S Alešem „Agim“ Bojanovským, kapelníkem skupiny F.T.Prim, jsme se sešli několik dnů před výročním koncertem, na kterém tato brněnská kapela oslaví čtvrtstoletí existence. Při té příležitosti vydává nové album Střípky příběhů, na kterém oprašuje své starší hity a zároveň v několika nových písních znovu zdůrazňuje svůj vztah k jižní Moravě a konkrétně k trampské oblasti na řekách Oslavě a Chvojnici.
F.T.Prim si připomíná 25 let od svého vzniku. Máte nové CD a také připravujete výroční koncert, který se bude konat 22. listopadu ve Společenském centru v Brně-Bystrci. Na co speciálního se mohou vaši fanoušci těšit? Chystáte nějaké písňové výlety do historie kapely?
Samozřejmě chystáme nějaké písňové výlety do historie, přece jen kapela za celou dobu své existence natočila hodně písniček. Jinak se naši fanoušci můžou také na spoustu zajímavých a výjimečných hostů, kteří budou s námi hrát právě jen na tomto jediném koncertě.
Na plakátech je jako hlavní host uveden Jaroslav Samson Lenk. Proč právě on?
Samson je tramp a kamarád, máme k jeho hudbě blízko a i on zná naši muziku. Navíc je to člověk, který nikdy nepokazí žádnou legraci. A jde hlavně o to, aby se posluchači na koncertě dobře bavili.
Vaše nové CD Střípky příběhů obsahuje jak nové písničky, tak některé starší skladby. Jak probíhal jejich výběr?
Bylo to těžké. Vybírali jsme z našich čtyř alb a chtěli jsme, aby na Střípkách byly největší „hity“ kapely za dobu celých 25 let. Poslechli jsme si pozorně všechna CD a společně vybírali. Doufám, že se nám výběr povedl a že budou posluchači spokojeni. Na albu se pochopitelně objeví i několik novinek, některým starším písničkám jsme dali nový kabátek, budou tam dvě speciální verze písní, které v těchto verzí šly pouze do rádií, a na závěr také jeden speciální bonus.
Pilotní píseň má název Cestou od vinic. Je pro tebe důležité, že žiješ na jižní Moravě, v kraji vína? A co ti dává víc – víno a kultura s ním spojená, nebo toulání Pálavou?
Hm, to je těžká otázka… Když je člověk z jižní Moravy, má rád vínko, v mém případě především rýnský ryzlink. Přátelské posezení s kamarády a přáteli ve sklípku pod Pálavou je krásný a neopakovatelný zážitek. Ale jižní Morava má krásná místa nejen v podzemí, a proto se tímto krajem rád toulám a jsem hrdý na to, že jsem právě z jižní Moravy.
Zajímavé téma má další nová píseň na albu, nazvaná Bílej. O čem nebo o kom pojednává?
Tak jako má oblast lomů Velká a Malá Amerika v Čechách svého Hagena, máme u nás na Oslavce Bílýho. Je to legendární postava ze starých trampských pooslavských pověstí, tajemný přízrak, který se zjevuje v oblacích mlhy nebo páry po celém úseku Divoké Oslavy, kolem Čertova mostku až po Náměšť. Slyšel jsem od pár trampíků, kteří na Oslavku jezdí pravidelně, že už ho i viděli… Já jsem zatím to štěstí neměl, ale třeba teď, až uslyší někde na potlachu na Oslavce tuto písničku, se mi ukáže. (smích)
F a T ve vašem názvu jsou počáteční písmena dvou kapel, z kterých vznikla původní sestava F.T.Primu – Flažolet a Tuláci. Jak vlastně tenkrát k tvému spojení se třemi muzikanty z Flažoletu došlo?
Hrával jsem v duu Tuláci ještě se spoluhráčem Petrem Jakubčíkem trampské písničky a jezdili na soutěže, Porty a různé další akce. Postupem času jsme vzali do Tuláků ještě zpěvačku a chtěli jsme dále rozšířit sestavu o kontrabas nebo basovou kytaru, ale pořád se nám nedařilo na někoho dobrého narazit. Jednou jsme vystupovali v dnes už neexistujícím klubu v Brně Na pavlači společně se skupinou Flažolet, se kterou hrál na kontrabas Jirka Stejkora. Mně se líbil styl jejich muziky i písničky. Po koncertě jsme se sešli a dali jsme řeč, jestli by si Jirka nechtěl občas zahrát i s námi na basu. Udělali jsme si pár zkoušek a zjistili, že nám hlasy i kytary se zbývajícími členy Flažoletu nějak lépe ladí a nebylo dále co řešit. Spojil jsem se s Flažoletem a pár dní nato jsme založili F.T.Prim. To byl rok 1988.
Hráli jste od počátku především tvoje písně, nebo se repertoár nějak vyvíjel?
Ano, od samého začátku jsme hráli moje písničky a písničky Petra Fabšiče z Flažoletu. Stáli jsme si pevně za tím, že budeme hrát pouze vlastní tvorbu.
Ty sám máš autorských písní na stovky a já vím, že si je pečlivě eviduješ. Jak se za těch 25 let změnil Aleš Bojanovský jako autor písní?
Určitě se za těch 25 let změnil hodně. Více přepisuji, škrtám a upravuji. Když jsem začal psát, témata se hodně opakovala, písničky byly hodně trampsky nebo zamilovaně naivní a sdělení textu jsem až tak moc nekontroloval. Ale časem se mění i styl psaní, je více témat a příběhů, doba se změnila. Než písničku pustím do kapely a na veřejnost, dávám si už hodně pozor, aby byl text o něčem a ne o ničem. (smích)
Kapelou prošlo za 25 let na jednu stranu relativně dost lidí, na stranu druhou je základní sestava poměrně stálá. Jak si tento zdánlivý rozpor vysvětlit?
Ten počet lidí se měnil spíš ze začátku, kdy jsme se teprve hledali. Od roku 1992 se sestava ustálila na klasické „pětce“, kterou posluchači mohou slyšet dodnes. Jen se v průběhu času vyměnilo pár zpěvaček, ale naše Lenka je už opět po mnoho let s námi. Všichni v kapele jsou výborní přátelé, na které se můžu kdykoliv spolehnout – je to taková moje druhá rodina. Honza Žáček, Jirka Jetelina, Pavel Plch, Lenka Sýkorová a já.
Kterého z festivalových úspěchů, kterých jste za svou historii dosáhli, si nejvíc vážíš a proč?
Nejvíc si asi vážím vítězství na Náměšťské placce. Placka je naše srdeční záležitost, tam jsme vyrůstali a máme samozřejmě k Oslavce trampský vztah. Dále si velmi cením zahajování Dvorany Porty v Plzni v roce 1990, křtu našeho prvního CD Rosa Coeli v klášteře Rosa Coeli v roce 1994, máme moc rádi Mohelnický dostavník a mnoho dalších festivalů, přehlídek a klubů. A nesmím zapomenout ani na dvojnásobný titul Miss Porta našich zpěvaček (1991 Sabina, 1992 Lenka).
Svá alba jste dlouho vydávali u brněnského vydavatelství FT Records (což je mimochodem krásná shoda názvu, i když náhodná.). Ke které z těch desek se nejraději vracíš a proč?
Z prvních tří desek mám asi nejraději Rosu Coeli. Je to naše první CD, na které jsme se moc těšili a při jehož vzniku jsme sbírali i první zkušenosti se studiovým nahráváním. Dále pak mám moc rád Větrnou růži, kterou jsme natáčeli v jiném studiu a která zní trošku jinak, moderněji. Jinak nejlepší jsou samozřejmě Woodcraft a Střípky příběhů, ale tato CD jsme si už vydali sami.
Spousta písní v podání F.T.Primu vyšla také na různých kompilacích včetně nedávné Nekončící cesty s písněmi Wabiho Ryvoly. Cítíte sounáležitost s dalšími brněnskými trampskými kapelami, se kterými se potkáváte nejen na festivalech, ale i na těchto albech?
Jasně, máme mezi brněnskými kapelami plno kamarádů. Mám pocit, že brněnské kapely, které hrají „trampárnu“, jsou jako jedna velká rodina. Takže cítíme velkou sounáležitost, a to hlavně s kapelami Karabina, T. E. Band a Přístav.
Já sám jsem F.T.Prim poprvé slyšel v roce 1993 na festivalu, který pořádal Kamelot v Rapoticích, a už tenkrát jste mě hodně zaujali. Tuším ale, že právě Kamelot byl pro tebe zpočátku velkou inspirací. Nebo se pletu? A jak se díváš na tvorbu Romana Horkého dnes?
Kamelot byl pro nás v začátcích opravdu částečná inspirace, vyrůstali jsme ve stejné době, měli podobné cítění k písničkám, a v roce 1994 s námi Roman dokonce spolupracoval na prvním CD Rosa Coeli. Nejvíc jsem měl rád první dvě nebo tři alba Kamelotu, na vandrech jsme je u ohňů hrávali pořád dokola. Roman je šikovný, má pěkné texty a muziku, a jako autora si ho vážím, i když novější písničky už mě neoslovují tolik jako ty starší.
Pokud jde o množství hudebních projektů, se kterými hrál v minulosti nebo i dnes hraje, je nejvytíženějším členem F.T.Primu Pavel „Bongo“ Plch. Myslíš, že jeho zkušenosti například od Tomáše Kočka nebo i z několikaletého působení v Kamelotu vaši kapelu v dobrém ovlivňují?
Pavlovy hudební zkušenosti hlavně v oblasti perkusí a bicích nástrojů kapelu určitě obohacují. Často přijde s nějakým novým fíglem nebo s novým perkusním nástrojem. A něco z toho skutečně pro obohacení muziky použijeme.
V souvislosti s novým albem jsi mluvil o rádiových verzích některých písní. Jsou to písně především zkrácené, aby je rádia snáz mohla zařadit do svých playlistů. Já jsem měl ale vždycky pocit, že toto jsou metody především popových kapel a že u folku něco takového není třeba. Jaké máš tedy zkušenosti s českými rádii?
Z minulého CD jsme do rádií poslali dva singly Woodcraft a Pár přání v upravených radiových verzích, protože originální verze byly pro vysílání příliš dlouhé. Sestříhali jsme je na únosnou délku, aby ještě nebyla narušena celistvost písničky a abychom se vešli pod čtyři minuty stopáže. Zatím máme dobrou zkušenost s českými rádii, která hrají folk. Za mediální partnery volíme rádia Proglas, Čas, Country, Folk a Samson.
F.T.Prim sice nevnímám jako čistě trampskou skupinu, ale přece jen je tento prvek ve vašich textech stále výrazně zastoupen. Trampujete pořád?
Je pravda, že F.T.Prim není čistě trampská kapela. Říkáme, že hrajeme moderní tramp-folk, ale zpíváme často o trampských tématech a čistou trampskou písničku máme rádi. Co čas dovolí, rádi trampujeme, občas společně a jindy každý se svou partou nebo osadou. Na společné kapelní akce jezdíme do Údolí pavučin na Chvojnici.
Čeho bys s kapelou rád dosáhl v dalších letech? Máte po čtvrtstoletí nějaké konkrétní cíle?
Moc bych si přál, abychom pořád dávali posluchačům pěkné pohodové písničky, aby jim bylo na našich koncertech dobře a rádi se k nám vraceli. Samozřejmě dále chceme hrát a hrát a vydržet v této sestavě kapely: Lenka, Žakyn, Štyrla, Bongo a já.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..