Loni byli hvězdami festivalu Brasil Fest Brno. Letos je přivítá Náměšť nad Oslavou, kde vystoupí 25. července na Folkových prázdninách v rámci večera nazvaného Poezie v každé písni. Mezitím si zahráli například na světovém hudebním veletrhu WOMEX v Portugalsku nebo na vyprodaném jarním festivalu Budapest Ritmo. A především dostali prestižní cenu časopisu Songlines, současného nejuznávanějšího periodika v oblasti world music. Říkají si Ayom a vedle brazilské zpěvačky Jabu Morales je tvoří hudebníci z Angoly, Řecka a Itálie. Na naše otázky odpovídají akordeonista a skladatel Alberto Becucci, kytarista Pedro Bastos João a samozřejmě charismatická zpěvačka a bubenice.
Pocházíte z různých zemí. Kde a jak jste se dali jako Ayom dohromady?
Jabu: Potkali jsme se v Barceloně, kam ostatní muzikanti přijeli hrát. Rozhodli jsme se, že společně něco vytvoříme, a tak se začala postupně formovat skupina Ayom.
Alberto: Nejdůležitější podle mne bylo, že jsme vnímali hudbu podobným způsobem. Všichni rádi spojujeme různé hudební žánry a vytváříme si z nich svůj vlastní styl. Rádi se inspirujeme tradiční hudbou a mistry, kteří ji hráli, ať už to bylo v Brazílii, v Angole, nebo na Kapverdách. Tuto hudbu vnímáme jako „stará slova“, z nichž vytváříme „nový jazyk“.
Přímo z Afriky je sice pouze Pedro, ale africké rytmy jsou ve vašich písních velmi zřetelné. Byl to od začátku záměr?
Alberto: V mnoha afrických kulturách najdete otisky evropského vlivu. Ty byly často spíše negativní, ale v případě hudby je takové vzájemné ovlivňování dvou kultur dobré. I my tedy propojujeme evropskou tradici, postavenou na melodiích, s africkou tradicí rytmu. Je snadné spojit melodie starého kontinentů s energií Afriky. Vedle toho se naše hudba pohybuje na trase od Středozemního moře po Atlantiky a lze říct, že dějiny moře jsou zároveň dějinami hudby. To, že se při plavbách po moři lidé potkávali a vyměňovali si svou kulturu, je pro nás zajímavé. I my cestujeme po stejných trasách jako oni.
Na druhou stranu – právě díky kulturám, z kterých pocházíte –, můžete někdy pracovat s kontrasty a jít umělecky i proti tradici. Děláte to?
Jabu: Nesnažíme se jít prvoplánově proti jednotlivým kulturám, které reprezentujeme. Ale už to, že používáme různé jazyky a neklademe si žádné hranice, může vést k tomu, že jdeme trochu proti tradici. Snažíme se vytvářet hudbu, které každý porozumí. Je to něco jako hudební esperanto.
Zmínili jsme moře, které vnímáte jako důležité pro svou hudbu. Moře v dějinách lidi rozdělovalo i spojovalo. Jak je vnímáte vy?
Alberto: Ano, moře sice může rozdělovat i spojovat, ale v našem případně určitě spojuje. Hudba je cesta a pro nás je každá naše píseň cestou kolem světa. To nás jako kapelu charakterizuje. Máme rádi pohyb a každý den se snažíme dělat něco nového. Moře tedy vnímáme jako něco, co spojuje.
Jabu, podle čeho se rozhodujete, ve kterém jazyce budete kterou píseň zpívat?
Jabu: Většinu písní zpívám v portugalštině, protože to je jazyk, ve kterém dokážu psát texty. Kromě toho však zpíváme také jorubsky, španělsky a ve francouzské kreolštině. Inspiruje nás vždy zvuk každého z těchto jazyků. Jorubsky například zpíváme jednu starou modlitbu. Ale jinak tyto jazyky nevnímám v prvním plánu jako jazyky, ale spíše jako určitou melodii, která nás někam vede, a my jen zvýrazňujeme její vlastnosti.
Zkusme si teď popsat, jak vzniká vaše píseň…
Pedro: To nejde takto jednoduše popsat. Ptáte se příliš racionálně, ale my takto nefungujeme. Když jsme se poprvé potkali a začali jsme spolu hrát, nesnažili jsme se racionalizovat to, co děláme. Prostě jsme se naladili na stejnou frekvenci, podívali jsme se jeden druhému do očí, a věděli jsme, co chceme společně dělat. Bylo to naprosto spontánní a nepotřebovali jsme si sdělovat nějaké myšlenky. Ale dá se říct, že Jabu a Alberto jsou hlavní autoři našich písní. Někdy přijdou s novou skladbou a já jako kytarista mám pocit, že tu píseň už znám. Slyším ji poprvé v životě, ale vyvolává ve mně nějaké vzpomínky.
Alberto: Většinou máme nějaký nápad na melodii a na jejím základě pak všichni vytváříme aranžmá. Společně přemýšlíme o rytmu a dalších prvcích, necháváme se inspirovat… Společně také posloucháme spoustu hudby a navzájem si sdělujeme, co nás zaujalo. Inspirují nás například staré písně z Angoly. A tato společná práce je pro nás všechny velmi zajímavá.
Máte zatím jedno vydané album, ale slavili jste s ním řadu úspěchu. Dostali jste se do žebříčku World Music Charts Europe, byli jste vybráni jako účinkující na WOMEX, což je samo o sobě velká pocta. A dostali jste velmi prestižní cenu časopisu Songlines. Co to všechno pro vás znamená?
Pedro: Je to součást naší cesty. Cestujeme svobodně a nestaráme se o to, kam a kdy dorazíme. Ale když dostaneme nějaké ocenění, je to pro nás potvrzení toho, že naše cesta vede správným směrem. Byli jsme tedy šťastní, že naše první album bylo takto úspěšné.
Alberto: Když si vás všimnou v důležitém časopisu nebo dostanete ocenění od lidí, kteří toho o hudbě tolik vědí, dá vám to sílu a sebedůvěru. Více pak věříte tomu, co děláte. Ocenění, která jsme dostali, tedy nám jako členům kapely pomohla k tomu, abychom si skutečně věřili.
Vaše první album Ayom vzniklo už v roce 2020. Pracujete na dalším?
Alberto: Ano, máme už spoustu nových písní, které bychom rádi někdy nahráli. Je to možná už deset nových skladeb. Byli bychom rádi, kdyby naše nové album znělo trochu jinak než to první…
Jabu: Počkej, na tom jsme se ještě nedomluvili…
Alberto: Ne všichni s tím možná souhlasí… Ale něco bychom přece jen změnit mohli. Můžeme jít ještě víc do hloubky, ale uvidíme…
Zatím nebyl přidán žádný komentář..