Barbara M. Willi: je nutné, aby člověk pěstoval i souvislosti

Barbara M. Willi: je nutné, aby člověk pěstoval i souvislosti

Barbara Maria Willi je vynikající cembalistka, varhanice, pedagožka, podílí se na dramaturgii festivalu Concentus Moraviae, vytváří vlastní cyklus staré hudby. Mluvit by se s ní dalo o tolika věcech, že jsme si raději dvě základní témata vymezili hned na začátku. Zaprvé to byl jedenáctý ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí, jehož zahájení nás čeká příští týden, a druhým zásadním tématem bylo rozšíření Katedry varhanní a historické interpretace na JAMU.

Na začátek se podívejme zpět. Kdo vlastně vymyslel cyklus staré hudby Barbara Maria Willi uvádí – šla jste s nápadem za agenturou, nebo přišla agentura za vámi?
Cyklus vznikl ve spolupráci s Davidem Dittrichem, který přišel s názvem Barbara Maria Willi uvádí. Já jsem se ze začátku bránila, protože mi to přišlo těžko překonatelné, podobně jako když slyším sama sebe v rozhlase nebo vidím v televizi – nemám to ráda. Nakonec mě ale přesvědčil a bylo to dobře. Zjistila jsem, že lidé mají rádi, když vidí konkrétní odpovědnost a můžou si tu tvář s něčím spojit. Takže když jsem ta, která vybírá programy, umělce a celou koncepci, a stojím tam před každým koncertem a mluvím, tak to má určitý styl a vytvářejí se i vztahy. Lidé v abonentním cyklu mají svá místa, znají se mezi sebou, vědí, co je čeká, a přesto jsou tam ještě nějaká umělecká překvapení. Tento mix zvyšuje atraktivitu cyklu.

Když vytváříte dramaturgii cyklu, čím začínáte. Hledáte spíš schopné interprety a vybíráte z jejich repertoáru, nebo máte na mysli hlavně skladatele a potom k nim hledáte vhodné hudebníky?
Je to různé, ty dvě linie se prolínají a je to zdlouhavý proces. Zezačátku, když na programu usilovně pracuji, mě nenapadá vůbec nic. A když to pustím a promítám si, kdo momentálně nabízí zajímavé projekty a jaké období a styl bych tam chtěla mít, tak se to poskládá jako mozaika. A z nějakých třiceti nápadů, které mám, nakonec vykrystalizuje šestice koncertů.

Mohla byste trošku představit letošní interprety – co spojuje třeba meditativní charakter Scholy Gregoriany Pragensis a živelnost flétnistky Anny Fusek, když začnu u prvních dvou koncertů?
V té otázce se skrývá hodně zásadní moment staré hudby, a to je obliba kontrastů. Letos se tak trochu střídají elementy. Začínáme symbolickou hudbou středověku, Scholou Gregorianou a tou obrovskou vnitřní koncentrací, kterou mají. Živelnost Anny Fusek je k tomu největší možný kontrast, který si můžeme představit. Tam jsem chtěla postavit koncept i na střídání různých stylů, takže tam budou barvy barokní i nové. Potom se vrátíme k něčemu niternějšímu, což bude vídeňský varhaník Peter Frisée s varhanním pozitivem. Představí varhany jako salónní nástroj, pro varhanní pozitiv se totiž psaly i takové lehčí, sladší skladby. Bude to komornější, ale jiné než Schola Gregoriana. Po letní pauze nastoupí soubor, který bych chtěla hodně podpořit, protože se jedná o skupinu mladých umělců, kteří se zaměřují na starou hudbu v Brně – Brno Baroque. Mají za úkol nově interpretovat známé věci, takové ty šlágry jako Händel, Corelli a Bach, aby ukázali, že dnes máme na jejich hudbu jiný pohled než třeba před dvaceti lety. Jejich vedoucí Zdeněk Svozil je virtuózní a svérázný houslista, mimochodem se věnuje i lidové hudbě. Ten moravský vklad umí vložit do barokní hudby, což mi přijde úžasné. Komorní orchestr potom zase vystřídá duo. Bude se mnou hrát fagotista Mor Biron, který nastoupil už jako velmi mladý do Berlínské filharmonie. Na otázku, jestli hraje i na barokní fagot, odpověděl: „No samozřejmě.“ On je tak dobrý, že se s moderním fagotem začal nudit, tak se musel pustit ještě do něčeho jiného.

Vystoupení člena Berlínských filharmoniků zaujme v programu na první pohled. Nezastíní to ostatní, kteří za sebou nemají tak výjimečnou značku?
Pro mě je vždycky důležitá kvalita toho člověka, ne značka – jak v oblečení, tak v hudbě. Já bych souhlasila s tím, co říkal Quantz před více než dvěma sty lety. Psal o hudební kritice a říkal, že bychom nikdy neměli škatulkovat lidi, protože si musíme uvědomovat, že každý umělec umí něco bezvadně a něco zase míň. Jsou vynikající hráči s nádherným výrazem na pomalé věty, jiní zase oslní svou virtuozitou – to mi přijde velice moudré.

Ještě nám zbývá Musica Florea…
Závěr už jsme chtěli zaměřit na vánoční atmosféru, takže Irena Troupová a Marek Štryncl budou vybírat z francouzského i německého repertoáru hudbu, která je laděná už do tohoto období.

Váš cyklus probíhá v rámci kalendářního roku od února do prosince. Proč ne v rámci sezóny?
Já myslím, že každý rok má nějaké téma jak v životě člověka, tak v hudbě. A pro abonenty je to, myslím, taky dobré, že si můžou naplánovat rok tak, jak ho člověk normálně žije. Přijde mi to přirozenější než školní rok.

Letošní ročník vašeho cyklu je už jedenáctý, na jedenáctky si potrpí primátor Onderka – nezkoušeli jste ho nějak zapojit?
Nezkoušeli, ale díky za nápad. Možná bychom měli udělat ještě nějaké matiné v jedenáct hodin.

Jak se si vůbec stojí umění v očích politiků – ať už v Brně nebo na celostátní úrovni?
Bídně. Je to vidět i na předvolebních programech, kde o hudbě a kultuře nebylo prakticky ani slovo. Pro naše politiky je to tak nevýznamná oblast, že se o to ani nehádají. Je to škoda, protože to není jen otázka financí, ale i koncepce a toho, jakou roli člověk umění dává. Já si myslím, že po ekonomické krizi se nacházíme v krizi hodnot. Mohla by to ale být šance pro to, aby se umění hlásilo o slovo.

Rektor JAMU Ivo Medek nedávno před koncertem Týdne staré hudby říkal, že se jako soudobý skladatel mezi příznivci staré hudby cítí nesvůj. Myslel to jako vtip, ale přece se zeptám – má vůbec nějaký smysl dělit hudbu na starou a novou? Respektive v čem to smysl má, a v čem ne.
Já jsem se ptala mezi kolegy, kteří dělají starou hudbu, kdo z nich se věnuje i nové – dělá to drtivá většina z nich. Je to dané tím, že stará hudba, to byla opravdu taková vlna lidí, kteří chtěli něco jiného než ten mainstream, než slepé následování toho, co učitel říká. Stejný postoj potřebujeme pro novou hudbu, kdy zkoušíme nové barvy, nové možnosti nástrojů. Ten postoj je hodně podobný a právě teď se nacházíme ve chvíli, kdy se tyto dvě oblasti často spojují i v institucích. Například Freiburger Baroque Orchestra systematicky dělá projekty, kdy pro sebe objednává skladby a dělá starou i novou hudbu. Je to šance pro obě strany. Ze začátku jsme ve staré hudbě byli outsideři, což už není pravda – stali jsme se mainstreamem. A abychom si uchovali i tu touhu po originalitě a hledání, k tomu nám dává šanci současná hudba.

Na JAMU by měla vzniknout katedra zaměřená na starou hudbu – jak to s ní momentálně vypadá?
Vypadá to tak, že katedra už je – jmenuje se Katedra varhanní a historické interpretace. Aktuálně pojme varhany, cembalo, historický zpěv a od příštího roku by se měla rozšířit na další barokní nástroje. To znamená smyčce, některé dechové nástroje a jako hlavní obor historický zpěv. Jmenovitě to budou historické housle a violoncello, violone, historický klarinet, flétna a fagot, kladívkový klavír… ze studentů zkrátka bude možné sestavit barokní orchestr. Bude to obdoba toho, co už na JAMU existuje pro moderní nástroje. Podali jsme žádost o akreditace oboru a doufáme, že v březnu se k tomu vyjádří akreditační komise na Ministerstvu školství. Pokud k tomu dá svolení, tak by se v červnu konaly přijímací zkoušky a nástup by byl už od října 2014.

Kdo katedru povede, kdo na ní bude učit?
Momentálně jsem vedoucí katedry já a jakmile budeme mít jistotu, že můžeme pokračovat, tak vypíšeme konkurzy na místa pedagogů, kteří povedou nové obory. Nemyslím si, že bychom otevřeli všechny najednou, budeme vycházet z toho, kde vidíme zájem. Počítám s tím, že první ročník budou barokní housle, violoncello, loutna a zpěv.

Vy jste založení katedry iniciovala?
Jsem u toho takový motor, ale vznik katedry je výsledkem dvacetiletého úsilí řady lidí a teď se nám konečně podařilo prolomit led. Vstoupíme také do úzké spolupráce s Masarykovou univerzitou, takže studenti budou povinně chodit na Ústav hudební vědy, který pro nás bude vytvářet přednášky a semináře na míru. Není logické, aby se teorie a praxe učily odděleně.

Obor Teorie a provozovací praxe staré hudby je možné studovat na Ústavu hudební vědy už teď, čím se bude lišit výuka na JAMU?
U nás se jedná o denní studium, takže výuka probíhá stejně jako u všech ostatních oborů. Studijní plán je podobný, jen teorie je zaměřená víc na starou hudbu. Na hudební vědě je to vedené spíš projektově, takže se scházejí k výuce několikrát za semestr a je to úplně jiná forma studia.

Učíte na JAMU, jste aktivní interpretka i dramaturg – co z toho vás nejvíc baví?
Mě baví právě to, že nedělám jen jednu činnost. Jsem asi typ jako Mor Biron, že by mě to nakonec nudilo, takže potřebuji právě ty výzvy. Myslím, že v dnešní době, kdy každý je specialista, je nutné, aby člověk pěstoval i souvislosti. Když se budu orientovat například ve výzkumu interpretační praxe, tak zase narazím na zajímavé lidi, kteří můžou vystupovat v mém cyklu. A když je slyším, tak mám zase impulsy pro svou výuku a všechno se to hodně podporuje.

Když se vrátím k osvědčeným značkám, v oblasti staré hudby k nim určitě patří i vaše jméno. Nezkoušela jste ho někdy prodat automobilce Bayerische Motoren Werke? Ta zkratka k tomu trochu svádí…
Já jsem většinu svého života žila bez auta, i když teď řídím hodně a ráda. Přímo u BMW jsem to nezkoušela, ale bylo by to vtipné a mohla by se na to vázat i nová forma extrémně mobilních koncertů.

A když zůstanu u těch aut – jak byste charakterizovala sama sebe: jste spíš solidní limuzína, nebo nabušený sporťák?
Já bych řekla, že ty role někdy střídám jako šaty. Někdy jsem historický automobil, a někdy je ze mě i červený sporťák, který nerespektuje žádná pravidla. Ale neříkejte to nikomu.

Komentáře

Reagovat
  • Bohuš Havel

    3. únor 2014, 16:17
    Hluboká poklona paní BMW, připravila pro Brňáky krásný cyklus. Na její akce se vždy velmi těšíme. Bohuš

Dále si přečtěte

Po celý čas koncertu mne opakovaně napadalo několik slov, která podle mého názoru přesně popisují atmosféru koncertu a účinek interpretace jeho aktérek. Na jedné straně plynulost, proud, flow, na straně druhé křehkost, ladnost, feminita. Z hráček a zpěvaček bylo cítit soustředění a ponor do „jejich“ hudby.  více

Musím se hned na začátku přiznat, že jsem na rozpacích, když přemýšlím o včerejším zahájení cyklu Barbara Maria Willi uvádí. Vlastně nevím, jak o vystoupení Concilium musicum Wien referovat, abych byl pokud možno spravedlivý nejen k účinkujícím, ale také sám k sobě.  více

Smysl sci-fi názvu projektu zaměřeného na historickou interpretaci staré hudby mi zůstal zcela utajen. Význam spojení Zpět do budoucnosti se dá v této souvislosti vysvětlit jen za cenu velmi kostrbatých myšlenkových přesmyček. Těžiště večera spočívalo jednoznačně ve druhé, jasně klasicistní polovině, především ve Štěpánově koncertu pro kladívkový klavír.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více