Chris Norman: Zpěvem se udržuji v kondici

Chris Norman: Zpěvem se udržuji v kondici

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.

V polovině 80. let jste opustil skupinu Smokie a rozhodl jste se pro sólovou kariéru. Hodnotíte s odstupem toto rozhodnutí jako dobré?

Ano, v roce 1986 jsem se rozhodl, že odejdu ze skupiny Smokie a že budu vystupovat jako sólový zpěvák. S odstupem času to hodnotím jako dobré rozhodnutí a jsem rád za to, jak se věci od té doby odehrávaly. Jako sólista můžete kontrolovat svou kariéru, máte svobodu v tom, co budete a co nebude dělat, s kým budete spolupracovat. To vnímám jako velkou výhodu.

Inspiroval jste už několik generací mladších hudebníků a zpěváků. Sledujete naopak vy, co je na scéně nového? Kdo vás v posledních letech zaujal?

Ano, sleduji. Když například řídím auto, pouštím si přitom rádio a rád si poslechnu mladé umělce. Třeba takový Ed Sheeran je velmi talentovaný, Adele se mi líbí… Ale obecně je teď velmi mnoho talentovaných mladých umělců. Poslouchám také různé hudební styly.

Letos vám vyšlo nové studiové album Don’t Knock The Rock. Jak vznikalo?

Titulní píseň Don’t Knock The Rock je jedna z prvních, kterou jsem napsal. Dlouho jsem měl její ústřední rockový riff, ze kterého se ovšem až později stala tato skladba. Někdy koncem roku 2016 jsem se rozhodl, že kolem ní vytvořím celé album. Tehdy jsem tedy začal psát většinu písní. Napsal jsem jich osmnáct nebo dvacet a pak jsem z nich vybral ty, které se mi líbily nejvíc a hodily se mi do konceptu alba. Neměla to být čistě rocková deska, ale zároveň jsem na ní chtěl – už kvůli názvu – zachovat ducha rokenrolu. Do koncepce se mi tedy hodily i balady, ovšem pouze tehdy, když obsahovaly kytarové sólo nebo nějaký jiný prvek, který si spojujeme s rockovou hudbou. Písně jsem potom propojil do smysluplného celku, něco málo jsem dopsal a šel jsem album nahrát do studia.

Téměř každý rok něco vydáváte, ať už jde o řadové album, nebo o kompilaci. Co děláte pro to, abyste se neopakoval?

Vždy asi rok a půl až dva roky poté, co vydám albu, začnu psát nové písně. O tom, jestli se budu opakovat, vůbec nepřemýšlím. Prostě když napíšu píseň, která se mi líbí, cítím se spokojený. Řeknu si: „To je dobrá píseň, tu nahraju na příští desku.“ Vlastně už teď bych měl myslet na příští album, ale potrvá to tentokrát asi déle, protože pracuji souběžně na několika dalších projektech. Chystám například výběr hitů, který se bude jmenovat The Deffinitive Solo Smokie Hits a který vyjde před Vánocemi. Nebude to tedy studiová novinka, ale kompilace. A pak si asi dám ještě malou pauzu před dalším řadovým albem.

 

Zpívat jste začal jako velmi mladý. Máte nějaký recept, jak si udržet hlas v dobré kondici?

Se svým hlasem vůbec nic nedělám. Jen hraju a zpívám, ale právě zpěv beru jako cvičení. Vlastně se v kondici udržuji neustálým zpíváním. Zatím je můj hlas v pořádku a doufám, že to tak bude i nadále. Nevím, co bych jinak dělal.

Jak důležité jsou pro vás texty vašich písní? A máte nějaké oblíbené téma?

Jedno oblíbené téma nemám, ale texty jsou pro mne velmi důležité. Vydávám alba samozřejmě i v zemích, kde se nemluví anglicky a kde lidé úplně nerozumí, o čem ty písně přesně jsou. Ale měli by z té písně mít aspoň základní pocit. Texty jsou pro mne ale opravdu důležité. Mohou být o něčem, co znám, o něčem, o čem jsem jen slyšel. V každém případě se snažím, aby mé texty dobře zněly a aby nebyly hloupé. Nevím, zda se mi to daří, ale snažím se o to.

Podle čeho si vybíráte doprovodné hudebníky na svá alba a na turné?

Na turné hraji se svou stálou kapelou, se kterou jezdím už dobrých pár let. Jsou to výborní muzikanti – na kytaru hraje skvělý anglický hráč Geoff Carline, pak tam mám muzikanty z Německa, občas hráče z Itálie. Je to taková směs muzikantů, se kterým se znám dlouho a kteří znají jak mne osobně, tak mé písně. Když nahrávám album, zvu si do studia buď některé z nich, nebo hodně materiálu natočím sám. Právě na albu Don't Knock The Rock hraju hodně nástrojů sám, ale mám tam opět Geoffa Carlinea na kytaru nebo Dorina Goldbrunnera na bicí. Kromě toho mám v některých skladbách smyčce a pozval jsem si tam také svou doprovodnou vokalistku Michelle Plum. Vybírám si tedy spolupracovníky podle konkrétního projektu.

Tento týden vystoupíte v Brně a v Praze. Budete hrát především písně z nové desky, nebo starší hity?

Bude to směs starších a nových písní. Určitě zahraju něco z nejnovějšího alba, pak nějaké hity od Smokie. Většinou to střídám – dvě nebo tři sólové písně, dvě nebo tři od Smokie a tak pořád dokola. Vybírám písně ze 70. a 80. let i novější včetně úplných novinek. Každý tak má šanci slyšet i něco, co zatím neslyšel.

Chris Norman/ foto FB umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více