Marta Klimasara: V orchestru jsem nikdy hrát nechtěla

Marta Klimasara: V orchestru jsem nikdy hrát nechtěla

Hostem Festivalu bicích nástrojů na JAMU byla vynikající perkusionistka Marta Klimasara – její koncert festival uzavřel, vedla i workshop. Sešli jsme se spolu v nedávno otevřených sklepních prostorách, kde nyní sídlí Katedra bicích nástrojů. U bicích a hudby zůstal po celou dobu i náš rozhovor, takže jsme se od tématu nehnuli zevnitř ani zvenku.

Pokolikáté jste v Brně a jak se vám tu líbí?
Jsem tady už potřetí v rámci programu Erasmus, který funguje mezi JAMU a naší univerzitou ve Stuttgartu. Poprvé jsem tu byla před sedmi lety a jednou jsem tu měli soutěž pro hráče na marimbu. Je to tady prima a Martin Opršal je vynikající člověk i perkusionista. Hodně toho taky změnil, především se zasloužil o nové prostory, kde se teď hraje. Je to nádherné místo a splňuje opravdu vysoké nároky, má i vynikající akustiku. Také tu mají výborné nové nástroje. Pro studenty je fantastické, když mají příležitost pracovat v takovém prostředí.

Jak se to liší od vašeho domácího prostředí ve Stuttgartu?
Máme víc studentů, takže pro ně máme i větší prostory. Je to ale úplně jiný styl, prostě moderní budova. Tady je zvláštní atmosféra. Slyšela jsem o sklepeních pod Špilberkem, prý je to tam podobné.

Jsou fetivaly bicích nástrojů ve světě obvyklé, nebo je to spíš zvláštnost?
Festivalů zaměřených na bicí nástroje je spousta, ale na východě jich zatím příliš mnoho není. V Čechách i v Polsku jich pomalu přibývá a je to dobře. Potkáváme se na nich a vzájemně se ovlivňujeme.

Je ten brněnský něčím zvláštní?
Hlavně tím, že na něj nechodí zdaleka jen perkusionisté. Na koncertech jsou studenti z celé univerzity i lidé zvenku.

Čím je tvořen základní repertoár pro bicí – klavíristé mají Dobře temperovaný klavír a Beethovenovy sonáty, co mají perkusionisté?
My samozřejmě také máme skladby, které zná každý perkusionista, jsou to třeba věci od Iannise Xenakise. Starých skladeb ale moc nemáme, jsme pořád ještě na začátku. Současní skladatelé píšou pořád nové věci a tím se vyvíjejí i mírně odlišné styly hry v jednotlivých zemích. Japonský styl se odlišuje od amerického, a v Evropě najdete jemné rozdíly mezi českým, polským a německým stylem.

Jaký je váš oblíbený skladatel, objednáváte si skladby i přímo pro sebe?
Marta Ptaszyńska pro mě napsala věc, kterou budu hrát dnes večer. V její hudbě je spousta zvukových barev. Potom třeba ještě Marcin Blazewicz, vynikající polský skladatel, který žije ve Varšavě. Napsal mnoho koncertů pro marimbu, i když sám na bicí nehraje.

Vaše první album se jmenuje I Ching (česky I-ťing pozn. red.) – myslíte tím čínskou Knihu proměn, nebo postavu z komiksu?
Týká se to té knihy. Celé album se jmenuje podle stejnojmenného cyklu čtyř krátkých skladeb, z toho jedna je pro kalimbu. Napsal je dánský skladatel Per Nørgård.

Z Knihy proměn vychází i John Cage a jeho Music of Changes – mají s ní skladby na vašem CD něco společného?
To spojení se nabízí, ale jsou to úplně odlišné věci.

Kdy jste se rozhodla, že budete hrát na perkuse, byl to váš vlastní nápad?
Ani náhodou. když mi bylo osm let, chodila jsem do baletu a hrála na klavír. V Polsku ale máme podobný systém jako vy – pokládáme za vhodné hrát na dva nástroje. Já jsem vůbec nevěděla, který bych si měla jako další vybrat, a ředitel školy chtěl, abych se učila na bicí. Říkal, že jsem energická a že se na to hodím. Bylo mi třináct a byla jsem z toho hrozně nešťastná, ale do roka se to otočilo. Dnes musím říct, že je to nádhera. Jste pořád u toho, když vzniká nová hudba, skladby a interpreti se rozvíjejí zároveň.

V roce 2001 jste vyhrála významnou soutěž bavorského rozhlasu ARD Music Competition. Co to pro vaši kariéru znamenalo?
Strašně moc. Získala jsem tam samozřejmě spoustu nových kontaktů, ale velké soutěže přinášejí ještě něco navíc. Sjedou se tam lidé z celého světa, všichni se snaží zahrát co nejlépe, a můžete s nimi hned potom mluvit. Porovnat si své koncepty a přístupy, poznáte nové skladby, hodně vás to změní.

Byl to impuls, abyste přesídlila do Německa?
Ne, já jsem šla studovat do Německa hned po maturitě. Když jsem hrála na nějaké menší soutěži v Polsku, byl členem poroty můj pozdější profesor Klaus Treßelt. Po vystoupení se mě ptal, co chci dělat dál a nakonec jsem šla studovat k němu do Stuttgartu. Původně jsem chtěla v Německu jen studovat, ale časem se to změnilo.

Jste od začátku své dráhy sólistka, nebo jste začínala jako člen orchestru?
Když studujete na bicí, musíte hrát na všechny nástroje, je to hodně různorodé. Já jsem v orchestru nikdy hrát nechtěla, je to něco úplně jiného. Hudba je to krásná, ale máte mnohem míň možností. Taky se někdy stane, že tam sedíte a hrajete jen na triangl nebo činely…

…ale hráč na tympány je pokaždé tak trochu sólista.
Určitě! Je to velmi náročný nástroj, krásně zní a dobrý tympánista posune výkon orchestru o úroveň výš.

Vaše druhé album s Jürgenem Spitschkou se jmenuje Sahay Manush, to znamená spontánní člověk – sedí to na vás?
Album se jmenuje podle skladby Marcina Blazewicze. Napsal ji pro nás, zná mě a část mé osoby to určitě vystihuje.

Marta Klimasara pochází z polského Sosnovce, kde studovala hru na klavír a později i na bicí. V Polsku studovala u Krzystofa Jaguszewskiho a získala ceny v několika menších soutěžích. Po maturitě odešla do Stuttgartu na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst, kde studovala u profesora Klause Treßelta. V roce 2004 se stala na téže škole profesorkou. V roce 2001 zvítězila v ARD International Music Competition, v roce 1999 získala první místo ve World Marimba Competition v Japonsku a druhé místo v Krzystof Penderecki International Competition of Contemporary Music v Krakově. 

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Josef Klíč píše hudbu k filmům a divadelním hrám, složil fanfáry pro významné instituce v Rakousku nebo oficiální znělky měst Moravské Třebové a Šlapanic. Náš rozhovor ale zůstal rozkročen mezi dvěma body jeho práce – undergroundem a vážnou hudbou.  více

Barbara Maria Willi je vynikající cembalistka, varhanice, pedagožka, podílí se na dramaturgii festivalu Concentus Moraviae, vytváří vlastní cyklus staré hudby. Mluvit by se s ní dalo o tolika věcech, že jsme si raději dvě základní témata vymezili hned na začátku. Zaprvé to byl jedenáctý ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí, jehož zahájení nás čeká příští týden, a druhým zásadním tématem bylo rozšíření Katedry varhanní a historické interpretace na JAMU.  více

Brno je prvním městem v České republice, kde je možné studovat jazz na vysokoškolské úrovni – stalo se tak díky vzniku Katedry jazzové interpretace na JAMU. Jedním z prvních absolventů jejího bakalářského cyklu je kytarista Libor Šmoldasvíce


Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Nejčtenější

Kritika

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více