Ayom: Evropské melodie spojujeme s africkými rytmy

Ayom: Evropské melodie spojujeme s africkými rytmy

Loni byli hvězdami festivalu Brasil Fest Brno. Letos je přivítá Náměšť nad Oslavou, kde vystoupí 25. července na Folkových prázdninách v rámci večera nazvaného Poezie v každé písni. Mezitím si zahráli například na světovém hudebním veletrhu WOMEX v Portugalsku nebo na vyprodaném jarním festivalu Budapest Ritmo. A především dostali prestižní cenu časopisu Songlines, současného nejuznávanějšího periodika v oblasti world music. Říkají si Ayom a vedle brazilské zpěvačky Jabu Morales je tvoří hudebníci z Angoly, Řecka a Itálie. Na naše otázky odpovídají akordeonista a skladatel Alberto Becucci, kytarista Pedro Bastos João a samozřejmě charismatická zpěvačka a bubenice.

Pocházíte z různých zemí. Kde a jak jste se dali jako Ayom dohromady?

Jabu: Potkali jsme se v Barceloně, kam ostatní muzikanti přijeli hrát. Rozhodli jsme se, že společně něco vytvoříme, a tak se začala postupně formovat skupina Ayom.

Alberto: Nejdůležitější podle mne bylo, že jsme vnímali hudbu podobným způsobem. Všichni rádi spojujeme různé hudební žánry a vytváříme si z nich svůj vlastní styl. Rádi se inspirujeme tradiční hudbou a mistry, kteří ji hráli, ať už to bylo v Brazílii, v Angole, nebo na Kapverdách. Tuto hudbu vnímáme jako „stará slova“, z nichž vytváříme „nový jazyk“.

Přímo z Afriky je sice pouze Pedro, ale africké rytmy jsou ve vašich písních velmi zřetelné. Byl to od začátku záměr?

Alberto: V mnoha afrických kulturách najdete otisky evropského vlivu. Ty byly často spíše negativní, ale v případě hudby je takové vzájemné ovlivňování dvou kultur dobré. I my tedy propojujeme evropskou tradici, postavenou na melodiích, s africkou tradicí rytmu. Je snadné spojit melodie starého kontinentů s energií Afriky. Vedle toho se naše hudba pohybuje na trase od Středozemního moře po Atlantiky a lze říct, že dějiny moře jsou zároveň dějinami hudby. To, že se při plavbách po moři lidé potkávali a vyměňovali si svou kulturu, je pro nás zajímavé. I my cestujeme po stejných trasách jako oni.

Na druhou stranu – právě díky kulturám, z kterých pocházíte –, můžete někdy pracovat s kontrasty a jít umělecky i proti tradici. Děláte to?

Jabu: Nesnažíme se jít prvoplánově proti jednotlivým kulturám, které reprezentujeme. Ale už to, že používáme různé jazyky a neklademe si žádné hranice, může vést k tomu, že jdeme trochu proti tradici. Snažíme se vytvářet hudbu, které každý porozumí. Je to něco jako hudební esperanto.

Zmínili jsme moře, které vnímáte jako důležité pro svou hudbu. Moře v dějinách lidi rozdělovalo i spojovalo. Jak je vnímáte vy?

Alberto: Ano, moře sice může rozdělovat i spojovat, ale v našem případně určitě spojuje. Hudba je cesta a pro nás je každá naše píseň cestou kolem světa. To nás jako kapelu charakterizuje. Máme rádi pohyb a každý den se snažíme dělat něco nového. Moře tedy vnímáme jako něco, co spojuje.

Jabu, podle čeho se rozhodujete, ve kterém jazyce budete kterou píseň zpívat?

Jabu: Většinu písní zpívám v portugalštině, protože to je jazyk, ve kterém dokážu psát texty. Kromě toho však zpíváme také jorubsky, španělsky a ve francouzské kreolštině. Inspiruje nás vždy zvuk každého z těchto jazyků. Jorubsky například zpíváme jednu starou modlitbu. Ale jinak tyto jazyky nevnímám v prvním plánu jako jazyky, ale spíše jako určitou melodii, která nás někam vede, a my jen zvýrazňujeme její vlastnosti.

Zkusme si teď popsat, jak vzniká vaše píseň…

Pedro: To nejde takto jednoduše popsat. Ptáte se příliš racionálně, ale my takto nefungujeme. Když jsme se poprvé potkali a začali jsme spolu hrát, nesnažili jsme se racionalizovat to, co děláme. Prostě jsme se naladili na stejnou frekvenci, podívali jsme se jeden druhému do očí, a věděli jsme, co chceme společně dělat. Bylo to naprosto spontánní a nepotřebovali jsme si sdělovat nějaké myšlenky. Ale dá se říct, že Jabu a Alberto jsou hlavní autoři našich písní. Někdy přijdou s novou skladbou a já jako kytarista mám pocit, že tu píseň už znám. Slyším ji poprvé v životě, ale vyvolává ve mně nějaké vzpomínky.

Alberto: Většinou máme nějaký nápad na melodii a na jejím základě pak všichni vytváříme aranžmá. Společně přemýšlíme o rytmu a dalších prvcích, necháváme se inspirovat… Společně také posloucháme spoustu hudby a navzájem si sdělujeme, co nás zaujalo. Inspirují nás například staré písně z Angoly. A tato společná práce je pro nás všechny velmi zajímavá.

Máte zatím jedno vydané album, ale slavili jste s ním řadu úspěchu. Dostali jste se do žebříčku World Music Charts Europe, byli jste vybráni jako účinkující na WOMEX, což je samo o sobě velká pocta. A dostali jste velmi prestižní cenu časopisu Songlines. Co to všechno pro vás znamená?

Pedro: Je to součást naší cesty. Cestujeme svobodně a nestaráme se o to, kam a kdy dorazíme. Ale když dostaneme nějaké ocenění, je to pro nás potvrzení toho, že naše cesta vede správným směrem. Byli jsme tedy šťastní, že naše první album bylo takto úspěšné.

Alberto: Když si vás všimnou v důležitém časopisu nebo dostanete ocenění od lidí, kteří toho o hudbě tolik vědí, dá vám to sílu a sebedůvěru. Více pak věříte tomu, co děláte. Ocenění, která jsme dostali, tedy nám jako členům kapely pomohla k tomu, abychom si skutečně věřili.

Vaše první album Ayom vzniklo už v roce 2020. Pracujete na dalším?

Alberto: Ano, máme už spoustu nových písní, které bychom rádi někdy nahráli. Je to možná už deset nových skladeb. Byli bychom rádi, kdyby naše nové album znělo trochu jinak než to první…

Jabu: Počkej, na tom jsme se ještě nedomluvili…

Alberto: Ne všichni s tím možná souhlasí… Ale něco bychom přece jen změnit mohli. Můžeme jít ještě víc do hloubky, ale uvidíme…

Ayom/ foto archiv Brasil Fest Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Nejčtenější

Kritika

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce