Damask Rose: Producenti z Brna neberou mé písně jako zakázku

6. březen 2024, 2:00

Damask Rose: Producenti z Brna neberou mé písně jako zakázku

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.

Damask Rose je název vaší „české“ kapely, ale zároveň toto jméno používáte i jako písničkář. Jak vzniklo?

Nechci tady vyprávět celou svou uměleckou historii, ale používal jsem různá jména. Natočil jsem například spoustu nahrávek a videí jako Ptarmigan Army. Později jsem se potkal s Pavlem Šmídem a Vojtěch Svatošem, kteří společně s Martinem Pírem tvoří skvělý produkční tým v Rustical Records. Celé se to tak krásně vyvinulo a já jsem měl pocit, že pro tento projekt potřebuji nějaké nové jméno. Už proto, že jejich producentský vklad a instrumentace byly na tak dobré úrovni, že mě to posunulo jinam. Napadlo mě jméno Damask Rose, což je název skladby z alba filmové hudby Blade Runner od Vangelise. Nedokážu říct, jestli je to dobré jméno, ale chtěl jsem je použít. S doprovodem rytmické sekce, jakou tvoří Tomáš Liška a Štěpán Podrazil, to opravdu nové jméno chtělo. Původně to byl jen můj pseudonym, ale ve skutečnosti až oni všichni spolu se mnou vytvářejí Damask Rose.

Jaká byla vaše hudební dráha před založení projektu Damask Rose? 

Hrál jsem v různých kapelách v Glasgow, ale to už je tak dvacet let… Pak jsem měl občas nějaké sólové koncerty, ale jen sporadicky, a věnoval jsem se i jiné práci. Byly roky, kdy moje kytara odpočívala v koutě a kdy jsem na ni moc nehrál. A pak jsem prošel dramatickým zvratem – opustil jsem svou práci, opustil jsem byt, ve kterém jsem bydlel, a cestoval jsem. Tady v České republice jsem poznal spoustu přátel, a právě díky spolupráci s Pavlem a Vojtou se to všechno tak pěkně rozvinulo…

V čem je pro vás náročnější hrát s kapelou, srovnáte-li to se sólovým vystupováním?

Spolu jsme ještě mockrát nehráli. Právě proto, že mnohem častěji vystupuji sám, musím se učit nechávat svým spoluhráčům místo pro jejich nástroje. Já se totiž snažím svým hraním vyplnit veškerý prostor. Je to pro mě tedy velká škola, učit se hrát s jinými lidmi na pódiu. Ale moje písně se vyvíjejí a dostávají novou podobu. Učím se tedy dávat prostor i ostatním.

První album pod hlavičkou Damask Rose jste natočili první album v roce 2022, teď pracujete na druhém. V čem bude jiné?

Myslím, že toto druhé album nebude moc dramaticky jiné než to první, pokud jde třeba o styl. I tentokrát jsme začali od mé akustické kytary a od basy, opět se na albu podílí stejný produkční tým a stejní muzikanti. Možná se trochu posunuly moje písně, aspoň v to doufám, ale je to těžké popsat. Možná používám propracovanější harmonie a jdu víc do hloubky, ale pořád ve stejném stylu.

Jak probíhá spolupráce na novém albu s brněnskými producenty Pavlem Šmídem a Vojtou Svatošem?

Je to produkční magie. Už jsme natočili moje party a k tomu Pavel přidal ve studiu nějaké kytary a basu. Vojta k tomu opět dopíše smyčcové doprovody a nahraje je společně s Bořkem a Jakubem Tvrzníkovými. Pak pošleme celý materiál rytmické sekci a uvidíme, jak si s tím pánové pohrají. No a potom to dostanou opět Pavel s Vojtou, ponoří se do práce a otisknou do písní svůj způsob uvažování. Je to prostě parta talentovaných lidí, kteří toho k mým nápadům dokážou tolik přidat.

Co všechno mohou producenti s vašimi písněmi dělat? Nebo naopak – cítíte potřebu je nějak usměrňovat?

Myslím, že je ani nepotřebuji usměrňovat. Oni vždy přicházejí s tak dobrými nápady a všichni jsme naladěni na stejnou vlnu… Prostě jim důvěřuji a jen sem tam přinesu nějaký drobný riff nebo motiv, který chci přidat. Na prvním albu byla myslím jedna nebo dvě věci, které se nevyvíjely tak, jak jsem chtěl. Vzpomínám si například, že poslední tón jedné konkrétní písně vyvolával jiné emoce, než jaké jsem si představoval. Ale to je výjimka. Jinak si myslím, že všechny jejich nápady, a především smyčcový doprovod, posunuly moje písně na prvním albu dobrým směrem. Budeme samozřejmě opět o všem komunikovat a já se sem určitě vrátím, když se budou nahrávat právě smyčce a také bicí. A doufám, že tam budeme mít i zpěvačku. Odehrál jsem několik koncertů se slezskou písničkářkou Moonshye a doufám, že právě ona bude moci zazpívat v jedné z písní.

Jak jste se s Moonshye seznámili?

Stejně jako já nahrávala i ona své první album s Pavlem Šmídem v Rustical Records. Poprvé jsme se myslím osobně potkali na Czech Music Crossroads v Ostravě, ale až v létě 2023 jsme si začali víc posílat e-maily a já jsem jí trochu pomáhal s texty. Spolupráce byla tak přirozená, že nás napadlo uspořádat několik společných koncertů. Myslím, že jsme si jako umělci v něčem podobní. Že jsme – a opět použiji to slovní spojení – naladěni na stejnou vlnu. Spolupracuje se nám velmi dobře a já doufám, že v budoucnu nazpíváme několik duetů. A jak už jsem řekl, věřím, že Moonshye bude také zpívat na mém novém albu. Hraní s ní se mi daří velmi dobře, ostatně jako všechno tady v České republice.

Máte i hudebně s Moonshye něco společného?

Ano, myslím, že atmosféra, kterou svými písněmi vytváříme, se v něčem podobná. Včetně toho, že napíšu nějaká slova nebo frázi do písně a řeknu si, že v jejím podání by to znělo moc hezky. A pak zjistím, že už má něco takového na svém albu. V úvodu jedné její písně byly motivy podobném mým. Jako bychom při skládání vycházeli ze stejného bodu.

Co vás jako skotského písničkáře vlastně vede k tomu, opakovaně natáčet album v Brně s místními producenty?

To je důležitá otázka. Myslím si prostě, že jsou velmi talentování a mají skvělé nápady. Zjistil jsem, že s mou hudbou pracují, jako by byla jejich, neberou to jako zakázku. Je to jejich vášeň a já cítím, že s nimi jsou mé písně v nejlepších rukou. Vím, že je posunout do nových směrů. Ale když něco takhle funguje, není třeba to moc analyzovat. To jsem dělal v minulosti, ale teď si myslím, že je lepší nechat věci plynout.

Jak tvoříte písně? Co bývá na jejich začátku?

U starších písní si už moc nevzpomínám. Ale obvykle začínám od kytary. Zkouším hrát nějaký motiv a k tomu přidávám nějaká slova nebo fráze, prostě to, o čem bych rád píseň napsal. To je docela těžká otázka, říct, o čem jsou mé písně. Myslím, že tématem mého připravovaného alba je hledání vnitřního i vnějšího míru a snaha překonat sám sebe včetně toho, že dělat chyby je normální a my se z toho pak můžeme poučit. To tedy bude téma mého nového alba. Ale je to opravdu těžká otázka. Raději toho o své inspiraci moc neprozrazuji.

A co byste rád svými písněmi lidem předal?

Hodně jsem toho do svých písní vložil, a tak doufám, že v nich lidé najdou něco, co je bude inspirovat, nebo co jim dokonce pomůže podobně, jako hudba pomáhá mně. Jsou prostě alba, která jsem v určitých momentech svého života poslouchal pořád dokola a hodně pro mě znamenala. A byl bych moc rád, kdybych i já něco takového pro někoho znamenal, mohl bych mu pomáhat překonat každodenní zkoušky a soužení. Ale jinak se své písně snažím napsat tak, aby byly chytlavé.

Foto archiv Radio Proglas

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce