Damask Rose: Producenti z Brna neberou mé písně jako zakázku

6. březen 2024, 2:00

Damask Rose: Producenti z Brna neberou mé písně jako zakázku

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.

Damask Rose je název vaší „české“ kapely, ale zároveň toto jméno používáte i jako písničkář. Jak vzniklo?

Nechci tady vyprávět celou svou uměleckou historii, ale používal jsem různá jména. Natočil jsem například spoustu nahrávek a videí jako Ptarmigan Army. Později jsem se potkal s Pavlem Šmídem a Vojtěch Svatošem, kteří společně s Martinem Pírem tvoří skvělý produkční tým v Rustical Records. Celé se to tak krásně vyvinulo a já jsem měl pocit, že pro tento projekt potřebuji nějaké nové jméno. Už proto, že jejich producentský vklad a instrumentace byly na tak dobré úrovni, že mě to posunulo jinam. Napadlo mě jméno Damask Rose, což je název skladby z alba filmové hudby Blade Runner od Vangelise. Nedokážu říct, jestli je to dobré jméno, ale chtěl jsem je použít. S doprovodem rytmické sekce, jakou tvoří Tomáš Liška a Štěpán Podrazil, to opravdu nové jméno chtělo. Původně to byl jen můj pseudonym, ale ve skutečnosti až oni všichni spolu se mnou vytvářejí Damask Rose.

Jaká byla vaše hudební dráha před založení projektu Damask Rose? 

Hrál jsem v různých kapelách v Glasgow, ale to už je tak dvacet let… Pak jsem měl občas nějaké sólové koncerty, ale jen sporadicky, a věnoval jsem se i jiné práci. Byly roky, kdy moje kytara odpočívala v koutě a kdy jsem na ni moc nehrál. A pak jsem prošel dramatickým zvratem – opustil jsem svou práci, opustil jsem byt, ve kterém jsem bydlel, a cestoval jsem. Tady v České republice jsem poznal spoustu přátel, a právě díky spolupráci s Pavlem a Vojtou se to všechno tak pěkně rozvinulo…

V čem je pro vás náročnější hrát s kapelou, srovnáte-li to se sólovým vystupováním?

Spolu jsme ještě mockrát nehráli. Právě proto, že mnohem častěji vystupuji sám, musím se učit nechávat svým spoluhráčům místo pro jejich nástroje. Já se totiž snažím svým hraním vyplnit veškerý prostor. Je to pro mě tedy velká škola, učit se hrát s jinými lidmi na pódiu. Ale moje písně se vyvíjejí a dostávají novou podobu. Učím se tedy dávat prostor i ostatním.

První album pod hlavičkou Damask Rose jste natočili první album v roce 2022, teď pracujete na druhém. V čem bude jiné?

Myslím, že toto druhé album nebude moc dramaticky jiné než to první, pokud jde třeba o styl. I tentokrát jsme začali od mé akustické kytary a od basy, opět se na albu podílí stejný produkční tým a stejní muzikanti. Možná se trochu posunuly moje písně, aspoň v to doufám, ale je to těžké popsat. Možná používám propracovanější harmonie a jdu víc do hloubky, ale pořád ve stejném stylu.

Jak probíhá spolupráce na novém albu s brněnskými producenty Pavlem Šmídem a Vojtou Svatošem?

Je to produkční magie. Už jsme natočili moje party a k tomu Pavel přidal ve studiu nějaké kytary a basu. Vojta k tomu opět dopíše smyčcové doprovody a nahraje je společně s Bořkem a Jakubem Tvrzníkovými. Pak pošleme celý materiál rytmické sekci a uvidíme, jak si s tím pánové pohrají. No a potom to dostanou opět Pavel s Vojtou, ponoří se do práce a otisknou do písní svůj způsob uvažování. Je to prostě parta talentovaných lidí, kteří toho k mým nápadům dokážou tolik přidat.

Co všechno mohou producenti s vašimi písněmi dělat? Nebo naopak – cítíte potřebu je nějak usměrňovat?

Myslím, že je ani nepotřebuji usměrňovat. Oni vždy přicházejí s tak dobrými nápady a všichni jsme naladěni na stejnou vlnu… Prostě jim důvěřuji a jen sem tam přinesu nějaký drobný riff nebo motiv, který chci přidat. Na prvním albu byla myslím jedna nebo dvě věci, které se nevyvíjely tak, jak jsem chtěl. Vzpomínám si například, že poslední tón jedné konkrétní písně vyvolával jiné emoce, než jaké jsem si představoval. Ale to je výjimka. Jinak si myslím, že všechny jejich nápady, a především smyčcový doprovod, posunuly moje písně na prvním albu dobrým směrem. Budeme samozřejmě opět o všem komunikovat a já se sem určitě vrátím, když se budou nahrávat právě smyčce a také bicí. A doufám, že tam budeme mít i zpěvačku. Odehrál jsem několik koncertů se slezskou písničkářkou Moonshye a doufám, že právě ona bude moci zazpívat v jedné z písní.

Jak jste se s Moonshye seznámili?

Stejně jako já nahrávala i ona své první album s Pavlem Šmídem v Rustical Records. Poprvé jsme se myslím osobně potkali na Czech Music Crossroads v Ostravě, ale až v létě 2023 jsme si začali víc posílat e-maily a já jsem jí trochu pomáhal s texty. Spolupráce byla tak přirozená, že nás napadlo uspořádat několik společných koncertů. Myslím, že jsme si jako umělci v něčem podobní. Že jsme – a opět použiji to slovní spojení – naladěni na stejnou vlnu. Spolupracuje se nám velmi dobře a já doufám, že v budoucnu nazpíváme několik duetů. A jak už jsem řekl, věřím, že Moonshye bude také zpívat na mém novém albu. Hraní s ní se mi daří velmi dobře, ostatně jako všechno tady v České republice.

Máte i hudebně s Moonshye něco společného?

Ano, myslím, že atmosféra, kterou svými písněmi vytváříme, se v něčem podobná. Včetně toho, že napíšu nějaká slova nebo frázi do písně a řeknu si, že v jejím podání by to znělo moc hezky. A pak zjistím, že už má něco takového na svém albu. V úvodu jedné její písně byly motivy podobném mým. Jako bychom při skládání vycházeli ze stejného bodu.

Co vás jako skotského písničkáře vlastně vede k tomu, opakovaně natáčet album v Brně s místními producenty?

To je důležitá otázka. Myslím si prostě, že jsou velmi talentování a mají skvělé nápady. Zjistil jsem, že s mou hudbou pracují, jako by byla jejich, neberou to jako zakázku. Je to jejich vášeň a já cítím, že s nimi jsou mé písně v nejlepších rukou. Vím, že je posunout do nových směrů. Ale když něco takhle funguje, není třeba to moc analyzovat. To jsem dělal v minulosti, ale teď si myslím, že je lepší nechat věci plynout.

Jak tvoříte písně? Co bývá na jejich začátku?

U starších písní si už moc nevzpomínám. Ale obvykle začínám od kytary. Zkouším hrát nějaký motiv a k tomu přidávám nějaká slova nebo fráze, prostě to, o čem bych rád píseň napsal. To je docela těžká otázka, říct, o čem jsou mé písně. Myslím, že tématem mého připravovaného alba je hledání vnitřního i vnějšího míru a snaha překonat sám sebe včetně toho, že dělat chyby je normální a my se z toho pak můžeme poučit. To tedy bude téma mého nového alba. Ale je to opravdu těžká otázka. Raději toho o své inspiraci moc neprozrazuji.

A co byste rád svými písněmi lidem předal?

Hodně jsem toho do svých písní vložil, a tak doufám, že v nich lidé najdou něco, co je bude inspirovat, nebo co jim dokonce pomůže podobně, jako hudba pomáhá mně. Jsou prostě alba, která jsem v určitých momentech svého života poslouchal pořád dokola a hodně pro mě znamenala. A byl bych moc rád, kdybych i já něco takového pro někoho znamenal, mohl bych mu pomáhat překonat každodenní zkoušky a soužení. Ale jinak se své písně snažím napsat tak, aby byly chytlavé.

Foto archiv Radio Proglas

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce