Hudba jde přímo k emocím

8. březen 2013, 6:14

Hudba jde přímo k emocím

S Vilémem SpilkouVlastimilem Trllem jsme JazzFestBrno sice neprobírali úplně v předvečer zahájení, ale před týdnem. Nemluvili jsme jen o festivalu samotném, ale zároveň o hudbě v Brně, o hudbě vůbec, a dotkli jsme se i několika osobních témat. Ona ale nakonec s festivalem, jazzem a hudbou vůbec souvisela tak jako tak. Několika osobností mimo festival jsem se zeptal: "Co pro vás osobně znamená JazzFestBrno, jak ho vnímáte v kontextu evropské jazzové scény?"

JazzFestBrno se letos koná už po dvanácté, dvanáct je pro jazzmana a pro hudbu vůbec mnohem důležitější číslo něž nějaká desítka. Měli jste na mysli, že je to vlastně jubilejní ročník?
Vilém: Je to magické číslo, tucet býval běžná měrná jednotka, dvanáctka je základní bluesová forma… nic speciálního jsme k tomu ale nechystali, třeba že bychom zvali víc bluesových kapel. Ale pro hudebníka je to dobré číslo.
Vlastimil: Taky existují filmy, které jsou přístupné až od dvanácti let. Na naše kapely se ale spíš může i dřív.

Festival JazzFestBrno je pro mě významnou součástí jazzového dění v ČR. Celkově moderní vedení festivalu, velice zajímavá dramaturgie i schopnost skvěle propagovat připravované akce přitahuje pozornost mladých lidí. Tito posluchači zjišťují, že jazz je hudbou, která je schopná obstát i ve 21. století a může znít moderně a novátorsky.
Mně osobně se líbí energický a na groovu postavený jazz, takže jsem ocenil třeba vystoupení Donnyho McCaslina nebo Avishaie Cohena. Festival také posiluje svoje renomé a myslím, že začíná mít evropský význam, což dokládá účast také těch největších hvězd jazzu (Pat Metheny, Chick Corea, Bobby McFerrin, John Scofield atd.).
Jako muzikant vím jak je důležité dobře připravit koncert také technicky – sehnat ty správné nástroje a aparatury, aby výsledný zvuk byl opravdu autentický. Oceňuji, že Jazzfest Brno nikdy nepodceňuje tuto stránku věci a vždy zajistí opravdu dobré podmínky pro kapelu, aby mohla podat nejlepší možný výkon. Toto je velmi důležité a také to posouvá festival na evropskou úroveň.
Jakub Zitko, dramaturg Jazz Docku a hudebník

Co vás v letošním ročníku zatím nejvíc těší, ať už přímo hudebně, organizačně, jakkoliv jinak?
Vilém: Mě teď nic moc netěší, spíš se rojí problémy, zdá se, že se nám do organizace přimíchala ještě letošní třináctka. Některé věci se bohužel nedějí tak, jak by měly, a je to momentálně dost stresující. Museli jsme zrušit jeden koncert – u Brecker Brothers se vyskytl technický problém, který jsme nezapříčinili, a nakonec jsme jejich vystoupení museli celé odvolat. Druhá nepříjemnost je ta, že Ondřej Pivec přijede s jinou kapelou, než bylo v plánu, protože mu padli sponzoři na letenky z USA, kde teď žije. To jsou věci, které mě teď spíš štvou a radost z nich nemám.
Vlastimil: Ale zase máme radost, že na lidi skvěle zafungoval Chick Corea, čtrnáct dní předem bylo prakticky vyprodáno.

Bylo pořadatelsky pracné Chicka Coreu získat, nebo to byla rutina, štěstí, že zrovna vyjel na turné?
Vilém: Získat ho obecně není jednoduché, ale v tomto případě se věci mají tak, že jsme jeho turné vlastně iniciovali, respektive byli jsme jedním z iniciátorů. De facto jsme si ho vyžádali a on na to kývnul. Ani jsme netušili, že má novou kapelu, o tom jsme se dozvěděli až později, včetně toho, že natáčejí album. To má vyjít v první polovině roku a Corea k němu měl jet v létě turné. Protože mu ale od nás i z jiných míst v Evropě přišly koncertní nabídky, tak se uvolil jet na turné ještě před vydáním nahrávky, což není úplně běžné.

Máte nějakého soukromého černého koně pro letošní ročník? Kapelu, která třeba není tak známá, ale myslíte si, že by mohla hodně překvapit?
Vilém: Já jsem dramaturg, takže tímto způsobem z principu nikoho nevnímám…
Vlastimil: Publikum sice jde po velkých jménech, ale lidé, kteří festival znají, už spíš spoléhají na jeho celkovou úroveň. Přitom také vědí, že je v něm zastoupeno více jazzových proudů. Já nemám zmapovanou scénu tak jako Vilém a některá z těch jmen vůbec neznám. Ani nemám potřebu jmenovat jednu konkrétní kapelu. Každá je dobrá a má záběr na jiný typ lidí.
Vilém: Abych úplně neutekl z otázky, tak řeknu tři kapely, u nichž bych stál o to, aby přišlo opravdu hodně lidí. Některé si už přitáhnou publikum samy, ale jiné potřebují z naší strany větší podporu. Já o nich třeba vím, že jsou vynikající, ale každý to vědět nemusí. A jestli mám být konkrétní, tak je to Craig Taborn, který bude hrát 4. dubna – to je světový top muzikant, který u nás bohužel moc známý není. Další je Rez Abbasi s Rudreshem Mahanthappou, což jsou bezpochyby špičkoví skladatelé a hráči na svoje nástroje. A nakonec Will Vinson Quartet, což jsou další muzikanti té nejvyšší extratřídy. Úmyslně jsem návštěvníkům festivalu vypíchl skvělé kapely hrající muziku, která je teď aktuální tam, kde je jazz doma, tedy v Americe.

Zatial nevnímam JazzFestBrno v medzinárodnom kontexte. Jeho existencia je príliš krátka na takúto charakteristiku, ale vnímam ho ako unikátny festival v Česku. Je mi mimoriadne sympatická cielavedomá dramaturgia. Festival robia ludia, ktorí sú zanietení a odborne vyzbrojení, čo je kombinácia, ktorá ma vsetky predpoklady na to, aby sa JazzFestBrno raz stal európskym festivalom. Dnes je v Europe mnozstvo festivalov a preto za najdôležitejšie považujem to, že festival má svoje publikum.
Peter Lipa, zpěvák, skladatel, hudební organizátor

Co vás vlastně na hudbě nejvíc přitahuje a baví, umíte to pojmenovat?
Vlastimil: Kdybych se měl bavit o poslechu muziky, tak mě baví nové věci. Myslím takové, které přinášejí nové vlivy do jazzu, ať už třeba etnické nebo jakékoliv jiné. A tím, že jsem i muzikant a ne jen posluchač, tak také cítím víc některé limity a je to obrovská inspirace pro moje vlastní hraní.
Vilém: Pro mě jde hudba přímo k mým emocím, a to mě na ní baví. Hudba nepotřebuje žádného prostředníka, žádnou okliku, impulsy jdou prostě rovnou do srdce. Hudba jako fenomén takto funguje a lidi také proto hrozně baví. A mně samotnému přináší do života tolik emocí, že ji beru na stejné úrovni s mezilidskou komunikací.
Vlastimil: Když to vztáhnu na festival, kde hrají špičkoví muzikanti, je to poznat i tam. Na koncert přijdou třeba lidé, kteří o hudbě ani o jazzu nic nevědí, a koncert je tak zasáhne, že se vůbec nestarají o nějaký žánr. Jsou nadšení a berou to přímo. Na druhé straně jsou tu třeba skvělí hudebníci, a když mají koncert, tak přijde sto padesát lidí. Jsou spokojení, ale mě to potom hrozně mrzí, protože kdyby jich přišlo tisíc, tak by jich bylo spokojených tisíc. Zpropagovat koncerty a festival tak, aby lidé cítili důvod přijít na méně známou kapelu, je strašně složité.

Jste raději promotéři, nebo muzikanti – je lepší organizovat koncerty, nebo hrát na kytaru a na basu?
Vilém: Každé má svoje, ale mě baví být i promotérem. Můžu tak nabídnout lidem hudbu, o které si myslím, že je dobrá a mohli by ji také slyšet. Dělat muziku je pochopitelně ohromná zábava, ale zprostředkovávat ji druhým je taky fajn.
Vlastimil: Je to určitě propojené a chce to i zápal pro věc. Pořádat jazzový festival v současné celospolečenské situaci je dost složité. Myslím si, že by člověk k těm věcem měl mít i nějaký osobní vztah…

…já tomu nerozumím, já to jen prodávám tedy není ten pravý přístup.
Vilém: Může to být i výhoda. Ten člověk to potom bere čistě z obchodního hlediska, což já zas tolik neumím. Tenhle přístup ale patří spíše do sfér mimo minoritní žánry.

JazzFestBrno považuji momentálně za nejlepší mezinárodní jazzový festival v České republice, který kromě excelentní a světu otevřené dramaturgie také skvěle funguje ve směru k publiku a navíc disponuje špičkovým vizuálním stylem. I když vychází ze zcela jiné báze než příspěvková organizace jako Filharmonie Brno, je v tomto směru inspirací i pro nás.
Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno

Kam v Brně rádi chodíte na muziku, máte nějaké oblíbené místo?
Vilém: Dívám se spíš na interpreta, potom už mi je jedno, jestli je to Besední dům, Janáčkovo divadlo nebo Alterna. Maximální požadavky mám pochopitelně na akustiku, zvuk a vůbec technické věci – v hudbě ocením energii i detail a k jeho rozlišení potřebuju odpovídající podmínky.
Vlastimil: Ano, rozhodující je, kdo hraje. Na lidi, které opravdu chci slyšet, ale jezdím spíš jinam, v Brně moc nehrají. Pokud si je nepřivezeme na vlastní festival.

Myslíte, že by se v Brně uživil stálý jazzový klub?
Vilém: Klub s jazzovou atmosférou asi ano, ale sotva by se tam mohla denně hrát živá muzika. Klub tohoto typu, myslím s jazzovou patinou, by tu být určitě mohl, ale musel by se o něj někdo naplno starat a nedělat deset věcí najednou, aby se uživil.
Vlastimil: Takové pokusy se v minulosti v Brně už objevily, ale buď ztroskotaly nebo jen přežívají. Pokud člověk nedělá hodně velké kompromisy, tak je to těžké udržet.

JazzFestBrno pro mě představuje jeden z nejlepších festivalů. Jednak vždy pozve zajímavé, progresivní české umělce, ale také skvělé muzikanty z celého světa, kteří jsou díky JazzFestuBrno často v Čechách poprvé. Komunikace s pořadateli je skvělá, což navozuje ještě mnohem lepší atmosféru celé akce. Přeji jim, ať se jim daří, a ať se najde víc subjektů, které budou takovéto akce ve větší míře podporovat i v této nelehké době.
Beata Hlavenková, pianistka, skladatelka, aranžérka

Co vám přináší práce na JazzFestu, co pokládáte za největší osobní zisk?
Vlastimil: Pro mě je přínos v tom, že sem můžeme dostat hudebníky, kteří by se tu za jiných okolností vůbec neukázali. A je to pro mě i jisté uspokojení, kvůli tomu to dělám…

…chyběla mi restaurace s dobrým jídlem, tak jsem si ji otevřel.
Vlastimil: Asi tak.
Vilém: Je to srdeční záležitost, nic jiného bych s takovým zápalem nedokázal dělat. A díky tomu mě i po letech baví chodit do práce. Nestal jsem se rutinérem a nemusím hledat důvody, abych přepnul na vyšší rychlost – nabízí se mi jich každý den hned několik.

Koho byste pozvali na JazzFestBrno – bez ohledu na finanční možnosti, živého či mrtvého, kdo vás napadne první?
Vlastimil: To bychom prozrazovali naše budoucí ročníky.
Vilém: Já mám všechny ideální hosty v hlavě a chci je jazzovým fanouškům postupně přivézt.

A mimo váš festival i bez ohledu na žánr, kdo by se podle vás mohl nebo měl v Brně ukázat?
Vilém: Kdybych to měl vzít od jednoho žánru ke druhému, v každém bych asi dokázal vybrat někoho, koho bych tu chtěl vidět. Měli by sem častěji jezdit špičkoví klasičtí muzikanti, ale je otázka, jestli na to jsou v Brně momentálně podmínky.
Vlastimil: My bychom třeba také chtěli dovézt něco, co má dopad i na širší publikum než jen na jazzové. V Brně by se mohl objevit například nějaký kvalitní současný pop.

Klavíristka Renata Lichnovská Ardaševová sice od konkrétní otázky utekla pryč, ale její postoj k jazzu rozhovor pěkně uzavře:
Jazz mám ráda a poslouchám ho s chutí, jelikož je u některých skladatelů tzv. klasické hudby častou inspirací nebo součástí jejich tvorby. Fascinuje mě jazzová improvizace, přimlouvala bych se i za zavedení předmětu "základy jazzu" do běžné výuky na konzervatoři. Myslím že by to prospělo nejen při studiu děl Bohuslava Martinů.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více