Zkušenost, přesnost, souhra – americké trio na Provázku

29. duben 2014, 12:59

Zkušenost, přesnost, souhra – americké trio na Provázku

Ročník 2014 se do historie brněnského JazzFestu zapíše jako jeden z nejpestřejších. Sofistikovaná hra Brada Mehldaua, expresivní sóla Ibrahima Maaloufa, mladí pánové z Fly Agaric s kloboučky muchomůrek na hlavách, slovenské folklorní inspirace Radovana Tarišky s venezuelským pianistou Benitem Gonzalezem, bubenická sóla Chrise Davea… Plus přehlídka českých kapel – Limbo, Robert Balzar Trio, E Converso, Vít Křišťan Imprints Project… Různé tváře hudby, kterou lze skrýt pod označení jazz. Skvělé a pro festival zdravé je především to, že se program neomezuje pouze na nejmodernější výboje a fúze, ale představuje i tradičnější projekty té nejvyšší kvality. Americké trio Larry Goldings, Peter BernsteinBill Stewart nepřekvapí extravangancí. Pánové hrají pohodovou a pevně zakořeněnou hudbu, střídají standardy s autorskou tvorbou, nemají potřebu oslňovat mnohaminutovými sóly. Pilíři jejich vystoupení jsou zkušenost, přesnost a souhra. Prostě špičkové trio nejvyšší úrovně, trio bez jednoznačného lídra, právem v 90. letech označované za „nejlepší varhanní trio desetiletí“.

Divadlo Husa na provázku bylo při jejich vystoupení zaplněno. Přesto bych se vsadil, že velká část diváků vůbec netušila, na koho jde (mladý pár vedle mne přišel evidentně úplně naslepo), a že se spolehli na vždy dobrý vkus a znalosti dramaturga Viléma Spilky. Přes všechna zaoceánská ocenění a přes množství projektů, na nichž pánové účinkovali (samotný Larry Goldings se jako sideman objevuje na stovce alb a na svém kontě má nominaci na Grammy za společné album s Johnem Scofieldem), u nás toto trio není obecně známé. Mimochodem nová deska, kterou nyní vydávají, je jejich první – v tomto složení – po deseti letech. Snad tedy kvůli ní, a také kvůli krátkému českému turné (jehož součástí byl brněnský koncert), se o triu bude i zde ve střední Evropě vědět víc.

Neformálním lídrem je momentálně varhaník a pianista Larry Goldings, který jako jediný na koncertě promlouval k divákům. V minulosti však kapelnické otěže načas přebíral i kytarista Bernstein a – jak mi Goldings prozradil v rozhovoru po skončení koncertu – bubeník Bill Stewart nosí do kapely tak skvělé skladby, že někdy se de facto i on stává kapelníkem. Vágní rozdělení rolí bylo zřejmé i během brněnského koncertu. Kytara i varhany střídavě hrály roli sólového a harmonického nástroje a o rytmickou složku se dělili všichni tři muzikanti, i když se hned v první skladbě dostalo i na obligátní bubenické sólo.

Po drobných úvodních nesrovnalostech (slabší kytara v první skladbě) se povedlo dosáhnout skvělého a plného zvuku, který dojem ze souhry tří zkušených muzikantů ještě umocnil. Komorní sestava s pravými Hammondovými varhanami (Goldings si – opět ve zmíněném rozhovoru – pochvaloval, že organizace koncertu byla na špičkové úrovni včetně toho, že měl možnost hrát přesně na takový nástroj, jaký chtěl) svádí k zabarvení skladeb do soulu. Tato poloha se během koncertu objevila (nejvíce v Goldingsově skladbě Mr. Meagles, při které jsem si vzpomněl na raný Prokopův Framus Five), ale převažoval spíše jazz bez přívlastků, který se až v přídavkové The Danger Zone Percyho Mayfielda přelil v hutné blues. K asi nejzajímavějšímu vybočení z konceptu došlo v druhém přídavku, Goldingsově skladbě The Acrobat, v níž hrál autor na hammondky figury, na jaké jsme zvyklí spíše z oblasti elektronické hudby, a ve které Stewart nabídl nejdelší a nejdynamičtější bubenické sólo večera.

Před začátkem koncertu jsem si kladl otázku, zda byla správná volba Husy na provázku a jestli by kvalitní a plná hudba tohoto tria nevyzněla lépe v jiném sále (s možností nabídnout zážitek většímu množství zájemců). Nakonec jsem přesvědčen, že pořadatelé opět zvolili správně. Hudba, která je do takové míry založená na souhře – včetně nonverbální komunikace mezi jednotlivými aktéry –, vyzní v komornějším prostředí vždy lépe než ve velkých sálech. Prostor divadla si ostatně pochvalovali i sami muzikanti.

Larry Goldings (Hammondovy varhany), Peter Bernstein (kytary), Bill Stewart (bicí). Brno, Husa na provázku, 24. 4. 2014, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO

Foto Jan Bakl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kytarista Peter Bernstein přijede na letošní ročník festivalu JazzFestBrno se svými dlouholetými spoluhráčí Larrym Goldingsem a Billem Stewartem. Náš rozhovor také u jeho „domácí“ kapely většinou zůstal, i když jsem se nezapomněl zeptat ani na Brada Mehldaua, s nímž Peter Bernstein často hrává.  více

Koncertní uvedení alba Illusions, které bez nadsázky patřilo k vrcholům letošního festivalu JazzFestBrno, za pověstí nahrávky nijak nezaostávalo. Naopak, díky výbornému zvuku byly čitelnější i ty pasáže, které na záznamu kvůli košatějším aranžím splývají.  více

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více