S Hanou Holišovou jsme se sešli v restauraci Boulevard, která k Městskému divadlu Brno dnes už patří zcela samozřejmě. Impulsem k rozhovoru byla cena Thálie – jediná, která za rok 2012 putovala do Brna. Hana Holišová ji získala za roli dospělé Jany v muzikálu Papežka.
Sledujete Ceny Thálie s napětím pokaždé, nebo to přichází jen s vaší nominací? Nebyla jste nominovaná poprvé...
Já jsem byla poprvé nominovaná v roce 2004 za Noc na Karlštejně. Thálie sleduji podle časových možností a pokud jsou nominováni kolegové a přátelé, zajímají mě pochopitelně víc.
Stala se z vás teď větší hvězda, nebo je držitelů Thálie v divadle tolik, že se mezi nimi ztratíte?
V divadle jsem už několikátá v pořadí, ale nemyslím si, že by se kvůli tomu ze mě stala hvězda, to ne. Moje práce byla i dosud krásná, tak snad si teď nepohorším. V praxi ta cena přinesla krásný pocit a radost, pokud přinese i další zajímavé příležitosti, budu ráda.
Jako svoje nejoblíbenější role jste dřív zmiňovala třeba Alenu v Noci na Karlštejně, Sukie v Čarodějkách z Eastwicku. Přiřadí se k nim teď i papežka Jana?
Určitě ano. A přiřadila se k nim ještě Fanny Briceová ve Funny Girl a přibude i paní Johnstonová v Pokrevních bratrech. Vlastně všechny role v tomto divadle za uplynulý rok. U papežky Jany v tom ale cena nehrála žádnou roli, měla jsem to představení ráda od začátku – hudbu, samotné téma, všechno.
Za svou nejoblíbenější herečku vás už třikrát zvolili diváci. Co je pro vás cennější?
To je těžko říct. Divadlo se dělá pro diváky, takže jejich ocenění je pro mě hodně důležité. Je to cena, do které nikdo nemůže zasahovat, zatím co u odborných cen se občas spekuluje, do jaké míry jsou adekvátně udělené (já teď samozřejmě doufám, že jsou). Hlavně je to ale úplně jiné a vážím si obojího. Jak uznání diváků, kterých se moje výkony nějak dotkly, tak toho, že jejich kvalitu kladně ohodnotila odborná porota. Je to radost, když se divácký a kritický pohled střetne.
Jste členka divadelního ansámblu, role dostáváte podle provozních potřeb. Jak se ty provozní potřeby shodují s tím, co se líbí vám?
Musím to zaklepat, ale v poslední době jsem spokojená se všemi rolemi, které jsem dostala. Vyhovují mi, líbí se mi, nemusím přemýšlet o tom, že to není moje parketa. Někdy se ale samozřejmě stane, že člověk musí takzvaně posloužit divadlu, to s sebou angažmá přináší. Je to do určité míry jako v každé práci. Můžu se ale živit tím, co mě opravdu baví, což je krásné, nemám si na co stěžovat.
Říkáte o sobě, že víte co chcete a umíte jít za svým cílem. Jaké jsou vaše další ambice, je vaším cílem hrát v Městském divadle Brno?
Já jsem nějaké konkrétní ambice, cíle nebo vysněné role nikdy neměla. Mě vždy lákalo dělat činohru i muzikál, a to se mi v Městském divadle Brno daří. Neznám moc jiných divadel, kde by to bylo možné, navíc v rámci republiky se tu dělá muzikál na nejlepší možné úrovni. To mě těší a naprosto mi to vyhovuje. Kdybych chtěla změnit místo, kde žiji, pracovně bych ráda alespoň částečně setrvala tady.
Vystudovala jste činoherní herectví, jste i vedená jako člen činohry, jak jste se vlastně ocitla v muzikálu?
Já pocházím z hudební rodiny, můj tatínek byl celý život dirigent a korepetitor v brněnské opeře a v baletu a maminka byla sólistka brněnské zpěvohry. Tím byly předurčeny moje hudební sklony. Studovala jsem ale střední pedagogickou školu a nějak jsem nevěděla, co dál. Zpívala jsem v jedné školní kapele a ještě v jedné metalové. Potom jsem se přihlásila na JAMU na činohru a na muzikál – na ten mě nevzali, ale zpívat jsem chtěla. Po škole jsem pokračovala na volné noze – nechtěla jsem se uvázat do angažmá – a povedlo se mi udělat konkurz v Mahenově divadle do muzikálu Zpívání v dešti, to bylo ještě během studia. Muzikálu se na volné noze celkově daří líp než činohře, tam se konkurzy nedělají, divadla si je obsazují vlastními herci. Baví mě ale obojí.
Nechtěla byste si v činohře zahrát něco velkého, třeba Antigonu, Porcii, Noru…?
Určitě bych chtěla, ale činoherní příležitosti mám i tady. Hrála jsem ve Večeru tříkrálovém dvojroli Viola – Sebastian a v představení Equus jsem hrála Jill. Moc ráda mám komedii Dokonalá svatba a velkou zkušeností pro mě byla práce s paní režisérkou Burešovou na představení Škola základ života.
Hrajete v televizních seriálech, okrajově i ve filmu, stála byste o větší filmovou příležitost?
Ano, je to úplně jiná práce než v divadle a moc mě to baví. Práce na seriálu byla dobrá v tom, že jsem se naučila řemeslo. Všechno se ale také dělalo hodně narychlo a já bych ráda zažila film, kde je na vše více času a jednotlivé záběry se více zkouší a připravují.
Kdyby chtěl někdo napsat muzikál speciálně pro vás, jakou předlohu byste mu doporučila?
To bych musela být mužský a moje role by byl Freddie Mercury. Ale nepřemýšlela jsem o tom.
Všiml jsem si vás se šálou Komety v Brně na zápase s Karlovými Vary. Chodíte na hokej, co říkáte na letošní sezónu?
Moc povedená nebyla, ne? Já ale na hokej nechodím, byli jsme tam s divadlem v rámci domluvy s Kometou. Šli jsme svým zpěvem podpořit hráče, kteří potom přišli na představení k nám do divadla.
V Brně se najde dost lidí pro které je Kometa, ohňostroje a nakonec i Městské divadlo Brno jenom povrchní zábava. Setkáváte se s tím, předhodí vám to sem tam někdo?
Takových reakcí jsem si všimla, ale absolutně jim nerozumím a vlastně ani nevím, co na to říct. Ano, neděláme žádný underground nebo experimentální divadlo, ale k tomuto účelu slouží jiné brněnské scény. U nás se dělá kvalitní hudební divadlo, které patří k evropské špičce a vedle toho uvádí kvalitní komedie či klasická dramata. Život má být pestrý a díky Městskému divadlu, Huse na Provázku, HaDivadlu, Národnímu divadlu a dalším může divák vybrat podle svého gusta. Divadlo se dělá buď kvalitní, nebo špatné. A je lepší kvalitní ohňostroj, než sedět doma u televize a nadávat, že se v Brně nic neděje.
Jak relaxujete, co děláte, když se potřebujete uvolnit a zapomenout na práci i na starosti?
Na to nemám moc času, pro mě je relax ten pocit, když se povede představení. Bohužel nemám moc času ani číst, tedy kromě rolí. O prázdninách ale strašně ráda chodím na houby. Jezdím na chalupu do Beskyd, odkud pochází můj tatínek.
Téměř nepijete alkohol, což se u nás považuje málem za příznak duševní nemoci. Máte nějaké náhradní slabosti?
Mám ráda sladké, i když jsem to už oproti dřívějšku omezila. Já se dokážu bavit bez alkoholu, vydržím na večírku třeba až do rána i bez něj. Občas si dám skleničku portského, to mi chutná, nebo dobré víno. Stačí mi ale dvě deci na celý večer.
Co vám na životě v Brně vadí, chtěla byste něco změnit?
Rozčiluje mě, když město přihlíží tomu, jak někteří občané devastují domy a byty, které dostali k dispozici. Město to toleruje a nečinně přihlíží, to mi vadí. Nevěřím tomu, že není možnost nějak zasáhnout a pomoci jiným lidem, kteří by si toho víc vážili.
A co vás tu těší?
Mám tady rodinu, přátele, divadlo a kolegy, s nimiž ráda pracuji. To jsou dostatečně pádné důvody, abych tu žila. A navíc do Prahy, kde se víc točí seriály a filmy, to není moc daleko.
Foto Jiří Sláma
Zatím nebyl přidán žádný komentář..