Čokovoko: Pro nás je důležitá i hudba

Nejsme vhodné na dětskou party, ani charitu neděláme. Komentáře nejsou povoleny. Tak končí na vašem webu odstavec „vo nás“. Na co tedy jste vhodné, co děláte a co je povoleno?
Adéla: My jsme vhodné spíš na party pro dospělé. Když už nevědí, koho si pozvat, tak si pozvou nás. Komentáře nejsou povoleny záměrně, protože lidé se na internetu rádi kanalizují, ale je povoleno se na ten web dívat.
Zuzana: My už tam ale moc věcí nepřidáváme, je to spíš taková hrobka.

Na Facebooku se ale trošku kanalizovat necháváte…
Zuzana: Tam bohužel nejde cizí posty úplně zablokovat, to už jsem zkoušela. Je to ale dobré médium, když chceme dělat reklamu na koncerty. Já bych tam ráda jakékoliv cizí kreativitě zamezila, ale není to možné.
Adéla: Oni se tam zase tolik nevyjadřují.
Zuzana: Já to hodně mažu. A dívám se tam často, protože mám hrůzu z toho, co tam zase kdo napíše.

Rozhovorů je s vámi po netu mrak, hrajete celkem dost – cítíte se úspěšné, co vůbec považujete v muzice za úspěch?
Zuzana: Já bych považovala za úspěch mít nějakou cenu, myslím hudební. Třeba jako nejlepší zpěvačky roku a podobně. V tomto směru nemáme nic, tak se cítím taková nenaplněná. Měly jsme nominaci na Vinylu, ale tam se nominují takové sračky, že to nepovažuju za podstatné.
Adéla: Dobrá by byla nějaká známější cena, třeba Český lev za filmovou hudbu, to by se mi líbilo.

Čokovoko vzniklo, když jste se nudily na chatě, to už jste taky říkaly mockrát. Zkoušely jste někde hrát i předtím, nebo to byl první pokus?
Adéla: Já jsem měla výbornou kapelu, už ani nevím, jak se jmenovala a měli jsme jen jeden koncert, hráli jsme cover verze. A pak jsem měla vlastně ještě jednu s kamarádkama, ta se jmenovala Kabriolet. A pak jsem měla jednu s opravdovými hudebníky, zase jsme hráli cover verze, třeba Nenu.

Váš první koncert byl v kavárně u Švandy, bylo to ještě na playback…
Zuzana: Tys tam byl? Tos byl ještě obézní, ne? Já jsem byla tehdy taky víc obézní, to byly časy.

Pódium jste měly místo stolu pro štamgasty, kam si normálně nikdo nedovolí sednout. To byl první úspěch, vyštípat je odtam, nebo ne?
Adéla: Při prvním koncertu jsme ještě stály normálně na zemi mezi lidmi. Při druhém vystoupení už tam byl takový soklíček, ale nepamatuju si, kolik dalo práce odtam ty štamgasty dostat.

Mimo jiné tam sedává i znalec Johna Cage Jozef Cseres, nevyjadřoval se k vám někdy?
Zuzana: Já o něm vím jenom to, že jezdí do Indonézie, ale o nás, myslím, nikdy nic neříkal.

A máte někoho, kdo vám občas mluví do toho, co děláte a jeho mínění je pro vás důležité?
Adéla: Asi Prokop Holoubek, ten nám zařizuje koncerty a dáme na něj obě. Ne úplně ve všem, ale víc než na kohokoliv jiného.
Zuzana: Já ještě na moji mamku. Ona je takový investor, půjčila nám peníze na vydání cédéčka, tak musí mít nějaké slovo. To CD si potom poslechla z malých, špatných repráků a myslela si, že to byly prošustrovaný peníze, protože nebylo nic slyšet a ničemu nerozuměla. Nakonec se ukázalo, že měla špatně nastavenou hlasitost. Bylo to ale dost hrozný, protože mi napsala šílený email, jak mě ráda porodila, a teď se to nevyplácí. Ale vyjasnily jsme si to. Jinak si myslím, že je lepší nikoho neposlouchat a dělat si ty věci po svém.
Adéla: Ještě do toho trošku mluví Tomáš Kelar, ale ten už míň.

Nechci po tisící řešit, jestli jste nebo nejste hip hop, ale posloucháte ho – jaká muzika vás baví?
Adéla: Mě baví popina, spíš taková elektroničtější, a nejvíc mě baví vážná hudba, u které se dá číst.
Zuzana: Já momentálně poslouchám Jamese Blakea a Gonjasufiho, a potom jazz na 8tracks.com. Já se v jazzu moc nevyznám a na tom serveru je možnost si zadat náhodné kompilace od různých lidí. Dají se ale taky zadat různá kritéria pro poslech, kombinace jako study plus sex nebo uklízení plus jazz, tak si to namíchám podle potřeby – třeba study a cool jazz – a to mně vyhovuje. Už jsem si taky vypálila Best of Beethoven, ale k tomu jsem se ještě nedostala.

Tys ale byla ve Vídni na Parsifalovi a jednou jsme spolu byli i na Káti Kabanové, dokonce sis zaplatila lístek….
Zuzana: Já jsem myslela, že mi dáš nějakou slevu. A ani jedno se mi nelíbilo, ten Parsifal mě strašně sral. Teď jsem ale byla na opeře s těhotnou kamarádkou, která chtěla, aby to dítě mělo dobré matematické schopnosti, a líbilo se mi to. Bylo to strašně romantický, Turandot a ještě něco jako Miss Saigon, z Vietnamu to bylo...

...Madam Butterfly
Jo, to bylo ono, hrál v tom takovej fešák operák, Černoch se jmenuje a dostává strašně moc kytek. A taky tam byla tlustá pěvkyně, mě hrozně baví, jak je to vizuální.

Vždycky se říká, že vaše věci stojí na textech, ale na hudbu se chodí kvůli hudbě, i kdyby texty napsal Michal Viewegh. Skládá vám pořád Tomino Kelar a jak moc mu do toho kecáte?
Adéla: Skládá nám pořád a chceme to i trošičku posunout dál. Nebudeme ale ještě říkat jak. Máme plány, ale prozrazovat je ještě nechceme.
Zuzana: Já bych nechtěla, aby to byli Midilidi 3.

Slyšel jsem, jak Standa Biler recituje vaši společnou báseň, se kterou jste vyhráli lońský ročník soutěže o nejlepší báseň o Brně a bez muziky to prostě nebylo ono.
Zuzana: Pro nás je důležitá i ta hudba, záleží nám na ní.

Domlouvali jste se třeba aspoň rámcově na tom, co použít na samply, jsou tam brněnské klasiky Synkopy, Los Brňos, cítíte se s tím svázané?
Zuzana: Ty důvody byly pragmatické. Mívaly jsme v těch podkladech samou elektroniku a já jsem z toho byla dost nešťastná. Tak jsem se ptala táty, koho z žijících hudebníků zná, on mi napsal seznam a jejich telefonní čísla. Potom jsem to podle toho vybírala v knihovně. Taky jsme ještě přišly na to, že Adélka má strejdu z Odvážných bobříků, a toho zase oslovila ona. A nesmím zapomenout na Lenku Zogatovou, ta nám taky hodně poradila.

Do muziky se s ním dostalo mnohem víc bigbítu, dřív jste používaly o dost popovější věci. Chtěly jste se posunout k něčemu tvrdšímu?
Zuzana: Ta změna vyplynula především z autorskoprávních důvodů, abychom neměly nějaké popotahovačky. Ty jsme už jednou měly.

Zuzko, ty studuješ němčinu, Adéla dostudovala holandštinu, jak se západogermánská kultura stýká s tím co děláte v Čokovoko?
Zuzana: Nijak.
Adéla: Taky si myslím. Snad jedině v tom, že při studiu má člověk čas jezdit na koncerty.

Když už člověk studuje jazyky, obvykle ho to nutí i číst...
Zuzana: Já myslím, že spíš naopak, já jsem četla víc předtím.

Jste teda sečtělé, čtete nebo četly jste hodně?
Zuzana: Teď se mi to spíš ztrácí. Mám ty knížky doma, ale pokaždé u toho usnu.
Adéla: Já jsem zase moc nečetla v pubertě, přidala jsem spíš později. Ale usínám u toho taky.

Adélo, tys přeložila do češtiny holandskou pohádku Princ a princ – máš nějaké další překladatelské plány nebo tě spíš jednorázově zaujalo téma homosexuálního vztahu zpracované pro předškolní děti?
Adéla: Já rozhodně chci překládat, to je jediné, co mě zajímá. A ta knížka vyjde za čtrnáct dní – než napíšeš článek, už bude venku.

Když jsem chtěl donést do nemocnice Velký román od Ladislava Klímy, Zuzka k němu aktivně přibalila ještě vlastní životopis Dolly Buster. Baví vás bulvár?
Adéla: Ano, ale už ne tolik jako dřív, to jsme si to i kupovaly. A když jsem šla k pedikérce, tak jsem si nějaký ten časopis prolistovala.
Zuzana: Mně už je líto těch peněz, ale na internetu se občas podívám. Ono se to dá číst i zpětně, u mamky mého bývalého kluka jsem pročetla několik ročníků, které měla archivované od roku 2007, Pestrý svět se to jmenovalo. To je takový bulvár pro paní se základní školou.

V Brně jste naposledy zpívaly v Café Práh, bylo to k Měsíci bláznovství a na podporu bydlení pro lidi s duševním onemocněním. Chcete outsiderům pomáhat, jsou vám sympatičtí, cítíte se jako jedny z nich?
Adéla: Mně prostě připadá hezký pomoct lidem. Na útulky pro psy a kočky mě to tolik netěší.
Zuzana: Já se cítím i ohrožená, že by se mi něco podobného mohlo stát, takže tím přispívám i na svoje budoucí bydlení. Aby tam na mě pamatovali v dobrém.

Nejbližší následující koncert je Majáles na výstavišti, což je naopak vyloženě mainstreamová záležitost – který z těch dvou světů je vám bližší?
Zuzana: Emotivně je mi určitě bližší Café Práh, ale z Majálesu si zase koupím psychoterapeutický výcvik. Jak říká Lucka Bílá, peníze nesmrdí.
Adéla: Na Majálesu lidi i víc reagují.
Zuzana: Jsou ožralejší.
Adéla: Ten koncert rychleji uplyne, je to příjemnější.
Zuzana: Je to taková malá anticharta. Jsou mnohem horší věci, ale i ušlechtilejší činnosti.

Vystupujete hodně stylizovaným způsobem, neláká vás divadlo?
Adéla: Já neumím vystupovat jinak než spontánně, zahrát neumím vůbec nic.
Zuzana: A já divadlo dost nenávidím, takže mě určitě ne.

Vaše turné i texty se často odkazují k nějakým popkulturním fenoménům – Michael Jackson, Horáček, Hapka, Simone de Beauvoir, Líbáš jako Bůh, Božena Němcová. Děláte si z nich legraci, baví vás, berete je jako součást světa?
Adéla: To přece nemusí nic znamenat.
Zuzana: To je jenom tak, aby to bylo vtipný, já ty interpretace nesnáším. Je to naše soukromá kabala.

Připadá mi, že se v textech díváte na svět, jako by v něm bylo všechno stejně důležité. AIDS, luxování, sebevražda, celulitida, máte nějakou hierarchii hodnot, berete všechno stejně, jak to je?
Adéla: To by bylo blbý, kdybychom nerozlišovaly důležitost AIDS a luxování. Ale taky nás ještě nic vážného nepostihuje, tak zatím řešíme ty menší věci.
Zuzana: Ale je to zajímavej postřeh, to mě nikdy nenapadlo.

Ptám se proto, že z vašich textů často cítím hodně silné sdělení, ale zároveň bych řekl, že to není prvotní záměr. Nejdete na to jako písničkář, který se rozhodne ztepat nějaký nešvar…
Zuzana: …Tomáš Klus

Třeba i nějaký dobrý písničkář…
Zuzana: Karel Kryl? Toho nenávidím. Já nemám ráda taková ta explicitní sdělení, co se má a nemá, jak by něco mělo a nemělo být. Je to kazatelský, nelíbí se mi to.
Adéla: Když se ty problémy trochu shodí, lidi je líp snesou a my taky.

Chtěly byste se stát brněnskými legendami třeba jako demiurg Jan Novák? Zuzčin táta o něm natočil dokument, nechcete začít vystupovat na zábradlí morového sloupu?
Zuzana: To bychom především musely být pedofilní.
Adéla: Já myslím, že úplně stačí, jak je to teď, spíš je toho až moc.

Jak daleko s tím tedy chcete jít, jak dlouho hodláte pokračovat?
Adéla: Tak do padesáti.
Zuzana: Já bych chtěla tu cenu, ale žádnou asi nedostaneme, tak jsem trochu vystresovaná. Byla bych ráda, kdyby se to vyvinulo a proměnilo v něco, čím se dá vydělávat hlavou.

Takže se tím hlavně bavíte?
Adéla: Jak kdy.
Zuzana: Mě moc nebaví vystupování, to jenom někdy. Baví mě vznik těch věcí, ten proces.

Jak moc se sem cítíte vrostlé – chcete nádraží u řeky nebo v centru, chcete v Brně žít a umřít?
Zuzana: Já s tím asi mám trochu problém, ale mám tady rodiče, kteří už jsou celkem staří, a opravuju si tady byt, tak nevím. Teď mám takové období, že bych chtěla bydlet v Thajsku se svým psem. Nebo v Kambodži, tam jsou hezčí lidi. Na druhé straně je to ale infantilní. Nemyslím si, že by něco vyřešilo přestěhovat se do Prahy, to je jen takové nafouklejší Brno. Moc mě to tady nebaví, ale je to spíš momentální náladou.
Adéla: Já bych taky nejraději někam odjela. Ne sice do Thajska nebo do Kambodže, ale raději bych žila jinde, klidně i v cizině. Ale to se nestane, to vím.

A když už musíte být tady, co tady máte rády, nebo koho, kam rády zajdete?
Zuzana: Za mámou, mám ráda Maloměřice, Zábrdovice, Cejl, Francouzskou…

...pracovala jsi tam jako streetworker.
Tam by se mi hrozně líbilo bydlet, ale bylo by mi líto, kdyby mi ukradli moje obrazy. Zní to hrozně rasisticky, ale bylo by mi to líto.
Adéla: Město na žití je to pěkné, všechno je blízko, jen moře je trošku dál.

A nějaké moudro na konec, co byste řekly vznešeného, ať to nějak uzavřeme?
Adéla: Chtěla bych říct, že to byl nejlepší rozhovor, jaký jsme kdy vedly.

Něco jiného by nebylo?
Zuzana: Byly to dobrý otázky. Teda na Brno dobrý.
Adéla: I na Česko.
Zuzana: Je vidět, že máš IQ přes 95.

Foto Jiří Sláma