Během koncertu Viléma Veverky a Martina Kasíka jsem si uvědomil, že letošní ročník Moravského podzimu neměl na programu klasický pěvecký recitál. Virtuózně ovládaný hoboj s kongeniálním klavírem jej ale nahradily po všech stránkách. Dechové nástroje mají k lidskému hlasu pravděpodobně nejblíž a Vilém Veverka zachází s hobojem jako by s ním byl srostlý. Vynikající technika dechu mu umožňuje hrát v podstatě libovolně dlouhé tóny bez zachvění, jeho projev není násilný, ale zároveň je vidět, že hraje nadoraz. Dává do hraní všechno, vypadá, že je hudbou až fanaticky posedlý a právě prováděná skladba je pro něj tou nejdůležitější věcí na světě. Martin Kasík vedle něj působil navenek klidnějším dojmem, ale energie a samozřejmost, která sálala z jeho projevu, byly stejně neoddiskutovatelná.
Program koncertu byl složen výhradně z autorů dvacátého století a večer byl věnován nedávno zesnulému skladateli Arnoštu Parschovi. Zpráva o jeho smrti prošla kolem téměř bez povšimnutí, referovali jsme o ní s lítostí a se zpožděním, i když zřejmě jako jediní. Arnošt Parsch je s Moravským podzimem svázán zcela neodmyslitelně – byl tajemníkem Mezinárodního hudebního festivalu od roku 1977 a v roce 1990 se stal prezidentem direktoria. Dramaturgie naštěstí nebyla pohodlná a vzpomenula na něj v rámci hotového festivalového programu, který oba interpreti pohotově rozšířili o část Parschovy kompozice Vyletěl fták hore nad oblaky ve verzi pro hoboj a klavír – díky za to všem.
Úvodní Temporal Variations (Světské variace) Benjamina Brittena působily při zpětném pohledu jako roztomilá hříčka na úvod. Devítidílná kompozice zpracovává jedno téma v charakteristicky nazvaných částech – objevují se inspirace čistě hudební (Waltz, Tempo di Polka) i programní (Proslov, Hrozba). Skladba na mě působí lehce humorným a ironickým dojmem, což podtrhuje skutečnost, že v části Chorál přebírá melodii paradoxně klavír. Následující Intermezzo Klementa Slavického pro sólový klavír mělo skutečně funkci zklidňující a lyrické mezihry vystřídané brilantní Toccatou. Martin Kasík předvedl opravdové „molto vivo“ a možná šel až za něj. U Klementa Slavického jsme zůstali i nadále v jeho Suitě pro hoboj a klavír. Tady bych řekl, že energické Scherzo došlo do interpretačního extrému, z nějž už nebylo kam vygradovat závěrečné Bacchanale. V této chvíli už se začala jasně rýsovat linie koncertu položeného na výrazném melodickém uvažování skladatelů a střídání kontrastních nálad. Jistě, nic nového pod sluncem, ale funguje to samo – přirozeně za předpokladu, že ty melodie a nálady někdo umí interpretovat, což ale Vilém Veverka i Martin Kasík umějí. Folklorní inspirace navíc vytvořily začátek oblouku k Parschově skladbě ve druhé části programu.
Vyletěl fták hore nad oblaky je zpracování slovácké balady – slyšeli jsme její první větu. Vilém Veverka se tu charakteru lidského zpěvu dostal asi nejblíž. S neveselým důvodem uvedení skladby souznělo i její teskné vyznění. Nicméně je to věc velmi krásná a bylo by hezké, kdyby ji oba umělci nastudovali – a případně i nahráli – celou. Mezi Slavickým a Parschem jsme se podívali do světa v Sonátě pro hoboj a klavír Francise Poulenca a výběru z Pěti kusů pro hoboj Antala Dorátiho. Zatímco Poulenc zapadal do výrazně melodického rázu večera, Doráti z něj přece jen mírně vybočil směrem k nervnějšímu vyznění. Vrcholem pro mě byla Sonáta pro hoboj a klavír Pavla Haase – závažná skladba bez vysvětlujícího názvu, ale s jasným mimohudebním obsahem. V roce 1939 Pavel Haas vyjádřil nadcházející hrůzy nacismu a obrátil se k české tradici citacemi obou našich velkých chorálů – husitského a svatováclavského. Skladba jde vlastně nazpět, od šílené současnosti se obrací k minulosti a duchovním jistotám české historie. Zvukový masiv skladby vytvářel klavír, hoboj s ním v extatickém závěru téměř splynul. Krásné, dojemné a nesentimentální finále.
Vilém Veverka / Martin Kasík. Benjamin Britten: Temporal Variations pro hoboj a klavír, Klement Slavický: Intermezzo, Toccata pro klavír, Suita pro hoboj a klavír, Francis Poulenc: Sonáta pro hoboj a klavír, Antal Doráti: Pět kusů pro hoboj (výběr), Arnošt Parsch: Vyletěl fták hore nad oblaky pro hoboj a klavír (výběr), Pavel Haas: Suita pro hoboj a klavír. Vilém Veverka – hoboj, Martin Kasík – klavír. 7. 11. 2013, Besední dům, Brno, v rámci festivalu Moravský podzim.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..