Zatmění na nebi, v duši i na východě. Sjezd skladatelů a duchovní tradice Ruska

Zatmění na nebi, v duši i na východě. Sjezd skladatelů a duchovní tradice Ruska

Zatmění slunce v pátek dopoledne částečně ochromilo Českou republiku: utichla kola strojů i kancelářské kopírky, národ ateistů vykoupil svářečské filtry a na hodinu obrátil oči k nebi. Smíšený sbor Vox Iuvenalis si na večer připravil tematický program, při jehož nácviku musel potit krev, ale námaha se jednoznačně vyplatila.

Program nazvaný „Zatmění na východě“ si s astronomickou podívanou pohrával spíš v hlubších souvislostech než aby se na ní lacině vezl, ale na to jsme už od dramaturgie Voxu Iuvenalis dlouhodobě zvyklí. Na komfort si člověk zvyká snadno a rád, tím spíš je potřeba si připomínat, že se mu ho zcela automaticky dostává. Parodická miniopera Antiformalističeskij rajok Dmitrije Šostakoviče, druhá část Koncertu pro sbor Alfreda Schnittkeho a Koncert pro klavír a sbor současného skladatele Dimitrije Česnokova vytvořily souvislý celek, který ve třech bodech vypovídal o vývoji hudby, která vychází z ruských tradic.

Šostakovičův Rajok je jízlivá parodie na sjezd komunistických skladatelů. Tři řečníci přednesou své projevy o hudbě, která má vycházet z lidových tradic, být lidu přístupná a vyhýbat se všem „formalistickým“ experimentům, atonalitě, disonancím a jiným zvrhlostem. Je to škaredá komedie, kterou musel skladatel za svého života pochopitelně schovávat, a k veřejnému provedení došlo až v roce 1989 ve Washingtonu. Úmyslné idiocii citátů z lidové hudby i klasiků se posluchač rád zasměje ještě dnes, pamětníkovi se trošku stahují vnitřnosti, když si vzpomene na atmosféru komunistických sjezdů a funkcionářskou tupost, která měla možnost strkat prsty do všeho – od vládní úrovně až po uliční výbory. Nejhorší na tom všem ale je vědomí, že to fňukání po krásných melodiích a zavrhování nesrozumitelné moderny nezmizelo, a mnozí posluchači i členové orchestrů by nejraději mydlili Mozarta a Čajkovského pořád dokola. Je to všechno v lidech, ne ve stranických sekretariátech.

Hra o tupém a mechanickém zacházení s tradicemi byla ale pouze kontrastní předehrou ke dvěma dílům pozdějším. Obě se – vlastně zcela v souladu s antiformalistickými požadavky – k ruské tradici obracejí, ale zcela jinak, než to oficiální kulturní politika předpokládala a chtěla. Obě díla jsou postavena na klasickém formálním základu – Schnittkeho koncert připomene čtyřvětou symfonii, Česnokov má třívětou strukturu klasického instrumentálního koncertu. Obě díla vycházejí z pravoslavných zpěvů, provolávají slávu Bohu, ale zároveň jsou plná smutku a v Česnokovově případě i zuřivého a bezmocného vzteku. Obě jsou nesmírně působivá, tíživá, až chmurná. Schnittkeho smutek je masivní, valí se jako těžký mrak, ale zároveň je povznášející. Česnokov se utápí v pochybnostech o Bohu i vlastních pokušeních a po vážném úvodu se z nich snaží vypít a vykřičet. Jeho výkřiky by mohla zhudebnit i punková kapela, nakonec všude vidí jen smrt.

Sjezd skladatelů a hudebních teoretiků ztvárnil sbor poloscénicky, ženy měly na hlavách a kolem krků venkovské šátky, muži si uvázali barevné kravaty pěkně funkcionářsky do půli břicha. Provedení zahájil Viktor Pantůček mluveným úvodem od řečnického pultu, u nějž se později vystřídal předseda sjezdu a řečníci Jednicyn, Dvojkin a Trojkin. Sólové role ztvárnili čtyři basisté – Sergej Derda, Václav Jeřábek, Josef ŠkarkaMiroslav Urbánek – a nejdůležitější je, že jejich hlasy byly ve výsledku vyrovnané, jejich sdělení měla i výrazově přibližně stejnou váhu. Všichni čtyři se ale do svých rolí pěkně energicky opírali a dávali svým postavám charakteristické rysy vyplývající z rozdílů mezi starým teoretikem, mladým teoretikem, diktátorem a předsedajícím. Sbor se v úloze delegátů usadil nejen na jevišti, ale i na balkóně Besedního domu, iluze sjezdu byla v rámci inscenační skromnosti dostačující. Sborové vstupy byly energické, nadšené, ale i přesně zrežírované, jak se na správný sjezd patří.

Druhá část Koncertu pro sbor Alfreda Schnittkeho nás přivedla do úplně jiného hudebního světa a naznačila i klasické členění celého večera: rychle – pomalu – rychle. Závažná výpověď o vnitřní potřebě oslovit hlubokými myšlenkami celý svět hrála roli pomalé věty v celkovém pořadu. Jedná se o skutečný koncert, který zachází s hlasy nesmírně vynalézavým a komplikovaným způsobem, dělí je mnohem složitěji než na prostý čtyřhlas, Vox Iuvenalis si tady sáhl snad až za hranice svých možností: přinejmenším by potřeboval zdvojnásobit obsazení. Všechna čest ale patří výsledku, který byl zcela přesvědčivý a nesmírně se těším na případné provedení v příznivějších akustických podmínkách, které objemu hlasů amatérského tělesa trošku pomůžou. Pro mě to byl jednoznačný vrchol večera.

Koncert pro sbor a klavír Dimitrije Česnokova dal větší příležitost i Konstantinu Tyshkovi, který doprovázel už Rajok, ale tam má klavír víceméně podpůrnou funkci. U Česnokova je rovnocenným partnerem sboru a dostává i značný sólový prostor. Tyshko se projevil výrazově bezvadně hned v úvodu, který imituje pravoslavnou zvonici, klavír měl opravdu zvonivý, místy až třískavý zvuk. Myslím to v dobrém, iluze vyzvánění byla perfektní. Energičtější pasáže vůbec vycházely velmi dobře i v dalším průběhu provedení, lyrické mi přišly poněkud roztříštěné. Sbor se od vážného a slavnostního začátku postupně dostával do varu, střídal se s klavírem opravdu rovnocenně a stupňoval napětí a nápor energie až do závěrečného výkřiku.

Sbormistr Voxu Iuvenalis Jan Ocetek odvedl vynikající práci: střetávají se v ní schopnosti sbormistra, který dokáže nejen mimořádně náročné kompozice s amatérským sborem nastudovat, ale také v jeho členech dlouhodobě pěstovat pro náročnou, závažnou a „buržoazně formalistickou“ hudbu zaujetí a pochopení. Je to neustálé hledání, které dá hodně práce, ale zároveň způsobuje, že se hudba účinkujícím ani posluchačům neomrzí. Stává se z ní dobrodružství, do kterého se chce člověk pouštět pořád znovu a znovu.

Zatmění na východě. Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič: Antiformalističeskij rajok, Alfred Schnittke: Koncert pro sbor (2. část), Dimitri Česnokov: Koncert pro klavír a sbor. Smíšený sbor Vox Iuvenalis, hudební nastudování Jan Ocetek, Sergej Derda, Václav Jeřábek, Josef Škarka, Miroslav Urbánek – bas, Konstantin Tyshko – klavír. 20. března 2015, Besední dům, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Provést Mozartovo Requiem – tedy mši za zemřelé – v krematoriu se může zdát jako zcela přirozená věc, ale úplně samozřejmé to není. Vox Iuvenalis přidal k jedné z nejhranějších vokálních kompozic značnou dávku koncepčního uvažování a připravil posluchačům přinejmenším neobvyklý zážitek.  více

Smíšený sbor Vox Iuvenalis slaví letos dvacet let své činnosti. Od gymnaziální prehistorie se stal reprezentačním tělesem VUT v Brně, mnohem pozoruhodnější je ale jeho zaměření na hudbu dvacátého století i neobvyklé koncertní projekty. Jak se s takovými věcmi dožít sborové dospělosti v amatérských podmínkách jsme rozebírali se sbormistrem Voxu Janem Ocetkemvíce




Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce