Zdařilý, optimisticky posmutnělý muzikál o úzkosti

25. září 2024, 20:00
Zdařilý, optimisticky posmutnělý muzikál o úzkosti

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.

Americkou muzikálovou hitovku z roku 2016 ověnčilo šest divadelních cen Tony a jedna cena Grammy. A po brněnské premiéře titulu musím doznat, že tyto cenné trofeje získal titul Drahý Evane Hansene zcela oprávněně. Jedinečné dílko totiž na jeviště přivádí témata a motivy, která si s populárním hudebním divadlem většinou nespojujeme. Osm let starý muzikál ke dnešku nápaditě připíná nejen vynalézavě stavěná story, ale zejména fakt, že zobrazované deprese, úzkosti, pocity vydědění a ostrakizace nebo neúprosnou masáž sociálních sítí dnešní mládež opravdu zažívá a toto vše v mladé generaci sílí.

Sedmnáctiletý Evan Hansen je úplně normální americký středoškolák, který ale rozhodně nemá lehký život. Žije sám s přetaženou matkou, ve škole ho šikanují a trpí sociální úzkostí a depresemi. Navíc si ještě nedávno zlomil ruku. Od svého terapeuta dostane za úkol sám sobě psát tragicky optimistické dopisy začínající slovy: „Milý Evane Hansene.“ Jednoho dne si v záchvatu upřímnosti napíše dopis sám sobě v první osobě, v němž doznává, jak hrozný je jeho život. Psaní mu ve škole ukradne problémový, naštvaný Connor, který Evana šikanuje, ale sám je možná spřízněnou nešťastnou duší. Když si Connor vezme život, dopis se u něj najde a jeho utrápení rodiče se mylně domnívají, že ho napsal Connor a že Evan byl jeho nejlepší kamarád. Evan se díky tomu stává ve škole velkou celebritou na sociálních sítích... Jenomže se to vše (logicky nebudu vyzrazovat klíčové části děje či rozuzlení) poněkud zamotá a do hry vstupují vylhaná přátelství a sociální projekt ústící do rostoucího opovržení sebou samým.

drahy_evane_hansene_MdB_01

Jedná se o optimistický nebo pochmurný příběh? Na tomto muzikálovém titulu je bezvadné právě to, že jde o optimisticky posmutnělý, ale zejména pozitivní příběh, který se nebojí hrábnout do odtažitě „černých“ témat. A ústřední vzkaz je prostý: Je nejlepší vždy zůstat a být sám sebou. Žádné přimyšlené chiméry v životě nefungují, není třeba se snažit být pro někoho zajímavý za jakoukoliv cenu. Přikrašlovat a měnit věci či sebe (nejen na Facebooku) může vést až k tragédii…

Režisér Stanislav Moša se ve svojí inscenaci snaží průběžně balancovat dojemnou a zábavnou polohu tohoto hudebního díla. Dělá to tak, že posmutnělý tón předlohy občas prořízne vtipnou charakterizační či slovní zkratkou (zejména) zobrazovaných pubescentů. Do přestávky se režie na jeviště nebojí jímavosti, ve druhé půli zase stále důraznějšího akcentování cesty za pravdou hlavního hrdiny i optimistického finále.

Středoškolský svět i svět informačních technologií, v němž se dnešní mládež občas tak depresivně topí, výtečně ilustruje scéna Christopha Weyerse. Scénograf ve dvou úrovních jeviště obehnal řadami školních plechových skříní, z jejichž spodních pater vyjíždí dvě postele (v pokojících dospívajících hrdinů). Prostý mobiliář tvoří dále jen stůl a několik židlí. Tříhodinový večer několikrát na prosté scéně přeřízne několik projekčních plátech a televizorů, na kterých běží zběsilé slovní, písmenkové i obličejové slide show. Tento zběsilý, zuřivý a divoký kaleidoskop tváří a zvuků simuluje úzkostné pochody v Evanově hlavě, stejně jako prudkost moderního žití a klipovitý charakter naší současnosti. Weyersova scéna je důmyslným i atraktivním vizuálním obalem muzikálu.

Osm aktéru a stejně tolik muzikantů za scénou v čele s bandleaderem Danielem Kyzlinkem jsou ve spojení nejen díky dvěma obrazovkám po stranách sálu. Je to takový lehce melancholický sound, který celý večer prostupuje. Většina pěveckých partů zejména u protagonisty je ve vysokých polohách, místy jde namísto zpěvu až jakési úzkostné vyrážení zvuku či jakoby stísněného mumlání do šlapající muziky. Pěvecky nemá brněnské nastudování slabá místa ani herce.

Hlavní role je jako jediná alternována a já viděl opravdu bezchybného Marca Salvadoriho (střídá se s Janem Brožkem). Herecky i zpěvně vyjádřit, jak se chová mladík, který má diagnostikovanou úzkost, je vcelku velký oříšek. U Salvadoriho nejde jen o nervózní žmoulání riflí, hrbení se a trhavou řeč puberťáka, který si nevěří. Salvadori bez škrobeně nedůvěryhodného imitování psychické poruchy svým Evenem Hansenem skutečně je, jde o detailně strukturovaný, promyšlený výkon, který takto nenásilně funguje jako advokacie tohoto (zčásti) antihrdiny. Salvadoriho Evan je po právu jevištním magnetem i vrcholem večera.

drahy_evane_hansene_MdB

V maminkovské roli se našla Alena Antalová, která se nebojí až velmi výrazných, citově zabarvených poloh (výstup, kdy se strachuje, že jí cizí, starostlivá rodina vlastně ukradla syna). Muzikál vedle náročných sól nabídne také působivá dueta a terceta či hromadné pěvecké výstupy (samozřejmě zejména ve finále předávajícím poselství „Nejsi v tom sám!“). Jde o chytře prokomponované písničky, které tady v neokázalých výstupech předvedou Dagmar Křížová, Daniel Rymeš, Lucie Bergerová, Lukáš Janota, Libor Matouš a Eliška Hladilová (jí patří navrch uznání za bezchybné hraní při konečné premiérové indispozici). A přestože náročné, často posmutnělé pěvecké party všem vycházejí (překlad songů Zuzany Čtveráčkové a Petra Gazdíka je místy až zbytečně sentimentální), trochu se mi tady stýskalo po větších tanečních číslech či pohybových vkladech.

Sociální úzkost a deprese je dnes mezi mladými vcelku rozšířeným jevem, stejně jako jejich otročení sociálním sítím a utápění se v bezbřehém moři jménem internet. Mošova inscenace míří nejen na teenagery, ale bude výtečným soustem také pro zákonné zástupce teenagerů a dospěláky všeho druhu. Brněnská novinka se nijak nepitvoří, vážná témata divadelně nezveličuje, ale předkládá je s upřímnou a působivou expresivitou. Inscenace takto může oprávněně v podtitulu křičet do světa, že v Brně dávají „nejúspěšnější muzikál současnosti“. Brněnští totiž svým divadelním výtvorem tento marketingový superlativ stvrzují a dokazují.

Foto web MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce