Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.
Vaše nejnovější album It Wasn’t Hard To Love You z roku 2021 začíná překvapivě úpravou známé písně amerického zpěváka a hudebníka Billa Witherse Just The Two Of Us z roku 1980. Proč jste na úvod alba zařadili právě ji?
Rádi upravujeme cizí písně, ať už je to jazz, pop nebo jiné žánry. A tentokrát se dostalo na skladbu Just the Two of Us. Ale ve skutečnosti ještě předtím, než jsme nahrávali album, jsme byli požádáni, abychom nahráli tuto píseň od Billa Witherse pro nový film s Boratem, nazvaný Boratův navázaný telefilm. A protože se nám verze, kterou jsme natočili, líbila, říkali jsme si, že by mohla zaujmout i naše fanoušky. A tak jsme ji dali na začátek našeho nového alba.
Má vůbec hudba soulového skladatele Witherse něco společného s vaší balkánskou dechovkou?
Myslím, že na všech žánrech hudby najdeme nějaké styčné body, ale těžko můžeme říct, že píseň Billa Witherse by byla v něčem přímo podobná rumunské lidové hudbě nebo dechovce. Ale když se nám nějaká hudba líbí – a může to být jazz nebo pop –, je pro nás velmi snadné přetvořit ji do našeho stylu. V tomto případě jsme si řekli: Má to jednoduchou melodii, rozpoznatelnou na první poslech, je to píseň, která vám zůstane v hlavě. Pojďme si ji upravit.
Jak vůbec vaše písně, případně vaše úpravy cizích hitů, vznikají?
Vždy pracujeme kolektivně. Začneme tím, že shromáždíme různé nápady a myšlenky, pak je postupně filtrujeme a to, co zbude, použijeme. Ale může to být i jinak – někdo přijde s prvotním nápadem a my ostatní k němu přidáváme něco dalšího, což může být například rytmus nebo harmonie. V každém případě ale tvoříme kolektivně.
Je pak kolektivní i sestavování alb?
Ano, při sestavování alba je to úplně stejné. Opět je to společná práce celé kapely. Máme samozřejmě producenta, který nás vede a usměrňuje. Ale prvotní nápady pocházejí od jednotlivých muzikantů a tak vzniká zvuk naší kapely.
Album It Wasn’t Hard To Love You vzniklo během epidemie covidu. Jak jste toto období v kapele prožívali?
Epidemie a koncertní pauza, kterou jsme kvůli ní měli, pro nás představovala velký problém. Přestali jsme pracovat, přestali jsme vydělávat peníze. Ale mělo to i pozitivní aspekty. Mohli jsme trávit čas doma se svými rodinami, což se nám předtím moc nedařilo – dvacet let jsme byli stále na cestě. Nyní jsme se mohli více věnovat nové hudbě, hodně jsme toho také naposlouchali. A také jsme měli klid a čas na produkci alba. Předtím jsme většinou alba natáčeli v pauze mezi dvěma koncertními turné. Tentokrát jsme mohli všechno důkladně promyslet. Takže ano, korona byla v mnohém pozitivní, jenom jsme si nevydělávali žádné peníze.
Nyní už hrát opět můžete. Nicméně nedávno jste vydali prohlášení, že končíte s „nekonečným“ koncertováním a že snad už ani nebudete nahrávat nová alba. Jak to tedy je?
Opravdu jsme vydali takové prohlášení. Chceme se více zaměřit na své kořeny, na hudbu, z které jsme vyšli. Chceme se vrátit na začátek a znovu hrát především tradiční hudbu na svatbách. Kromě toho cítíme, že hudební trh je přesycený a dnešní kapely se příliš podobají jedna druhé. Jedni kopírují od druhých, jedna skupina zní jako stovka dalších. I proto jsme si říkali, že ustoupíme stranou a načas se stáhneme. Je možné, že se ještě někdy vrátíme, ale teď potřebujeme na nějaký čas pauzu.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..