František Segrado: Šanson je tanec na žiletce

František Segrado: Šanson je tanec na žiletce

Se skupinou Veselá bída zpívá valašské lidové písně. Ve folkrockové Dobrohošti se podílel i na tvorbě repertoáru. Hostoval na albech znojemské skupiny Lucrezia Borgia, jejíž kapelník Antonín Maceček pro něj dokonce složil celé, zatím nerealizované, album. Do širšího povědomí se však František Segrado dostal díky spolupráci s textařem Michalem Horáčkem.

Ten jej v roce 2003 pozval na CD Tak to chodí, důležitou roli mu dal na desce Strážce plamene, „lyrikálu“ Kudykam i projektu Český kalendář. V roce 2014 vyústila intenzivní spolupráce výrazného zpěváka a známého textaře ve vznik alba Segrado, první Františkovy sólové desky. František Segrado a Michal Horáček se živě představí 14. dubna v brněnském Sono Centru.

Františku, své první sólové album jsi vydal v šedesáti letech a já jsem slyšel, že jsi je snad deset let připravoval. Je to pravda? A kdy do procesu vstoupil Michal Horáček jako výhradní textař?
Já jsem původně koketoval s myšlenkou, že si album vydám k padesátinám, pak to mělo být k pětapadesátinám a pak k šedesátinám. Vybíral jsem písničky na desku, která by nesouvisela ani s Veselou bídou, ani s Dobrohoští. Postupně jsem nashromáždil asi třicet písní,z kterých jsem chtěl vybrat deset. Z povzdálí ten proces sledoval Michal Horáček a jednou se mě zeptal, jak to pokračuje. Já jsem měl domluvené, že muzikanti-kamarádi mi na desku přijdou zahrát za sto litrů slivovice. Michalovi se líbilo, že pro to něco dělám. A když jsme oslavovali platinovou desku s Českým kalendářem, pozval mě na kafe a řekl: „Vím, že máš sice album přichystané, ale mně by bylo ctí, kdyby všechny texty na tvé první desce mohly být moje.“

Zatímco Michal Horáček je tedy autorem všech textů na albu, hudba pochází od různých skladatelů. V některých případech jde dokonce o coverze zahraničních písní…
Michal sice nerad píše na hotovou muziku, ale tady jsme se rozhodli pro určitou generační přiznávku. Oba máme rádi Toma Waitse, Billyho Joela, Paola Conteho – a právě jejich skladby na albu jsou, i když nemohly převažovat. Většinu alba tedy tvoří věci původní. Jeden text, Výtah, jsme zavěsili – podobně jako to Michal Horáček udělal u Českého kalendáře – na internet s výzvou ke zhudebnění. Přišlo nám asi šestnáct verzí, ale pořád to nebylo ono. Až když jsme tu píseň chtěli úplně vyřadit, přišla verze od Lenky Nové, naprosto jednoduchá, a my jsme si řekli, že to je ono. Dvě písně jsme také převzali z alba Tak to chodí, které je zajímavé tím, že hudbu na texty Michala Horáčka dělal Jarda „Traband“ Svoboda. To album mělo sice výborné recenze, ale jinak zapadlo. Teď jsme tedy písním PrahaNěco hezkého dali nový kabát. Celkově jsme měli skladeb připravených víc než třináct, ale některé si samy řekly, že by měly být na jiném albu. Byly z jiného šálku čaje.

S Michalem Horáčkem spolupracuješ dlouhodobě – vedle alba Tak to chodí a projektu Český kalendář účinkuješ na desce Strážce plamene a samozřejmě v lyrikálu Kudykam. Čím tě jeho texty fascinují?
Poslouchal jsem písně Michala Horáčka a Petra Hapky a například jejich tvorbu pro Hanu Hegerovou nebo nedostižné album V penziónu svět jsem považoval za velmi silné věci. Michal má vedle pracovitosti ještě jednu obdivuhodnou vlastnost – dokáže se vcítit do svého nápadu. Z legrace říkám, že i kdyby chtěl udělat píseň o tom, co cítí zábradlí na autobusovém nádraží na Florenci, dokáže to. Považuji ho tedy za geniálního textaře, který nikdy neklesne pod hodně vysoký standard, a některé jeho texty jsou opravdu úžasné. Moje album myslím trefoval na mne coby postaršího Valacha. Určitě někdo čekal čistě šansonovou, salónní desku, a ona je nakonec docela syrová a hodně postavená na kytarách. Ale to je opět generační přiznávka. Já mám ostatně za sebou kus folkové i rockové minulosti. Na albu se také významně podílel Pepa Štěpánek, který nahrál všechny kytary a psal aranže všech písní. Ale snad nejvíce neviditelné práce odvedl Michal Pekárek, koproducent a mistr zvuku, který dal písním konečnou podobu.

Vrátím se ke spolupráci s Michalem Horáčkem. Jak přesně probíhala?
Michal přinesl text a tam, kde mi nešel do pusy, jsme s ním ještě něco dělali. Byly i písničky, které se Michalovi líbily a mně ne. Například jeden velice dobrý text nám zhudebnil Ondřej Soukup, jenže v tom textu se to hemžilo atributy dneška, jako je DPH, odpočty apod., a takové téma mi zas tak blízké není. Já si mohu ve svém věku dovolit ten luxus žít něčím jiným.

A který text tě naopak nadchl?
Určitě S pomocí Boží a možná ještě raději mám píseň Se štěstím mohly by být, která vlastně pojednává o tomtéž. Nesmírnou radost mám také z toho, že jsem z Petra Hapky vyloudil skladbu Když tudy vezli Gagarina. Dlouho si ji totiž schovával pro sebe, je asi z roku 2008, tedy ještě před vznikem Kudykama. Váže se nejspíš k Hapkovu osobnímu prožitku.

Používáš jako zpěvák jinou techniku, když zpíváš valašské lidové písně s Veselou bídou a když interpretuješ texty Michala Horáčka?
Ano, je to úplně něco jiného, je k tomu třeba úplně jiný přístup. Já mám ale proti ostatním, kteří se pokoušejí zpívat moravský folklór, výhodu, že to máme dáno už v kolébce. Frázování mám vrozené, vůbec nad tím nemusím přemýšlet. Miluju to. Lidový text je prostý jako luční květina, krásně voní. Melodie je časem vyčištěna. Naopak šanson, to je taková zvláštní věc. Skoro jako tanec na žiletce. Kdyby tam bylo ještě víc patosu, už je to kýč. Ale když zpěvák ví, o čem zpívá, je mu věřeno. Když mu není věřeno, není to šanson. Ovšem ta moje deska není čistě šansonová. Je tam i folk, jazz… a asi i život.

Společně s Michalem Horáčkem vystoupíš 14. dubna v brněnském Sono Centru. Jde o koncertní verzi alba Segrado?
Ne, je to samostatný koncertní projekt navazující na velmi úspěšné turné Mezi námi. Jmenuje se Na cestě a my jsme do něj samozřejmě zařadili i některé písně z mé desky. Michal Horáček celý recital moderuje, vedle mne dále účinkují Lenka Nová, Ondra Ruml, Ruth Horáčková a kapela. Kromě toho však vzniká i malá parta, trochu skromnější projekt, se kterým bychom chtěli písně z mého alba asi od června nabízet na samostatných koncertech.

Předpokládám, že ty písničky, které se na desku Segrado nedostaly, mají šanci být na tvém druhém albu. Máš už představu, jak by mohlo vypadat?
Mělo by být opět po hudební i textové stránce zajímavé. Mám například nějaké texty od Jana Buriana, jednu skladbu mám ještě od Petra Skoumala, něco mi skládá David Rotter, Zdenek Merta, Petr Linhart, Peter Lipovský a Milánek Vyskočáni. Měla by to tedy být deska autorsky různorodá a určitě bude veselejší. Budou to určitě písně, které si lidé rádi zabroukají třeba ráno v koupelně. U alba Segrado chvilku hrozilo, že bude potemnělé. Já jsem veselý člověk a na pesimismus už je pozdě.

Foto Michal Hanclovský

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Do kulturního programu Brněnských Vánoc na náměstí Svobody, byly stejně jako předešlé roky zařazeni také 4 interpreti reflektující tématiku, kterou se bude ubírat následující rok kancelář Brno město hudby UNESCO.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více