Jedním z významných sólistů letošního ročníku festivalu Moravský podzim je Gábor Boldoczki. V České republice už jsme jej mohli slyšet s Pražskou komorní filharmonií, v Brně ale bude hrát poprvé. Vynikající hráč na trubku s repertoárem od baroka až po dnešek přijíždí s klavíristou Gergelym Bogányim. Gábor Boldoczki byl koncertním partnerem sopranistky Edity Gruberové, vystupuje mimo jiné s Bavorským rozhlasovým orchestrem nebo Vídeňskými symfoniky, nahrává pro Sony BMG. Mluvili jsme spolu především o jeho kariéře a o chystaném koncertu v Brně.
Jak jste se vůbec dostal k hudbě a co byl váš první nástroj?
Začal jsem hrát na klavír, když mi bylo osm let, a o rok později jsem začal s trubkou – můj otec totiž učil hru na žesťové nástroje. Zdálo se mi tedy úplně přirozené, že se mnou pracuje a hlídá moje každodenní cvičení a pokroky. Jsem mu vděčný, dal mi velmi dobré základy. Později jsem odešel na pět let do školy v Budapešti, ale pro kariéru hudebníka jsem se rozhodl dost pozdě. Vyhrál jsem na mezinárodní soutěži v Ženevě a rozhodnutí přišlo během předávání cen – bylo to na mé dvacáté narozeniny. Teprve tehdy jsem se definitivně rozhodl, že budu hrát na trubku po celý zbytek život.
Kritik ve Frankfurter Allgemeinen Zeitung o vás napsal, že i na trubku lze hrát opravdové belcanto. Vnímáte nějakou spojitost mezi trubkou a lidským hlasem?
Myslím, že každý nástroj by měl nějakým způsobem imitovat lidský hlas. Když hraji, je pro mě nejdůležitější vyjádřit hudební obsah skladby. Když cvičím, zkouším si zpívat, protože je to velmi přirozený projev, pokouším se zpěvem napodobit melodickou linii trubky. Nástroj je sice důležitý, ale nejdůležitější je hudba sama, proto se snažím, aby zněla jako vyjádřená hlasem.
Inspiroval vás nějaký konkrétní pěvec, když jste si vytvářel vlastní styl?
To ne, ale obecně je krásné, že se mohu potkávat s fantastickými lidmi a pracovat s nimi – na prvním místě to pro mě byl Maurice André. Byla to mezi trumpetisty absolutní legenda a byl jsem šťastný, když jsem vyhrál jeho soutěž v Paříži. Dokonce jsem se s ním i setkal v roce 1997 a pochopitelně jsem poslouchal množství jeho nahrávek. On pro mě byl zřejmě první skutečnou inspirací, ale později jsem studoval u Reinholda Friedricha v Karlsruhe. Později jsem pracoval s Gidonem Kremerem a Fazilem Sayem a setkání s takovými hudebníky je vždy inspirativní. Naposledy to byl Andrés Gabetta (bratr Sol Gabetty) a jeho Capella Gabetta, s níž jsem natáčel nové CD.
Jste všestranný hráč, váš repertoár sahá od baroka až po současnost – spolupracujete s nějakým skladatelem i přímo, objednal jste si třeba skladbu speciálně pro sebe?
Jsem připravený hrát na trubku všechno, co je možné. Existuje spousta krásných barokních koncertů pro trubku, ale pro mě je zajímavé a vzrušující nahradit svým nástrojem hoboj nebo hrát virtuózní houslový part.
Jak jste ale říkal, je pro mě důležité nacházet i současné skladatele, kteří by psali pro trubku. Není to jen pro mě, zůstane něco i pro budoucnost. Tři koncerty pro mě napsal maďarský skladatel László Dubrovay, nádherný koncert napsal Fazil Say a jsem také v kontaktu s Krzystofem Pendereckim.
Fazila Saye je pro tuto sezónu i sólistou Filharmonie Brno. Čím je pro vás pozoruhodný jako skladatel, hrál jste s ním někdy v duu?
Byl jsem rezidentním sólistou na festivalu v Meklenburku v roce 2010, což znamená, že jsem také ovlivňoval program. Mým nejzásadnějším požadavkem bylo oslovit autora, který by napsal koncert pro trubku a symfonický orchestr. Fazila Saye už jsem znal dřív, a teď jsem s ním byl v kontaktu během jeho práce na koncertu pro trubku – skladby využívá v plné míře možnosti nástroje i moje vlastní. První věta je řekněme konzervativní a velmi efektní, druhá má orientální atmosféru a třetí vychází z tureckého folklorního tématu.
V Brně s vámi bude hrát na klavír Gergely Bogányi, je to váš stálý spoluhráč?
Gergely Bogányi je vynikající hudebník, absolvoval například chopinovský maratón. Zahrál všechny Chopinovy skladby pro sólový klavír během jednoho víkendu – pět koncertů denně. Kromě Chopina se také zaměřuje na Franze Liszta. Pro mě je komorní hudba velmi důležitá, i když pro trubku s klavírem není tolik skladeb jako pro housle nebo violoncello. Budeme ale hrát nádhernou a působivou hudbu, i když její skladatelé možná nejsou tolik známí.
Bude vás Gergely Bogányi spíš doprovázet, nebo se jedná o rovnocenný koncert dvou sólistů?
Můžete nás brát jako dva sólisty, i koncert je tak sestavený – je to přinejmenším pestřejší
Program koncertu chce představit především vaše nástroje, nebo specifický okruh skladatelů?
Celý program je sestaven z hudby napsané pro klavír a chromatickou trubku. Ta vznikla až někdy v letech 1830–40, takže začínáme romantickým repertoárem, který reprezentují Brandt a Böhme. Je tu ale i pozoruhodná soudobá hudba, například Friedman, a také věc pro sólovou trubku, abych mohl ukázat, co všechno nástroj dovede. Závěrečná Fantazie pro trubku a piano má jazzový nádech.
Hrál jste už někdy v Brně? A jinde v České republice?
V Brně budu poprvé, ale v Praze jsem byl už několikrát – vždy se tam rád vracím.
Když jedete kamkoliv hrát, zajímá vás jen váš koncert nebo i místo samotné? Zajímá vás, kdo tam vystupuje kromě vás, jaký je tam hudební i jiný život?
Jsem rád, když mohu přijet o něco dříve a zachytit něco z atmosféry místa i jeho obyvatel. Přijet na poslední chvíli na koncert a potom hned zmizet není můj styl. Chci vědět, co se ve městě děje a jak tam lidé žijí.
A ještě poslední otázka. Když se řekne Česká republika – co se vám vybaví jako první?
Vynikající pivo, a taky se mi líbí v Praze, jak už jsem říkal. Teď se ale především těším na svůj brněnský koncert.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..