Jan Řepka: Na spravedlivé honoráře zatím nemáme

Jan Řepka: Na spravedlivé honoráře zatím nemáme

Každé první úterý v měsíci mimo prázdniny se v Café Práh v Brně odehrává Open Mic – večer, v jehož rámci se publiku představí jeden nebo dva hlavní hosté a několik dalších méně známých hudebníků. Během programu se může přihlásit a s jednou písní, básní či jakýmkoli jiným číslem vystoupit také kdokoli z publika. Písničkář Jan Řepka, který brněnské večery „otevřeného mikrofonu“ začal pořádat, si předtím tento model úspěšně vyzkoušel v Praze. Mezitím vznikly tradice podobných nízkorozpočtových hudebních akcí i v dalších městech naší republiky a také na Slovensku. Byl to opět Jan Řepka, kdo už podruhé zorganizoval – opět v brněnském Café Práh – také setkání pořadatelů těchto večerů.

Honzo, co tě vedlo k tomu, že jsi začal pořádat večery Open Mic? A co vůbec je jejich hlavním cílem?
K Open Micu mě přivedl publicista, překladatel a písničkář Michal Bystrov. To on mě vzal na podobné večery, které již tehdy pořádal Michael Kyselka, a nasadil mi tak do hlavy brouka, kterého se od té doby nemůžu zbavit. Od začátku šlo o to, povzbudit setkání písničkářů bez ohledu na předchozí zkušenosti, míru profesionality a žánr. Takové setkání pak živí vše ostatní: inspiraci, toleranci, ponaučení, nové známosti, spolupráci i soupeřivost. Dnes vím, že o pořadech typu Open Mic existuje odborná sociologická literatura, tehdy jsme se ale všechno učili na koleně a jen matně tušili, jaký potenciál tato forma skrývá.

Po několika úspěšných sezónách v Praze jsi model Open Micu přenesl také do brněnského Café Práh. Proč právě Brno?
V Praze začal na Open Mic pravidelně chodit plný sál lidí, a to bez ohledu na to, koho jsme uváděli na programu, což je naprostý ideál každého pravidelného hudebního cyklu, respektive každé dlouhodobě působící kulturní instituce. Věří-li lidé v kvalitu tvé dramaturgie a oblíbí-li si dané prostředí a servis, který spolu s programem poskytuješ, pak se rádi vrátí, aniž bys musel sázet na mediálně proslavená jména. Když se mi zdálo, že se na plnou kavárnu můžu v podstatě spolehnout, řekl jsem si: Když to jde tady, proč by to nešlo taky jinde? Bylo nasnadě, že sesterský podnik zřídím v Brně, jednak proto, že je to přirozená metropole východní části země, jednak proto, že se zde už dalo stavět na určitém okruhu přátel a fandů, které jsem tu měl z minula. Ukázalo se velmi rychle (ani ne do půl roku), že to byl zkrátka dobrý nápad. Potvrzují nám to každý měsíc noví a noví muzikanti i nehrající návštěvníci. Síla Open Micu spočívá v tom, že zůstává jen základní schéma a určité vedení, program se ale neustále mění. Je to v podstatě malý festival, který se ale nekoná jednou, nýbrž desetkrát za rok.

Ano, základní schéma zůstává: Vystoupí jeden nebo dva hlavní hosté plus další pozvání – méně známí – písničkáři. Kromě toho však může během večera vystoupit i kdokoli z publika. Jak moc toho diváci využívají? A objevil se mezi těmito odvážlivci někdo zvlášť zajímavý?
Pozice posluchače a účinkujícího se během večerů opravdu průběžně přelévá. Všichni ti, kteří vystoupí na pódium, předtím nebo potom sami poslouchají a sledují ostatní, a naopak, doslova nic nebrání komukoli z publika postavit se na chvíli před mikrofon. A nemusí nutně zpívat a hrát. Objevují se básníci i jiní literární autoři, měli jsme ale také kouzelníka, stepařku nebo břišní tanečnici. Ale k tvé otázce: Že bychom měli nedostatek zájemců, to opravdu ne. Pokud jde ovšem o kvalitu, sám ji nesoudím, od toho tam jsou ostatní. Obecně bych odhadl, že skutečně výjimečným způsobem překvapí jeden nebo dva z deseti účinkujících. Ty si pak samozřejmě dobře pamatujeme, a když je vhodná příležitost (např. když Open Mic prezentujeme na některém festivalu nebo pořádáme nějaký koncert navíc), rádi je vytáhneme o stupeň výše. Z brněnské scény bych jmenoval třeba hráče na didgeridoo Dalibora Neuwirta, písničkáře Matěje Klusáčka nebo svérázného folkloristu Martina Brdečka.

A podle čeho vybíráš hlavní hosty programu?
Host musí být dobrým příkladem v co nejvíce aspektech, které činí písničkáře písničkářem. Mým ideálním hostem je dejme tomu polsko-americká zpěvačka a violoncellistka Ashia Grzesik: Ovládá svůj nástroj i hlas. Ví, čeho chce dosáhnout, a ví, jak na to. Každá její píseň má zřetelný obsah a formu. Celý její program je ucelený, má začátek a konec. Je dochvilná a orientuje se na scéně, jakož i v rámci celého večera. A navíc je sympatická a – je to žena. Rád bych ale jmenoval pár dalších osobností, které jsme v minulosti pozvali, aby měli čtenáři lepší představu – Vladimír Merta, Dáša Voňková, Jiří Tichota, Justin Lavash, Ivan Hlas, Martin Rous, Jan Žamboch, Beata Bocek, Petr Váša nebo Dan Reed. Vesměs autoři, kteří našli vlastní jazyk a styl, autoři, které si s nikým jiným nespleteš.

Open Mic je nízkorozpočtová akce s dobrovolným vstupným. Dostávají hudebníci nějaké, třeba symbolické, honoráře?
Odměna je vždy a všude věcí dohody, a to mluvím samozřejmě jen o hostech pořadu. V podstatě rozvíjíme myšlenku určité solidarity, kterou v praxi naplňujeme tak, že většina domácích hraje zadarmo, a většině přespolních jsme pak také díky tomu schopni proplatit náklady s koncertem spojené. Jinak by vůbec nepřijeli. Na plné, spravedlivé a profesionální honoráře zatím nemáme.

Brněnský a pražský Open Mic nejsou jedinými akcemi tohoto typu u nás. V Brně proběhl letos v únoru už druhý ročník setkání organizátorů podobných akcí z celého Česka a Slovenska. V čem jsou si tyto akce napříč republikou podobné a v čem se naopak liší?
Společné je jim především ono základní pravidlo otevřeného mikrofonu, tedy skutečně otevřená možnost krátkého veřejného vystoupení pro kohokoli, kdo o to sám projeví zájem. Není tu žádný předvýběr z nahrávek nebo podle vkusu organizátora. Dalším společným prvkem bude asi periodicita konání, určité zaběhnuté schéma a víceméně spravedlivé podmínky. Lišíme se ve všem ostatním, podle toho, kde konkrétně se akce koná, kdo ji organizuje a moderuje, jaké jsou technické, časové a finanční možnosti...

Co považuješ za největší problém, který musí pořadatelé nízkorozpočtových písničkářských večerů řešit?
Právě ten nízký rozpočet. Hodně věcí lze zvládnout úplně bez peněz, některé ale bohužel ne. Jedná se především o kvalitní a reprezentativní technické zabezpečení – zvuk, světla –, o slušnou propagaci v tištěných médiích nebo na internetu a o cestovní náhrady a ubytování.

Existuje nějaká provázanost mezi pořadateli i mimo tato roční setkání? Například poskytování tipů na zajímavé písničkáře?
Mnozí jsme samozřejmě průběžně v kontaktu. Některé uzly jsou silnější, jiné vzdálenější, ale víme o sobě. Sám mám například docela dobrý přehled, kdo kde hraje, a když se někde objeví někdo opravdu zajímavý, rychle se to roznese. Existuje také myšlenka navázat užší spolupráci mezi termínově sladěnými akcemi tak, aby dejme tomu zahraniční písničkář měl zajištěno rovnou týdenní turné, nejen jeden nebo dva nahodilé recitály. Podobný systém se snažily uplatnit Hudební sklepy, ovšem předností Open Micu je vyšší návštěvnost, kterou povzbuzuje bohatší a variabilnější program. Věřím, že kdyby byl čas a vůle, mohou mít podobné večery jako ty naše v Praze a v Brně stejný úspěch i jinde. Menší obce sice hůře přilákají dražší hosty, ale mají zase jiné nesporné výhody.

Setkání se zúčastnili také organizátoři ze Slovenska. Je pořádání takových akcí na slovenské scéně, která má přece jen odlišnou tradici písničkářské tvorby, v něčem specifické?
Ani bych neřekl. Pokud vím, tak tam, kde Open Mic pořádá nějaký zkušenější písničkář – což je dost obvyklé a na Slovensku tomu tak je bez výjimky –, je úroveň pořadu do jisté míry garantovaná. Kdo má sám zkušenosti jako vystupující, dokáže citlivěji odhadnout, co potřebují jiní vystupující. To je dost charakteristické nejen pro Open Mic, ale taky například pro domácí koncerty nebo jiné recitály pořádané obvykle muzikanty na vlastní pěst čili, jak říkají na Západě, DIY (Do It Yourself).

Hosty únorového brněnského setkání byli i nepořadatelé – zástupci médií, Svazu autorů a interpretů nebo odborník na autorské právo. Vnímáš i do budoucna tuto rovinu předávání informací jako důležitou?
Určitě ano. Důležitým pojmem se pro mne stává slovo orientace. Jde o to, vyznat se lépe v tom, co vlastně dělám, kde stojím, kam směřuju, kdo jsou mí přirození partneři, kdo mi může pomoci a kdo naopak nemá žádný zvláštní zájem na tom, abych své záměry uskutečnil. Pořady, o kterých se bavíme, nepořádají žádní profesionální organizátoři ani žádné státem zřizované kulturní instituce, nýbrž dobrovolní nadšenci a amatéři. Má to své klady (nezištnost, nezávislost, elán), ale také své nevýhody (málo peněz, izolace, nedostatek know-how). A tyto nevýhody se snažím mírnit prostě tím, že se setkáváme a společně se snažíme lépe zorientovat. Jestli to povede k něčemu většímu, to nedokážu říct. Spíš je to jen takové naše malé školení.

Velkým tématem pro pořadatele nízkorozpočtových akcí je placení poplatků autorským svazům. Jak se s nimi vypořádáváte v Praze a v Brně?
Na obou našich sesterských scénách v Praze a v Brně funguje model, že poplatky za chráněná díla odvádí podnik, v němž Open Mic pořádáme. Považuji to za spravedlivé, právě kavárna je jediný subjekt, který z našich akcí skutečně profituje. Obecně si ale nemyslím, že je to tak velké téma. Je to jedno z dílčích témat, která k veřejné produkci patří. Stejně k ní ale patří práce s publikem, propagace, technické otázky, financování, komunikace s médii apod. Vedle toho je otázka licencí podružná. Zvláště u pořadů, kde je chráněna sotva pětina odehraných skladeb a na jejichž organizaci se všichni zúčastnění podílejí nezištně.

V brněnském Café Práh je před námi květnový Open Mic. Koho diváci tentokrát uslyší?
Hlavním hostem bude polský písničkář Szymon Zychowicz, který v Brně vystoupí vůbec poprvé právě u nás na Open Micu. Naše jediná šance, jak přilákat podobné interprety, spočívá v osobním přístupu, domáckém zázemí a dobré pověsti. A to nejsou zdaleka maličkosti, zvláště když nemůžeš nabídnout standardní honorář. Naši pravidelní návštěvníci to také vědí a cítí, a jen díky nim má zase celý večer nezaměnitelnou, vřelou a uvolněnou atmosféru. Před hostem večera dostane vždy prostor pět dalších, většinou místních autorů plus kdokoli další, kdo o to na místě projeví zájem. Takové schéma je obvyklé. Ale co bych vám povídal, přijďte se podívat v úterý 6. května v sedm hodin večer. Vstupné dobrovolné.

Prozradíš něco z dramaturgických plánů pro příští měsíce?
V červnu bude hlavním hostem slovenské duo Longital a v kratším bloku zmíněná Ashia Grzesik, a pak si dáme přes léto pauzu. Podzimní program ještě ladíme, ale právě na červnovém Open Micu bychom ho rádi celý zveřejnili.

Dokument o hudebním cyklu Open Mic Potrvá


Námět: Jan Řepka, režie: Tomáš Berka, kamera: Jiří Šámal, Pavel Junek, Oxid, střih: Tomáš Berka, produkce: Jan Řepka, Tomáš Berka, Pavel Junek. Vyrobeno 2012

Foto Nina Mann a Tomáš Svoboda

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více