Zenový čaj není kapela v tradičním slova smyslu, ale proměnlivý projekt, k němuž se ve vhodné chvíli může připojit kdokoli. Polovinu jeho stálých členů tvoří multiinstrumentalista a hráč na didgeridoo Dalibor Neuwirt, jejich album First Flush vzniklo s několika známými hudebníky z české scény.
Dalibore, pod názvem Zenový čaj jsem před časem viděl vystupovat pouze vás. Na albu First Flush jsou uvedeni dva členové. Co je tedy Zenový čaj? Je to projekt jednoho muže? Duo? Kapela?
Je to kapela, která má své pevné jádro. Tím jsem byl původně pouze já a později se ke mně přidal můj kamarád Matouš Vinš. Loni v létě jsme se rozhodli, že natočíme první CD, a to tak, že si do studia přizveme ty nejlepší hosty a přímo na místě s nimi album vytvoříme.
Role hostů, ať už jeto písničkářka Beata Bocek, houslistka Jitka Šuranská nebo bubeník skupiny Zrní Ondřej Slavík, je na albu opravdu důležité. Ale předpokládám, že skladby jste tvořili nejprve ve dvou. Jak tedy vaše hudba vzniká?
Naše hudba je postavena na improvizaci a opírá o zvuk nástrojů, na které už léta hrajeme. V mém případě jsou to didgeridoo, alikvotní flétny a zpěv, Matouš hraje na saxofon, irské flétny a cajón. Tento základ dává vzniknout ryze instrumentální hudbě. Z volného hudebního proudu vznikají zajímavé motivy, které pak dále rozvíjíme. Podobným způsobem jsme tvořili i album First Flush. Společným improvizováním jsme nahráli určité motivy, vybrali jsme z nich ty nejlepší kousky a ty potom dobrousili do finálních skladeb.
Vy jako hráč na didgeridoo i Matouš jako saxofonista pracujete s dechem. Ovlivňuje tento fakt vaši spolupráci?
Ano, dech umožňuje specifické kombinace. Potenciál dvou dechových nástrojů se může hezky kloubit skrze vibrata, frulata a podobné techniky, a hry s bránicí.
Didgeridoo ovšem, na rozdíl od saxofonu a fléten, nemůže pracovat s velkým tónovým rozsahem. Není to při spolupráci omezující?
To je u mého primárního nástroje oblíbené téma, protože většina didgeridoo je laděna pouze do jednoho tónu. Jejich možnosti se rozšiřují díky různým rytmickým technikám a přefukům, což je technika hraní na trubku. Při společné hře je však vždy třeba, aby se hudebník, který s didgeridoo hraje, přizpůsobil tomuto nástroji a jeho základnímu tónu. To vyžaduje konkrétní způsob hry a vnímání rytmu, což je mnohdy velký oříšek. Je to humorné, protože tito hudebníci jsou zvyklí hrát příliš složitě, nedokážou opustit svět mnohatónové harmonie a vkročit do světa rytmu, rozvíjet skladbu od jediného tónu. Díky tomu všemu totiž vzniká hudba jedinečného charakteru.
Mluvili jsme o tom, jak důležitá je ve vaší hudbě improvizace. Když hrajete společně s Matoušem, kdo z vás obvykle „vykopává“?
Většinou začínám já rytmickým vzorcem, do kterého se Matouš přidává. Ale pokud hrajeme skladby meditativnějšího, klidnějšího rázu, chopí se jako první Matouš flétny a já do jeho hry pomalu vpluji.
Vedle těchto meditativních skladeb hrajete často také velmi rytmicky, dokonce mluvíte o „přírodní diskotéce“. Jsou ty skladby opravdu primárně určeny k tanci?
Ano, vnímám je jako taneční. Zakládám si na tom, že hraji hudbu na primitivní nástroje a nástroje v přirozeném ladění, a to právě takovým způsobem, aby hudba vybízela k tanci.
Říkáte také, že vaším záměrem je „aktivně sdílet své schopnosti s ostatními“. Předpokládám, že nemá jít jen o běžný vztah hudebníka a jeho posluchače, resp. tanečníka, ale že má jít i o vedení posluchačů k tomu, aby hudbu nějak s vámi prožívali, případně se i aktivně zapojili. Máte na to nějaké metody?
Určitě. Jsem rád, když je součástí koncertů interakce. Sám používám komunikaci v rytmu – zahraji takt a pobídnu diváky, aby jej zopakovali. Anebo pracuji s hlasem. Na začátku se s publikem spojíme společným zpěvem tónu, a tak vznikne jednolitý plný a bohatý chorál, který poskytuje následné skladbě pevnou a velmi příjemnou oporu.
Mezi hosty na vašem albu najdeme i dvě členky skupiny Vlčí Mág, což je vaše další hudební aktivita vedle Zenového čaje. Funguje ale vůbec v současné době?
Ano, s Vlčím Mágem stále hrajeme. V létě jsme měli několik koncertů, hráli jsme v Poličce a taky v Jablunkově na festivalu Veetmaya, kde jsme poprvé vystoupili v sestavě s Tomem Byrtusem na bicí soupravu. Zrovna teď máme několikaměsíční pauzu, společná tvorba i vystupování nás však pořád moc baví.
Na albu hostuje také David Synák, saxofonista a flétnista z Čankišou. Proč jste jej do studia pozvali, když máte saxofon i flétny v základní sestavě?
Je to jednoduché. Naše produkce se hudbě Čankišou podobá a nám se hodně líbil charakter Davidova instrumentálního projevu. Mysleli jsme tedy, že může přispět k pestrosti našeho alba, což se také stalo. Vzal si do studia ukrajinskou flétnu, která je svým charakterem nezaměnitelná, a pro skladbu Železná Bohyně vyčaroval perfektní atmosféru.
Dalším hostem je beatboxer Sebastian Kunec. Beatbox se s různými technikami hry na didgeridoo dobře doplňuje, ale dal by se možná vnímat i jako konkurence tohoto nástroje…
Já to vnímám spíše jako doplnění. Oba tyto „nástroje“ jsou velmi rytmické, a pracují spolu stejně, jako jakékoli jiné dva bicí nástroje. Jen svou bohatostí vyplňují mnohem více prostoru.
Vaše rytmické skladby mají svým charakterem blízko k elektronické hudbě, vy ovšem pracujete především s akustickými zvuky. Elektronika vás vůbec neláká?
Částečně mě láká. Je to svět, který potajmu zkoumám (úsměv). Do budoucna chystám skladby a možná přijde i album, na kterém využiji prvky elektroniky. Ale spíše než záměrné využití elektronické hudby mě zajímá hraní se zvukem samotným. Jeho plnost a jeho ohýbání kytarovými efekty, i těmi velmi tvrdými, typickými pro metalovou hudbu.
Efekty můžete používat přímo na pódiu, ale lze s nimi samozřejmě pracovat i ve studiu při práci s už natočeným materiálem. Vím, že máte heslo „zhudebnit přítomný okamžik“. Do jaké míry je tedy pro vás důležité vytváření hudby na místě v reálném čase?
Dávám nejraději prostor přítomnému okamžiku, tedy tomu, co se děje na pódiu nebo třeba na ulici. To, co tam vznikne, se následně snažím zvukově vyčistit, pracovat s dobrou technikou pro konečný zvukový záznam. Nejraději tedy pracuji tím způsobem, že v reálném čase posbírám materiál a snažím se z něj dostat maximum, aniž bych je nějak ohýbal a měnil.
Zmínil jste hraní na ulici, což je platforma, která přímo vybízí ke komunikaci. Stává se, že za vámi lidé přijdou a zajímají se o didgeridoo?
To se samozřejmě stává často, ulice je pro podobné interakce typická. Lidi didgeridoo, a vůbec to, co na ulici provádím, což občas bývá velmi extravagantní, zajímá. Mají zájem komunikovat.
A máte nějakou hitparádu častých dotazů?
Jeden z nejčastějších dotazů je, co je to za nástroj, jak se jmenuje a jak se na něj hraje. Hned po tom, kolik stojí (smích). Hádejte, kdo se na tyhle otázky ptá… Mezi další otázky patří, jak je možné, že hraju neustále bez přestání – lidé se ptají na cyklický dech. A potom už padají dotazy jen na technické detaily nebo i na mou osobu.
Vím, že pracujete na příručce Dech, hlas a alikvotní zpěv. Jak jste daleko?
K té knize mě inspirovaly lekce letošního léta. Poprvé v životě jsem zažil moment, kdy se mi po několikahodinové práci podařilo otevřít potlačený hlas absolventa mé lekce Luďka do pozice projevené síly a zvučnosti. Byl to pro mě obrovsky silný zážitek, protože spolu s otevřením hlasu se otevřel i on jako člověk. Po sérii podobných zážitků jsem byl tak plný nadšení a inspirace, že jsem se rozhodl sepsat metodiku, kterou jsem si vytvořil za posledních asi osm let. Při psaní mi došlo, že metodika nemusí sloužit jen mně samotnému jako přehledný seznam technik, ale může být užitečná pro všechny, a nejen pro ty, kdo absolvovali moje lekce. Dal jsem se tedy do dalšího psaní. Za tři měsíce jsem dokončil publikaci, která je první svého charakteru u nás, alespoň pokud jde o alikvotní zpěv. Už jsem ji dopsal, teď pracujeme na korekturách a potom budeme řešit financování vydání. Část příručky vydám jako eBook zdarma, na začátku prosince se objeví na mých stránkách www.djlidu.cz➚. Celá příručka by, doufám, mohla vyjít po Vánocích, ale zatím nechci nic slibovat.
A pokud by někdo nechtěl na příručku čekat a chtěl se s vámi setkat osobně nebo si aspoň poslechnout albu Zenového čaje?
Na přelomu listpadu a prosince organizuji v Brně workshop Zpěv po Mongolsku a také kurs Didgeridoo a beatbox. A kdo by si chtěl jen poslechnout album Zenového čaje, dostane se k němu přes náš web➚.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..