Zkušenost, přesnost, souhra – americké trio na Provázku

29. duben 2014, 12:59

Zkušenost, přesnost, souhra – americké trio na Provázku

Ročník 2014 se do historie brněnského JazzFestu zapíše jako jeden z nejpestřejších. Sofistikovaná hra Brada Mehldaua, expresivní sóla Ibrahima Maaloufa, mladí pánové z Fly Agaric s kloboučky muchomůrek na hlavách, slovenské folklorní inspirace Radovana Tarišky s venezuelským pianistou Benitem Gonzalezem, bubenická sóla Chrise Davea… Plus přehlídka českých kapel – Limbo, Robert Balzar Trio, E Converso, Vít Křišťan Imprints Project… Různé tváře hudby, kterou lze skrýt pod označení jazz. Skvělé a pro festival zdravé je především to, že se program neomezuje pouze na nejmodernější výboje a fúze, ale představuje i tradičnější projekty té nejvyšší kvality. Americké trio Larry Goldings, Peter BernsteinBill Stewart nepřekvapí extravangancí. Pánové hrají pohodovou a pevně zakořeněnou hudbu, střídají standardy s autorskou tvorbou, nemají potřebu oslňovat mnohaminutovými sóly. Pilíři jejich vystoupení jsou zkušenost, přesnost a souhra. Prostě špičkové trio nejvyšší úrovně, trio bez jednoznačného lídra, právem v 90. letech označované za „nejlepší varhanní trio desetiletí“.

Divadlo Husa na provázku bylo při jejich vystoupení zaplněno. Přesto bych se vsadil, že velká část diváků vůbec netušila, na koho jde (mladý pár vedle mne přišel evidentně úplně naslepo), a že se spolehli na vždy dobrý vkus a znalosti dramaturga Viléma Spilky. Přes všechna zaoceánská ocenění a přes množství projektů, na nichž pánové účinkovali (samotný Larry Goldings se jako sideman objevuje na stovce alb a na svém kontě má nominaci na Grammy za společné album s Johnem Scofieldem), u nás toto trio není obecně známé. Mimochodem nová deska, kterou nyní vydávají, je jejich první – v tomto složení – po deseti letech. Snad tedy kvůli ní, a také kvůli krátkému českému turné (jehož součástí byl brněnský koncert), se o triu bude i zde ve střední Evropě vědět víc.

Neformálním lídrem je momentálně varhaník a pianista Larry Goldings, který jako jediný na koncertě promlouval k divákům. V minulosti však kapelnické otěže načas přebíral i kytarista Bernstein a – jak mi Goldings prozradil v rozhovoru po skončení koncertu – bubeník Bill Stewart nosí do kapely tak skvělé skladby, že někdy se de facto i on stává kapelníkem. Vágní rozdělení rolí bylo zřejmé i během brněnského koncertu. Kytara i varhany střídavě hrály roli sólového a harmonického nástroje a o rytmickou složku se dělili všichni tři muzikanti, i když se hned v první skladbě dostalo i na obligátní bubenické sólo.

Po drobných úvodních nesrovnalostech (slabší kytara v první skladbě) se povedlo dosáhnout skvělého a plného zvuku, který dojem ze souhry tří zkušených muzikantů ještě umocnil. Komorní sestava s pravými Hammondovými varhanami (Goldings si – opět ve zmíněném rozhovoru – pochvaloval, že organizace koncertu byla na špičkové úrovni včetně toho, že měl možnost hrát přesně na takový nástroj, jaký chtěl) svádí k zabarvení skladeb do soulu. Tato poloha se během koncertu objevila (nejvíce v Goldingsově skladbě Mr. Meagles, při které jsem si vzpomněl na raný Prokopův Framus Five), ale převažoval spíše jazz bez přívlastků, který se až v přídavkové The Danger Zone Percyho Mayfielda přelil v hutné blues. K asi nejzajímavějšímu vybočení z konceptu došlo v druhém přídavku, Goldingsově skladbě The Acrobat, v níž hrál autor na hammondky figury, na jaké jsme zvyklí spíše z oblasti elektronické hudby, a ve které Stewart nabídl nejdelší a nejdynamičtější bubenické sólo večera.

Před začátkem koncertu jsem si kladl otázku, zda byla správná volba Husy na provázku a jestli by kvalitní a plná hudba tohoto tria nevyzněla lépe v jiném sále (s možností nabídnout zážitek většímu množství zájemců). Nakonec jsem přesvědčen, že pořadatelé opět zvolili správně. Hudba, která je do takové míry založená na souhře – včetně nonverbální komunikace mezi jednotlivými aktéry –, vyzní v komornějším prostředí vždy lépe než ve velkých sálech. Prostor divadla si ostatně pochvalovali i sami muzikanti.

Larry Goldings (Hammondovy varhany), Peter Bernstein (kytary), Bill Stewart (bicí). Brno, Husa na provázku, 24. 4. 2014, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO

Foto Jan Bakl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kytarista Peter Bernstein přijede na letošní ročník festivalu JazzFestBrno se svými dlouholetými spoluhráčí Larrym Goldingsem a Billem Stewartem. Náš rozhovor také u jeho „domácí“ kapely většinou zůstal, i když jsem se nezapomněl zeptat ani na Brada Mehldaua, s nímž Peter Bernstein často hrává.  více

Koncertní uvedení alba Illusions, které bez nadsázky patřilo k vrcholům letošního festivalu JazzFestBrno, za pověstí nahrávky nijak nezaostávalo. Naopak, díky výbornému zvuku byly čitelnější i ty pasáže, které na záznamu kvůli košatějším aranžím splývají.  více

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více


Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více