Avishai Cohen: Nejlepší jazzová tradice je nehrát tradičně

Avishai Cohen: Nejlepší jazzová tradice je nehrát tradičně

Izraelský skladatel a kontrabasista Avishai Cohen patří v jazzovém světě k nejoblíbenějším hudebníkům současnosti. V České republice se zastavil už vícekrát, z toho dvakrát na JazzFestuBrno a naposledy na letošních Colours of Ostrava. Koncem listopadu bude hrát v Brně znovu, tentokrát se ale jedná o výjimečnou událost. Koncert je součástí Cohenova prvního turné se symfonickým orchestrem, takže kromě obvyklého tria bude na pódiu Bobycentra i Filharmonie Brno. Před brněnským vystoupením se podařilo od Avishaie Cohena získat několik skromných odpovědí na několik neskromných otázek.

Proč jste se rozhodl vystupovat se symfonickým orchestrem, čí to byl nápad?
Uvažoval jsem o tom už spoustu let, mému manažerovi se to líbilo a pomohl celému projektu na svět. V zásadě jde ale o to, že mám hodně rád klasickou hudbu a pokusit se ji propojit s mou vlastní je pro mě velká výzva.

Je to vaše první symfonická zkušenost?
Je to poprvé s mou vlastní hudbou.

Napsal jste pro toto obsazení nějaké nové skladby, kdo je autorem aranží?
Nějaké novinky jsem složil, ale budeme hrát i hodně starších věcí. Pro orchestr je upravil americký dirigent, aranžér a producent Robert Sadin – veškerá orchestrace je jeho práce.

V čem je pro vás největší rozdíl mezi symfonickým orchestrem a jazzovým big bandem – samozřejmě kromě specifického zvuku?
Je to především rytmické cítění. Symfonický orchestr nemá tak důrazné a průbojné staccato, není tak pregnantní v rytmickém projevu. Je to úplně jiný způsob hraní, jiné frázování, které tak nezdůrazňuje synkopy. Zkrátka jiný nástroj, pro který je charakteristický melodický projev.

Důležitý zlom ve vaší kariéře byl rok 2003, kdy jste opustil skupinu Chicka Corey. Myslíte, že váš symfonický projekt bude znamenat stejný přelom?
Nic není nikdy úplně stejné, přinejmenším jsem se od té doby hodně změnil já. Ta zkušenost bude důležitá přinejmenším pro mě a dál se uvidí.

Před dvěma lety jste vystupoval s komorním ansámblem – bylo to modifikované smyčcové kvarteto a hoboj. Měl jste už tehdy v plánu ho rozšířit na celý orchestr?
Určitě to byl začátek této cesty, iniciační bod. Mohl jsem se od něj odrazit až k dnešnímu stavu, který pro mě znamená jednoznačný posun.

Ve smyčcovém kvartetu jste nahradil druhé housle violou. Jsou nějaké změny také v orchestru – třeba zase violy za housle nebo saxofony místo klarinetů?
Rozhodně ne. V komorním obsazení se mi zdálo zajímavé a potřebné získat jiný, hlubší zvuk, který by lépe vyhovoval mým skladbám i jejich aranžím. Symfonický orchestr to ale podle mého názoru nepotřebuje, takže ho využíváme ve standardním obsazení.

Co je pro vás v možnostech orchestrace nejdůležitější: mohutný zvuk, nové zvukové barvy, možnost používat složitější hudební struktury?
Nejdůležitější vždy je, aby výsledek krásně zněl, aby to byla krásná hudba. Nemusí být nijak komplikovaná, ani zvuk zvášť mohutný. Ve výsledku musí z pódia vždy vycházet pocit síly a zdraví. Orchestr nabízí možnost tyto pocity znásobit a vyjádřit v plném rozsahu.

Zůstává v nových aranžmá vůbec nějaké místo pro improvizaci?
Jistě, improvizace je pro mě nezbytná a máme ponechána otevřená místa pro jednotlivé členy tria i pro všechny společně. Je to nedílná součást našeho vystoupení.

Jsou tam i nějaká místa, kdy neimprovizuje vaše trio, ale členové orchestru?
Ne, nic takového se dít nebude, ani nevím, jak jsou orchestrální hráči v tomto směru šikovní, jestli to umějí. Takže s tím nepočítáme.

Je tedy orchestr pro vaše trio rovnocenným partnerem, nebo je to jen doprovod?
Naším záměrem nebylo vytvářet doprovod k triu, ale orchestrální zvuk. Z toho jsme vycházeli, takže tu vlastně nemůžeme mluvit o rovnosti, ale o společném a novém výsledném projevu.

Cítíte se víc jako hudební novátor, nebo je pro vás tradice nezbytný základ?
Tradici nikdy nelze opominout, i když se k ní nemusím nijak speciálně vracet. Je v základu všech mých hudebních schopností i dovedností, a nejen hudebních. Tradice je přece úpně všechno: jazyk, chování, zvyky – není potřeba na to zvlášť myslet. A nejlepší jazzová tradice je nehrát tradičně.

Jak dlouhé je vaše symfonické turné a kolik má koncertů?
Budou to letos pouze čtyři vystoupení. Hlavní část turné přijde až v roce 2016 a 2017, kdy se s tímto projektem rozjedeme naplno.

Foto Jos Knaepen, Jarek Misiewicz a Gabriel Colodro

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Unikátní projekt An Evening With Avishai Cohen spojí jazz a world music s velkolepým zvukem symfonického orchestru. Avishai Cohen a Filharmonie Brno vystoupí společně v Brně a Vídni.  více

Již 15. ročník festivalu nabídne vynikajícího trumpetistu a devítinásobného držitele Grammy Wyntona Marsalise s big bandem Jazz at Lincoln Center Orchestra. Přijede také jedna z posledních žijících jazzových legend, dvaaosmdesátiletý saxofonista Wayne Shorter.  více

V roce 2011 vystoupil v Brně v rámci JazzFestuBrno sólově Bobby McFerrin. O dva roky později přijel na Moravu Chick Corea se svou tehdy novou kapelou The Vigil. A o další dva roky později se v hale Vodova oba velikáni jazzu a improvizované hudby setkali. Přestože si právě připomínáme 25 let od natočení jejich společného alba Play, u nás se pánové na pódiu sešli poprvé.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více





Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce