_foto_vojtech_kaba_03

Navzdory ne zcela bezchybnému začátku se houslistka Yumi Hwang-Williams představila brněnskému publiku v dobrém světle a milovníci vážné hudby se mohou těšit na zítřejší koncert. Lze očekávat, že teprve tam sólistka odhalí veškeré své interpretační dovednosti.

CLAUDE DEBUSSY Houslová sonáta

ROBERT SCHUMANN Houslová sonáta č. 2 d moll op. 121

LOU HARRISON Grand Duo pro housle a klavír

 

Yumi Hwang-Williams housle

Dennis Russell Davies klavír

  1. března 2019, Besední dům

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce