Jaromír Honzák: Raději komponovat než telefonovat

9. březen 2015, 0:42

Jaromír Honzák: Raději komponovat než telefonovat

V roce 2012 obdržel Jaromír Honzák na v rámci JazzFestuBrno Cenu Gustava Broma. Letos se kontrabasista, skladatel a pedagog na brněnský festival vrací. Své nové album Uncertainty představí 9. dubna na Flédě. O pouhé dva dny dříve se budou v Praze rozdávat žánrové ceny Anděl. Jaromír Honzák je se svou novinkou mezi nominovanými v jazzové kategorii.

Vaše nové album se jmenuje Uncertainty, „nejistota“. Proč tento název?
S vydavatelem Petrem Ostrouchovem máme ve zvyku volit jako titul alba název jedné ze skladeb. A zdálo se nám, že právě podle skladby Uncertainty bychom album mohli pojmenovat. To slovo, které vyjadřuje nejistotu nebo neurčitost, ve mně totiž koresponduje jednak s atmosférou dnešní doby a dále s určitou otevřeností směrem do budoucna. Věci nejsou úplně nalinkované a teprve uvidíme, jak dopadnou.

Na albu jste se obklopil zajímavou mezinárodní sestavou. Jak jste muzikanty vybíral?
Obklopil jsem se, jak už to mám ve zvyku, mladými hudebníky, protože mě s nimi baví hrát. Konkrétně mám na mysli kytaristu Davida Dorůžku, který se mnou spolupracuje dlouhodobě. A totéž mohu říct i o mladém pianistovi Vítkovi Křišťanovi, se kterým nespolupracuji tak dlouho jako s Davidem, nahrál se mnou nicméně už druhé album a mezitím jsem já hrál na jeho CD. Dále jsem měl možnost přizvat si pro natáčení dva zahraniční hudebníky. Jedním z nich byl francouzský klarinetista, saxofonista a basklarinetista Antonin-Tri Hoang, úžasný mladý muzikant, neuvěřitelně hráčsky vyspělý. A čtvrtým byl známý švédský bubeník Jon Fält, který u nás vystupoval například se skupinou Stoner.

Bylo od počátku jasné, že bude tak výraznou roli na albu hrát klarinet, případně basklarinet?
Ano, to byl záměr. Snažil jsem se najít hráče, který je primárně klarinetista. Kontrabasista Jiří Slavík, který žil dlouhá léta v cizině a z toho několik let v Paříži, s Antoninem hodně spolupracoval a doporučil mi ho. Za tento tip mu znovu děkuji, protože Antonin byl skvělý. Ke klarinetu mám vztah dlouho, líbí se mi hlavně klasická poloha jeho tónu, použitá v kontextu moderního jazzu nebo soudobé hudby obecně. Zároveň je klarinet v moderním jazzu velmi málo využívaný. Jeho barva se ohromně pojí se zbytkem kapely, nevyčnívá tolik jako saxofon a vytvoří s ostatními nástroji kompaktní celek. Na svých starších albech jsem klarinet využíval vždy v jedné nebo dvou skladbách, ale tentokrát jsem jej chtěl zapojit víc. A tak ve čtyřech skladbách nového alba hraje Antonin na klarinet, ve dvou na basklarinet a ve dvou na altsaxofon.

Zkoušíte jako kontrabasista raději hrát s novými bubeníky, abyste si vyzkoušel nové spolupráce, nebo máte raději stabilnější rytmické dvojice?
Obojí má něco do sebe. Když hraju s někým, koho dobře znám, například s Romanem Víchou nebo s Tomášem Hobzekem, vím, co mohu očekávat. S někým novým, což byl tento případ, je tam trochu napjatého očekávání – nevíme jistě, jestli to bude fungovat. Ale jsou tam ty inspirující faktory čerstvosti a překvapení.

Vznikaly skladby na albu přímo pro toto nástrojové obsazení?
Ano, všechny až na jednu výjimku vznikly speciálně pro toto album. Onou výjimkou je píseň Laika, kterou jsem hrál už se svou kapelou Face Of The Bass v podobném obsazení.

Když píšete novou hudbu, ve které fázi procesu vymýšlíte basové linky?
Je to různé. Některé skladby jsou na basové lince postavené, případně byla prvním nápadem, kolem nějž se vrstvily další hlasy. U jiných skladeb může stát na začátku melodický nápad nebo harmonické spojení. Nemám na to žádné pravidlo. Naopak se snažím, aby inspirace pro každou skladbu nebo i technický proces skládání byl pokaždé trochu jiný. Kdyby každá skladba vznikala od basové linky nebo od harmonického spojení, vedlo by to k určitému stereotypu a způsobilo by to monotónnost celku.

Vrátím se ještě k tématu nejistoty, kterou vyjadřuje název alba. Promítá se do vaší hudby, i když je instrumentální, to, co se děje ve světě kolem nás?
Myslím, že se to do ní promítat může. Obecně mám rád, když v hudbě – ať už jde o moje skladby, nebo o to, co poslouchám – nějak rezonuje doba, v níž skladba vznikla.

Představte si, že někdo za tisíc let objeví vaše skladby. Co by v něm měly evokovat?
Asi bych očekával, že je zařadí do konkrétní doby – u většiny z nich by se mu to asi povedlo, u některých možná trochu hůře. Moje skladby se pohybují v určitém stylovém a náladovém rozpětí a u některých je sepjetí s dobou více a u jiných možná méně znatelné. Napadla mě taková paradoxní myšlenka, že plytká pop music, kterou možná pro její povrchnost opovrhujeme, má hodnotu časového lokátoru. Kdyby ji archeolog za tisíc let objevil, právě díky povrchnosti a pomíjivosti lokalizuje, kdy přesně ta která skladba vznikla. Nadčasovost, jak už z toho slova vyplývá, naopak časovou lokalizaci znesnadňuje.

Album Uncertainty je v sestavě, ve které jste je natočil, zatím pouze studiovým projektem. Budete ale skladby hrát i živě?
Je pravda, že v tomto obsazení zatím žádné koncerty naplánovány nemáme a repertoár z alba budu v blízké budoucnosti hrát s českou verzí své kapely. Někdy v budoucnu bych ale rád pozval i oba zahraniční spoluhráče a někdy album provedl v původním obsazení.

Na festivalu JazzFestBrno s vámi vedle Davida Dorůžky a Vítka Křišťana vystoupí bubeník Martin Novák a na klarinet a saxofon bude hrát brněnský muzikant Radek Zapadlo. Myslím, že právě spolupráce s Radkem je u vás nová. Proč jste si vybral právě jej?
S Radkem jsem hrával už před více než patnácti lety v kapele kytaristy Josefa Štěpánka, která se jmenovala Safe Jazz. Tenkrát bydlel Radek v Praze. Nyní je jedním z mála saxofonistů, pro které je klarinet něčím víc než občasnou nutností. Kromě toho mě ale Radkova hra už dlouho oslovuje svým introvertním ponorem a smyslem pro melodii.

Jak teď vůbec vypadá váš koncertní život?
Svou vlastní hudbu realizuji ve svém kvintetu a jako sideman spolupracuji třeba s Lubošem Soukupem nebo Vítkem Křišťanem. Kromě toho dlouhodobě působím ve skupině Bratří Ebenů a jsem členem skupiny Čikori Ivy Bittové, která se před pár lety na mém narozeninovém koncertě po asi deseti letech obnovila. Momentálně jsme v procesu natáčení alba.

Vaše jméno je spojeno také se dvěma vysokými školami. Zatímco v Praze na HAMU jazzové oddělení vedete, v Brně na JAMU si dokončujete magisterské vzdělání. Ovlivňují se tyto vaše zkušenosti navzájem?
Samozřejmě. Ve svém učení čerpám do značné míry z toho, co jsem se učil na JAMU a předtím na Berklee a znalost obou prostředí je inspirativní i pro dotváření učebního programu na našem pražském jazzovém oddělení.

Album Uncertainty je nominováno na Anděla. Máte z nominace radost, nebo to už berete tak trochu jako samozřejmost?
Mám samozřejmě radost a za samozřejmost to zdaleka nepovažuji, neboť scéna se rozrůstá a nových talentů zákonitě přibývá. Na druhou stranu bych tuto hru už raději přenechal právě mladším muzikantům, kterým může pomoci v určitém zviditelnění, tak jako možná mí tři Andělé v tomto pomohli mě. O žádném jiném aspektu jazzové existence to bohužel říct nemohu, o větším počtu příležitostí ke hraní asi ze všeho nejméně. Což buď svědčí o nevelké prestiži této ceny, nebo o zájmu pořadatelů o takto oceněné hudebníky. A zejména také o mých manažerských kvalitách. Nicméně budu raději komponovat než telefonovat…

Foto Adam Holý, David Turecký a archiv

Komentáře

Reagovat
  • Ivana Prudičová

    10. březen 2015, 14:26
    Děkuji za inteligentní, zajímavý a fundovaný rozhovor! Více jazzu v médiích...Zdraví Ivana, posluchačka z Litoměřic

Dále si přečtěte

Mezinárodní festival již po čtrnácté rozezní jazzem kluby i velké sály města.  více

Vilémem Spilkou a Vlastimilem Trllem jsme JazzFestBrno sice neprobírali úplně v předvečer zahájení, ale před týdnem. Nemluvili jsme jen o festivalu samotném, ale zároveň o hudbě v Brně, o hudbě vůbec, a dotkli jsme se i několika osobních témat. Ona ale nakonec s festivalem, jazzem a hudbou vůbec souvisela tak jako tak. Několika osobností mimo festival jsem se zeptal: "Co pro vás osobně znamená JazzFestBrno, jak ho vnímáte v kontextu evropské jazzové scény?"  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více