S Vilémem Spilkou a Vlastimilem Trllem jsme JazzFestBrno sice neprobírali úplně v předvečer zahájení, ale před týdnem. Nemluvili jsme jen o festivalu samotném, ale zároveň o hudbě v Brně, o hudbě vůbec, a dotkli jsme se i několika osobních témat. Ona ale nakonec s festivalem, jazzem a hudbou vůbec souvisela tak jako tak. Několika osobností mimo festival jsem se zeptal: "Co pro vás osobně znamená JazzFestBrno, jak ho vnímáte v kontextu evropské jazzové scény?"
JazzFestBrno se letos koná už po dvanácté, dvanáct je pro jazzmana a pro hudbu vůbec mnohem důležitější číslo něž nějaká desítka. Měli jste na mysli, že je to vlastně jubilejní ročník?
Vilém: Je to magické číslo, tucet býval běžná měrná jednotka, dvanáctka je základní bluesová forma… nic speciálního jsme k tomu ale nechystali, třeba že bychom zvali víc bluesových kapel. Ale pro hudebníka je to dobré číslo.
Vlastimil: Taky existují filmy, které jsou přístupné až od dvanácti let. Na naše kapely se ale spíš může i dřív.
Festival JazzFestBrno je pro mě významnou součástí jazzového dění v ČR. Celkově moderní vedení festivalu, velice zajímavá dramaturgie i schopnost skvěle propagovat připravované akce přitahuje pozornost mladých lidí. Tito posluchači zjišťují, že jazz je hudbou, která je schopná obstát i ve 21. století a může znít moderně a novátorsky.
Mně osobně se líbí energický a na groovu postavený jazz, takže jsem ocenil třeba vystoupení Donnyho McCaslina nebo Avishaie Cohena. Festival také posiluje svoje renomé a myslím, že začíná mít evropský význam, což dokládá účast také těch největších hvězd jazzu (Pat Metheny, Chick Corea, Bobby McFerrin, John Scofield atd.).
Jako muzikant vím jak je důležité dobře připravit koncert také technicky – sehnat ty správné nástroje a aparatury, aby výsledný zvuk byl opravdu autentický. Oceňuji, že Jazzfest Brno nikdy nepodceňuje tuto stránku věci a vždy zajistí opravdu dobré podmínky pro kapelu, aby mohla podat nejlepší možný výkon. Toto je velmi důležité a také to posouvá festival na evropskou úroveň.
Jakub Zitko, dramaturg Jazz Docku a hudebník
Co vás v letošním ročníku zatím nejvíc těší, ať už přímo hudebně, organizačně, jakkoliv jinak?
Vilém: Mě teď nic moc netěší, spíš se rojí problémy, zdá se, že se nám do organizace přimíchala ještě letošní třináctka. Některé věci se bohužel nedějí tak, jak by měly, a je to momentálně dost stresující. Museli jsme zrušit jeden koncert – u Brecker Brothers se vyskytl technický problém, který jsme nezapříčinili, a nakonec jsme jejich vystoupení museli celé odvolat. Druhá nepříjemnost je ta, že Ondřej Pivec přijede s jinou kapelou, než bylo v plánu, protože mu padli sponzoři na letenky z USA, kde teď žije. To jsou věci, které mě teď spíš štvou a radost z nich nemám.
Vlastimil: Ale zase máme radost, že na lidi skvěle zafungoval Chick Corea, čtrnáct dní předem bylo prakticky vyprodáno.
Bylo pořadatelsky pracné Chicka Coreu získat, nebo to byla rutina, štěstí, že zrovna vyjel na turné?
Vilém: Získat ho obecně není jednoduché, ale v tomto případě se věci mají tak, že jsme jeho turné vlastně iniciovali, respektive byli jsme jedním z iniciátorů. De facto jsme si ho vyžádali a on na to kývnul. Ani jsme netušili, že má novou kapelu, o tom jsme se dozvěděli až později, včetně toho, že natáčejí album. To má vyjít v první polovině roku a Corea k němu měl jet v létě turné. Protože mu ale od nás i z jiných míst v Evropě přišly koncertní nabídky, tak se uvolil jet na turné ještě před vydáním nahrávky, což není úplně běžné.
Máte nějakého soukromého černého koně pro letošní ročník? Kapelu, která třeba není tak známá, ale myslíte si, že by mohla hodně překvapit?
Vilém: Já jsem dramaturg, takže tímto způsobem z principu nikoho nevnímám…
Vlastimil: Publikum sice jde po velkých jménech, ale lidé, kteří festival znají, už spíš spoléhají na jeho celkovou úroveň. Přitom také vědí, že je v něm zastoupeno více jazzových proudů. Já nemám zmapovanou scénu tak jako Vilém a některá z těch jmen vůbec neznám. Ani nemám potřebu jmenovat jednu konkrétní kapelu. Každá je dobrá a má záběr na jiný typ lidí.
Vilém: Abych úplně neutekl z otázky, tak řeknu tři kapely, u nichž bych stál o to, aby přišlo opravdu hodně lidí. Některé si už přitáhnou publikum samy, ale jiné potřebují z naší strany větší podporu. Já o nich třeba vím, že jsou vynikající, ale každý to vědět nemusí. A jestli mám být konkrétní, tak je to Craig Taborn, který bude hrát 4. dubna – to je světový top muzikant, který u nás bohužel moc známý není. Další je Rez Abbasi s Rudreshem Mahanthappou, což jsou bezpochyby špičkoví skladatelé a hráči na svoje nástroje. A nakonec Will Vinson Quartet, což jsou další muzikanti té nejvyšší extratřídy. Úmyslně jsem návštěvníkům festivalu vypíchl skvělé kapely hrající muziku, která je teď aktuální tam, kde je jazz doma, tedy v Americe.
Zatial nevnímam JazzFestBrno v medzinárodnom kontexte. Jeho existencia je príliš krátka na takúto charakteristiku, ale vnímam ho ako unikátny festival v Česku. Je mi mimoriadne sympatická cielavedomá dramaturgia. Festival robia ludia, ktorí sú zanietení a odborne vyzbrojení, čo je kombinácia, ktorá ma vsetky predpoklady na to, aby sa JazzFestBrno raz stal európskym festivalom. Dnes je v Europe mnozstvo festivalov a preto za najdôležitejšie považujem to, že festival má svoje publikum.
Peter Lipa, zpěvák, skladatel, hudební organizátor
Co vás vlastně na hudbě nejvíc přitahuje a baví, umíte to pojmenovat?
Vlastimil: Kdybych se měl bavit o poslechu muziky, tak mě baví nové věci. Myslím takové, které přinášejí nové vlivy do jazzu, ať už třeba etnické nebo jakékoliv jiné. A tím, že jsem i muzikant a ne jen posluchač, tak také cítím víc některé limity a je to obrovská inspirace pro moje vlastní hraní.
Vilém: Pro mě jde hudba přímo k mým emocím, a to mě na ní baví. Hudba nepotřebuje žádného prostředníka, žádnou okliku, impulsy jdou prostě rovnou do srdce. Hudba jako fenomén takto funguje a lidi také proto hrozně baví. A mně samotnému přináší do života tolik emocí, že ji beru na stejné úrovni s mezilidskou komunikací.
Vlastimil: Když to vztáhnu na festival, kde hrají špičkoví muzikanti, je to poznat i tam. Na koncert přijdou třeba lidé, kteří o hudbě ani o jazzu nic nevědí, a koncert je tak zasáhne, že se vůbec nestarají o nějaký žánr. Jsou nadšení a berou to přímo. Na druhé straně jsou tu třeba skvělí hudebníci, a když mají koncert, tak přijde sto padesát lidí. Jsou spokojení, ale mě to potom hrozně mrzí, protože kdyby jich přišlo tisíc, tak by jich bylo spokojených tisíc. Zpropagovat koncerty a festival tak, aby lidé cítili důvod přijít na méně známou kapelu, je strašně složité.
Jste raději promotéři, nebo muzikanti – je lepší organizovat koncerty, nebo hrát na kytaru a na basu?
Vilém: Každé má svoje, ale mě baví být i promotérem. Můžu tak nabídnout lidem hudbu, o které si myslím, že je dobrá a mohli by ji také slyšet. Dělat muziku je pochopitelně ohromná zábava, ale zprostředkovávat ji druhým je taky fajn.
Vlastimil: Je to určitě propojené a chce to i zápal pro věc. Pořádat jazzový festival v současné celospolečenské situaci je dost složité. Myslím si, že by člověk k těm věcem měl mít i nějaký osobní vztah…
…já tomu nerozumím, já to jen prodávám tedy není ten pravý přístup.
Vilém: Může to být i výhoda. Ten člověk to potom bere čistě z obchodního hlediska, což já zas tolik neumím. Tenhle přístup ale patří spíše do sfér mimo minoritní žánry.
JazzFestBrno považuji momentálně za nejlepší mezinárodní jazzový festival v České republice, který kromě excelentní a světu otevřené dramaturgie také skvěle funguje ve směru k publiku a navíc disponuje špičkovým vizuálním stylem. I když vychází ze zcela jiné báze než příspěvková organizace jako Filharmonie Brno, je v tomto směru inspirací i pro nás.
Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno
Kam v Brně rádi chodíte na muziku, máte nějaké oblíbené místo?
Vilém: Dívám se spíš na interpreta, potom už mi je jedno, jestli je to Besední dům, Janáčkovo divadlo nebo Alterna. Maximální požadavky mám pochopitelně na akustiku, zvuk a vůbec technické věci – v hudbě ocením energii i detail a k jeho rozlišení potřebuju odpovídající podmínky.
Vlastimil: Ano, rozhodující je, kdo hraje. Na lidi, které opravdu chci slyšet, ale jezdím spíš jinam, v Brně moc nehrají. Pokud si je nepřivezeme na vlastní festival.
Myslíte, že by se v Brně uživil stálý jazzový klub?
Vilém: Klub s jazzovou atmosférou asi ano, ale sotva by se tam mohla denně hrát živá muzika. Klub tohoto typu, myslím s jazzovou patinou, by tu být určitě mohl, ale musel by se o něj někdo naplno starat a nedělat deset věcí najednou, aby se uživil.
Vlastimil: Takové pokusy se v minulosti v Brně už objevily, ale buď ztroskotaly nebo jen přežívají. Pokud člověk nedělá hodně velké kompromisy, tak je to těžké udržet.
JazzFestBrno pro mě představuje jeden z nejlepších festivalů. Jednak vždy pozve zajímavé, progresivní české umělce, ale také skvělé muzikanty z celého světa, kteří jsou díky JazzFestuBrno často v Čechách poprvé. Komunikace s pořadateli je skvělá, což navozuje ještě mnohem lepší atmosféru celé akce. Přeji jim, ať se jim daří, a ať se najde víc subjektů, které budou takovéto akce ve větší míře podporovat i v této nelehké době.
Beata Hlavenková, pianistka, skladatelka, aranžérka
Co vám přináší práce na JazzFestu, co pokládáte za největší osobní zisk?
Vlastimil: Pro mě je přínos v tom, že sem můžeme dostat hudebníky, kteří by se tu za jiných okolností vůbec neukázali. A je to pro mě i jisté uspokojení, kvůli tomu to dělám…
…chyběla mi restaurace s dobrým jídlem, tak jsem si ji otevřel.
Vlastimil: Asi tak.
Vilém: Je to srdeční záležitost, nic jiného bych s takovým zápalem nedokázal dělat. A díky tomu mě i po letech baví chodit do práce. Nestal jsem se rutinérem a nemusím hledat důvody, abych přepnul na vyšší rychlost – nabízí se mi jich každý den hned několik.
Koho byste pozvali na JazzFestBrno – bez ohledu na finanční možnosti, živého či mrtvého, kdo vás napadne první?
Vlastimil: To bychom prozrazovali naše budoucí ročníky.
Vilém: Já mám všechny ideální hosty v hlavě a chci je jazzovým fanouškům postupně přivézt.
A mimo váš festival i bez ohledu na žánr, kdo by se podle vás mohl nebo měl v Brně ukázat?
Vilém: Kdybych to měl vzít od jednoho žánru ke druhému, v každém bych asi dokázal vybrat někoho, koho bych tu chtěl vidět. Měli by sem častěji jezdit špičkoví klasičtí muzikanti, ale je otázka, jestli na to jsou v Brně momentálně podmínky.
Vlastimil: My bychom třeba také chtěli dovézt něco, co má dopad i na širší publikum než jen na jazzové. V Brně by se mohl objevit například nějaký kvalitní současný pop.
Klavíristka Renata Lichnovská Ardaševová sice od konkrétní otázky utekla pryč, ale její postoj k jazzu rozhovor pěkně uzavře:
Jazz mám ráda a poslouchám ho s chutí, jelikož je u některých skladatelů tzv. klasické hudby častou inspirací nebo součástí jejich tvorby. Fascinuje mě jazzová improvizace, přimlouvala bych se i za zavedení předmětu "základy jazzu" do běžné výuky na konzervatoři. Myslím že by to prospělo nejen při studiu děl Bohuslava Martinů.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..