Trilogii zámeckých loutnových koncertů na Mezinárodním hudebním festivalu Concentus Moraviae uzavřel nedělní večer 18. června. Ve Slavnostním sále zámku Rájec nad Svitavou se ještě jednou divákům představili loutnisté Ryosuke Sakamoto na renesanční a David Bergmüller na barokní loutnu. Oba si pro posluchače připravili vlastní recitál věnovaný danému období, kterému se ve své interpretaci věnují, a na závěr koncertu umy spojili. Došlo také k menší změně programu v rámci renesančního bloku, která však vzhledem k rozšíření repertoáru a nabídnutí zajímavých – často méně známých – loutnových skladeb byla více než vítaná.
První část večera byla věnována období renesance, do kterého posluchače přenesl japonský loutnista Ryosuke Sakamoto. Jeho program se skládal především z děl italských a anglických skladatelů. Precizností, hudebností, ale i přirozeností, s níž loutnista hrál, si naprosto podmanil publikum. Od samého počátku byl posluchač (v dobrém slova smyslu) nucen upínat veškerou pozornost na hráče. Sakamoto představil renesanční loutnu ve vícero polohách – improvizační (fantasie), taneční (padoana, galliarda, pavana atd.) a virtuózní. Obdivuhodné byly kupříkladu pasáže v díle Giovanniho Battisty Dala Gostena Fantasia Ottava, při nichž loutnista pracoval s imitací a jednotlivé hlasy vynášel, akcentoval a dynamicky diferencoval. Využití rozsahu celého nástroje a práci s běhy v basové poloze jsme slyšeli v díle anglického renesančního skladatele Anthonyho Holborna. Posluchačsky se však vyjímala kompozice lidového charakteru (anonym), která svou výraznou rytmičností, tanečností, ale i durovým zasazení místy připomínala big beat šedesátých let, čemuž také napomohl Sakamotův strhující přednes.
Druhá část koncertu patřila rakouskému rodákovi Davidu Bergmüllerovi, jehož doménou je hudba barokní epochy. Loutnista velmi často vystupuje s jinými hudebníky či tělesy, je vyhledávaným hráčem bassa continua. V případě nedělního recitálu se ale představil jako sólista. Pro diváky si připravil výběr z barokních suit, nakombinovaný z děl (až na výjimku) francouzských loutnistů 17. století. Každá půlka večera se nesla v odlišném duchu hudebním, ale také myšlenkovém a osobnostním. Naprosto fascinující bylo pozorovat střet dvou různorodých uvažování u Ryosuke Sakamota a následně u Davida Bergmüllera. Oproti hybnému, místy dravému přednesu japonského loutnisty zavládla při Bergmüllerově hře klidná, zádumčivá atmosféra. Opět i v tomto případě se jednalo o hru plnou lehkosti, vyváženosti a ornamentálnosti, avšak naprosto z jiného úhlu pohledu. Když se návštěvník zaposlouchal, suita mu neskutečně rychle ubíhala, zapomněl vnímat čas a naprosto se oprostil od pozorování jednotlivých částí suit. Taneční a akordické úseky byly prokládány improvizačním typem skladeb, při nichž měl posluchač pocit, že se zastavil čas. Sólistovo vystavování frází bylo o to důmyslnější, když hráč s frázemi doslova dýchal.
Večer vyvrcholil společnou hrou obou umělců, kteří koncert završili například známou skladbou La rossignol. Vlastní dojem, že každý z hráčů opravdu přemýšlí nad hrou odlišným způsobem, se při komorní hře umocnil. Interpreti samozřejmě mezi sebou komunikovali a spolupracovali, ale i přes jejich spojení nedošlo k naprostému splynutí a v určitých místech bylo znát, že se jedná o dvě výrazné hudební osobnosti. Otázkou však je, zda loutnisté v rámci sehrání se měli dostatek času si na sebe zvyknout.
Tři představení, skrývající se pod názvem Ostrov louten, můžeme bezpochyby označit za unikátní a velmi povedený projekt, který návštěvníkům nabídl více než jen hudební zážitek.
Program:
Ryosuke Sakamoto – renesanční loutna
Francesco da Milano – Fantasia
Vincenzo Capirola – Padoana
Joan Ambrosio Dalza – Poi che volse la mia stella – Calata alla Spagnola
Julio Cesare Barbetta – Padoana detta la Barbarina
Giovanni Battista Dalla Gostena – Fantasia Ottava
Anonym (lidová) – Scotch Cap – Lulle me beyond thee – Gallua Tom – Kirkmarsch
Anonym – Fantasia
Anthony Holborne – Galliard “The fairly rounde” – Pavan “Paradiso”
David Bergmüller – barokní loutna
Suita d moll:
Prélude
Ennemond Gaultier – Carillion
François Dufaut – Allemande
Ennemond Gaultier – L´Immortelle
François Dufaut – La Superbe
Johann Georg Weichenberger – Sarabande
Ennemond Gaultier – La Poste
Suita a moll:
Prélude
Ennemond Gaultier – Narcisse
Ennemond Gaultier – La belle hominide
Charles Mouton – Double
Ennemond Gaultier – La Poste
Společné skladby:
Thomas Holborne – A Toy, Passemezo galyard
Anonym – La rossignol
Zatím nebyl přidán žádný komentář..