Avishai Cohen: Nejlepší jazzová tradice je nehrát tradičně

Avishai Cohen: Nejlepší jazzová tradice je nehrát tradičně

Izraelský skladatel a kontrabasista Avishai Cohen patří v jazzovém světě k nejoblíbenějším hudebníkům současnosti. V České republice se zastavil už vícekrát, z toho dvakrát na JazzFestuBrno a naposledy na letošních Colours of Ostrava. Koncem listopadu bude hrát v Brně znovu, tentokrát se ale jedná o výjimečnou událost. Koncert je součástí Cohenova prvního turné se symfonickým orchestrem, takže kromě obvyklého tria bude na pódiu Bobycentra i Filharmonie Brno. Před brněnským vystoupením se podařilo od Avishaie Cohena získat několik skromných odpovědí na několik neskromných otázek.

Proč jste se rozhodl vystupovat se symfonickým orchestrem, čí to byl nápad?
Uvažoval jsem o tom už spoustu let, mému manažerovi se to líbilo a pomohl celému projektu na svět. V zásadě jde ale o to, že mám hodně rád klasickou hudbu a pokusit se ji propojit s mou vlastní je pro mě velká výzva.

Je to vaše první symfonická zkušenost?
Je to poprvé s mou vlastní hudbou.

Napsal jste pro toto obsazení nějaké nové skladby, kdo je autorem aranží?
Nějaké novinky jsem složil, ale budeme hrát i hodně starších věcí. Pro orchestr je upravil americký dirigent, aranžér a producent Robert Sadin – veškerá orchestrace je jeho práce.

V čem je pro vás největší rozdíl mezi symfonickým orchestrem a jazzovým big bandem – samozřejmě kromě specifického zvuku?
Je to především rytmické cítění. Symfonický orchestr nemá tak důrazné a průbojné staccato, není tak pregnantní v rytmickém projevu. Je to úplně jiný způsob hraní, jiné frázování, které tak nezdůrazňuje synkopy. Zkrátka jiný nástroj, pro který je charakteristický melodický projev.

Důležitý zlom ve vaší kariéře byl rok 2003, kdy jste opustil skupinu Chicka Corey. Myslíte, že váš symfonický projekt bude znamenat stejný přelom?
Nic není nikdy úplně stejné, přinejmenším jsem se od té doby hodně změnil já. Ta zkušenost bude důležitá přinejmenším pro mě a dál se uvidí.

Před dvěma lety jste vystupoval s komorním ansámblem – bylo to modifikované smyčcové kvarteto a hoboj. Měl jste už tehdy v plánu ho rozšířit na celý orchestr?
Určitě to byl začátek této cesty, iniciační bod. Mohl jsem se od něj odrazit až k dnešnímu stavu, který pro mě znamená jednoznačný posun.

Ve smyčcovém kvartetu jste nahradil druhé housle violou. Jsou nějaké změny také v orchestru – třeba zase violy za housle nebo saxofony místo klarinetů?
Rozhodně ne. V komorním obsazení se mi zdálo zajímavé a potřebné získat jiný, hlubší zvuk, který by lépe vyhovoval mým skladbám i jejich aranžím. Symfonický orchestr to ale podle mého názoru nepotřebuje, takže ho využíváme ve standardním obsazení.

Co je pro vás v možnostech orchestrace nejdůležitější: mohutný zvuk, nové zvukové barvy, možnost používat složitější hudební struktury?
Nejdůležitější vždy je, aby výsledek krásně zněl, aby to byla krásná hudba. Nemusí být nijak komplikovaná, ani zvuk zvášť mohutný. Ve výsledku musí z pódia vždy vycházet pocit síly a zdraví. Orchestr nabízí možnost tyto pocity znásobit a vyjádřit v plném rozsahu.

Zůstává v nových aranžmá vůbec nějaké místo pro improvizaci?
Jistě, improvizace je pro mě nezbytná a máme ponechána otevřená místa pro jednotlivé členy tria i pro všechny společně. Je to nedílná součást našeho vystoupení.

Jsou tam i nějaká místa, kdy neimprovizuje vaše trio, ale členové orchestru?
Ne, nic takového se dít nebude, ani nevím, jak jsou orchestrální hráči v tomto směru šikovní, jestli to umějí. Takže s tím nepočítáme.

Je tedy orchestr pro vaše trio rovnocenným partnerem, nebo je to jen doprovod?
Naším záměrem nebylo vytvářet doprovod k triu, ale orchestrální zvuk. Z toho jsme vycházeli, takže tu vlastně nemůžeme mluvit o rovnosti, ale o společném a novém výsledném projevu.

Cítíte se víc jako hudební novátor, nebo je pro vás tradice nezbytný základ?
Tradici nikdy nelze opominout, i když se k ní nemusím nijak speciálně vracet. Je v základu všech mých hudebních schopností i dovedností, a nejen hudebních. Tradice je přece úpně všechno: jazyk, chování, zvyky – není potřeba na to zvlášť myslet. A nejlepší jazzová tradice je nehrát tradičně.

Jak dlouhé je vaše symfonické turné a kolik má koncertů?
Budou to letos pouze čtyři vystoupení. Hlavní část turné přijde až v roce 2016 a 2017, kdy se s tímto projektem rozjedeme naplno.

Foto Jos Knaepen, Jarek Misiewicz a Gabriel Colodro

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Unikátní projekt An Evening With Avishai Cohen spojí jazz a world music s velkolepým zvukem symfonického orchestru. Avishai Cohen a Filharmonie Brno vystoupí společně v Brně a Vídni.  více

Již 15. ročník festivalu nabídne vynikajícího trumpetistu a devítinásobného držitele Grammy Wyntona Marsalise s big bandem Jazz at Lincoln Center Orchestra. Přijede také jedna z posledních žijících jazzových legend, dvaaosmdesátiletý saxofonista Wayne Shorter.  více

V roce 2011 vystoupil v Brně v rámci JazzFestuBrno sólově Bobby McFerrin. O dva roky později přijel na Moravu Chick Corea se svou tehdy novou kapelou The Vigil. A o další dva roky později se v hale Vodova oba velikáni jazzu a improvizované hudby setkali. Přestože si právě připomínáme 25 let od natočení jejich společného alba Play, u nás se pánové na pódiu sešli poprvé.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více





Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více