Hana Holišová: Kvůli Thálii se ze mě hvězda nestane

8. duben 2013, 0:00

Hana Holišová: Kvůli Thálii se ze mě hvězda nestane

S Hanou Holišovou jsme se sešli v restauraci Boulevard, která k Městskému divadlu Brno dnes už patří zcela samozřejmě. Impulsem k rozhovoru byla cena Thálie – jediná, která za rok 2012 putovala do Brna. Hana Holišová ji získala za roli dospělé Jany v muzikálu Papežka.

Sledujete Ceny Thálie s napětím pokaždé, nebo to přichází jen s vaší nominací? Nebyla jste nominovaná poprvé...
Já jsem byla poprvé nominovaná v roce 2004 za Noc na Karlštejně. Thálie sleduji podle časových možností a pokud jsou nominováni kolegové a přátelé, zajímají mě pochopitelně víc.

Stala se z vás teď větší hvězda, nebo je držitelů Thálie v divadle tolik, že se mezi nimi ztratíte?
V divadle jsem už několikátá v pořadí, ale nemyslím si, že by se kvůli tomu ze mě stala hvězda, to ne. Moje práce byla i dosud krásná, tak snad si teď nepohorším. V praxi ta cena přinesla krásný pocit a radost, pokud přinese i další zajímavé příležitosti, budu ráda.

Jako svoje nejoblíbenější role jste dřív zmiňovala třeba Alenu v Noci na Karlštejně, Sukie v Čarodějkách z Eastwicku. Přiřadí se k nim teď i papežka Jana?
Určitě ano. A přiřadila se k nim ještě Fanny Briceová ve Funny Girl a přibude i paní Johnstonová v Pokrevních bratrech. Vlastně všechny role v tomto divadle za uplynulý rok. U papežky Jany v tom ale cena nehrála žádnou roli, měla jsem to představení ráda od začátku – hudbu, samotné téma, všechno.

 Za svou nejoblíbenější herečku vás už třikrát zvolili diváci. Co je pro vás cennější?
To je těžko říct. Divadlo se dělá pro diváky, takže jejich ocenění je pro mě hodně důležité. Je to cena, do které nikdo nemůže zasahovat, zatím co u odborných cen se občas spekuluje, do jaké míry jsou adekvátně udělené (já teď samozřejmě doufám, že jsou). Hlavně je to ale úplně jiné a vážím si obojího. Jak uznání diváků, kterých se moje výkony nějak dotkly, tak toho, že jejich kvalitu kladně ohodnotila odborná porota. Je to radost, když se divácký a kritický pohled střetne.

Jste členka divadelního ansámblu, role dostáváte podle provozních potřeb. Jak se ty provozní potřeby shodují s tím, co se líbí vám?
Musím to zaklepat, ale v poslední době jsem spokojená se všemi rolemi, které jsem dostala. Vyhovují mi, líbí se mi, nemusím přemýšlet o tom, že to není moje parketa. Někdy se ale samozřejmě stane, že člověk musí takzvaně posloužit divadlu, to s sebou angažmá přináší. Je to do určité míry jako v každé práci. Můžu se ale živit tím, co mě opravdu baví, což je krásné, nemám si na co stěžovat.

Říkáte o sobě, že víte co chcete a umíte jít za svým cílem. Jaké jsou vaše další ambice, je vaším cílem hrát v Městském divadle Brno?
Já jsem nějaké konkrétní ambice, cíle nebo vysněné role nikdy neměla. Mě vždy lákalo dělat činohru i muzikál, a to se mi v Městském divadle Brno daří. Neznám moc jiných divadel, kde by to bylo možné, navíc v rámci republiky se tu dělá muzikál na nejlepší možné úrovni. To mě těší a naprosto mi to vyhovuje. Kdybych chtěla změnit místo, kde žiji, pracovně bych ráda alespoň částečně setrvala tady.

Vystudovala jste činoherní herectví, jste i vedená jako člen činohry, jak jste se vlastně ocitla v muzikálu?
Já pocházím z hudební rodiny, můj tatínek byl celý život dirigent a korepetitor v brněnské opeře a v baletu a maminka byla sólistka brněnské zpěvohry. Tím byly předurčeny moje hudební sklony. Studovala jsem ale střední pedagogickou školu a nějak jsem nevěděla, co dál. Zpívala jsem v jedné školní kapele a ještě v jedné metalové. Potom jsem se přihlásila na JAMU na činohru a na muzikál – na ten mě nevzali, ale zpívat jsem chtěla. Po škole jsem pokračovala na volné noze – nechtěla jsem se uvázat do angažmá – a povedlo se mi udělat konkurz v Mahenově divadle do muzikálu Zpívání v dešti, to bylo ještě během studia. Muzikálu se na volné noze celkově daří líp než činohře, tam se konkurzy nedělají, divadla si je obsazují vlastními herci. Baví mě ale obojí.

 Nechtěla byste si v činohře zahrát něco velkého, třeba Antigonu, Porcii, Noru…?
Určitě bych chtěla, ale činoherní příležitosti mám i tady. Hrála jsem ve Večeru tříkrálovém dvojroli Viola – Sebastian a v představení Equus jsem hrála Jill. Moc ráda mám komedii Dokonalá svatba a velkou zkušeností pro mě byla práce s paní režisérkou Burešovou na představení Škola základ života.

Hrajete v televizních seriálech, okrajově i ve filmu, stála byste o větší filmovou příležitost?
Ano, je to úplně jiná práce než v divadle a moc mě to baví. Práce na seriálu byla dobrá v tom, že jsem se naučila řemeslo. Všechno se ale také dělalo hodně narychlo a já bych ráda zažila film, kde je na vše více času a jednotlivé záběry se více zkouší a připravují.

Kdyby chtěl někdo napsat muzikál speciálně pro vás, jakou předlohu byste mu doporučila?
To bych musela být mužský a moje role by byl Freddie Mercury. Ale nepřemýšlela jsem o tom.

Všiml jsem si vás se šálou Komety v Brně na zápase s Karlovými Vary. Chodíte na hokej, co říkáte na letošní sezónu?
Moc povedená nebyla, ne? Já ale na hokej nechodím, byli jsme tam s divadlem v rámci domluvy s Kometou. Šli jsme svým zpěvem podpořit hráče, kteří potom přišli na představení k nám do divadla.

V Brně se najde dost lidí pro které je Kometa, ohňostroje a nakonec i Městské divadlo Brno jenom povrchní zábava. Setkáváte se s tím, předhodí vám to sem tam někdo?
Takových reakcí jsem si všimla, ale absolutně jim nerozumím a vlastně ani nevím, co na to říct. Ano, neděláme žádný underground nebo experimentální divadlo, ale k tomuto účelu slouží jiné brněnské scény. U nás se dělá kvalitní hudební divadlo, které patří k evropské špičce a vedle toho uvádí kvalitní komedie či klasická dramata. Život má být pestrý a díky Městskému divadlu, Huse na Provázku, HaDivadlu, Národnímu divadlu a dalším může divák vybrat podle svého gusta. Divadlo se dělá buď kvalitní, nebo špatné. A je lepší kvalitní ohňostroj, než sedět doma u televize a nadávat, že se v Brně nic neděje.

 Jak relaxujete, co děláte, když se potřebujete uvolnit a zapomenout na práci i na starosti?
Na to nemám moc času, pro mě je relax ten pocit, když se povede představení. Bohužel nemám moc času ani číst, tedy kromě rolí. O prázdninách ale strašně ráda chodím na houby. Jezdím na chalupu do Beskyd, odkud pochází můj tatínek.

Téměř nepijete alkohol, což se u nás považuje málem za příznak duševní nemoci. Máte nějaké náhradní slabosti?
Mám ráda sladké, i když jsem to už oproti dřívějšku omezila. Já se dokážu bavit bez alkoholu, vydržím na večírku třeba až do rána i bez něj. Občas si dám skleničku portského, to mi chutná, nebo dobré víno. Stačí mi ale dvě deci na celý večer.

Co vám na životě v Brně vadí, chtěla byste něco změnit?
Rozčiluje mě, když město přihlíží tomu, jak někteří občané devastují domy a byty, které dostali k dispozici. Město to toleruje a nečinně přihlíží, to mi vadí. Nevěřím tomu, že není možnost nějak zasáhnout a pomoci jiným lidem, kteří by si toho víc vážili.

A co vás tu těší?
Mám tady rodinu, přátele, divadlo a kolegy, s nimiž ráda pracuji. To jsou dostatečně pádné důvody, abych tu žila. A navíc do Prahy, kde se víc točí seriály a filmy, to není moc daleko.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce