Zpěvy o zemi, naději a zoufalství s Filharmonií Brno

Zpěvy o zemi, naději a zoufalství s Filharmonií Brno

Spojení Sofie Gubajduliny a Gustava Mahlera bylo dramaturgicky odvážným krokem, který zřejmě na každého návštěvníka včerejšího koncertu Filharmonie Brno fungoval trochu jinak. Po poslechu hutné Písně o zemi mohlo být těžké si vůbec vybavit cokoli z Gubajdulinina flétnového koncertu. Celkově šlo však o koncert zdařilý a pozoruhodným způsobem programově vyvážený.

Filharmonie Brno se po nějaké době opět navrátila k tvorbě jednoho z největších symfoniků vůbec, pozdního romantika Gustava Mahlera. Mahler svou kompozici z pověrčivých důvodů neoznačil jako symfonii, nýbrž jako Píseň o zemi. Byla by to totiž Mahlerova v pořadí devátá, což má v osudech velkých symfoniků neveselé konotace se smrtí. K Mahlerově symfonicko-písňovému cyklu zkomponovanému na slova čínských básníků byla pro včerejší večer přiřazena skladba pro flétnu a orchestr současné skladatelky rusko-tatarského původu Sofie Gubajduliny s názvem The Deceitful Face of Hope and of Despair (Svůdná tvář naděje a zoufalství).

Izraelská flétnistka Sharon Bezaly potřebovala pro provedení této skladby tři různé flétny. Dirigent Tomáš Netopil se uvedl milým gestem, kdy sólistce při příchodu na pódium s nástroji sám pomohl. Jednovětý koncert zahájily tři velké bubny, jejichž protichůdné rytmické postupy s postupně se zahušťující strukturou připomínaly začínající letní déšť.

V díle, kde nízký rejstřík hry byl kánonem většiny nástrojů v orchestru, znělo množství paralelních souzvuků, místy naprosto chyběla melodika. O to intenzivnější však byla experimentální práce autorky s barvou zvuku a vykreslováním tajemna. Posílená bicí sekce vyzařovala skvělou koncentraci a v mnoha momentech doslova dynamicky explodovala spolu s celestou. Subtilní flétna se však místy tváří v tvář mohutné bicí a žesťové sekci zvukově ztrácela.

Byť je skladba posluchači předkládána formálně jako jednovětá, nelze se při poslechu zbavit dojmu vícevětého členění. Prostřední část pro basovou flétnu byla oproti první nesporně kontrastní a působila v rámci náročné kompozice osvěžujícím dojmem. Publikum skladbu přijalo poněkud rezervovaně, přídavek lyrické věty raně klasicistní sonáty Carla Phillipa Emanuela Bacha snad konzervativnější posluchače obměkčil. Přestávka přišla vcelku záhy i přidavku navzdory. Posluchači tak aspoň měli větší šanci uržet si koncentraci na Mahlerovu písňovou sérii trvající více než hodinu.

Do wagnerovsky monumentální první věty vstoupil orchestr pod Netopilovým vedením směle. Možná až příliš, neboť znělý, ne však heroicky silný hlas tenoristy Kor-Jana Dusseljeeho se místy ve zvukové záplavě ztrácel. Svým výkonem od začátku těšila dechová sekce, trubkové vstupy byly výtečné. S druhou větou začala nabírat obrátky excentričnost hobojisty Viléma Veverky. Nutno ale podotknout, že výraznost jeho hry byla po celou dobu zcela na místě. Druhá věta se také dařila altistce Janě Sýkorové. Barva jejího hlasu se pěkně vydělovala z orchestru a tak se i v dynamicky slabších polohách dostatečně prosazovala. Na vedení Tomáše Netopila reagoval orchestr velmi dobře, obzláště povedené byly dynamické vrcholy.

Tenorista Dusseljee se líbivě vybarvil v dynamicky mírnější třetí větě. Orchestr se v ní ale dopouštěl drobných rytmických zaváhání, navíc někdo z posluchačů bezohledně práskl dveřmi. Celkový dojem z věty tak byl poněkud rozpačitý. Čtrvrtá věta, pojednávající o „mladých dívkách, co trhají lotosové květy na břehu“, nabídla přesvědčivě jednotné změny tempa. Ve větě následující se tenorista přestal šetřit a ve svém pijácky poetickém námětu se rozezpíval do oslnivého finale.

Šestá věta tvoří prakticky polovinu celé kompozice – je dlouhá téměř jako předchozích pět částí dohromady. Melancholické Rozloučení bylo zasněné. Opět se skvěly dřevěné dechové nástroje (vynikající klarinet s hobojem), s pozoruhodnou čistotou a citem hrály horny. Ostinátní melodické prvky jemně tepaly. Se vstupem harf nabrala věta nový dech a celkový zvuk se jaksi projasnil, vzápětí však došlo na Mahlerovy až pohřební prvky. Věta disponuje bespočtem pasáží, které by šlo interpretovat jako závěry. S každým tímto klamným závěrem se symfonie přetvářela do jiných odstínů, orchestru se podařilo v těchto momentech udržet až mystické napětí. Dílo vyústilo do zasněného závěru s meditativně se opakujícími motivy a líbeznými arpeggii harfy a celesty.

Samotná čínská poezie, kterou Mahler přetvořil v hudbu, dovede být k uzoufání smutná. A ještě jímavěji zněla ve včerejším provedení, kdy přes svoji délku držela publikum v napjaté pozornosti.

Sofia Gubajdulina: The Deceitful Face of Hope and Despair (Svůdná tvář naděje a zoufalství), flétnový koncert, Gustav Mahler: Píseň o zemi, symfonie pro alt, tenor a orchestr. Hudební nastudování – Tomáš Netopil, Sharon Bezaly – flétna, Jana Sýkorová – alt, Kor-Jan Dusseljee –tenor, Filharmonie Brno. 14. ledna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce