Marilyn Oliver: Prostě jsme jednoho dne vzali do rukou nástroje a začali hrát

15. září 2015, 0:53

Marilyn Oliver: Prostě jsme jednoho dne vzali do rukou nástroje a začali hrát

Zpěvačka Marilyn Oliver je zajímavý fenomén. Díky svému hlasovému fondu, nadání i genům je přímo předurčena pro starou americkou hudbu – soul, blues nebo gospel. Zaznamenala výrazné úspěchy na lokální scéně (v rodném Akronu, městě velikosti Plzně, dostala přezdívku „královna blues“), ale teprve nyní, ve svých sedmatřiceti letech, se vydala na první velké zahraniční turné. Díky více než dvaceti koncertům v Česku má nakročeno k tomu, aby se stala miláčkem tuzemského publika.

Proč jste se rozhodla své první velké zahraniční turné uspořádat právě v České republice?
Na Facebooku jsem se seznámila s českou promotérkou Martinou a díky ní jsem se dozvěděla o českém koncertě mých příbuzných Larryho a Billa Morganfieldových (synů Muddyho Waterse, kteří vystoupili v Šumperku na Blues Alive – pozn. aut.). Řekla jsem jí, kdo jsem, a ona se mě zeptala, jestli bych nechtěla přijet a představit se publiku u vás na samostatném turné. Já jsem samozřejmě souhlasila.

Vaše podoba blues se liší od toho, co v Šumperku předvedli oba Morganfieldové (synové Muddyho Waterse, pozn. red.). Dokázala byste nastínit, v čem je vaše show jiná?
Oni i já se věnujeme blues. Já mám v Akronu v Ohiu svou vlastní rodinnou kapelu, se kterou hrajeme soul a blues. Pocházím z rodiny bluesových hudebníků a sama nejen zpívám, ale také hraju na klávesy. V naší rodinné kapele jsem 28 let hrála po boku svého otce. Dnes se mnou vystupují moje děti. Naše kapela má třináctiletého bubeníka – to je můj syn. Moje osmnáctiletá dera Marsharee zpívá sóla i doprovodné vokály a moje čtrnáctiletá dcera Alana je také doprovodná vokalistka. Mezi tím, jak k hudbě přistupují moji příbuzní a jak to dělám já, není moc velký rozdíl. Ale jiné je právě to, že já zapojuji i svoje děti.

Došlo k tomu, že se věnujete právě blues, z „rodinné povinnosti“, nebo jste tuto hudbu skutečně měla odmalička ráda?
Víte, já jsem takový staromilec, dodnes mi to lidé říkají. Vždycky jsem měla ráda tradiční hudbu. Když jsem byla malá, ráda jsem poslouchala bluesové zpěváky a zpěvačky, jako byli Muddy Waters, Denise LaSalle, Howlin’ Wolf, Jimmy Reed… Jejich hudba mě obklopovala, moje babička i můj otec si pouštěli jejich nahrávky.

V souvislosti s vámi se většinou zmiňuje jméno Muddyho Waterse coby vašeho prastrýce. Jenže on sám vás asi moc ovlivnit nemohl. Byla jste malá, když zemřel…
Můj dědeček byl nevlastní bratr Muddyho Waterse. Když jsem začala hrát se svým otcem a začala jsem zpívat písně převzaté od Denise LaSalle a dalších zpěvaček, dědečkovi se to líbilo a říkával mi: Ty zpíváš blues úplně jako můj bratr. – Já jsem se ho ptala: A kdo je tvůj bratr? – A on, že Muddy Waters. Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale když jsem byla starší a dědeček stále chodil na mé koncerty, znovu mi říkal, že jednou budu lidem hrát blues stejně jako jeho bratr. A měl pravdu.

Hrajete stále především převzaté písně a standardy, nebo i vlastní tvorbu?
V repertoáru máme úpravy starých bluesových písní, ale já sama jsem také napsala několik písní, které hrajeme. A i v tomto případě se jedná o blues.

Jak vy sama definujete blues? Je to pro vás především otázka hudební tvorby, nebo textů a jejich nálady?
Řekla bych, že u blues je pro mne důležité obojí, tedy hudební forma i obsah textů. Když zpívám, snažím se skladbu svým podáním opravdu prožít. To v případě blues platí asi víc než u jiných hudebních žánrů. Bluesová píseň, to je příběh, který zpěvák vypráví. A většina písní, které zpívám, je přesně takových. Já se do toho snažím dát veškerý svůj prožitek.

A vyprávíte raději příběh, se kterým se ztotožníte a který se mohl stát i vám, nebo se bez problému vtělujete do různých rolí?
To záleží na konkrétní písni. Mohu vyprávět svůj vlastní příběh, ale mohu být také pouze interpretem, který posluchače s příběhem seznamuje.

Žijete v Ohiu, tedy ve státě, který není příliš známý bluesovou scénou. Navíc Akron je relativně malé město. Jaké jsou tam pro tento typ hudby podmínky?
V Akronu my hudebníci nemáme příliš velkou podporu. Není zde mnoho míst. kde bychom tento druh hudby mohl předvést a já momentálně vážně uvažuji o tom, že bych se v budoucnu přesunula do jiného města nebo státu, kde má tato hudba lepší podmínky a kde ji lidé víc ocení. Nedávno jsme v Akronu dělali předskokany jedné kapele, která se věnuje Motown music. Hráli jsme směs soulu, blues a funku a měli jsme úspěch. Bohužel však neexistuje žádný ucelený systém podpory a nemůžete si tedy vychovávat publikum systematicky. Spoléháme na lidi, kteří sami přijdou a příště přivedou své přátele.

A obecně situace blues v Ohiu?
Na jihu Spojených států je blues stále populární. Ale jakmile přijedete více na sever, tam už blues nikdo moc neposlouchá, nekonají se tam specializované festivaly, je velmi málo bluesových koncertů. Naše kapela je v Akronu jediná, která se blues systematicky věnuje.

Hrajete v kapele se svými dětmi. I ony dostaly k blues a soulu přirozeně, nebo jste je musela trochu nutit?
Mým dětem se nelíbí všechna bluesová hudba. Mají rády spíše severskou podobu žánru, a kdybych s nimi chtěla hrát například písně Jimmyho Reeda a podobných autorů, asi by se jim to moc nelíbilo. Ale důležité je především to, že blues máme v krvi. Já jsem své děti do blues nenutila. Začaly s tím dobrovolně, bylo to pro ně naprosto přirozené. Dostaly to do vínku. Nikdo z nás nemá žádnou teoretickou průpravu. Prostě jsme jednoho dne vzali do rukou nástroje a začali hrát.

Na českém turné vás doprovázejí čeští hudebníci – Jan Kořínek na hammondky, Jiří Maršíček na kytaru a Tomáš Vokurka na bicí. Jak probíhala komunikace s nimi před začátkem turné?
Poslechla jsem si jejich nahrávky na YouTube a e-mailem jsem jim poslala skladby, které bych s nimi ráda hrála. A komunikovali jsme spolu také na Facebooku.

V brněnské Staré Pekárně praneteř slavného Muddyho Waterse vystoupí dnes – v úterý 15. září. Rozhovor probíhal po telefonu na trase Brno—Ohio ještě před začátkem turné.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kurt Elling je v současné době považován za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků světa. Jaké to je absolvovat s ním turné, už dnes vědí zpěvák Vojtěch DykB-Side Band s vedoucím Josefem Buchtou. Rozhovor nám poskytli těsně před vyprodaným koncertem v Janáčkově divadle.  více

Rozmlouvat o hudbě s pamětníky je radost a potíž zároveň. Dozvíte se věci, o kterých jste neměli ani tušení, a zároveň nevíte ani kde začít, ani kde skončit. Téma se rozrůstá do nekonečných rozměrů a najednou je vám líto je omezovat jakýmkoliv tvarem. Rozhovor s legendou českého jazzu Janem Daleckým mi to potvrdil v plné míře. Pokud jste nad jménem zaváhali, dříve se jmenoval Jan Beránek, ale i na tuto změnu jsem se zeptal.  více

Zaz, nejpopulárnější francouzská zpěvačka současnosti, vystoupí 1. prosince v hale Vodova v Brně (a o dva dny dříve ve Foru Karlín v Praze). Telefonicky jsme s ní hovořili o jejím úplně novém albu Paris, které vzniklo ve spolupráci se slavným americkým producentem Quincym Jonesem (někdejším spolupracovníkem Michaela Jacksona), o jejích oblíbených koutech Paříže i o jejích ideálech, snech a vizích.  více





Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce