Zenový čaj: First Flush

Zenový čaj: First Flush

První album skupiny Zenový čaj je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Tvárné a barevné hudbě můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music.

V roce 2011 se na brněnské scéně vynořil nový fenomén – Dalibor Neuwirt, mladý hudebník (* 1991) původem z Ostravy. Se svým didgeridoo se začal objevovat na nejrůznějších přehlídkách typů předkol Porty a Open Miců a na klubových akcích a více než sám sebe propagoval svůj nástroj a nejrůznější netradiční styly hry. Od počátku byl spojen také s buskingem, tedy hraním na ulici, které však nebral jako cíl, nýbrž opět jako prostředek k šíření svého přístupu k hudbě, improvizaci a entuziasmu. Vedle hry na didgeridoo se věnuje hrdelnímu i „běžnému“ zpěvu, hře na xylofon, brumle nebo píšťalu koncovku. Zdůrazňuje, že 99 % jeho hudby tvoří čistá improvizace. Svůj dech nechá promlouvat jak ve volném proudu, tak v poskocích či pukání. Své hře říká „přírodní diskotéka“, a i když na první pohled působí jako hudebník-solitér, velmi brzy začal kolem sebe vytvářet naprosto přirozená uskupení. Jednu tvář jeho tvorby představuje trio Vlčí Mág, v němž se spojil s akordeonistkou Žanetou Vítovou a se zpěvačkou Saškou Polarczyk. Tvář další, tvářnější a barevnější – protože volnější – nabízí uskupení Zenový čaj. I když Dalibor v minulosti pod tímto jménem leckde vystoupil i sám, základ formace tvoří společně s ním Matouš Vinš, hráč na cajón, saxofon a low whistle. Své debutové album First Flush však pánové přímo nabili třaskavou směsí hudebních setkání.

Pozvání do studia totiž přijalo několik skutečně výrazných osobností brněnské, moravské i české scény: Jitka Šuranská (jako houslistka), Beata Bocek (vedle zpěvu hraje na ukulele), David Synák z Čankišou (saxofon, flétna), bubeník skupiny Zrní Ondřej Slavík, beatboxer Sebastian Kunec, baskytarista Kamil Tomek (Šamanovo zboží) a v neposlední řadě i obě Neuwirtovy kolegyně ze skupiny Vlčí Mág. Díky nim všem se Daliborovi daří alespoň zčásti naplnit přání, které vyjádřil na svých internetových stránkách: „Mým záměrem je aktivně sdílet své schopnosti s ostatními.“

A jak se to podařilo? Album First Flush je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Od první skladby Plavba čajomořem, ve které Beata Bocek zpívá do rytmické hry didgeridoo, až po závěrečný bonus Tasmánský čert s výraznou baskytarou se posluchač ocitá na dobrodružné výpravě zenovým (nebo čajovým?) mořem. Přitom si spíše než jednotící hry didgeridoo a šamanských rytmů všimne vynořující se melodie saxofonu (Sakatéja mamá), „programních“ úderů do bubnů (Jeskyně za bouře), krásných houslí Jitky Šuranské použitých v nezvyklém kontextu (Ben Kryglain) nebo vokální linky, v níž není třeba rozumět slovům (Loch Tea an’Lochain).

Výsledkem je hudba, které můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music. Hudba, která má svou energií a umanutostí (v dobrém slova smyslu) blízko například k Čankišou. Hudba, která povyšuje baskytaru na melodický nástroj (Tasmánský čert). A především hudba, která se sice neobejde beze zpěvu a melodických nástrojů (housle, saxofon), ale ve které hlas promlouvá především přetransformovaný skrze didgeridoo. „Z prostého dechu, artikulace a práce s hlasem vytvářím souzvuky a spletité melodie, až má posluchač pocit, že hraje více nástrojů najednou,“ říká Dalibor Neuwirt, který vedle svého nejmilejšího nástroje používá i méně obvyklé způsoby dýchání a zpěvu.

„Spolu s našimi hosty zhudebňujeme přítomný okamžik,“ tvrdí oba pánové ze Zenového čaje. Tím napovídají, jak s jejich albem zacházet. Na jednu stranu jde o plnohodnotné dílo, na němž si jeho protagonisté dali záležet a splnili si jím svůj sen. Na stranu druhou je to pouze odrazový můstek k dalším dobrodružstvím, a to dobrodružstvím interaktivním. „Zenový čaj není kapela. Kdokoliv může přijít a zapojit se, stát se součástí,“ stojí v bookletu alba. Takto jsem měl možnost Dalibora Neuwirta na různých akcích poznat. Jako člověka, který možná na první pohled působí jako solitér, ale z kterého ve skutečnosti čiší touha po nových spolupracích a společné improvizaci. A to je příslib. Příště se tak součástí rytmické a magické hry stanou další muzikanti a i díky nim pronikne rytmická hra didgeridoo a ostatních nástrojů k dalším uším.

Zenový čaj – First Flush. Vydáno vlastním nákladem. 10 skladeb, celková stopáž: 42:32

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky, ale do Ernova sálu ano. Po předvčerejším koncertu Antonína Fajta zde včera svoje nové trio představila brněnskému publiku Jitka Šuranská na nenápadném, ale výborném koncertě.  více

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více



Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více