Klára Veselá: Doba soutěží je za mnou

Klára Veselá: Doba soutěží je za mnou

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.

Kláro, své třetí písňové album jste nazvala podle značky akordeonu Delicia a na jeho úvod jste zařadila píseň s názvem Znovuzrozená. Proč je to právě ona?

Zrození je začátek. Když jsem tedy přemýšlela nad výběrem a řazením písní a nad jejich tématy, bylo naprosto jasné, že právě toto bude číslo jedna. Shodli jsme se na tom i s kolegy muzikanty, je to takový začátek příběhu.

Jedná se o nový příběh i ve vašem osobním a muzikantském životě?

Úplně nový příběh to není. Má hudba má určitou tvář, v akordeonu i ve zpěvu jsou dlouhodobě patrné určité rysy, ale můj projev se také postupně proměňuje. Tentokrát jsem kladla větší důraz na zpěv, dala jsem záměrně více prostoru hlasu, jeho dynamice i barvám. A protože jsem si do studia přizvala kolegy, kytaristu Luciana Mayaciho a basistu Jakuba Šimáněho, šel akordeon malinko do pozadí. U každé písně jsem měla jasnou představu o aranžích, ale party spoluhráčům nepíšu. Měli vlastní svobodu, sami si rozhodovali o sólech. Album je v tomto případě týmová práce. Já jsem pouze měla tu výhodu, že jsem měla právo veta.

Říkáte, že akordeon šel „malinko do pozadí“. Má být tedy na desce slyšet?

Ale ano, je tam slyšet přesně tolik, kolik je třeba. Ale v některých písních nakonec akordeon není vůbec. Všechny ty skladby samozřejmě na akordeon hraji, ale když mám možnost jej někdy vypustit a jen stát u mikrofonu a zpívat s partou perfektních muzikantů za zády, působí mi to velkou radost. Nemám tedy problém si od nástroje odpočinout a věřím, že i pro posluchače je to vítaná změna. Hraji tedy o něco méně, což souvisí i s mou hudební cestou. Doba soutěží a předhánění, kdo zahraje více not a jak rychle, je dávno za mnou.

vesela_klara_2019_foto_Jiri_Slama_02

Když jste přemýšlela nad výběrem a řazením písní na albu, snažila jste se, aby deska jako celek vyprávěla nějaký příběh?

Ano i ne. Není to konceptuální album, ale skládá se z písní, které fungují dohromady. Spojují je emoce, pocity, příběhy, je hodně o vztazích. Jednak jsou to samozřejmě vztahy mezi námi lidmi, mezi ženami a muži, ale důležité je pro mne i to, co jako lidé cítíme uvnitř. Přitom nevyprávím jen svůj příběh. Nefunguje to tak, že se mi něco stane, já pak sednu a napíšu o tom píseň. Ve svých textech reaguji na své okolí, na to, co se děje kolem mě. Inspirací může být nějaká situace, myšlenka, obraz… Každá písnička má svůj příběh, ale není nutné, aby posluchači znali mé příběhy. Důležité je, aby tam našli ty své. A pak je důležitý ještě jeden detail. Ty texty nejsou vždycky veselé, ale důležité je v nich povznesení, směr vzhůru, a k tomu směřuje poslední píseň Souznění.

Ano, z některých textů je přímo cítit bolest. Třeba píseň Zraněná

V ní jsem měla potřebu reflektovat dnešní uspěchanou dobu z pohledu ženy. Život přináší určité křivdy, které si necháváme líbit, jenže pak vznikají zranění a život se nám komplikuje. Myslím, že je dobré o tom mluvit.

To je tedy vaše autorská současnost. Zkusme se ale vrátit na začátek. Delicia je vaše třetí album. To první s názvem Vlnohraní jste natočila ještě pod svým dívčím jménem Klára Šmahelová v roce 2012. Já si vás ale pamatuji z doby ještě dřívější, například v roce 2005 jste hostovala na albu Těba skupiny Cymbelín. V té době jste ještě autorské písně nepsala?

Nepsala a ani jsem nezpívala. Tedy zpívala jsem vždy, dokonce jsem zpěv studovala na konzervatoři a jako malá jsem zpívala ve sboru. To pro mne byla důležitá zkušenost, jenže člověk tam není sám za sebe. Zpěv s doprovodem akordeonu je u mě otázkou asi posledních deseti let. Předtím jsem primárně hrála na akordeon, spolupracovala s různými kapelami a divadly, natáčela cédéčka, ale vždy to bylo v roli hosta nebo jako součást jiného tělesa. I moje první album měla být původně čistě akordeonová deska, ale v té době jsem už cítila potřebu jít ven i s vlastní tvorbou. Desku mi produkoval a vydal Daliboru Štrunc a já jsem se na ní – vedle autorské tvorby – opřela o autory, které jsem milovala, a o hudební styly, které jsem s nimi měla spojené. Bylo to argentinské tango ve skladbách Astora Piazzolly, dále francouzský styl musette a hudba úžasného Richarda Galliana a konečně italský jazzman Renzo Ruggieri.

vesela_klara_2019_foto_Jiri_Slama_03

Ano, jejich tvorba se na albu střídá s vašimi vlastními písněmi. Co bylo hlavním důvodem přerodu akordeonistky v písničkářku?

Myslím, že to náhlý zlom nebyl. U mě byly hra na akordeon a zpěv opravdu dlouho vedle sebe. Už když mi bylo šest, chtěla jsem být zpěvačkou. Jenže pak jsem začala hrát a dařilo se mi. Byla jsem takový soutěživý typ, hodně jsem se soustředila na výkon. Věnovala jsem se tomu naplno, ale ona je to taková sportovní disciplína, která člověka stojí velkou přípravu, úsilí, až ho může pohltit. Já jsem se nakonec dostala do stadia, kdy jsem musela přemýšlet, jak dál. Přetěžovala jsem se, dostavily se zdravotní problémy a navíc mi to přestalo přinášet potěšení. Přitom slovo delicia v překladu znamená právě potěšení. Mohla jsem si tedy vybrat, jestli vydržím ještě dva roky a zničím své fyzické tělo, nebo svůj život změním. Byla jsem nucena se zastavit. Hledala jsem ztracenou radost a to mě přirozeně přivedlo zpět ke zpěvu a k písním, kde jsem našla své kořeny.

Dnes tedy používáte akordeon hlavně jako doprovodný nástroj. Kolik nástrojů vůbec máte?

Vždy jsem jich měla víc. Momentálně používám dva. Dříve jsem hrála na klávesový, ale nyní už delší čas hraju na knoflíkový nástroj, u nás stále ještě méně obvyklý.

Jaké jsou jeho výhody?

Je to větší rozsah na menší plochu, knoflíky jsou blíž u sebe. Já nemám moc velkou ruku, je mi to tedy sympatičtější. Ale musíte se samozřejmě naučit systém, jak to funguje.

Další vaší zajímavou aktivitou je tvorba výukových materiálů.

Ano, vydala jsem Veselý akordeon, což je sedmnáct přednesových skladbiček a většina z nich vnikla pro mé studenty. Jsou to různé oblíbené styly jako valčík nebo tango. U nás je totiž hlad po nových hratelných skladbách. Akordeonistům se často něco líbí, ale není pak pro ně snadné to interpretovat. Já mám velkou radost, že se na hudebních školách tyto moje skladby často hrají. Vedle toho jsem ještě vydala Veselý akordeon dětem, což je pracovní sešit pro ty úplně nejmenší, kteří ještě neumí ani číst. Je to hraní s notičkami, s pastelkami. Začátek je totiž pro každého muzikanta nejdůležitější. Sama jsem měla skvělou paní učitelkou, a i když mě učila jen prvního půl roku, motivovalo mne to do dalších let.

Vím, že album Delicia vyšlo nedávno, ale pracujete na nových písních?

Ano, díky desce Delicia vzniklo Klára Veselá Trio, které nyní pracuje na další desce. A mám v hlavě i spoustu dalších projektů. Uvidíme tedy, co se nám podaří realizovat. Nechám se překvapit.

Svět klasické hudby jste už úplně opustila?

Měla jsem pocit, že jsem jej víceméně opustila, ale on se mi postupně ozývá zpátky. Pozvali mě například jako lektorku do Ostravy na skladatelsko-interpretační kurzy, zaměřené na akordeon. Jinak na poli vážné hudby momentálně nevystupuji, omezila jsem koncerty na svou autorskou tvorbu, ale uvidíme, co přinese čas. Je mnoho možností, jak pokračovat.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Nejčtenější

Kritika

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce