Maida Hundeling: Nedokázala bych spáchat vraždu

3. listopad 2016, 14:00
Maida Hundeling: Nedokázala bych spáchat vraždu

Sopranistka Maida Hundeling, která v loňské sezoně debutovala kupříkladu v Metropolitní opeře v New Yorku, se po roce vrací do Janáčkovy opery. Pěvkyně známá z předních operních scén po celém světě se v Brně znovu uvede v roli Tosky ve stejnojmenné Pucciniho opeře. Inscenace zdejšího uměleckého šéfa Jiřího Heřmana zaujala už při premiéře. Režisér ve své koncepci vyšel z propojení příběhu zpěvačky Tosky v soukolí složité politické situace Římské republiky roku 1800 s příběhem jedné z jejích mimořádných představitelek ve druhé polovině minulého století – operní superstar Marie Callas. Jak napsala kritika, vzniklo divadelně působivé a inspirativní prolnutí osudů těchto dvou žen, adorovaných operních div, zaujatých láskou v politicky komplikované době, která je semele. V hlavních rolích této brněnské inscenace excelovala zejména Maida Hundeling.

Tento týden se vracíte do Janáčkovy opery do inscenace Pucciniho Tosky. Vaším novým partnerem v roli Maria Cavaradossiho bude dánský tenorista Magnus Vigilius. Setkáváte se na jevišti poprvé?

Na návrat do Brna a Janáčkovy opery se opravdu velmi těším. Dodnes jsem nezapomněla, jak vřele mne tady všichni přijali při premiéře a vlastně i mém debutu v Brně v květnu 2015. S Magnusem jsem nikdy nezpívala, setkáme se poprvé a já pevně věřím, že si společně inscenaci užijeme.

Jaké kvality by měl podle Vás mít ideální partner na jevišti?

Mám ráda, když k sobě máme vzájemný respekt, stejné zanícení a pokoru pro dílo, na kterém společně pracujeme.  S tím jde ruku v ruce zanícení pro skladatele a jeho hudbu. Baví mě, když jsou moji umělečtí partneři kreativní a inspirují mne. Ráda hraji „s někým“, nikoliv pouze „vedle někoho“ a už vůbec ne „proti někomu“.

Do inscenace Tosky se s více než ročním odstupem vracíte. Jak se Vám líbí její brněnské pojetí a propojení s dnes již legendární Marií Callas?

Mám brněnskou Tosku velmi ráda. I když je to jakási pocta Marii Callas, dostala jsem příležitost hrát svou vlastní Tosku se všemi finesami, které v ní cítím. Konfrontace s Marií Callas mi ale otevřela další pohledy na tuto roli, inspirovala jsem se jejím přístupem k životu, aniž bych byla nucena ji nějak imitovat nebo se snažit zpívat Tosku jako ona. Takže je to zase trochu jiná Tosca a myslím, že velmi zajímavá.

Kdybyste byla skutečnou Toskou, udělala byste něco jinak?

Více bych věřila svému partnerovi a nenechala bych se tak snadno rozčílit Scarpiovými urážkami. A asi bych nedokázala spáchat vraždu… a později zabít samu sebe. Takže by se z toho stal velmi nudný příběh.

Roli Florii Tosky zpíváte velmi úspěšně už patnáct let. V roce 2010 jste s ní debutovala ve vídeňské Volksoper. Změnil se za tu dobu nějak Váš přístup k této postavě?

Určitě se nezměnil můj názor na Tosku jako postavu, ale velmi výrazně se samozřejmě během té doby změnila má interpretace. Prakticky po každém představení něco upravím a pevně doufám, že k lepšímu. Cítím, jakou obrovskou škálu barev a emocí mi tato role nabízí. Snažím se ji neustále vybrušovat a dělat postavu zajímavější.

hundeling_maida_foto_archiv_jan_operyProč si myslíte, že je tento titul tak populární? V loňském roce byla Tosca devátou nejhranější operou na světě.

Puccinimu se v Tosce podařilo všechno umístit ve správný moment na správné místo a navíc příběh má vše, co má mít: lásku, žárlivost, intriky, nevěru, pomstu, nebezpečí, strach, zoufalství. Nazvala bych ji takovým Love-Tragedy-Crime, něco mezi milostnou tragédií a „kriminálkou“. Je to příběh, který můžete položit do jakékoliv doby, a vždycky bude fungovat.

V roce 2010 jste zpívala v milánské La Scale pod taktovkou Zubina Mehty Alžbětu ve Wagnerově Tannhäuserovi. Jaká to byla zkušenost?

Toto jsou příležitosti, na které nikdy nezapomenete a za které je každý zpěvák velmi šťastný. Milánská inscenace měla kromě výtečného dirigenta také úžasný režijní koncept, za nímž stál Carlus Padrissa, tedy člen skupiny La Fura dels Baus. Přesunul celý děj do Indie, tak si to můžete představit.

Váš repertoár je velmi široký, nicméně lze v něm vystopovat jisté zaměření právě na wagnerovské a straussovské role, které jsou pro hlas velmi náročné. Jak si udržujete hlas v kondici?

Trvalo mi několik let, než jsem pochopila, co je pro můj hlas nejlepší. Například jsem již velmi brzy nastudovala právě Alžbětu v Tannhäuserovi, ale dala jsem si čas celých pět let, než jsem přidala do svého repertoáru dvojroli Alžběty a Venuše v jednom večeru. Až poté jsem udělala další důležitý krok – nastudovala jsem Sentu v Bludném Holanďanovi. Opět si dávám na čas s další podobně náročnou rolí. Mám tak příležitost s rolemi růst a dorůstat do dalších. V tuto chvíli připravuji Straussovu Elektru, nikoliv že ji mám někde zpívat, chci ji jen přidat na repertoár. A nechávám si čas. Musíte se naučit říkat ne, hodně spát, zdravě jíst (jsem vegetariánka) a chodit do přírody. Moc ráda dělám pěší túry a zahradničím. A potřebujete mít pozitivní přístup k životu.

Dětství jste strávila v Tunisku. Odráží se to nějak ve Vašem životě a Vašem přístupu k umění?

Sice jsem se v Tunisku narodila, ale moji rodiče jsou oba Němci. Fakt, že moji rodiče pracovali dlouhou dobu v zahraničí, ale způsobil, že jsme měli velmi otevřenou domácnost. Naše rodina a náš dům byly vždy otevřeny pro přátele různých národností a etnik, náboženství a kultur. To mě naučilo mít otevřenou mysl a umět se přizpůsobit.

Pocházíte z hudební rodiny?

(Smích)… Ne, ne! Nikoliv v pravém slova smyslu. Z obou linií jsme farmáři a zemědělci, ale všichni s velkou láskou a vášní zpívali lidové písně, během vánoc to samozřejmě byly koledy a také jsme zpívali v kostelním sboru.

Na repertoáru máte řadu rolí z českých oper. V loňské sezoně jste dokonce jako Cizí kněžna debutovala v Opeře Houston. Dále zpíváte Libuši a Šárku, ale také Jenůfu v Její pastorkyni a Kateřinu v Řeckých pašijích. Pomineme-li úskalí českého jazyka, na kolik je Vám česká hudba, především hudba Martinů a Janáčka, blízká?

Upřímně? Když jsem začala studovat Kateřinu v Řeckých pašijích, měla jsem z ní stejně krásný pocit jako z Rusalky nebo Mařenky v Prodané nevěstě. Hned jsem se cítila jako doma a tento pocit se ještě prohloubil, když jsem se dostala k roli Jenůfy v Janáčkově Její pastorkyni. Speciálně Janáčkova hudba ke mně promlouvá opravdu velmi intenzivně.

Maida Hundeling/ (c) Janáčkova opera NdB / Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat
  • Mira

    6. listopad 2016, 0:40
    Tvrdenie pani Hundeling o študovaní partu Elektry len kvôli obohateniu repertoáru, bez toho, že by ho mala niekde spievať, nie je celkom korektné v situácii, kedy je speváčka už niekoľko mesiacov ohlásená ako Elektra v koncertnom prevedení v Slov.filharmónii vo februári 2017. Okrem toho by ma zaujímalo, kde a kedy p.Hundeling spievala Libuši a Šárku (a ktorú), ako tvrdí autorka rozhovoru.

Vrcholná kariéra Marie Callas byla oslnivá, ale zároveň vcelku krátká, a taková je i samotná Tosca. Výbuch energie, oslnivý záblesk a propad do zoufalství a nicoty se střetly v propojení operní inscenace s lidským životem. A je to syntéza neobyčejně působivá, navíc podpořená výborným hudebním nastudováním.  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce