Zatmění na nebi, v duši i na východě. Sjezd skladatelů a duchovní tradice Ruska

Zatmění na nebi, v duši i na východě. Sjezd skladatelů a duchovní tradice Ruska

Zatmění slunce v pátek dopoledne částečně ochromilo Českou republiku: utichla kola strojů i kancelářské kopírky, národ ateistů vykoupil svářečské filtry a na hodinu obrátil oči k nebi. Smíšený sbor Vox Iuvenalis si na večer připravil tematický program, při jehož nácviku musel potit krev, ale námaha se jednoznačně vyplatila.

Program nazvaný „Zatmění na východě“ si s astronomickou podívanou pohrával spíš v hlubších souvislostech než aby se na ní lacině vezl, ale na to jsme už od dramaturgie Voxu Iuvenalis dlouhodobě zvyklí. Na komfort si člověk zvyká snadno a rád, tím spíš je potřeba si připomínat, že se mu ho zcela automaticky dostává. Parodická miniopera Antiformalističeskij rajok Dmitrije Šostakoviče, druhá část Koncertu pro sbor Alfreda Schnittkeho a Koncert pro klavír a sbor současného skladatele Dimitrije Česnokova vytvořily souvislý celek, který ve třech bodech vypovídal o vývoji hudby, která vychází z ruských tradic.

Šostakovičův Rajok je jízlivá parodie na sjezd komunistických skladatelů. Tři řečníci přednesou své projevy o hudbě, která má vycházet z lidových tradic, být lidu přístupná a vyhýbat se všem „formalistickým“ experimentům, atonalitě, disonancím a jiným zvrhlostem. Je to škaredá komedie, kterou musel skladatel za svého života pochopitelně schovávat, a k veřejnému provedení došlo až v roce 1989 ve Washingtonu. Úmyslné idiocii citátů z lidové hudby i klasiků se posluchač rád zasměje ještě dnes, pamětníkovi se trošku stahují vnitřnosti, když si vzpomene na atmosféru komunistických sjezdů a funkcionářskou tupost, která měla možnost strkat prsty do všeho – od vládní úrovně až po uliční výbory. Nejhorší na tom všem ale je vědomí, že to fňukání po krásných melodiích a zavrhování nesrozumitelné moderny nezmizelo, a mnozí posluchači i členové orchestrů by nejraději mydlili Mozarta a Čajkovského pořád dokola. Je to všechno v lidech, ne ve stranických sekretariátech.

Hra o tupém a mechanickém zacházení s tradicemi byla ale pouze kontrastní předehrou ke dvěma dílům pozdějším. Obě se – vlastně zcela v souladu s antiformalistickými požadavky – k ruské tradici obracejí, ale zcela jinak, než to oficiální kulturní politika předpokládala a chtěla. Obě díla jsou postavena na klasickém formálním základu – Schnittkeho koncert připomene čtyřvětou symfonii, Česnokov má třívětou strukturu klasického instrumentálního koncertu. Obě díla vycházejí z pravoslavných zpěvů, provolávají slávu Bohu, ale zároveň jsou plná smutku a v Česnokovově případě i zuřivého a bezmocného vzteku. Obě jsou nesmírně působivá, tíživá, až chmurná. Schnittkeho smutek je masivní, valí se jako těžký mrak, ale zároveň je povznášející. Česnokov se utápí v pochybnostech o Bohu i vlastních pokušeních a po vážném úvodu se z nich snaží vypít a vykřičet. Jeho výkřiky by mohla zhudebnit i punková kapela, nakonec všude vidí jen smrt.

Sjezd skladatelů a hudebních teoretiků ztvárnil sbor poloscénicky, ženy měly na hlavách a kolem krků venkovské šátky, muži si uvázali barevné kravaty pěkně funkcionářsky do půli břicha. Provedení zahájil Viktor Pantůček mluveným úvodem od řečnického pultu, u nějž se později vystřídal předseda sjezdu a řečníci Jednicyn, Dvojkin a Trojkin. Sólové role ztvárnili čtyři basisté – Sergej Derda, Václav Jeřábek, Josef ŠkarkaMiroslav Urbánek – a nejdůležitější je, že jejich hlasy byly ve výsledku vyrovnané, jejich sdělení měla i výrazově přibližně stejnou váhu. Všichni čtyři se ale do svých rolí pěkně energicky opírali a dávali svým postavám charakteristické rysy vyplývající z rozdílů mezi starým teoretikem, mladým teoretikem, diktátorem a předsedajícím. Sbor se v úloze delegátů usadil nejen na jevišti, ale i na balkóně Besedního domu, iluze sjezdu byla v rámci inscenační skromnosti dostačující. Sborové vstupy byly energické, nadšené, ale i přesně zrežírované, jak se na správný sjezd patří.

Druhá část Koncertu pro sbor Alfreda Schnittkeho nás přivedla do úplně jiného hudebního světa a naznačila i klasické členění celého večera: rychle – pomalu – rychle. Závažná výpověď o vnitřní potřebě oslovit hlubokými myšlenkami celý svět hrála roli pomalé věty v celkovém pořadu. Jedná se o skutečný koncert, který zachází s hlasy nesmírně vynalézavým a komplikovaným způsobem, dělí je mnohem složitěji než na prostý čtyřhlas, Vox Iuvenalis si tady sáhl snad až za hranice svých možností: přinejmenším by potřeboval zdvojnásobit obsazení. Všechna čest ale patří výsledku, který byl zcela přesvědčivý a nesmírně se těším na případné provedení v příznivějších akustických podmínkách, které objemu hlasů amatérského tělesa trošku pomůžou. Pro mě to byl jednoznačný vrchol večera.

Koncert pro sbor a klavír Dimitrije Česnokova dal větší příležitost i Konstantinu Tyshkovi, který doprovázel už Rajok, ale tam má klavír víceméně podpůrnou funkci. U Česnokova je rovnocenným partnerem sboru a dostává i značný sólový prostor. Tyshko se projevil výrazově bezvadně hned v úvodu, který imituje pravoslavnou zvonici, klavír měl opravdu zvonivý, místy až třískavý zvuk. Myslím to v dobrém, iluze vyzvánění byla perfektní. Energičtější pasáže vůbec vycházely velmi dobře i v dalším průběhu provedení, lyrické mi přišly poněkud roztříštěné. Sbor se od vážného a slavnostního začátku postupně dostával do varu, střídal se s klavírem opravdu rovnocenně a stupňoval napětí a nápor energie až do závěrečného výkřiku.

Sbormistr Voxu Iuvenalis Jan Ocetek odvedl vynikající práci: střetávají se v ní schopnosti sbormistra, který dokáže nejen mimořádně náročné kompozice s amatérským sborem nastudovat, ale také v jeho členech dlouhodobě pěstovat pro náročnou, závažnou a „buržoazně formalistickou“ hudbu zaujetí a pochopení. Je to neustálé hledání, které dá hodně práce, ale zároveň způsobuje, že se hudba účinkujícím ani posluchačům neomrzí. Stává se z ní dobrodružství, do kterého se chce člověk pouštět pořád znovu a znovu.

Zatmění na východě. Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič: Antiformalističeskij rajok, Alfred Schnittke: Koncert pro sbor (2. část), Dimitri Česnokov: Koncert pro klavír a sbor. Smíšený sbor Vox Iuvenalis, hudební nastudování Jan Ocetek, Sergej Derda, Václav Jeřábek, Josef Škarka, Miroslav Urbánek – bas, Konstantin Tyshko – klavír. 20. března 2015, Besední dům, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Provést Mozartovo Requiem – tedy mši za zemřelé – v krematoriu se může zdát jako zcela přirozená věc, ale úplně samozřejmé to není. Vox Iuvenalis přidal k jedné z nejhranějších vokálních kompozic značnou dávku koncepčního uvažování a připravil posluchačům přinejmenším neobvyklý zážitek.  více

Smíšený sbor Vox Iuvenalis slaví letos dvacet let své činnosti. Od gymnaziální prehistorie se stal reprezentačním tělesem VUT v Brně, mnohem pozoruhodnější je ale jeho zaměření na hudbu dvacátého století i neobvyklé koncertní projekty. Jak se s takovými věcmi dožít sborové dospělosti v amatérských podmínkách jsme rozebírali se sbormistrem Voxu Janem Ocetkemvíce




Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce