Four in Blue: Tradice, jednoduchost a sdělnost

12. leden 2022, 2:00

Four in Blue: Tradice, jednoduchost a sdělnost

Radek Zapadlo je brněnský jazzový saxofonista, který působí například ve skupinách Two-Generation Trio nebo Vilém Spilka Quartet. Kromě toho stojí v čele vlastní kapely Four in Blue, která funguje v obsazení saxofon, kytara, varhany a bicí. Debutové album této skupiny vyšlo jako první titul nového brněnského vydavatelství Bivak Records.

Radku, kdy a jak tvoje kapela Four in Blue vznikla?

Kapela vznikla asi před čtyřmi nebo pěti lety. Hrávali jsme tehdy v dnes už neexistujícím klubu Ebisu a mě napadlo, že dám dohromady různé muzikanty a udělám tam několik koncertů, na kterých si zahrajeme některé důležité nahrávky z historie jazzu. Skupina Four in Blue vznikla z jednoho takového hraní. Tenkrát jsem oslovil spřízněné hudebníky, abychom si zahráli alba jazzového varhaníka Jimmyho Smithe Back at the Chicken Shack a Midnight Special.

Varhany v této sestavě tedy vnímáš od začátku jako zásadní nástroj?

Ano, jsou tam zásadní. Můj kamarád a spoluhráč Vladan Ronner se ostatně pro tento nástroj nadchl. Původně si koupil Nord a teď už má originální hammondky z Ameriky.

S Vilémem Spilkou hraješ v jeho Quartetu a Vilém je i členem této tvé kapely. Byla to jasná volba?

Jasně! Viléma jsem oslovil, protože je skvělý muzikant a jsme kamarádi. S Vilémem hraju ve více kapelách, jsme na sebe napojení a je to super. Nemám proč jej měnit za někoho jiného.

Je pro tebe jako saxofonistu výrazně jiné hrát v kvartetu s varhanami a hrát s Vilémovým kvartetem s kontrabasem a bicími?

Ve Four in Blue jde hlavně o jazzovou a bluesovou náladu. Vycházíme z tradice jazzu, z hudby 50. a 60. let, což je základ, od kterého se můžeme dostat někam dál a který nás inspiruje. V kapele u Viléma to funguje jinak, tam je prostor pro hraní jiný. Mimochodem zatímco ve Vilém Spilka Quartetu hraju na altku a sopránku, ve Four in Blue používám tenor. Naše hudba se více blíží tradici, záměrem je tam určitá jednoduchost a sdělnost.

Snažíš se tedy i skládat tak, aby to odpovídalo určitému jazzovému kánonu?

Já nejsem žádný velký skladatel. Když si sednu ke klavíru, jde mi blues, jednoduchá forma, kterou mohu uchopit různými způsoby. V tom se cítím dobře, a tak píšu spíše bluesové a jednodušší věci. Nevím, jak to bude dál, ale toto je prostě základ, tak to cítím.

4 in Blue_foto_koncert_Husa_na_provazku_foto_archiv_kapely

Album, které vám vyšlo, obsahuje tvorbu tvou i tvých kolegů. Jak se repertoár formoval?

Po první vlně korony jsme šli do studia. Neměli jsme žádný konkrétní záměr, ale prostě jsme jen chtěli, aby se něco dělo. Řekli jsme si, že bychom něco mohli natočit, a že se podle výsledku rozhodneme, co s tím uděláme. Původně jsme chtěli nahrát i jazzové standardy, ale nakonec Vilém přinesl svou starší skladbu Pendolino a dvě nové věci, něco měl Vladan, já jsem přinesl tři skladby, a tak jsme to všechno dali dohromady a standardy jsme úplně odložili. I když standardy hraju samozřejmě rád, takto mám z desky lepší pocit.

Na koncertech tedy standardy hrajete?

Ano, hrajeme vedle vlastních skladeb i věci z těch desek od Jimmyho Smithe a doplňujeme to nějakými dalšími standardy, které nám sedí. Nepouštíme se do složitých moderních skladeb, hrajeme spíše to, co nám vyhovuje a co funguje. Stále by to měla být „šlapavá“, jednodušší, sdělná muzika, založená na blues a swingu. Člověk se u toho uvolní a dobře si zahraje a nemusí mít stres. Four in Blue je opravdu kapela pro radost. Chceme si zahrát a užít si to.

Něco podobného jsi ale musel zažívat i jako člen skupiny Heart of Dixie, která hraje na swingových tančírnách. Nebo to bylo jiné?

Zvuk je jiný, ve Four in Blue vytvářejí hammondky určitou neopakovatelnou náladu. Opět musím zdůraznit bluesový feeling. U Heart of Dixie bylo důležité, že jsme hráli pro tanečníky a repertoár byl tím pádem trochu jiný. Já bych byl rád, kdyby naše kapela měla přes veškerou lehkost i určitý rozměr k „mírnému zamyšlení“.

Říkal jsi, že do studia jste šli bez konkrétního záměru. Nakonec album vyšlo jako první titul nového hudebního vydavatelství Bivak Records. Jak se to přihodilo?

Do studia jsme opravdu šli bez jasného cíle. Po natáčení jsme v kapele diskutovali, co dál. Já jsem to chtěl zkusit ještě jednou, že by třeba napodruhé byl výsledek lepší. Ale Vilém namítal, že za rok stejně nebudu hrát lépe, že náladu se nám podařilo vystihnout skvěle a že je to výborný záznam té konkrétní doby, kdy jsme po pauze – mezi dvěma lockdowny – mohli opět hrát. Opravdu to tedy nebyl prvotní záměr, CD jsme nepotřebovali, ale je moc dobře, že vzniklo. Jsem za to rád. Kapelu to posunulo, dodalo nám to další chuť k hraní. A to, že Vilém založil vydavatelství, je úžasné. Nemuseli jsme nahrávku někomu složitě nabízet.

Vidíš ještě nějaký další klad v tom, že je „vaše“ vydavatelství personálně propojené s festivalem JazzFestBrno?

Je především skvělé, že je to vydavatelství z Brna. Působíme v Brně, hrajeme tady a já jsem rád, že vzniklo něco, co může brněnské muzikanty podporovat. A jsem také rád, že naše kapela byla první.

Vaše album zdobí zajímavá fotografie Romana France, mimochodem známého také z povedených vizuálů Vilém Spilka Quartetu. Na té fotce vám není vidět do oličeje, ale předpokládám, že jste to vy, členové kapely.

Ano, jsme to my. Roman je skvělý fotograf. Napadlo ho, že budeme mít na tom titulním obrázku přes hlavu igelity. Zpočátku jsem k tomu byl skeptický, zdálo se mi to divné. Dokonce mezi námi vzniklo určité napětí, ale pak se to vyjasnilo a nakonec jsem rád, že to CD vypadá právě takto. Ten obal má vytvářet určitou náladu, která je daná nejen tím, že máme blízko k blues, ale i naším názvem. Roman si Four in Blue přeložil jako „Čtyři v depce“.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více