Astronautalis je v Evropě i České republice skoro jako doma, koncertní šňůry zpěváka z Minneapolis k nám míří často. Zatím se ale nezdá, že by někoho omrzel, na každém albu i koncertě se dá čekat něco nečekaného. Astronautalis se zastaví tento pátek na festivalu Itch My Hahaha, o dva dny později pak v Lucerna Music Baru v Praze.
Říkáte o sobě, že jste „podomní obchodník s deštěm“. Jaký druh deště přivezete do Brna?
Z velké části je to směs potu a Jima Beama.
Není všechna hudba náhodou jenom podvod nebo iluze prodávaná jako náhražka reality?
To sotva, vynikající hudba je skutečná, jak to jenom jde.
Když jsem se díval na The Astronautalis webstore, byla tam jen hláška “no products found”. je to chyba, vtip, nebo nejste na prodej?
To je realita byznysu ve dvou lidech. Celý současný tým je na turné, takže doma nezůstal nikdo, kdo by se staral o obchod. Všechno se spustí hned, jak se vrátíme domů.
Dáváte přednost práci ve studiu nebo živému hraní, v čem je pro vás největší rozdíl?
Jsou to dvě úzce provázané věci, ale zároveň dvě naprosto odlišné činnosti. Je to jako něco uvařit a něco sníst. Jedno bez druhého nemůžete mít, ale každá z těch věcí ve vás namáhá a vybuzuje něco jiného. A obě velmi specifickým způsobem.
Studoval jste režii a světelný design. Co říkáte na velká koncertní show, jaká předvádí Madonna nebo Lady Gaga. Umíte si představit, že by vaše vystoupení byla taky takové hudební divadlo nebo snad cirkus?
Při koncertech se vždycky najde místo pro nějakou podívanou a vizuální překvapení. Že bych dělal něco tak velkého si ale představit neumím, to bych nebyl já. Kdybych ale měl tajový rozpočet jako ony, můžete dát krk na to, že bych si dal na vizuální stránce víc záležet.
Říkal jste, že se snažíte změnit pro každou novou nahrávku svůj osobní jazyk. Jaký je váš jazyk pro nové album, které má vyjít?
Je to jazyk, kterým mluvím se starými přáteli. Jazyk opilých debat o rapu. Jazyk historek, které si vzájemně vykládáte po půlnoci. Je to má přirozená řeč.
Je z ní něco v písničce Sugarface, kterou produkoval letos na jaře Bird Peterson?
Tahle písnička mi ji pomohla najít. Při natáčení jsem si řekl: „Tohle je ono,“ a potom jsem napsal zbytek alba.
Kdy nové album vyjde, budete z něj něco hrát teď během turné?
Přesné datum vám nemohu říct, ale nových songů z něj budu hrát tuny!
U labelu Fake Four jste splnil smlouvu o prodeji, takže jste dostal zpátky práva na nahrávky, které jste u něj realizoval. Je to důvod k oslavám, nebo k přemýšlení, jak takový úspěch zopakovat?
Důvod k oslavám to částečně je, ale žádné opakování nemám na mysli. Věřím, že se vždycky všechno podaří udělat ještě líp.
Jaká byla vaše první hudební zkušenost – jako posluchače i jako performera?
Jako posluchač jsem slýchal mého otce zpívat The Night They Drove Old Dixie Down, zpívával mi to od narození. Jako performer jsem se poprvé ocitl na pódiu, když mi bylo patnáct let. Můj bratr dělal DJ v pauzách vystoupení na poslední tour hiphopové kapely A Tribe Called Quest. Nechal mě vyskočit na pódium s nějakým free stylem. V hledišti bylo snad pět tisíc lidí, úplně mě to dostalo a už jsem v tom lítal.
O kom byste mohl říct, že měl největší vliv na formování vaší osobnosti i stylu?
Moje rodina, přátelé, Steve Martin, Samuel Beckett a Lord Finesse.
Hrajete u nás často, v Českých Budějovicích máte oblíbené starožitnictví. Máte nějaké takové místo i v Brně?
Nemám, škoda. Ale myslím, že je to tím, že brněnské koncerty se pokaždé zvrhnou do šílených mejdanů. A je dost těžké jít objevovat město, když máte kocovinu, protože jste se do sebe celou noc lil zelenou.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..