Marilyn Oliver: Prostě jsme jednoho dne vzali do rukou nástroje a začali hrát

15. září 2015, 0:53

Marilyn Oliver: Prostě jsme jednoho dne vzali do rukou nástroje a začali hrát

Zpěvačka Marilyn Oliver je zajímavý fenomén. Díky svému hlasovému fondu, nadání i genům je přímo předurčena pro starou americkou hudbu – soul, blues nebo gospel. Zaznamenala výrazné úspěchy na lokální scéně (v rodném Akronu, městě velikosti Plzně, dostala přezdívku „královna blues“), ale teprve nyní, ve svých sedmatřiceti letech, se vydala na první velké zahraniční turné. Díky více než dvaceti koncertům v Česku má nakročeno k tomu, aby se stala miláčkem tuzemského publika.

Proč jste se rozhodla své první velké zahraniční turné uspořádat právě v České republice?
Na Facebooku jsem se seznámila s českou promotérkou Martinou a díky ní jsem se dozvěděla o českém koncertě mých příbuzných Larryho a Billa Morganfieldových (synů Muddyho Waterse, kteří vystoupili v Šumperku na Blues Alive – pozn. aut.). Řekla jsem jí, kdo jsem, a ona se mě zeptala, jestli bych nechtěla přijet a představit se publiku u vás na samostatném turné. Já jsem samozřejmě souhlasila.

Vaše podoba blues se liší od toho, co v Šumperku předvedli oba Morganfieldové (synové Muddyho Waterse, pozn. red.). Dokázala byste nastínit, v čem je vaše show jiná?
Oni i já se věnujeme blues. Já mám v Akronu v Ohiu svou vlastní rodinnou kapelu, se kterou hrajeme soul a blues. Pocházím z rodiny bluesových hudebníků a sama nejen zpívám, ale také hraju na klávesy. V naší rodinné kapele jsem 28 let hrála po boku svého otce. Dnes se mnou vystupují moje děti. Naše kapela má třináctiletého bubeníka – to je můj syn. Moje osmnáctiletá dera Marsharee zpívá sóla i doprovodné vokály a moje čtrnáctiletá dcera Alana je také doprovodná vokalistka. Mezi tím, jak k hudbě přistupují moji příbuzní a jak to dělám já, není moc velký rozdíl. Ale jiné je právě to, že já zapojuji i svoje děti.

Došlo k tomu, že se věnujete právě blues, z „rodinné povinnosti“, nebo jste tuto hudbu skutečně měla odmalička ráda?
Víte, já jsem takový staromilec, dodnes mi to lidé říkají. Vždycky jsem měla ráda tradiční hudbu. Když jsem byla malá, ráda jsem poslouchala bluesové zpěváky a zpěvačky, jako byli Muddy Waters, Denise LaSalle, Howlin’ Wolf, Jimmy Reed… Jejich hudba mě obklopovala, moje babička i můj otec si pouštěli jejich nahrávky.

V souvislosti s vámi se většinou zmiňuje jméno Muddyho Waterse coby vašeho prastrýce. Jenže on sám vás asi moc ovlivnit nemohl. Byla jste malá, když zemřel…
Můj dědeček byl nevlastní bratr Muddyho Waterse. Když jsem začala hrát se svým otcem a začala jsem zpívat písně převzaté od Denise LaSalle a dalších zpěvaček, dědečkovi se to líbilo a říkával mi: Ty zpíváš blues úplně jako můj bratr. – Já jsem se ho ptala: A kdo je tvůj bratr? – A on, že Muddy Waters. Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale když jsem byla starší a dědeček stále chodil na mé koncerty, znovu mi říkal, že jednou budu lidem hrát blues stejně jako jeho bratr. A měl pravdu.

Hrajete stále především převzaté písně a standardy, nebo i vlastní tvorbu?
V repertoáru máme úpravy starých bluesových písní, ale já sama jsem také napsala několik písní, které hrajeme. A i v tomto případě se jedná o blues.

Jak vy sama definujete blues? Je to pro vás především otázka hudební tvorby, nebo textů a jejich nálady?
Řekla bych, že u blues je pro mne důležité obojí, tedy hudební forma i obsah textů. Když zpívám, snažím se skladbu svým podáním opravdu prožít. To v případě blues platí asi víc než u jiných hudebních žánrů. Bluesová píseň, to je příběh, který zpěvák vypráví. A většina písní, které zpívám, je přesně takových. Já se do toho snažím dát veškerý svůj prožitek.

A vyprávíte raději příběh, se kterým se ztotožníte a který se mohl stát i vám, nebo se bez problému vtělujete do různých rolí?
To záleží na konkrétní písni. Mohu vyprávět svůj vlastní příběh, ale mohu být také pouze interpretem, který posluchače s příběhem seznamuje.

Žijete v Ohiu, tedy ve státě, který není příliš známý bluesovou scénou. Navíc Akron je relativně malé město. Jaké jsou tam pro tento typ hudby podmínky?
V Akronu my hudebníci nemáme příliš velkou podporu. Není zde mnoho míst. kde bychom tento druh hudby mohl předvést a já momentálně vážně uvažuji o tom, že bych se v budoucnu přesunula do jiného města nebo státu, kde má tato hudba lepší podmínky a kde ji lidé víc ocení. Nedávno jsme v Akronu dělali předskokany jedné kapele, která se věnuje Motown music. Hráli jsme směs soulu, blues a funku a měli jsme úspěch. Bohužel však neexistuje žádný ucelený systém podpory a nemůžete si tedy vychovávat publikum systematicky. Spoléháme na lidi, kteří sami přijdou a příště přivedou své přátele.

A obecně situace blues v Ohiu?
Na jihu Spojených států je blues stále populární. Ale jakmile přijedete více na sever, tam už blues nikdo moc neposlouchá, nekonají se tam specializované festivaly, je velmi málo bluesových koncertů. Naše kapela je v Akronu jediná, která se blues systematicky věnuje.

Hrajete v kapele se svými dětmi. I ony dostaly k blues a soulu přirozeně, nebo jste je musela trochu nutit?
Mým dětem se nelíbí všechna bluesová hudba. Mají rády spíše severskou podobu žánru, a kdybych s nimi chtěla hrát například písně Jimmyho Reeda a podobných autorů, asi by se jim to moc nelíbilo. Ale důležité je především to, že blues máme v krvi. Já jsem své děti do blues nenutila. Začaly s tím dobrovolně, bylo to pro ně naprosto přirozené. Dostaly to do vínku. Nikdo z nás nemá žádnou teoretickou průpravu. Prostě jsme jednoho dne vzali do rukou nástroje a začali hrát.

Na českém turné vás doprovázejí čeští hudebníci – Jan Kořínek na hammondky, Jiří Maršíček na kytaru a Tomáš Vokurka na bicí. Jak probíhala komunikace s nimi před začátkem turné?
Poslechla jsem si jejich nahrávky na YouTube a e-mailem jsem jim poslala skladby, které bych s nimi ráda hrála. A komunikovali jsme spolu také na Facebooku.

V brněnské Staré Pekárně praneteř slavného Muddyho Waterse vystoupí dnes – v úterý 15. září. Rozhovor probíhal po telefonu na trase Brno—Ohio ještě před začátkem turné.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kurt Elling je v současné době považován za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků světa. Jaké to je absolvovat s ním turné, už dnes vědí zpěvák Vojtěch DykB-Side Band s vedoucím Josefem Buchtou. Rozhovor nám poskytli těsně před vyprodaným koncertem v Janáčkově divadle.  více

Rozmlouvat o hudbě s pamětníky je radost a potíž zároveň. Dozvíte se věci, o kterých jste neměli ani tušení, a zároveň nevíte ani kde začít, ani kde skončit. Téma se rozrůstá do nekonečných rozměrů a najednou je vám líto je omezovat jakýmkoliv tvarem. Rozhovor s legendou českého jazzu Janem Daleckým mi to potvrdil v plné míře. Pokud jste nad jménem zaváhali, dříve se jmenoval Jan Beránek, ale i na tuto změnu jsem se zeptal.  více

Zaz, nejpopulárnější francouzská zpěvačka současnosti, vystoupí 1. prosince v hale Vodova v Brně (a o dva dny dříve ve Foru Karlín v Praze). Telefonicky jsme s ní hovořili o jejím úplně novém albu Paris, které vzniklo ve spolupráci se slavným americkým producentem Quincym Jonesem (někdejším spolupracovníkem Michaela Jacksona), o jejích oblíbených koutech Paříže i o jejích ideálech, snech a vizích.  více





Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více