Luiz Murá: Doufám, že si zlepším český přízvuk

19. říjen 2022, 1:00

Luiz Murá: Doufám, že si zlepším český přízvuk

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.

Zatímco před několika lety jste v Česku hrál s mezinárodní kapelou Miramundo, na vašem nejnovějším albu slyšíme jen váš hlas a kytaru. Můžete nám nahrávku představit?

Album se jmenuje Origem, nahrával jsem je od roku 2019 střídavě v Budapešti a v Barceloně a inspiroval jsem se na něm hudbou Joãa Gilberta, „otce bossanovy“, který zemřel právě v roce 2019. Byl jsem vždy jeho velkým fanouškem a v posledních letech jsem studoval do hloubky jeho hudbu a jeho životní příběh. Ten je tedy jedním z pramenů mého nového alba. Tím druhým je pak moje rodina. Mám japonské, italské, portugalské a brazilské kořeny.

Proč jste se rozhodl nahrát sólové album?

To má více důvodů. Jednak jsem to dlouho plánoval. Líbilo se mi, že mám jako kytarista a zpěvák takové množství svobody, že mohu píseň kdykoli měnit. Také João Gilberto vystupoval na konci svého života nejčastěji sám. Věděl jsem, že některé detaily v písních vyniknou jen tehdy, když tam bude pouze kytara a zpěv. A konečně toužil jsem i po tom, aby na mé nahrávce byl slyšet prostor, ticho. Jsme obklopeni velkým množstvím zvuků a určitá prázdnota slyšitelná mezi jednotlivými tóny se mi líbila.

Souvisí to nějak i se samotou a izolací, kterou prakticky každý z nás neplánovaně zažil v době pandemie covidu?

Že album vyšlo v době pandemie, je spíše shoda okolností, protože jsem je z velké části nahrál už v říjnu 2019. Vlastně toto album už beru jako uzavřenou kapitolu, protože vyšlo v létě 2021. Ale je pravda, že mi pořád přináší nové ovoce. Nedávno jsem dostal pozvání k natočení nového sólového alba a myslím, že je přijmu a že se budu sólové dráze dál věnovat.

Říkal jste, že album je inspirované také vaší rodinou. Vaše původní příjmení, Murakami, je japonské. Co je tedy na albu japonského?

Na albu je jedna píseň v japonštině s názvem Kitaguni no haru, což znamená Jaro v rodném městě. Je to příběh člověka, který přišel do velkého města a stýská se mu po domově. Tuto píseň si často zpívají Japonci v Brazílii, zároveň ji zpívali Japonci, které postihla vlna tsunami. Je to velmi oblíbená skladba ve stylu „enka“. Ale tato píseň není to jediné, co mé album spojuje s Japonskem. João Gilberto byl v Japonsku velmi oblíbený a mnoho jeho písní je tam známých. Takže to, že jsem mu album věnoval, odkazuje nepřímo také k Japonsku.

České posluchače určitě zaujme poslední píseň na albu, úprava polky Škoda lásky. Jak jste se k ní dostal?

Když jsem poprvé hrál se skupinou Miramundo tady v Česku, měli jsme koncert na krásném festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Moc se nám líbilo prostředí i lidé na festivalu. Se skupinou Miramundo jsme se vždy snažili naučit jednu místní píseň. Zazpívali jsme tedy Škoda lásky, lidem se to líbilo a říkali mi, že bych to měl nahrát. Hodilo se mi to teď na aktuální album, protože jsem tu píseň upravil do stylu bossanovy. Říkal jsem si, že ve spojení s dalšími skladbami na albu by ji mohli lidé vidět v jiné perspektivě. Omlouvám se ale za svou výslovnost češtiny, která rozhodně není dokonalá. Album vzniklo velmi spontánně a z větší části jsem je nahrál živě. Doufám tedy, že do příště svůj český přízvuk vylepším.

V čem je pro vás jiné sólové hraní ve srovnání s vystupováním s kapelou?

První věc, která mě napadne, je, že při sólovém hraní mám víc svobody. Mohu dokonce přímo na místě vytvořit novou píseň. I když jsem hrával s kapelou, byl jsem někdy na pódiu sám, ale teď jsem sám vlastně pořád. A moc se mi to líbí. Samozřejmě že všechno má svá pro a proti. Chybí mi cestování s přáteli a vzájemné sdílené zkušeností v rámci kapely, ale to zase někdy přijde. Se skupinou Miramundo jsem vystupoval deset let a teď nastal čas, abych rozvíjel své sólové schopnosti.

Na čem v současné době pracujete?

Momentálně pracuji na dvou nových projektech. Jednak jsem dostal finanční podporu od barcelonské vlády na koncertní projekt týkající se kulturní spolupráce Japonska a středomořských zemí. Pojal jsem to jako historii své rodiny Murakami, jejíž příslušníci z Japonska nejprve odešli do Peru, potom do Brazílie a nyní do Barcelony. Je to tedy taková dlouhá pouť migrantů. Pojímám to téma více jako divadelní představení než jako koncert, i když tam také zpívám, ovšem beze slov. A tím druhým projektem bude už zmíněné nové album autorských písní, na kterém budu pracovat teď na podzim.

Narodil jste se v Brazílii, ale dlouhodobě žijete v Evropě. Vracíte se do své rodné země?

V Brazílii jsem byl letos v únoru, poprvé po čtyřech letech. Prožíval jsem tedy velmi silné momenty, když jsem se po takové době mohl vidět se svými přáteli a s příbuznými. Vdechoval jsem atmosféru své rodné země a bylo to opravdu krásné.

Foto Milan Tesař

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více