Bára Zmeková: Bloumám městem, až je písnička hotová

Bára Zmeková: Bloumám městem, až je písnička hotová

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.

Báro, album Lunaves vzniklo – stejně jako tvé předchozí Ještě kousek – ve spolupráci s producentem a mistrem zvuku Ondřejem Ježkem. Proč ses rozhodla už podruhé oslovit právě jej?

Mistrů zvuku a skvělých producentů je u nás hodně, ale Ondřej Ježek je jen jeden. Myslím si, že bylo potřeba ještě prozkoumat možnosti naší vzájemné spolupráce. Mám k němu velký respekt a moc si vážím toho, že během natáčení vnímáme hudbu podobně. Ne vždycky je to ale hned jasné, některá místa se hledají krkolomně. Ondřej mi nechává volnou ruku, ale při nahrávání má přísně nastavené hranice, takže se mi nebojí na některé nápady říct, že to je nesmysl. Měla jsem na začátku obavu z toho, že písně nebudou na albu působit kompaktně, protože každá je tak jiná. S tím mi ale Ondřej hodně pomohl. Jde o detaily, které člověka nenapadnou, protože žije s písničkami moc dlouho. K Ondřejovi jsem si během práce na druhém albu získala obrovskou důvěru.

Hned po vydání nového alba jsem zachytil několik opravdu nadšených reakcí. V čem ty sama vidíš největší posun od první desky?

Největší posun vnímám v tom, že jsem na desce nenechala nic, s čím bych vnitřně nesouzněla. Když něco nefungovalo, hledali jsme to tak dlouho, až to zafungovalo. Asi proto trvala práce na albu více než rok. Byla to náročná práce, do které se zapojilo desítky lidí, proto je pro mě radost desku poslouchat. Se vší pokorou. Baví mě, kolik skvělých muzikantů na ní slyším. Čím více ji poslouchám, tím více jsem vděčná za to, že se to celé stalo bez výrazných kompromisů.

Říkáš: „Slovo LUNAVES mi přišlo do hlavy samo od sebe jednou před usnutím a od té doby na sebe nabaluje příběhy.“ Znamená to, že písně-příběhy, které najdeme na albu, vznikaly už s vizí, že se objeví na desce tohoto jména?

To slovo mě opravdu napadlo samo od sebe v únoru minulého roku. V průběhu natáčení alba. Písničky vznikaly v delším časovém úseku a nebylo jasné, pod jaké jméno se schovají. Příběhy nabaloval název LUNAVES sám na sebe. Nejprve slovo neznamenalo nic, jen se mi líbilo. Hned vzápětí jsem objevila stejnojmennou organizaci zabývající se lunární migrací ptactva, což samo o sobě už bylo dostačující pojítko pro mnoho písniček z alba. Satelitní záběry přeletu ptáků na pozadí úplňku mě dost rozesmály, když vezmu v potaz, kolik podobných obrazů album má a jak moc se můj život v tu dobu okolo úplňku motal. Pak jsem v něm začala hledat další příběhy, už čistě moje osobní a slovo LUNAVES začalo mít jasnější obrysy a význam.

Vnímáš obecně hudební album jako celek, koncept? Něco, co má člověk opravdu poslouchat od začátku do konce jako jeden příběh?

Naše doba formátu alba nepřeje. Nemáme čas. A možná tím spíš jsem se tomu chtěla postavit a album natočit. Lunaves bych nenazvala konceptem, protože písničky netvoří konkrétní dějovou linku, ale je pravda, že nějaký osobní příběh za nimi vnímám. Správné pořadí písní, tak jak na sebe navazují, jak se navzájem ovlivňují, jsem hledala poměrně dlouho. Nechcete, aby se navzájem rušily, zároveň je potřeba, aby album mělo rytmus a spád, aby neuspalo. Také aby sdělení bylo trochu srozumitelné. Vím přesně, proč jsou dané písně na daném místě. Takže i přesto, že to není konceptuální album, věřím, že je potřeba je poslouchat celé jako jeden příběh. Mě samotnou to přivedlo zpět k tomu, že jsem začala poslouchat hudbu po albech a ne po písničkách, jak jsem začala být v posledních letech také zvyklá. Možná i proto uvažuji nad vinylem.

Jak skládáš písně? Napadají tě jako první fragmenty textů, obrazy, melodie…?

Téměř vždy je na prvním místě text, který s sebou přinese zároveň melodii. Někdy přijde nápad uprostřed ulice a to pak musím bloumat městem tak dlouho, než je písnička celá hotová. Karlín jsem například probrouzdala skrz na skrz. Někdy zase leží text roky v šuplíku nebo v hlavě, než se k němu dostaví správná melodie, nebo je to jen malý popěvek, který nedává smysl, než přijde nějaká zkušenost, skrze kterou to všechno zapadne. Člověk tomu porozumí a rozvine ten nápad dál. Spínačem je většinou nějaký pocit, emoce, zážitek, něco, co v člověku vře a vybublá v podobě textu, melodie, nebo obojího naráz.

Na album sis pozvala úctyhodný seznam hostů, a tím pádem i nástrojů. Jak vymýšlíš aranže svých písní? Jak si například písnička řekne, že by v ní měla být trubka nebo basklarinet?

Jsou nástroje, které mě lákají svým zvukem, a jsou také lidi, které obdivuju a kteří mě lákají svou hrou. A písničky jsou jakýmsi průnikem, v němž se to potkává všechno dohromady. Když už si člověk plní sen tím, že točí album, tak už by byla škoda to neudělat se všemi malými sny navrch. Nikde není záruka, že to bude fungovat, ale intuice je v tomto směru poměrně spolehlivá. Pro mě to fungovalo tak, že když se něco nepotkalo, vedlo to k tomu, že se to potkalo o to lépe někde jinde. Neustále mě to učí se nehroutit z malých neúspěchů nebo nezdarů, protože za nimi vedou další cesty, které ráda objevuji.

Natočila jsi moc pěkný klip k písni Svatojánská. Bereš natáčení klipů jako nutnou součást propagace desky, nebo tě to baví? A co tě na tom baví nejvíc?

Klip k písni Svatojánská je můj první a v žádném případě ho neberu jako nutnou součást. Sama mám klipy ráda a navíc mě strašně zajímá, co za písní může vidět ještě někdo jiný. V mé hlavě jsou s písněmi spjaté obrazy, které doprovázely jejich vznik, a někdo další je může obohatit o svůj vhled. Když mi Eugen Liška poslal první návrh scénáře ke Svatojánské, ten příběh mě dojal k slzám. Bylo to něco, co by mě nikdy nenapadlo, ale co k tomu jasně pasovalo. Bylo to smutné a krásné. Scénář se samozřejmě ještě mnohokrát změnil, to je součást celého procesu. Ale klip zůstal hodně silný a jsem ráda, že je otevřený mnoha intepretacím, je abstraktní a čistý a jemně a přitom přesvědčivě písničku doprovází.

Jak vypadá koncertní podoba písní? Kdo tě bude doprovázet konkrétně na koncertě v Brně?

Pro koncerty spojené se křtem se snažím písně ponechat co nejblíže nahrávkám z alba. Samozřejmě je v nich prostor pro imporivzaci a mírné obměny nástrojů, ale rytmika zůstává stejná jako na albu – Viktor Dořičák na bicí a Vlado Micenko na kontrabas, akordeon v podání Michala Mihoka a housle Niny Marinové také. Přijede s námi i Ondřej Vychodil s basklarinetem. Moc se těším, protože takovou krásnou sestavu si posluchači ani já moc často neužijeme.

Role kmotra se v Kabinetu múz ujme Martin Kyšperský. Proč právě on?

Když mi bylo dvacet a začínala jsem studovat obor Tvorba textu a scénáře na Ježkově konzervatoři v Praze, seznámila jsem se s hudbou kapely Květy a s Martinovými texty. Samozřejmě jsem byla a stále jsem velkou fanynkou. Totéž jsem zažívala s kluky z pražské skupiny Hm… Můj první „referát“ byl právě na jejich album Plán na zimu. V tu dobu jsem měla ještě dva roky do svého prvního veřejného vystoupení s vlastními písničkami a oni pro mě znamenali obrovskou inspiraci a v podstatě vrchol současné písničkářské tvorby. Čas nás svedl dohromady a všichni jsme se potkali na křtu alba Bulisovi právě v brněnském Kabinetu múz. Moc si vážím toho, že přijali pozvání na křest a že se ve svých rodných městech zhostí role kmotrů a zároveň večer obohatí krátkým setem vlastních písní.

V roce 2013 jsi vyhrála soutěž 1MAN2PLAY. Když se ohlédneš zpět, v čem ti toto vítězství nejvíc pomohlo?

Soutěž 1MAN2PLAY, která se vlastně nyní jmenuje 1BAND2PLAY, mi tenkrát splnila můj tehdejší hudební sen – zahrát si na Colours of Ostrava. Bylo to pro mě největší vystoupení, které mi zároveň ukázalo, že je mnohem jednodušší hrát na velkém pódiu než v malých kavárnách, kde jsem vystupovala do té doby. To člověka zbaví určitého strachu. Soutěž mi také zprostředkovala první setkání s odbornou veřejností a s médii. A nakonec, a to bylo také velmi důležité, mi díky ní magazín Full Moon pomohl vydat první album Ještě kousek, které v tu dobu bylo již roztočené u Ondřeje Ježka ve studiu Jámor, což pro mě znamenalo opravdu hodně. V neposlední řadě jsem díky soutěži poznala spoustu lidí, kterých si moc vážím a kteří mě na hudební cestě doprovázejí dodnes.

Foto Petr Zmek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Tvorba skladatelky a multiinstrumentalistky Báry Zmekové se pohybuje na pomezí jazzu, folku a elektroniky. Zmeková nyní vydává album Lunaves, na kterém spolupracovali hudebníci jako Oskar Török, Michal Mihok, Viktor Dořičák a další.   více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Nejčtenější

Kritika

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více