Zkušenost, přesnost, souhra – americké trio na Provázku

29. duben 2014, 12:59

Zkušenost, přesnost, souhra – americké trio na Provázku

Ročník 2014 se do historie brněnského JazzFestu zapíše jako jeden z nejpestřejších. Sofistikovaná hra Brada Mehldaua, expresivní sóla Ibrahima Maaloufa, mladí pánové z Fly Agaric s kloboučky muchomůrek na hlavách, slovenské folklorní inspirace Radovana Tarišky s venezuelským pianistou Benitem Gonzalezem, bubenická sóla Chrise Davea… Plus přehlídka českých kapel – Limbo, Robert Balzar Trio, E Converso, Vít Křišťan Imprints Project… Různé tváře hudby, kterou lze skrýt pod označení jazz. Skvělé a pro festival zdravé je především to, že se program neomezuje pouze na nejmodernější výboje a fúze, ale představuje i tradičnější projekty té nejvyšší kvality. Americké trio Larry Goldings, Peter BernsteinBill Stewart nepřekvapí extravangancí. Pánové hrají pohodovou a pevně zakořeněnou hudbu, střídají standardy s autorskou tvorbou, nemají potřebu oslňovat mnohaminutovými sóly. Pilíři jejich vystoupení jsou zkušenost, přesnost a souhra. Prostě špičkové trio nejvyšší úrovně, trio bez jednoznačného lídra, právem v 90. letech označované za „nejlepší varhanní trio desetiletí“.

Divadlo Husa na provázku bylo při jejich vystoupení zaplněno. Přesto bych se vsadil, že velká část diváků vůbec netušila, na koho jde (mladý pár vedle mne přišel evidentně úplně naslepo), a že se spolehli na vždy dobrý vkus a znalosti dramaturga Viléma Spilky. Přes všechna zaoceánská ocenění a přes množství projektů, na nichž pánové účinkovali (samotný Larry Goldings se jako sideman objevuje na stovce alb a na svém kontě má nominaci na Grammy za společné album s Johnem Scofieldem), u nás toto trio není obecně známé. Mimochodem nová deska, kterou nyní vydávají, je jejich první – v tomto složení – po deseti letech. Snad tedy kvůli ní, a také kvůli krátkému českému turné (jehož součástí byl brněnský koncert), se o triu bude i zde ve střední Evropě vědět víc.

Neformálním lídrem je momentálně varhaník a pianista Larry Goldings, který jako jediný na koncertě promlouval k divákům. V minulosti však kapelnické otěže načas přebíral i kytarista Bernstein a – jak mi Goldings prozradil v rozhovoru po skončení koncertu – bubeník Bill Stewart nosí do kapely tak skvělé skladby, že někdy se de facto i on stává kapelníkem. Vágní rozdělení rolí bylo zřejmé i během brněnského koncertu. Kytara i varhany střídavě hrály roli sólového a harmonického nástroje a o rytmickou složku se dělili všichni tři muzikanti, i když se hned v první skladbě dostalo i na obligátní bubenické sólo.

Po drobných úvodních nesrovnalostech (slabší kytara v první skladbě) se povedlo dosáhnout skvělého a plného zvuku, který dojem ze souhry tří zkušených muzikantů ještě umocnil. Komorní sestava s pravými Hammondovými varhanami (Goldings si – opět ve zmíněném rozhovoru – pochvaloval, že organizace koncertu byla na špičkové úrovni včetně toho, že měl možnost hrát přesně na takový nástroj, jaký chtěl) svádí k zabarvení skladeb do soulu. Tato poloha se během koncertu objevila (nejvíce v Goldingsově skladbě Mr. Meagles, při které jsem si vzpomněl na raný Prokopův Framus Five), ale převažoval spíše jazz bez přívlastků, který se až v přídavkové The Danger Zone Percyho Mayfielda přelil v hutné blues. K asi nejzajímavějšímu vybočení z konceptu došlo v druhém přídavku, Goldingsově skladbě The Acrobat, v níž hrál autor na hammondky figury, na jaké jsme zvyklí spíše z oblasti elektronické hudby, a ve které Stewart nabídl nejdelší a nejdynamičtější bubenické sólo večera.

Před začátkem koncertu jsem si kladl otázku, zda byla správná volba Husy na provázku a jestli by kvalitní a plná hudba tohoto tria nevyzněla lépe v jiném sále (s možností nabídnout zážitek většímu množství zájemců). Nakonec jsem přesvědčen, že pořadatelé opět zvolili správně. Hudba, která je do takové míry založená na souhře – včetně nonverbální komunikace mezi jednotlivými aktéry –, vyzní v komornějším prostředí vždy lépe než ve velkých sálech. Prostor divadla si ostatně pochvalovali i sami muzikanti.

Larry Goldings (Hammondovy varhany), Peter Bernstein (kytary), Bill Stewart (bicí). Brno, Husa na provázku, 24. 4. 2014, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO

Foto Jan Bakl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kytarista Peter Bernstein přijede na letošní ročník festivalu JazzFestBrno se svými dlouholetými spoluhráčí Larrym Goldingsem a Billem Stewartem. Náš rozhovor také u jeho „domácí“ kapely většinou zůstal, i když jsem se nezapomněl zeptat ani na Brada Mehldaua, s nímž Peter Bernstein často hrává.  více

Koncertní uvedení alba Illusions, které bez nadsázky patřilo k vrcholům letošního festivalu JazzFestBrno, za pověstí nahrávky nijak nezaostávalo. Naopak, díky výbornému zvuku byly čitelnější i ty pasáže, které na záznamu kvůli košatějším aranžím splývají.  více

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce