Brněnské zahrady rozezní nová hudba

Brněnské zahrady rozezní nová hudba

Ve středu 12. června začíná Expozice nové hudby – s dramaturgem festivalu Viktorem Pantůčkem jsme se sešli v podkroví Skleněné louky, kde je současná hudba jako doma. Mluvili jsme o tom, co je to vlastně nová hudba, jak rozeznít zahradu a také trochu o čísle 13 a o vaření hub.

Jsi dramaturgem festivalu Expozice nové hudby, pojďme si ten název trošku ujasnit. Uslyšíme samé premiéry, nové písničky Lucky Vondráčkové, co je to podle tebe nová hudba?
Uvažujeme o hudbě nové s malým „n“, kterou můžeme považovat za historickou kategorii. Ve spojení s expozicí je celý festival postavený na hledání mimostojících nebo ne úplně středoproudých tendencí, samozřejmě i s reminiscenecemi do minulosti. Necítím se úplně jako dramaturg – spíš koordinátor dramaturgie. Významně spolupracujeme s Jozefem Cseresem a Jaroslavem Šťastným.

Loňský ročník byl věnován dvojitému jubileu Johna Cage, k jehož osobě se odkazuje i slavnostní zahájení. Je to pro současnou hudbu tak důležitá osobnost?
Nepochybně je důležitý. Ten odkaz vychází i z návaznosti na ročník expozice, nejen na jeho osobnost. Cageův vliv je ale nepopiratelný a dlouhodobě nacházíme v dramaturgii Expozice postupy a trendy, které na něj odkazují. To slavnostní zahájení, na kterém bude představena kuchařka Johna Cage, má ale především funkci propojení s loňským ročníkem než s Cageovou osobou.

Zaměřit se na jubileum je zdánlivě samozřejmé, ale zároveň taky strašně konzervativní a anticageovské. Má i letošní ročník nějakého klíčového autora?
Paradoxně tam určité jubileum je, ale rychle se vytratilo. Původním záměrem bylo zaměřit se na číslo 13, do toho vstupovala výrazně skutečnost, že v roce 1913 vznikla jedna z prvních kompozic postavených na náhodě, a to Erratum Musical od Marcela Duchampa. Je to tedy dílo výtvarníka, který se pustil do práce se zvukem. To vyvolalo touhu pídit se po tom, jaké to je, když hudebník pracuje s instalací. První verze dramaturgie byla postavena na tomto protipólu i střetávání. A když byl přesunut termín festivalu na červen, tak už byl jen krůček k tomu, abychom ty instalace vložili do veřejného prostoru. Jako přirozená se jevila cesta do zahrad.

Tématem letošního ročníku Expozice jsou Zvučící zahrady – co to konkrétně bude?
Existuje řada tvůrců, kteří jako součást své kompozice používají prostor. Prostor, který vytváří nebo dotváří to, čím oni do něj vstupují – to znamená svou tvorbou. Tím prostorem, který si na prvním místě představíme, je koncertní sál – ten ovlivňuje kompozici dozvukem, ale třeba také rozmístěním hudebníků. Venkovní prostor vstupuje do kompozice mnohem výrazněji, nebo se dokonce stává její bytostnou součástí. Struktura zvukových zahrad je taková, abychom pokryli širokou škálu možností, jak s tímto prostorem pracovat. Jsou tam instalace, které využívají zvuků přírody jako samplů k vytváření vlastních kompozic. To je například Lucie Vítková a v modifikované podobě se tak děje také u Michaela Prima. Jsou to tvůrci, kteří své skladby koncipují do konkrétního prostoru, a výsledek je ovlivňován všemožnými zvuky z okolí. Například Gordon Monahan pouští své skladby do dlouhých strun za pomocí rezonátoru a ty jsou zesilovány napojením na ozvučné desky klavírů umístěných v zahradě. Vibrace strun samozřejmě ovlivňují i poryvy větru, kapky deště... Jinou podobu instalace pak nabízí například Jiří Suchánek nebo Alvin Curran. U Jiřího Suchánka jsou uměle vytvořené zvuky proměňovány silou a směrem větru – jeho instalace tak má charakter hudebního nástroje. Alvin Curran rovněž pouští do prostoru uměle vytvořené zvuky, které jsou vytvořené z útržků rozhovorů nebo vaření hub s Johnem Cagem. Zvuky jsou potom umístěny do zahradního domku a ve spojení se zvukovým i vizuálním prostorem okolní zahrady – ale též se zvuky generovaným návštěvníky – vytvářejí svébytné hudební dílo.

Jak jste vybírali zahrady a objekty k ozvučení, jaká byla hlavní kritéria, jaká byla vedlejší, co bylo nepodstatné?
Hlavním kritériem byla atraktivnost daných míst. Ocitneme se ve vile Tugendhat, v Jurkovičově vile, v Janáčkově domku a v zahradě, kde Mendel křížil hrách. Dále pro nás bylo zajímavé nabídnout místa, která dříve sehrávala důležitou roli pro Brno, bývala velmi atraktivní, a dnes už o nich nikdo neví. To je příklad Hudebního pavilonu nebo zahrady pod hradbami. A vedle Zoologické zahrady, kde nemáme nic, se nabízely obě botanické zahrady.

Vedlejším tématem zmiňovaným v programu je číslo 13 – týká se to jen aktuálního letopočtu, nebo je v tom ještě něco hlubšího?
V současné chvíli už je to jenom ten letopočet a postupně jsme třináctku vlastně úplně opustili. Snad tedy budeme mít i štěstí a všechno dobře dopadne.

Zvukové instalace ozvučí několik zahrad, ale pokud vím, tak nejmíň jednu z nich budete muset založit…
Máme velkou radost, že se nám podařilo domluvit s Alvinem Lucierem. Poprvé bude natažena struna pro kompozici Music on a Long Thin Wire ve venkovním prostoru. Po dlouhém vybírání s Haukem Harderem, který v současnosti většinu Lucierových instalací realizuje, se jako nejvhodnější a vlastně jediné možné místo jevilo nádvoří Domu pánů z Kunštátu. A abychom dostáli zvučícím zahradám, tak i zde bude vytvořena drobná zahrádka, kterou si vysadí členové Filharmonie Brno.

Filharmonie Brno jako organizace Expozici pořádá, její orchestr ale odehraje jediný koncert. Nechtěl bys jej do akce zapojit víc, a třeba i její další hudební složky – například Kantilénu?
Pro nás je obrovskou možností, že Filharmonie festival pořádá a může úvodní koncert zahrát, jinak by na něj padla velká část rozpočtu. Přiznám se, že o zapojení třeba Kantilény jsem ještě neuvažoval, je to inspirativní otázka.

Spojili jste se i s jinými institucemi, výtvarníky, architekty… má letošní ročník ještě nějaké přesahy mimo hudbu a zahrady?
Letošní rok je postavený na spolupráci velkého množství institucí. Je to dáno jak umístěním instalací, tak participací na organizaci. Důležitá je pomoc a spolupráce Domu umění, Moravské galerie, Moravského zemského muzea, Mendelova muzea, Botanické zahrady a Arboreta Mendelovy univerzity, Veřejné zeleně Brno… snad jsem na nikoho nezapomněl. Jelikož většina instalací bude znít i v průběhu července, je pro nás velmi důležitá a příjemná spolupráce s Domem umění, především v rámci projektu Sochy v ulicích / Brno Art Open 2013.

Jsou nějaké skryté či zjevné vazby mezi zvukovými instalacemi a seriózními koncerty v Besedním domě?
Jsou spíš nabídkové než zjevné. Na zahajovacím koncertě bude znit hudba Pendereckého, který je vášnivý dendrolg a Albert Breier svou kompozici nazývá Les plný zvuků vzpomínek. Pro koncerty je nepochybně důležitější hudební stránka, ale v dramaturgickém konceptu mezi nimi a zahradními instalacemi pojítka jsou a nechám na posluchačích, zda budou odhalena.

Besední dům je vnímán spíš jako klasická, nehybná instituce – jak se v něm daří experimentům?
V loňském roce jsem byl velmi mile překvapen, jak současná hudba do Besedního domu patří. Ten koncertní sál byl za účelem provozování soudobé hudby postaven a je hezké toto poslání naplňovat v každé době.

Není uvádění hudby dvacátého století ve fabrikách a podobných alternativních prostorech už spíš klišé? Současná hudba přece taky potřebuje sál s dobrou akustikou...
Nepochybně je důležitější hudební stránka než mnohdy ryze formální koncept, k čemuž vystoupení v nejrůznějších akusticky nevhodných prostorech svádějí. My jsme pro zahrady vybírali skladatele, kteří s daným prostorem mají zkušenosti a kteří jej ve své tvorbě reflektují. To znamená, že zadání bylo opět bytostně hudební. Zahajovací koncert je v tomto směru jistou úlitbou. Budou se na něm hrát skladby, které by mohly být součástí běžných koncertů, ale tady bohužel většinou nebývají. Hudba druhé poloviny dvacátého století se objevuje na programu jen zřídka.

Jak dlouho ještě budeš dramaturgem Expozice – máš nějaký dlouhodobější plán, nebo rozmýšlíš každý ročník zvlášť?
Ta vlastní příprava mě vždycky hrozně baví a při průběhu Expozice jsem hrozně rád, že se to podařilo. Mnohdy mám ale při přípravách pocit, že to úplně nezvládám. Z toho plyne, že jsem příznivcem určité dramaturgické rady, kde se můžou dramaturgové pro jednotlivé ročníky střídat. Ale baví mě to, takže plánů mám pořád ještě dost.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Expozice nové hudby - Lucier – Music on a Long Thin Wire

12.6.2013, 22:00 / Dům pánů z Kunštátu

Expozice nové hudby - Graham

13.6.2013, 17:00 / Zahrada pod hradbami, park Špilberk

Expozice nové hudby - Milan Adamčiak

13.6.2013, 20:00 / Zahrádkářská kolonie na Červeném kopci / Kamenná kolonie

Expozice nové hudby - Monahan

14.6.2013, 18:00 / Vila Tugendhat

Expozice nové hudby - Harder

14.6.2013, 21:00 / Vila Tugendhat

Expozice nové hudby - Klanghimmel Team

15.6.2013, 14:00 / Jurkovičova vila

Klanghimmel Team – Sound Garden
(Bosshard, Hitz, Fommelt)

Expozice nové hudby - Curran

15.6.2013, 16:00 / Památník Leoše Janáčka

Expozice nové hudby - Miloslav Ištvan Quartett

15.6.2013, 18:00 / Besední dům

Štěpán Filípek: Poslední zápas, smyčcový kvartet dle povídky Jacka Londona A piece of Steak (2013)
Max Stern: Smyčcový kvartet „In Grief and Rage“ (1984)
Alois Piňos: 3. smyčcový kvartet (1993)
Josef Berg: Smyčcový kvartet (1968)
John Zorn: Kol nidre (1999)
Miloslav Ištvan: Zatemněná krajina, věnováno obětem 1939–1945 (1975)

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více