Adéla Polka: Baví mě hledat neotřelé kombinace

24. červen 2020, 2:00

Adéla Polka: Baví mě hledat neotřelé kombinace

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.

Jakým způsobem kapela prožila koronavirovou krizi?

Novou desku jsme stihli pokřtít v lednu, takže jsme si řekli „Uf“. Nejprve jsme opravdu dodržovali izolaci a snažili se to brát zodpovědně. Pak už to začalo lézt na mozek, a to především mně. Měla jsem nějaký tvůrčí přetlak a ten, když mi jej brzdí „vyšší moc“, bublá. Uchýlili jsme se tedy k improvizacím s rouškami ve dvou s bubeníkem. No a je z toho Abortion Song, moje první píseň v angličtině. Na konci krize měl Tom, kytarista a basák, narozeniny, a to se nám povedl myslím majstrštyk. Nahráli jsme mu docela šílené disko video jako přání k narozeninám. Takže jsme se vlastně někteří naučili stříhat a udělat video o čtyřech oknech. To video právě možná nejlépe vystihuje, koho z nás korona krize osobně zasáhla. Podívejte se sami na kapelní facebook. Ten jednorožec mluví za vše.

Na albu Jiný místo, které vyšlo na začátku roku, jste se rozhodli pro přechod od francouzských textů k češtině. Proč?

Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli. Hodně jsem také začala psát poezii v češtině, takže ten přechod byl relativně přirozený a dnes to považuji za dobré rozhodnutí. Líp tomu rozumí i zbytek kapely a hudba se s texty propojila úplně jiným způsobem než na předchozím albu. Francouzština má jinou melodii, pracuje se s ní jinak a do jisté míry nám zachovává pestrost, co se týče koncertního repertoáru, takže od ní definitivně neupouštíme. Já si s ní pořád ráda zalaškuji.

adela_polka_foto_jiri_slama_01

A myslíte, že ta „francouzská“ minulost kapely stále ovlivňuje váš zvuk? Nebo by tedy i hudební posun měl být zřetelný?

Myslím, nebo možná doufám, že jsme se všichni posunuli a že je to trochu znát. Nějaké rysy Plum Dumplings ale určitě stále přetrvávají. Francouzština paradoxně zachovává „divočinu“, to, co jsem musela „odpracovat“ tělem, aby šlo sdělení dál i pro ty, kdo francouzsky neumí. A to myslím zůstává v koncertním projevu pořád. Francouzština je stereotypně vnímaná často jako jazyk šansonu, ale mě bavilo tohle klišé bourat.

Album Jiný místo vzniklo ve spolupráci s producentem Tomášem Neuwerthem. Jak k této spolupráci došlo?

Věděli jsme, že chceme k desce přizvat někoho, kdo bude mít objektivnější pohled na naši tvorbu. Tomáše jsme si jako producenta vyhlídli vzhledem k jeho předchozím projektům. Chvíli jsme si na něj počkali, ale ve výsledku jsme byli hodně spokojení. Sedl nám jak lidsky, tak přístupem k práci. Dost nás cepoval v tempech, troufám si říct, že posun od minulé desky je rozhodně v soundu bicích, na což měl přímý vliv. Zároveň díky němu „vstaly z mrtvých“ asi dvě písničky, které na desce být ani neměly. Tomáš je nesmírně trpělivý a hledá způsoby, jak věci dělat jinak, když cítíme, že to nejde, a to myslím kapele dost pomohlo. No a mně jako zpěvačce obohatil život tím, že mě naučil dělat si vokály, s čímž jsem měla do té doby téměř nulové zkušenosti. Zpočátku jsem se kroutila, ale pak to šlo samo, a to je podle mě skvělý producentský přínos. Tomáš tomu prostě věřil, a to mě motivovalo.

Album jste vydali na vinylu a jako digitální download. Proč tyto formáty? A mám správné informace, že by mělo být i CD?

Ano, CD už máme. Hurá! To jsme vlastně během pandemie taky stihli! Vinyl máme rádi, a protože toto médium slaví poměrně úspěšný comeback, rozhodli jsme se pro něj. Digitál je podle nás naprostá nutnost z toho důvodu, že mnoho lidí už dnes neposlouchá hudbu jinak než online. No a teď doufám, že ti, kteří se hlásili o cédéčka, je vykoupí. Ale upřímně, sehnat CD přehrávač dnes už není snadná věc.

adela_polka_foto_jiri_slama_02

Jak v současné sestavě kapely funguje tvorba písní? Kdo přináší nápady? Co se pak s nimi děje?

Většinou to bylo tak, že někdo přinesl kytarovou nebo basovou linku a ostatní vznikalo kolem toho. Já jsem text buď vymyslela přímo na melodii, nebo jsem vytáhla něco ze šuplíku. Od té doby, co píšu převážně v češtině, tvořím texty neustále a všude. Mám už takový návyk, alespoň haiku denně. Nebo alespoň čtyři verše, které se v mém případě často nerýmují. Jestli z toho pak vznikne text, to je vždy otázka okamžiku. Jelikož jsem před pár lety začala hrát na kytaru, mám už i odvahu začínat vymýšlet si primárně pěvecké linky sama, a když do toho pak vpluje kapela se svou interpretací, je to takový dost jiný styl práce. Ale těch cest je plno a já se svou „nenasytností“ jsem ochotná šlapat po kterékoliv z nich.

Rybí krev, úvodní píseň alba, je inspirována stejnojmennou knihou Jiřího Hájíčka. Jak moc a čím vás musí kniha zaujmout, aby stála za to napsat podle ní píseň?

Musí ve mně nějakou dobu po dočtení buďto rezonovat, anebo mě musí při čtení už začít něco napadat. Někdy si z knih píšu úryvky, pak se k nim vracím a konkrétní témata rozvíjím dál. Tyhle momenty inspirace mě šíleně baví a zároveň je to velmi komfortní, protože to není primárně o mně.

Právě v písni Rybí krev se objeví i titulní slogan „jiný místo“. Proč jste si jako název vybrali právě toto slovní spojení?

Přesně si pamatuju, jak jsem jela vzadu v autě zavalená kytarami a přemýšlela nad názvem. Snažila jsem se přijít na to, co spojuje všechny texty na desce. A protože jsou změny a hledání možností nosnými tématy alba, přišlo mi to dobré. Navíc mi ten refrén připadá celkem silný na to, že nejsme kapela, která by refrény nějak extra používala.

Snažíte se jako zpěvačka spíše zpívat o svých vlastních zážitcích, radostech a bolestech, nebo se spíše stylizujete do nějaké role?

Jestli v písních řešit své osobní věci, nebo ne, to pro mě bylo kdysi velké téma. Ale během svého osobního vývoje jsem se naučila psát tak nějak s odstupem nebo ten odstup do svých osobních bolestí prostě zkusit napasovat. Cílem je, aby bylo téma natolik sdělitelné ostatním, aby se s ním mohl ztotožnit kdokoliv. Osobně si vlastně ulevím dost samotným projevem na koncertě, to je skvělá terapie. Takže ano, ráda se inspiruji jinde, ráda do toho přidám svůj výklad, nebo svůj osobní „shit“, ale zároveň ráda dělám texty o někom jiném, aniž by o tom třeba ten člověk věděl. A pak je to vlastně otázka slov jako takových. Baví mě hledat neotřelé kombinace, které přijdou odněkud z podvědomí, třeba jako „suché oční jamky“ nebo „peří na mase“. To je tvůrčí svoboda, to mě baví.

adela_polka_foto_jiri_slama_04

Vedle textů je pro mne u vaší kapely důležité vrstvení zvukových ploch a práce s kytarou. Liší se pak hodně zvuk na nahrávce od toho, jak kapela hraje naživo?

Momentálně určitě. Kytary byly, troufám si říct, pro mix desky největší oříšek. Kluci jich nahráli velké množství do každého songu. Abychom se podobě z desky alespoň trochu přiblížili, přizvali jsme dalšího kytaristu a basáka. A měli jsme to štěstí, že Jakub zapadl na první dobrou. S ním je koncert prostě hutnější a zvuk plnější. Nicméně jsme do jisté míry ráda, že je deska na poslech lehce odlišná, o důvod víc si ji koupit a pak jít zároveň na koncert, kde je troufám si říct, přidaná hodnota zase jinde.

Dlouho jste hráli ve čtyřech: zpěv/klávesy, kytara, basa, bicí. Teď k tomu tedy přibyl další kytarista/basista. Nenapadlo vás někdy, že byste přibrali nějaký melodický nástroj – saxofon, housle, flétnu…?

Ale napadlo! Především mě, protože mám někdy tendenci věci posouvat víc než kluci. Nicméně se to vlastně trochu stalo. Na desce je trumpeta, klavír nebo tamburína, což na koncertech není. Housle by se mi líbily taky, houslistu bychom teoreticky taky měli, tak už jen ten správný song… Jenže problém je pak trochu jinde. Jde o to, abychom se všichni vešli na pódium a aby z nás zvukař nešílel. Už tak jsme se docela v počtu nástrojů rozjeli.

Jste součástí brněnské alternativní hudební scény. Cítíte se jako kapela v Brně dobře?

Pojem být „součástí scény“ je pro mě hodně těžko uchopitelný. Ale mám dojem, že pokud s kapelou tak nějak počítají promotéři, organizátoři akcí a pokud se o ní alespoň mezi lidmi, jakkoliv mluví, součástí scény v tu chvíli je. Tohle celé nedokážu asi posoudit z pozice Plum Dumplings, ale pokud jsme tak vnímáni, tak mě to upřímně těší a okamžitě se v tom cítím dobře. Brno je super v tom, že má jednoduše vtip. Nevím, čím to je, protože nejsem rodák, ale tohle mě osobně na něm baví. Je to prostor pro svobodnou kreativnost, pro neustrnutí, pro vývoj, a to považuji v umění za zcela zásadní. A jako kapela jsme měli možnost hrát na dost různorodých místech po Brně, což je výborné. Jen klubová scéna by mohla být víc podpořená, ale to, co se děje třeba okolo Kabinetu Múz mi přijde vlastně dost na dobré cestě.

Adéla Polka/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více