Muzikál Ženy na pokraji nervového zhroucení vznikl na základě výtečného stejnojmenného filmu Pedra Almodóvara. A jeho londýnská verze z roku 2015 hojně obráží tuzemská jeviště. Předloni titul uvedli v Chebu, na sklonku loňského roku v Brně a Praze, letos jej chystají v Liberci. Jak dopadlo jeho brněnské provedení v Městském divadle Brno?
Historie tohoto hudebně-divadelního kusu je však o něco delší než naznačená tři léta. K původně americkému muzikálu, který byl bez většího úspěchu poprvé uvedený na Broadwayi v roce 2010, napsal hudbu David Yazbek a libreto Jeffrey Lane. Úprava z Londýna, v níž autoři muzikál přepracovali a připojili třeba tři nové písně, jiné vypustili, zredukovali instrumentaci, děj zhustili, některé scény a postavy škrtli, se nyní hraje i v Brně. Jde o překlad Zdeňka Bartoše, který toto hudební divadlo v Chebu také v české premiéře režíroval.
Proč se tady pětice žen hroutí, vysvítá postupně hned od počátku. Hlavní hrdinka, herečka Pepa Marcosová (Lucie Bergerová), zjišťuje, že její zmizelý milenec má dospělého syna, který se chystá ženit. Jako by na tom nebylo dost, Pepa shledává, že Ivan (Petr Štěpán) má i bývalou manželku, která ho nyní chce žalovat u soudu za to, že ji před dvaceti lety opustil (a ona tu dobu strávila v psychiatrické léčebně). A aby toho nebylo málo: protagonistčina kamarádka a modelka Candela neví, jak prchnout před svou novou známostí, z níž se vyklube islámský terorista, plánující výbuch v budově soudu. A do toho všeho Ivan balí advokátku své vlastní ex.
Bláznivé situace v Almodóvarově barevném a hravém filmu byly vlastně svérázným legračním filtrem k posmutnělému pohledu do nitra osamělé Pepy na počátku středního věku. Almodóvarův film byl výtečně rozkročen mezi vaudevill, romantický srdceryvný příběh, ale i thriller. A v tomto žánrovém mumraji byly těžištěm filmové předlohy komplikované mezilidské vztahy, osamělost a hledání lidského záchytného těžiště v dnešním zmateném světě.
Také v brněnské inscenaci Stano Slováka se ocitáme v Madridu roku 1987, tedy městě, které je plné vzruchu, vášně, barev a zejména žen, které muži dohánějí na pokraj nervových zhroucení. Ztřeštěnou muzikálovou komedii v Brně nasadili na menším jevišti činoherní scény. Tam ji tvůrčí tým zřejmě situoval z provozních důvodů i díky komornímu obsazení titulu bez velkých sborových čísel, bez mocné company, která často muzikálům dělá onu potřebnou šťávu, povyšuje divácký zážitek z muzikálové šou.
Bylo již výše naznačeno, že přitažlivost tohoto dílka spočívá v neustálém žánrovém probublávání bláznivá komedie, sladkobolné romantiky i napínavého a trošku na hlavu postaveného thrilleru. Slovákova muzikálová inscenace ale možná zbytečně akcentuje ony psychologizující momenty, v nichž samodruhá hrdinka středního věku najednou vidí, že její milenec byl vlastně její velký životní omyl a že se o své dítě bude muset v budoucnu postarat především sama. Jakési posmutnělé rekapitulace a místy až zbytečně sentimentální tón se tady – možná až kontraproduktivně - derou na povrch nejvíce. Ztřeštěná muzikálová komedie zejména ve druhé půli dostává zbytečně jímavé souřadnice.
Tento komornější muzikál diváctvo příliš neoslní ani výprava, která si efektně vypomáhá citacemi výtvarného rukopisu Joana Miróa. Neustálé požadavky na změnu prostředí, taxíky, které vodí technika, ale i nenápadité využití vykrytého orchestřiště se podílejí na prostředním diváckém vjemu. Leccos zachraňuje živá šestičlenná kapela na jevišti, paradoxně hudba Davida Yazbeka, z níž sice naoko sálá španělský temperament, je ale spíše průměrnou posluchačskou záležitostí. Její jazz-rockové názvuky, které prorůstají národní španělské rytmy jako např. flamenco, ovšem nenabízí silnější a zapamatovatelnější divácký hit. Co na tom, že vše je dobře a profesionálně odezpíváno, herecký výraz vypomáhající si tady s častou expresí ale není automatickou zárukou úspěchu a výsledek je někdy až přespříliš naoko našlehaný.
A tak zůstává hlavní hrdinka, herečka Pepa v podání Lucie Bergerové, která sice epesně zpívá, ale její životní zápas má díky výše řečenému spíše rozměry divadelního průměru. Podobně dopadla modelka Candela v podání Sáry Milfajtové, která vše skrývá jen a jen za figuru bezduché, připitoměle umrkané krásotinky. Téma ženského osamění skryla za do jisté míry jednostrunnou pitoresknost své figury Markéta Sedláčková jako Lucía. Stejně dopadl i mladý pár Marisy a Ivánova syna Carlose v podání Elišky Skálové a Jana Brožka. O kýžený rozruch se tak postaral Jozef Hruškoci v roli playbojského ale dobrosrdečného taxikáře.
Brněnská verze muzikálu Ženy na pokraji nervového zhroucení není žádným propadákem jako spíše prostředním divadelním dílkem, které si své diváky jistě najde. Ohnivost či povzdech Almodóvarovy filmové předlohy tady však neobjevíte…
Zatím nebyl přidán žádný komentář..