Ženské sbory českých autorů v podání JK Voices oslovily, nadchly, potěšily

Ženské sbory českých autorů v podání JK Voices oslovily, nadchly, potěšily

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčová.

Jak lze již z vyjmenovaného obsazení vyčíst, dramaturgie koncertu se protentokrát zaměřila na ne tolik frekventovaný repertoár, kterým jsou díla pro ženské hlasy/sbory. Koncert začal dvěma cykly Leoše Janáčka (1854–1928), přičemž první z nich pojmenovaný Vlčí stopa podle textu Jaroslava Vrchlického je opatřen klavírním doprovodem a výrazným, dramatickým sopránovým partem. Sborové uhlazené vstupy vynikaly sytým, až tenorově zabarveným tónem altů. Soprány se potýkaly s exponovanou linkou zacházející do krajních rozsahových poloh (hranice tříčárkované oktávy), se kterými se slušně vypořádaly. Klavírní doprovod působil umírněně, vkusně a technicky přesně s jedním zajímavým zvukovým prvkem – mírně přeznívající pedalizací na konci hudebních frází. Osobně si nejsem jistá, zda se jednalo o záměr či nikoli. Sluchem byl tento jev postřehnutelný, avšak celkový hudební proud nijak víc nenarušoval. Pěvecký projev Doubravky Novotné dodával kompozici kýženou hysterii a dramatičnost, jež zpěvačka podpořila například hutným vibratem. V tomto případě výrazné vibrato provedení neuškodilo, jelikož sólistka dbala na precizní výslovnost. Obdobně zapůsobilo nastudování následujícího cyklu Hradčanské písničky instrumentálně obohacené o harfový a flétnový part, kde jsme se ale již potýkaly s určitou mírou nesrozumitelnosti textu – především ve třetí části Belveder (např. „tady, ale ty budeš státi“).

První půli uzavřela kompozice Trojhlasé písně posvátné, ve které Bohuslav Martinů vychází z textu české lidové poezie tematicky silně orientované na období Adventu a Vánoc. Prostý charakter melodie, jistou lehkost a vzdušnost sborového nastudování podpořila také hra houslistky Barbary Tolarové. Interpretka se v rámci tří písní pohybovala mezi funkcí doprovodnou (part měl charakter violových konter převzatých z lidové muziky) a funkcí sólistickou mající vyklenuté hudební myšlenky. Cyklus Martinů v kontrastu s díly Janáčka zafungoval jako jistý prvek odlehčení pro vystupující i publikum. To se také projevilo uvolněností ve zpěvu, kde soprány o mnoho lépe, přirozeněji nastupovaly na vysoké tóny.

Absence instrumentálního doprovodu v čistě vokálním Janáčkově sboru Kašpar Rucký nabádá k odlišnému kompozičnímu zacházení s hlasy. Čtyřhlasou sazbu autor doplňuje opět exponovaným sopránovým sólem a ženským kvartetem vycházejícím ze sborového obsazení. Verš „Pane Rucký sem, pane Kašpar tam“ ve svých mnoha obměnách představuje refrén pojící celkem devět slok básníka Františka Serafínského Procházky. Rytmizace, změny temp, propracovaná dynamika, ale i stylisticky a jazykově náročný text z díla tvoří jeden z vrcholů nejen recenzovaného večera, ale české ženské sborové tvorby vůbec. Je však otázkou, zda tato skladba na koncertě měla řádné vyznění. Večer byl totiž zakončen cyklem Deseti zpěvů za doprovodu čtyřručního klavíru od Josefa Suka, které opět svou jednodušší sazbou, eklektičtěji orientovaným charakterem a lidovými texty tvořily vůči Kašparu silný kontrast a jistý nepoměr, co se dramaturgické gradace týče. Kroku uvézt Sukovy písně na konec naprosto rozumím, a to především z hlediska argumentu (opětovného) odlehčení a uvolnění atmosféry, což publikum náležitě ocenilo ovacemi a dlouhým potleskem. Nejsem si však jistá, zda tímto nebylo předešlé Janáčkově skladbě uškozeno z hlediska dramaturgické koncepce i jejího vlastního vyznění. Uvědomuji si ale, že východisek může být mnoho, a proto má tento postřeh pouze polemický charakter. Všeobecně lze večer i výkony považovat za zdařilé, v mnoha ohledech obdivuhodné a oslovující.

Program:

Leoš Janáček: Vlčí stopa pro ženské hlasy a klavír, JW IV/39; Hradčanské písníčky pro soprán, ženský sbor, flétnu a harfu, JW IV/40

Bohuslav Martinů: Trojhlasé písně posvátné (Tři legendy)

Leoš Janáček: Kašpar Rucký pro ženský sbor, JW IV/41

Josef Suk: Deset zpěvů pro ženský sbor a klavír na 4 ruce, op. 15

JK Voices

Jakub Klecker – dirigent

Doubravka Novotná – soprán

Jiří Hrubý – klavír

Helena Fialová – klavír

Barbara Tolarová – housle

Pavla Kopecká – harfa

Hana Oráčová – flétna

Středa 13. listopadu v 19h, foyer Janáčkova divadla Brno

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Nejčtenější

Kritika

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce