Čokovoko: Pro nás je důležitá i hudba

Čokovoko: Pro nás je důležitá i hudba

Nejsme vhodné na dětskou party, ani charitu neděláme. Komentáře nejsou povoleny. Tak končí na vašem webu odstavec „vo nás“. Na co tedy jste vhodné, co děláte a co je povoleno?
Adéla: My jsme vhodné spíš na party pro dospělé. Když už nevědí, koho si pozvat, tak si pozvou nás. Komentáře nejsou povoleny záměrně, protože lidé se na internetu rádi kanalizují, ale je povoleno se na ten web dívat.
Zuzana: My už tam ale moc věcí nepřidáváme, je to spíš taková hrobka.

Na Facebooku se ale trošku kanalizovat necháváte…
Zuzana: Tam bohužel nejde cizí posty úplně zablokovat, to už jsem zkoušela. Je to ale dobré médium, když chceme dělat reklamu na koncerty. Já bych tam ráda jakékoliv cizí kreativitě zamezila, ale není to možné.
Adéla: Oni se tam zase tolik nevyjadřují.
Zuzana: Já to hodně mažu. A dívám se tam často, protože mám hrůzu z toho, co tam zase kdo napíše.

Rozhovorů je s vámi po netu mrak, hrajete celkem dost – cítíte se úspěšné, co vůbec považujete v muzice za úspěch?
Zuzana: Já bych považovala za úspěch mít nějakou cenu, myslím hudební. Třeba jako nejlepší zpěvačky roku a podobně. V tomto směru nemáme nic, tak se cítím taková nenaplněná. Měly jsme nominaci na Vinylu, ale tam se nominují takové sračky, že to nepovažuju za podstatné.
Adéla: Dobrá by byla nějaká známější cena, třeba Český lev za filmovou hudbu, to by se mi líbilo.

Čokovoko vzniklo, když jste se nudily na chatě, to už jste taky říkaly mockrát. Zkoušely jste někde hrát i předtím, nebo to byl první pokus?
Adéla: Já jsem měla výbornou kapelu, už ani nevím, jak se jmenovala a měli jsme jen jeden koncert, hráli jsme cover verze. A pak jsem měla vlastně ještě jednu s kamarádkama, ta se jmenovala Kabriolet. A pak jsem měla jednu s opravdovými hudebníky, zase jsme hráli cover verze, třeba Nenu.

Váš první koncert byl v kavárně u Švandy, bylo to ještě na playback…
Zuzana: Tys tam byl? Tos byl ještě obézní, ne? Já jsem byla tehdy taky víc obézní, to byly časy.

Pódium jste měly místo stolu pro štamgasty, kam si normálně nikdo nedovolí sednout. To byl první úspěch, vyštípat je odtam, nebo ne?
Adéla: Při prvním koncertu jsme ještě stály normálně na zemi mezi lidmi. Při druhém vystoupení už tam byl takový soklíček, ale nepamatuju si, kolik dalo práce odtam ty štamgasty dostat.

Mimo jiné tam sedává i znalec Johna Cage Jozef Cseres, nevyjadřoval se k vám někdy?
Zuzana: Já o něm vím jenom to, že jezdí do Indonézie, ale o nás, myslím, nikdy nic neříkal.

A máte někoho, kdo vám občas mluví do toho, co děláte a jeho mínění je pro vás důležité?
Adéla: Asi Prokop Holoubek, ten nám zařizuje koncerty a dáme na něj obě. Ne úplně ve všem, ale víc než na kohokoliv jiného.
Zuzana: Já ještě na moji mamku. Ona je takový investor, půjčila nám peníze na vydání cédéčka, tak musí mít nějaké slovo. To CD si potom poslechla z malých, špatných repráků a myslela si, že to byly prošustrovaný peníze, protože nebylo nic slyšet a ničemu nerozuměla. Nakonec se ukázalo, že měla špatně nastavenou hlasitost. Bylo to ale dost hrozný, protože mi napsala šílený email, jak mě ráda porodila, a teď se to nevyplácí. Ale vyjasnily jsme si to. Jinak si myslím, že je lepší nikoho neposlouchat a dělat si ty věci po svém.
Adéla: Ještě do toho trošku mluví Tomáš Kelar, ale ten už míň.

Nechci po tisící řešit, jestli jste nebo nejste hip hop, ale posloucháte ho – jaká muzika vás baví?
Adéla: Mě baví popina, spíš taková elektroničtější, a nejvíc mě baví vážná hudba, u které se dá číst.
Zuzana: Já momentálně poslouchám Jamese Blakea a Gonjasufiho, a potom jazz na 8tracks.com. Já se v jazzu moc nevyznám a na tom serveru je možnost si zadat náhodné kompilace od různých lidí. Dají se ale taky zadat různá kritéria pro poslech, kombinace jako study plus sex nebo uklízení plus jazz, tak si to namíchám podle potřeby – třeba study a cool jazz – a to mně vyhovuje. Už jsem si taky vypálila Best of Beethoven, ale k tomu jsem se ještě nedostala.

Tys ale byla ve Vídni na Parsifalovi a jednou jsme spolu byli i na Káti Kabanové, dokonce sis zaplatila lístek….
Zuzana: Já jsem myslela, že mi dáš nějakou slevu. A ani jedno se mi nelíbilo, ten Parsifal mě strašně sral. Teď jsem ale byla na opeře s těhotnou kamarádkou, která chtěla, aby to dítě mělo dobré matematické schopnosti, a líbilo se mi to. Bylo to strašně romantický, Turandot a ještě něco jako Miss Saigon, z Vietnamu to bylo...

...Madam Butterfly
Jo, to bylo ono, hrál v tom takovej fešák operák, Černoch se jmenuje a dostává strašně moc kytek. A taky tam byla tlustá pěvkyně, mě hrozně baví, jak je to vizuální.

Vždycky se říká, že vaše věci stojí na textech, ale na hudbu se chodí kvůli hudbě, i kdyby texty napsal Michal Viewegh. Skládá vám pořád Tomino Kelar a jak moc mu do toho kecáte?
Adéla: Skládá nám pořád a chceme to i trošičku posunout dál. Nebudeme ale ještě říkat jak. Máme plány, ale prozrazovat je ještě nechceme.
Zuzana: Já bych nechtěla, aby to byli Midilidi 3.

Slyšel jsem, jak Standa Biler recituje vaši společnou báseň, se kterou jste vyhráli lońský ročník soutěže o nejlepší báseň o Brně a bez muziky to prostě nebylo ono.
Zuzana: Pro nás je důležitá i ta hudba, záleží nám na ní.

Domlouvali jste se třeba aspoň rámcově na tom, co použít na samply, jsou tam brněnské klasiky Synkopy, Los Brňos, cítíte se s tím svázané?
Zuzana: Ty důvody byly pragmatické. Mívaly jsme v těch podkladech samou elektroniku a já jsem z toho byla dost nešťastná. Tak jsem se ptala táty, koho z žijících hudebníků zná, on mi napsal seznam a jejich telefonní čísla. Potom jsem to podle toho vybírala v knihovně. Taky jsme ještě přišly na to, že Adélka má strejdu z Odvážných bobříků, a toho zase oslovila ona. A nesmím zapomenout na Lenku Zogatovou, ta nám taky hodně poradila.

Do muziky se s ním dostalo mnohem víc bigbítu, dřív jste používaly o dost popovější věci. Chtěly jste se posunout k něčemu tvrdšímu?
Zuzana: Ta změna vyplynula především z autorskoprávních důvodů, abychom neměly nějaké popotahovačky. Ty jsme už jednou měly.

Zuzko, ty studuješ němčinu, Adéla dostudovala holandštinu, jak se západogermánská kultura stýká s tím co děláte v Čokovoko?
Zuzana: Nijak.
Adéla: Taky si myslím. Snad jedině v tom, že při studiu má člověk čas jezdit na koncerty.

Když už člověk studuje jazyky, obvykle ho to nutí i číst...
Zuzana: Já myslím, že spíš naopak, já jsem četla víc předtím.

Jste teda sečtělé, čtete nebo četly jste hodně?
Zuzana: Teď se mi to spíš ztrácí. Mám ty knížky doma, ale pokaždé u toho usnu.
Adéla: Já jsem zase moc nečetla v pubertě, přidala jsem spíš později. Ale usínám u toho taky.

Adélo, tys přeložila do češtiny holandskou pohádku Princ a princ – máš nějaké další překladatelské plány nebo tě spíš jednorázově zaujalo téma homosexuálního vztahu zpracované pro předškolní děti?
Adéla: Já rozhodně chci překládat, to je jediné, co mě zajímá. A ta knížka vyjde za čtrnáct dní – než napíšeš článek, už bude venku.

Když jsem chtěl donést do nemocnice Velký román od Ladislava Klímy, Zuzka k němu aktivně přibalila ještě vlastní životopis Dolly Buster. Baví vás bulvár?
Adéla: Ano, ale už ne tolik jako dřív, to jsme si to i kupovaly. A když jsem šla k pedikérce, tak jsem si nějaký ten časopis prolistovala.
Zuzana: Mně už je líto těch peněz, ale na internetu se občas podívám. Ono se to dá číst i zpětně, u mamky mého bývalého kluka jsem pročetla několik ročníků, které měla archivované od roku 2007, Pestrý svět se to jmenovalo. To je takový bulvár pro paní se základní školou.

V Brně jste naposledy zpívaly v Café Práh, bylo to k Měsíci bláznovství a na podporu bydlení pro lidi s duševním onemocněním. Chcete outsiderům pomáhat, jsou vám sympatičtí, cítíte se jako jedny z nich?
Adéla: Mně prostě připadá hezký pomoct lidem. Na útulky pro psy a kočky mě to tolik netěší.
Zuzana: Já se cítím i ohrožená, že by se mi něco podobného mohlo stát, takže tím přispívám i na svoje budoucí bydlení. Aby tam na mě pamatovali v dobrém.

Nejbližší následující koncert je Majáles na výstavišti, což je naopak vyloženě mainstreamová záležitost – který z těch dvou světů je vám bližší?
Zuzana: Emotivně je mi určitě bližší Café Práh, ale z Majálesu si zase koupím psychoterapeutický výcvik. Jak říká Lucka Bílá, peníze nesmrdí.
Adéla: Na Majálesu lidi i víc reagují.
Zuzana: Jsou ožralejší.
Adéla: Ten koncert rychleji uplyne, je to příjemnější.
Zuzana: Je to taková malá anticharta. Jsou mnohem horší věci, ale i ušlechtilejší činnosti.

Vystupujete hodně stylizovaným způsobem, neláká vás divadlo?
Adéla: Já neumím vystupovat jinak než spontánně, zahrát neumím vůbec nic.
Zuzana: A já divadlo dost nenávidím, takže mě určitě ne.

Vaše turné i texty se často odkazují k nějakým popkulturním fenoménům – Michael Jackson, Horáček, Hapka, Simone de Beauvoir, Líbáš jako Bůh, Božena Němcová. Děláte si z nich legraci, baví vás, berete je jako součást světa?
Adéla: To přece nemusí nic znamenat.
Zuzana: To je jenom tak, aby to bylo vtipný, já ty interpretace nesnáším. Je to naše soukromá kabala.

Připadá mi, že se v textech díváte na svět, jako by v něm bylo všechno stejně důležité. AIDS, luxování, sebevražda, celulitida, máte nějakou hierarchii hodnot, berete všechno stejně, jak to je?
Adéla: To by bylo blbý, kdybychom nerozlišovaly důležitost AIDS a luxování. Ale taky nás ještě nic vážného nepostihuje, tak zatím řešíme ty menší věci.
Zuzana: Ale je to zajímavej postřeh, to mě nikdy nenapadlo.

Ptám se proto, že z vašich textů často cítím hodně silné sdělení, ale zároveň bych řekl, že to není prvotní záměr. Nejdete na to jako písničkář, který se rozhodne ztepat nějaký nešvar…
Zuzana: …Tomáš Klus

Třeba i nějaký dobrý písničkář…
Zuzana: Karel Kryl? Toho nenávidím. Já nemám ráda taková ta explicitní sdělení, co se má a nemá, jak by něco mělo a nemělo být. Je to kazatelský, nelíbí se mi to.
Adéla: Když se ty problémy trochu shodí, lidi je líp snesou a my taky.

Chtěly byste se stát brněnskými legendami třeba jako demiurg Jan Novák? Zuzčin táta o něm natočil dokument, nechcete začít vystupovat na zábradlí morového sloupu?
Zuzana: To bychom především musely být pedofilní.
Adéla: Já myslím, že úplně stačí, jak je to teď, spíš je toho až moc.

Jak daleko s tím tedy chcete jít, jak dlouho hodláte pokračovat?
Adéla: Tak do padesáti.
Zuzana: Já bych chtěla tu cenu, ale žádnou asi nedostaneme, tak jsem trochu vystresovaná. Byla bych ráda, kdyby se to vyvinulo a proměnilo v něco, čím se dá vydělávat hlavou.

Takže se tím hlavně bavíte?
Adéla: Jak kdy.
Zuzana: Mě moc nebaví vystupování, to jenom někdy. Baví mě vznik těch věcí, ten proces.

Jak moc se sem cítíte vrostlé – chcete nádraží u řeky nebo v centru, chcete v Brně žít a umřít?
Zuzana: Já s tím asi mám trochu problém, ale mám tady rodiče, kteří už jsou celkem staří, a opravuju si tady byt, tak nevím. Teď mám takové období, že bych chtěla bydlet v Thajsku se svým psem. Nebo v Kambodži, tam jsou hezčí lidi. Na druhé straně je to ale infantilní. Nemyslím si, že by něco vyřešilo přestěhovat se do Prahy, to je jen takové nafouklejší Brno. Moc mě to tady nebaví, ale je to spíš momentální náladou.
Adéla: Já bych taky nejraději někam odjela. Ne sice do Thajska nebo do Kambodže, ale raději bych žila jinde, klidně i v cizině. Ale to se nestane, to vím.

A když už musíte být tady, co tady máte rády, nebo koho, kam rády zajdete?
Zuzana: Za mámou, mám ráda Maloměřice, Zábrdovice, Cejl, Francouzskou…

...pracovala jsi tam jako streetworker.
Tam by se mi hrozně líbilo bydlet, ale bylo by mi líto, kdyby mi ukradli moje obrazy. Zní to hrozně rasisticky, ale bylo by mi to líto.
Adéla: Město na žití je to pěkné, všechno je blízko, jen moře je trošku dál.

A nějaké moudro na konec, co byste řekly vznešeného, ať to nějak uzavřeme?
Adéla: Chtěla bych říct, že to byl nejlepší rozhovor, jaký jsme kdy vedly.

Něco jiného by nebylo?
Zuzana: Byly to dobrý otázky. Teda na Brno dobrý.
Adéla: I na Česko.
Zuzana: Je vidět, že máš IQ přes 95.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce

Postpunkoví Swans včera naplnili Flédu intenzivním zvukem, z nějž nebylo úniku. První adept na vítěze v nevyhlášené anketě o koncert roku je na světě.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Nejčtenější

Kritika

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více