Italský živel a kosmopolitní Evropa

Italský živel a kosmopolitní Evropa

Václav Luks je naším předním interpretem staré hudby. V rozhovoru přiblížil svou koncepci letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae a zároveň vlastně i důvody, proč je barokní hudba a doba přitažlivá a inspirativní i pro dnešek.

Osmnáctý ročník festivalu Concentus Moraviae je věnován italskému baroku, z nějž by asi bylo možné odvodit moderní vnímání hudby vlastně až do současnosti. Jaký je podle vás vztah baroka a dneška, v čem by si barokní a dnešní člověk rozuměli?
Pro dnešního člověka je příznačné, že se obrací k minulosti a že v umění uplynulých staletí hledá únik z dnešní uspěchané doby. Z historie však víme, že tyto tendence hledání kulturní identity se pravidelně objevovaly od počátků civilizace. Také barokní člověk se snažil hledat únik z každodenní reality a nacházel kořeny evropské kultury v estetických ideálech antiky. V baroku byl poprvé v dějinách hudby vznesen požadavek na srozumitelnost hudebního sdělení všem posluchačům. Hudba pronikala do divadelních sálů, posílil se její význam v rámci liturgie a stávala se přístupnější stále širším společenským vrstvám. Významnou kvalitu barokního umění spatřuji ve faktu, že při zachování vysoké umělecké kvality, nároku na formální dokonalost i obsahovou hloubku, je toto umění výsostně sdělné. Zde také spatřuji hlavní důvod nadčasové přitažlivost barokního umění pro dnešního posluchače.    

V dramaturgickém úvodu k festivalu píšete, že Evropa nahlížela s obdivem přes hradbu Alp. Italští hudebníci ale také vyjížděli do Evropy a stylově ji kromě Francie vlastně celou ovládli. Zaměřil jste se na ty, kteří nějak ovlivnili přímo Moravu a Čechy, nebo jste to bral komplexněji?
Pozoruhodné je sledovat, jak přirozené geografické hranice byly daleko důležitější než hranice států. Národní umělecké školy se vzájemně mísily a prolínaly a italský živel našel své uplatnění i ve Vámi zmiňované Francii. Nezapomeňme, že Jean Baptiste Lully byl původem Ital a Marc-Antoine Charpentier studoval v Římě u Giacoma Carissimiho. Na příkladech těchto dvou nejznámějších představitelů francouzského baroka vidíme, jak všudypřítomný italský živel v 17. a 18. století byl. V katolické části Evropy bylo italské vyzařování samozřejmě ještě silnější než v protestantské Evropě a Čechy a Morava stojí tudíž přímo v centru hlavního proudu italské hudby. Je tedy logické, že jsem se snažil italskou barokní hudbu představit jako celek. 

Vy a váš soubor Collegium 1704 jste spojováni především se jménem Jana Dismase Zelenky, který působil v Drážďanech. Jaký je rozdíl mezi německým a italským barokem?

Úkol popsat rozdíly a mezi německým a barokem by vydalo nejen na knihu, ale hned na celou knihovnu. V krátkosti se dá říci, že i v barokní hudbě platí známé charakteristiky italské zpěvnosti a elegantní jednoduchosti při zachování stylové čistoty. Německá hudba vynikala smyslem pro kontrapunkt, propracovaností formy a především se vyznačovala schopností jedinečné stylové syntézy. Zatímco v raném baroku přejímali Němci italské vlivy v jejich nejčistší podobě, v době vrcholného baroka je německá škola v podstatě syntézou italské hudby s francouzským vlivem – to vše ovšem například u Bacha propojené svrchovaným kompozičním mistrovstvím.


Je vůbec možné se na barokní hudbu dívat z "národního" hlediska?
Je to dokonce nutné! Existence národní škol je základním a nepřehlédnutelným aspektem hudební scény doby baroka. Je třeba ovšem izolovat barokní vnímání pojmu „národní“ od nabubřelého národovectví 19. století, nebo dokonce od tragického nacionalismu století minulého. Barokní Evropa byla daleko kosmopolitnějším prostorem, než je dnešní „integrovaná“ Evropa a národní specifika nebyla definována masovou manipulací politických vůdců či programy politických stran. Pod slovem národní se rozuměla nezaměnitelná kulturní identita, která se přirozeně vyvinula vzhledem k historickým a přírodním podmínkám toho kterého regionu. 


Skladatelé putovali po celé Evropě, hledali dobré učitele a usazovali se tam, kde našli práci – nebyla tehdy Evropa fakticky propojenější než dnes v rámci Unie?
Ano, jsem přesvědčený, že otevřenost barokní Evropy by přinejmenším na kulturní úrovni mohla být dnešní Evropě vzorem.

Vklíníte někam do italských inspirací i Zelenkovo dílo? Ať už ano či ne, jaký pro to máte důvod?
Studium Jana Dismase Zelenky v Benátkách sice není doložené, ale s italskou hudbou se setkával náš nejvýznamnější barokní skladatel zajisté již v Praze a pak během svých studií u Johanna Josepha Fuxe ve Vídni. Jeho hudba je typickým příkladem stylové syntézy, jak ji známe u německých skladatelů. Italský živel ve spojení s jeho originální hudební řečí však činí jeho Zelenkovu hudbu jedinečnou a nezaměnitelnou. Proto i jeho jméno bude ve festivalové dramaturgii důstojně zastoupeno.

Zásadním autorem aktuálního ročníku festivalu je dvojnásobný jubilant Arcangelo Corelli (1653–1713), jakým způsobem chcete jeho dílo do programu zařadit? Spíš ho koncentrovat do uzavřených koncertů, nebo jím průběžně prostoupit pokud možno celý festival?
Arcangello Corelli je osobnost, která významně ovlivnila podobu evropské instrumentální hudbu a houslové umění budoucích století. Ve světle této skutečnosti je jeho dílo překvapivě malé, žánrově vyhraněné a koncentrované výhradně na smyčcovou instrumentální hudbu. Proto budou jeho díla zastoupena v programech, které se dramaturgicky dotknou italské instrumentální hudby, jako jsou koncerty souboru Sezione Aure nebo závěrečný koncert Collegia 1704.

Premiéru by na festivalu měla mít opera La Calisto Francesca Cavalliho. Mýtus o průvodkyni bohyně Artemis proměněné v medvěda odkazuje nepřímo k Arkádii – místu, kde žije člověk v idylicky dokonalé harmonii s přírodou. Mohl by i v tom být nějaký vzkaz k dnešku?
Projekt opery La Calisto je pozoruhodný tím, že se bude jednat o premiéru inscenace, která zachází s barokní operou jako se živým tvarem a propojí barokní vznešenost s něžnou krásou loutek. Arkádijská témata a hledání harmonie mezi člověkem a přírodou byla nesmírně důležitá především pro okruh římských umělců koncentrovaných kolem Arkádijské akademie, mezi které se řadil i Arcangello Corelli nebo básník a libretista Pietro Metastasio. Hledání inspirace v dokonalém a přirozeném řádu přírody je bezesporu jedním z věčných témat.    

Chcete se dotknout i "pouliční" podoby italského baroka, jako se českému lidovému baroku věnuje třeba Michael Pospíšil?
V dnešní době jsme si zvykli hudební žánry striktně dělit a škatulkovat. V době baroka se však často prolínaly světy opery a duchovní hudby, stejně jako hudba lidová a hudba, kterou nazýváte „pouliční“ s hudbou, která zněla v šlechtických salónech. Nesmíme zapomenout, že hudebníci, kteří v palácích účinkovali při hudebních produkcích, se často právě „na ulici“ vyučili muzikantskému řemeslu. Proto jsem rád, že tento fascinující prvek barokní kultury se představí hned na zahajovacím koncertě Concentu Moraviae. Soubor Accordone představí program s názvem Neapolské příběhy, který nás zavede do křivolakých uliček tohoto fascinujícího města.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce