Gábor Boldoczki: nejdůležitější je hudba sama

Gábor Boldoczki: nejdůležitější je hudba sama

Jedním z významných sólistů letošního ročníku festivalu Moravský podzim je Gábor Boldoczki. V České republice už jsme jej mohli slyšet s Pražskou komorní filharmonií, v Brně ale bude hrát poprvé. Vynikající hráč na trubku s repertoárem od baroka až po dnešek přijíždí s klavíristou Gergelym Bogányim. Gábor Boldoczki byl koncertním partnerem sopranistky Edity Gruberové, vystupuje mimo jiné s Bavorským rozhlasovým orchestrem nebo Vídeňskými symfoniky, nahrává pro Sony BMG. Mluvili jsme spolu především o jeho kariéře a o chystaném koncertu v Brně.

Jak jste se vůbec dostal k hudbě a co byl váš první nástroj?
Začal jsem hrát na klavír, když mi bylo osm let, a o rok později jsem začal s trubkou – můj otec totiž učil hru na žesťové nástroje. Zdálo se mi tedy úplně přirozené, že se mnou pracuje a hlídá moje každodenní cvičení a pokroky. Jsem mu vděčný, dal mi velmi dobré základy. Později jsem odešel na pět let do školy v Budapešti, ale pro kariéru hudebníka jsem se rozhodl dost pozdě. Vyhrál jsem na mezinárodní soutěži v Ženevě a rozhodnutí přišlo během předávání cen – bylo to na mé dvacáté narozeniny. Teprve tehdy jsem se definitivně rozhodl, že budu hrát na trubku po celý zbytek život.

Kritik ve Frankfurter Allgemeinen Zeitung o vás napsal, že i na trubku lze hrát opravdové belcanto. Vnímáte nějakou spojitost mezi trubkou a lidským hlasem?
Myslím, že každý nástroj by měl nějakým způsobem imitovat lidský hlas. Když hraji, je pro mě nejdůležitější vyjádřit hudební obsah skladby. Když cvičím, zkouším si zpívat, protože je to velmi přirozený projev, pokouším se zpěvem napodobit melodickou linii trubky. Nástroj je sice důležitý, ale nejdůležitější je hudba sama, proto se snažím, aby zněla jako vyjádřená hlasem.

Inspiroval vás nějaký konkrétní pěvec, když jste si vytvářel vlastní styl?
To ne, ale obecně je krásné, že se mohu potkávat s fantastickými lidmi a pracovat s nimi – na prvním místě to pro mě byl Maurice André. Byla to mezi trumpetisty absolutní legenda a byl jsem šťastný, když jsem vyhrál jeho soutěž v Paříži. Dokonce jsem se s ním i setkal v roce 1997 a pochopitelně jsem poslouchal množství jeho nahrávek. On pro mě byl zřejmě první skutečnou inspirací, ale později jsem studoval u Reinholda Friedricha v Karlsruhe. Později jsem pracoval s Gidonem Kremerem a Fazilem Sayem a setkání s takovými hudebníky je vždy inspirativní. Naposledy to byl Andrés Gabetta (bratr Sol Gabetty) a jeho Capella Gabetta, s níž jsem natáčel nové CD.

Jste všestranný hráč, váš repertoár sahá od baroka až po současnost  – spolupracujete s nějakým skladatelem i přímo, objednal jste si třeba skladbu speciálně pro sebe?
Jsem připravený hrát na trubku všechno, co je možné. Existuje spousta krásných barokních koncertů pro trubku, ale pro mě je zajímavé a vzrušující nahradit svým nástrojem hoboj nebo hrát virtuózní houslový part.
Jak jste ale říkal, je pro mě důležité nacházet i současné skladatele, kteří by psali pro trubku. Není to jen pro mě, zůstane něco i pro budoucnost. Tři koncerty pro mě napsal maďarský skladatel László Dubrovay, nádherný koncert napsal Fazil Say a jsem také v kontaktu s Krzystofem Pendereckim.

Fazila Saye je pro tuto sezónu i sólistou Filharmonie Brno. Čím je pro vás pozoruhodný jako skladatel, hrál jste s ním někdy v duu?
Byl jsem rezidentním sólistou na festivalu v Meklenburku v roce 2010, což znamená, že jsem také ovlivňoval program. Mým nejzásadnějším požadavkem bylo oslovit autora, který by napsal koncert pro trubku a symfonický orchestr. Fazila Saye už jsem znal dřív, a teď jsem s ním byl v kontaktu během jeho práce na koncertu pro trubku – skladby využívá v plné míře možnosti nástroje i moje vlastní. První věta je řekněme konzervativní a velmi efektní, druhá má orientální atmosféru a třetí vychází z tureckého folklorního tématu.

V Brně s vámi bude hrát na klavír Gergely Bogányi, je to váš stálý spoluhráč?
Gergely Bogányi je vynikající hudebník, absolvoval například chopinovský maratón. Zahrál všechny Chopinovy skladby pro sólový klavír během jednoho víkendu – pět koncertů denně. Kromě Chopina se také zaměřuje na Franze Liszta. Pro mě je komorní hudba velmi důležitá, i když pro trubku s klavírem není tolik skladeb jako pro housle nebo violoncello. Budeme ale hrát nádhernou a působivou hudbu, i když její skladatelé možná nejsou tolik známí.

Bude vás Gergely Bogányi spíš doprovázet, nebo se jedná o rovnocenný koncert dvou sólistů?
Můžete nás brát jako dva sólisty, i koncert je tak sestavený – je to přinejmenším pestřejší

Program koncertu chce představit především vaše nástroje, nebo specifický okruh skladatelů?
Celý program je sestaven z hudby napsané pro klavír a chromatickou trubku. Ta vznikla až někdy v letech 1830–40, takže začínáme romantickým repertoárem, který reprezentují Brandt a Böhme. Je tu ale i pozoruhodná soudobá hudba, například Friedman, a také věc pro sólovou trubku, abych mohl ukázat, co všechno nástroj dovede. Závěrečná Fantazie pro trubku a piano má jazzový nádech.

Hrál jste už někdy v Brně? A jinde v České republice?
V Brně budu poprvé, ale v Praze jsem byl už několikrát – vždy se tam rád vracím.

Když jedete kamkoliv hrát, zajímá vás jen váš koncert nebo i místo samotné? Zajímá vás, kdo tam vystupuje kromě vás, jaký je tam hudební i jiný život?
Jsem rád, když mohu přijet o něco dříve a zachytit něco z atmosféry místa i jeho obyvatel. Přijet na poslední chvíli na koncert a potom hned zmizet není můj styl. Chci vědět, co se ve městě děje a jak tam lidé žijí.

A ještě poslední otázka. Když se řekne Česká republika – co se vám vybaví jako první?
Vynikající pivo, a taky se mi líbí v Praze, jak už jsem říkal. Teď se ale především těším na svůj brněnský koncert.

Foto Marco Borggreve, zdroj www.gabor-in-concert.com

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

SOFIA REI & JORGE ROEDER: COPLAS ESCONDIDAS

18.11.2024, 0:00 / Besední dům

MLADÁ KREV aneb HUDBA ZBLÍZKA I

19.11.2024, 19:00 / Besední dům

SCHNITTKE 90 & BACH

21.11.2024, 19:00 / Besední dům

SCHNITTKE 90 & BACH

22.11.2024, 19:00 / Besední dům

Dále si přečtěte

V neděli začal mezinárodní hudební festival Moravský podzim. Poprvé jej pořádá Filharmonie Brno, v jeho koncepci se objevilo několik novinek. O tom, jak letošní ročník vznikal, proč je zrovna takový a jeké jsou výhledy do budoucnosti, jsem mluvil s jeho dramaturgem Vítězslavem Mikešem.  více

Moravský podzim zařadil jako první národní blok Český den – k oslavám založení samostatného Československa 28. října se sotva něco hodí lépe. Matiné i večerní koncert nabídly reprezentativní průřez komorní tvorbou českých skladatelů, ale také mohly posluchače přivést k zamyšlení nad tím, co to vlastně je česká hudba.  více

V debussyovském programu včera v rámci Moravského podzimu vystoupil jeden z nejpozoruhodnějších pianistů dneška Alexej Borisovič Ljubimov. Záměrně nezdůrazňoval snovost Debussyho, ale naopak v něm horečně hledal vzácné konkrétnější kontury a do popředí nechal vystoupit realistické aspekty jeho hudby.  více


Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce