Klára Veselá: Doba soutěží je za mnou

Klára Veselá: Doba soutěží je za mnou

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.

Kláro, své třetí písňové album jste nazvala podle značky akordeonu Delicia a na jeho úvod jste zařadila píseň s názvem Znovuzrozená. Proč je to právě ona?

Zrození je začátek. Když jsem tedy přemýšlela nad výběrem a řazením písní a nad jejich tématy, bylo naprosto jasné, že právě toto bude číslo jedna. Shodli jsme se na tom i s kolegy muzikanty, je to takový začátek příběhu.

Jedná se o nový příběh i ve vašem osobním a muzikantském životě?

Úplně nový příběh to není. Má hudba má určitou tvář, v akordeonu i ve zpěvu jsou dlouhodobě patrné určité rysy, ale můj projev se také postupně proměňuje. Tentokrát jsem kladla větší důraz na zpěv, dala jsem záměrně více prostoru hlasu, jeho dynamice i barvám. A protože jsem si do studia přizvala kolegy, kytaristu Luciana Mayaciho a basistu Jakuba Šimáněho, šel akordeon malinko do pozadí. U každé písně jsem měla jasnou představu o aranžích, ale party spoluhráčům nepíšu. Měli vlastní svobodu, sami si rozhodovali o sólech. Album je v tomto případě týmová práce. Já jsem pouze měla tu výhodu, že jsem měla právo veta.

Říkáte, že akordeon šel „malinko do pozadí“. Má být tedy na desce slyšet?

Ale ano, je tam slyšet přesně tolik, kolik je třeba. Ale v některých písních nakonec akordeon není vůbec. Všechny ty skladby samozřejmě na akordeon hraji, ale když mám možnost jej někdy vypustit a jen stát u mikrofonu a zpívat s partou perfektních muzikantů za zády, působí mi to velkou radost. Nemám tedy problém si od nástroje odpočinout a věřím, že i pro posluchače je to vítaná změna. Hraji tedy o něco méně, což souvisí i s mou hudební cestou. Doba soutěží a předhánění, kdo zahraje více not a jak rychle, je dávno za mnou.

vesela_klara_2019_foto_Jiri_Slama_02

Když jste přemýšlela nad výběrem a řazením písní na albu, snažila jste se, aby deska jako celek vyprávěla nějaký příběh?

Ano i ne. Není to konceptuální album, ale skládá se z písní, které fungují dohromady. Spojují je emoce, pocity, příběhy, je hodně o vztazích. Jednak jsou to samozřejmě vztahy mezi námi lidmi, mezi ženami a muži, ale důležité je pro mne i to, co jako lidé cítíme uvnitř. Přitom nevyprávím jen svůj příběh. Nefunguje to tak, že se mi něco stane, já pak sednu a napíšu o tom píseň. Ve svých textech reaguji na své okolí, na to, co se děje kolem mě. Inspirací může být nějaká situace, myšlenka, obraz… Každá písnička má svůj příběh, ale není nutné, aby posluchači znali mé příběhy. Důležité je, aby tam našli ty své. A pak je důležitý ještě jeden detail. Ty texty nejsou vždycky veselé, ale důležité je v nich povznesení, směr vzhůru, a k tomu směřuje poslední píseň Souznění.

Ano, z některých textů je přímo cítit bolest. Třeba píseň Zraněná

V ní jsem měla potřebu reflektovat dnešní uspěchanou dobu z pohledu ženy. Život přináší určité křivdy, které si necháváme líbit, jenže pak vznikají zranění a život se nám komplikuje. Myslím, že je dobré o tom mluvit.

To je tedy vaše autorská současnost. Zkusme se ale vrátit na začátek. Delicia je vaše třetí album. To první s názvem Vlnohraní jste natočila ještě pod svým dívčím jménem Klára Šmahelová v roce 2012. Já si vás ale pamatuji z doby ještě dřívější, například v roce 2005 jste hostovala na albu Těba skupiny Cymbelín. V té době jste ještě autorské písně nepsala?

Nepsala a ani jsem nezpívala. Tedy zpívala jsem vždy, dokonce jsem zpěv studovala na konzervatoři a jako malá jsem zpívala ve sboru. To pro mne byla důležitá zkušenost, jenže člověk tam není sám za sebe. Zpěv s doprovodem akordeonu je u mě otázkou asi posledních deseti let. Předtím jsem primárně hrála na akordeon, spolupracovala s různými kapelami a divadly, natáčela cédéčka, ale vždy to bylo v roli hosta nebo jako součást jiného tělesa. I moje první album měla být původně čistě akordeonová deska, ale v té době jsem už cítila potřebu jít ven i s vlastní tvorbou. Desku mi produkoval a vydal Daliboru Štrunc a já jsem se na ní – vedle autorské tvorby – opřela o autory, které jsem milovala, a o hudební styly, které jsem s nimi měla spojené. Bylo to argentinské tango ve skladbách Astora Piazzolly, dále francouzský styl musette a hudba úžasného Richarda Galliana a konečně italský jazzman Renzo Ruggieri.

vesela_klara_2019_foto_Jiri_Slama_03

Ano, jejich tvorba se na albu střídá s vašimi vlastními písněmi. Co bylo hlavním důvodem přerodu akordeonistky v písničkářku?

Myslím, že to náhlý zlom nebyl. U mě byly hra na akordeon a zpěv opravdu dlouho vedle sebe. Už když mi bylo šest, chtěla jsem být zpěvačkou. Jenže pak jsem začala hrát a dařilo se mi. Byla jsem takový soutěživý typ, hodně jsem se soustředila na výkon. Věnovala jsem se tomu naplno, ale ona je to taková sportovní disciplína, která člověka stojí velkou přípravu, úsilí, až ho může pohltit. Já jsem se nakonec dostala do stadia, kdy jsem musela přemýšlet, jak dál. Přetěžovala jsem se, dostavily se zdravotní problémy a navíc mi to přestalo přinášet potěšení. Přitom slovo delicia v překladu znamená právě potěšení. Mohla jsem si tedy vybrat, jestli vydržím ještě dva roky a zničím své fyzické tělo, nebo svůj život změním. Byla jsem nucena se zastavit. Hledala jsem ztracenou radost a to mě přirozeně přivedlo zpět ke zpěvu a k písním, kde jsem našla své kořeny.

Dnes tedy používáte akordeon hlavně jako doprovodný nástroj. Kolik nástrojů vůbec máte?

Vždy jsem jich měla víc. Momentálně používám dva. Dříve jsem hrála na klávesový, ale nyní už delší čas hraju na knoflíkový nástroj, u nás stále ještě méně obvyklý.

Jaké jsou jeho výhody?

Je to větší rozsah na menší plochu, knoflíky jsou blíž u sebe. Já nemám moc velkou ruku, je mi to tedy sympatičtější. Ale musíte se samozřejmě naučit systém, jak to funguje.

Další vaší zajímavou aktivitou je tvorba výukových materiálů.

Ano, vydala jsem Veselý akordeon, což je sedmnáct přednesových skladbiček a většina z nich vnikla pro mé studenty. Jsou to různé oblíbené styly jako valčík nebo tango. U nás je totiž hlad po nových hratelných skladbách. Akordeonistům se často něco líbí, ale není pak pro ně snadné to interpretovat. Já mám velkou radost, že se na hudebních školách tyto moje skladby často hrají. Vedle toho jsem ještě vydala Veselý akordeon dětem, což je pracovní sešit pro ty úplně nejmenší, kteří ještě neumí ani číst. Je to hraní s notičkami, s pastelkami. Začátek je totiž pro každého muzikanta nejdůležitější. Sama jsem měla skvělou paní učitelkou, a i když mě učila jen prvního půl roku, motivovalo mne to do dalších let.

Vím, že album Delicia vyšlo nedávno, ale pracujete na nových písních?

Ano, díky desce Delicia vzniklo Klára Veselá Trio, které nyní pracuje na další desce. A mám v hlavě i spoustu dalších projektů. Uvidíme tedy, co se nám podaří realizovat. Nechám se překvapit.

Svět klasické hudby jste už úplně opustila?

Měla jsem pocit, že jsem jej víceméně opustila, ale on se mi postupně ozývá zpátky. Pozvali mě například jako lektorku do Ostravy na skladatelsko-interpretační kurzy, zaměřené na akordeon. Jinak na poli vážné hudby momentálně nevystupuji, omezila jsem koncerty na svou autorskou tvorbu, ale uvidíme, co přinese čas. Je mnoho možností, jak pokračovat.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce