Martina Janková: Snažím se o autenticitu, kterou znám z dětství

Martina Janková: Snažím se o autenticitu, kterou znám z dětství

Sopranistka Martina Janková, barytonista Tomáš Král a klavírista Ivo Kahánek natočili minulý rok album lidových písní v úpravách Leoše Janáčka. S jeho živým provedením se budou mít možnost setkat i návštěvníci festivalu Janáček Brno 2016. Na koncertě ve vile Tugendhat jen Tomáše Krále vystřídá Roman Hoza. O své cestě od dětství s lidovou hudbou až k Janáčkovi hovoří Martina Janková.

Vaše jméno si publikum spojuje především se starou hudbou. Co vás přivedlo k Leoši Janáčkovi?
Jako dítě jsem vyrůstala ve Frýdlantě nad Ostravicí a již ve svých čtyřech letech jsem zpívala na veřejných koncertech cimbálovky rodiny Kotků, která je známá svou sběratelskou tradicí lidové poezie, platné dodnes. V roce 1906 se sám Leoš Janáček vydal za jejich předkem Ignácem Kotkem do Frýdlantu a ve svém fejetonu Myšlenky cestou napsal: „Jen ze živé písně jest možný vývoj umělé hudby téhož slohu... Na hru Kotků, Mánků, Peterků… dosud živých hudců, cimbalistů a gajdošů, my navazujeme své skladby.“

Vyrůstala jste tedy s lidovou muzikou?
Již od dětství jsem měla možnost setkat s našimi „rodinnými klenoty“: překrásnými lašskými lidovými písněmi a primáš Štěpán Kotek mi daroval i staré první vydání Janáčkovy sbírky: Ukvalská poesie v písních. Později jsem se na Ostravské konzertvatoři setkala s jeho sbírkou Moravská lidová poesie v písních a obdivovala, jak geniálně a velice citlivě naše písně Janáček přepracoval pro klavír. Již přes 25 let se věnují písňové interpretaci, natočila jsem písně Dvořáka, Musorgského, Strausse, Schuberta, Schumanna, Schöcka, Myslivečka, Voříška, Mozarta i Haydna, ale té naší Moravě a Janáčkovi jsem to byla do roku 2015 ještě „dlužná“.

A teď svůj dluh postupně splácíte…
Nabídla jsem svůj janáčkovský program, který jsem chtěla realizovat jako dialog muže a ženy, Supraphonu. V roce 2015 jsme spolu s Ivem Kahánkem a barytonistou Tomášem Králem tak vydali Ukvalskou lidovou poesii a výběr z Moravské. Jsem nesmírně ráda, že naše CD označil americký, anglický, německý, švýcarský i rakouský odborný tisk za objevný počin, neboť znali doposud Janáčka především jako operního skladatele. Zde jsme jim měli možnost ukázat prameny, ze kterých Janáček vychází a které také často ve svých operách cituje.

Minulý rok vám vyšlo CD s Janáčkovou Moravskou lidovou poesií v písních a DVD Così fan tutte. Jaký je rozdíl zpívat Mozarta a Janáčka?
Můj hlas je vhodný především pro opery klasicismu a baroka, oratorní a písňovou tvorbu. Jelikož ale vycházím u Janáčka z původních lidových pramenů, nezpívám jej nijak „operně“, ani „stylizovaně“ jako u Brahmsových či Schubertových písní a snažím se o autenticitu, kterou znám z dětství. Čím prostěji, tím lépe. To ale neznamená, že je tato hudba méně náročná. Je to nesmírně delikátní balance mezi lidovou prostotou a pěveckou technikou, kterou používám na jiných pódiích.

Je pro vás tedy Janáček příhodný autor?
Pro svůj hlasový obor mohu zpívat jen jeho písně a jednu z jeho nádherných a mnou velmi milovaných oper: Lišku Bystroušku. Zpívala jsem ji jak pod taktovkou Adama Fischera v Evropě, tak i pod taktovkou Franze Welsera-Mösta v USA. Pro rok 2018 plánujeme evropské turné Lišky Bystroušky v nádherné 3D úpravě režiséra Juvala Sharona a jeho losangeleského týmu opět s Welserem-Möstem a jeho fantastickým Cleveland Orchestra.

Čím je vám blízká lidová poezie? Na Pražském jaru jste z ní měla celý program ve zhudebnění nejen od Janáčka, ale také Brahmse, Respighiho, Fally…
Pro Pražské jaro jsem na tomto základě program modifikovala a zařazuji tak naše Lašsko a Janáčka do kontextu jiných významných evropských skladatelů, kteří taktéž vyznávají ve svých úpravách lásku svým zemím a jejich lidovému hudebnímu pokladu. De Falla španělské lidové písní, Respighi svému milovanému Toskánsku, Canteloube francouzskému regionu Auvergne a Brahms německé lidové písní.

Program na Pražském jaru má podtitul Pocta Jarmile Novotné. Komu byste věnovala koncert ve vile Tugendhat?
Titul „Pocta Jarmile Novotné“ se týká již tříleté řady Pražského jara, které tento festival věnuje recitálům českých pěvců známých v zahraničí. Tak například loni v této řadě vystoupil Adam Plachetka, letos je v ní uveden můj recitál. Je to zavádějící titul, co se týče mého programového zaměření. Já se tímto programem vyznávám z vlastní lásky k naší Moravě a Leoši Janáčkovi.

Martina Janková v opeře Così fan tutte, foto Suzanne Schwiertz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více

Režisér David Radok se na české operní scéně objevil naposledy v roce 2001, kdy režíroval v pražském Národním divadle Kouzelnou flétnu a Vojcka. Minulý týden jsme se spolu sešli v Janáčkově divadle, kde připravuje novou inscenaci opery Věc Makropulos. Mluvili jsme spolu o práci na tomto představení, jak a proč nevylepšovat Janáčka, o opeře obecně, ale dotkli jsme se i jeho vztahu k otci a také otázky, jaké jsou opravdové hodnoty. Ta původně nebyla vůbec v plánu, ale se včerejším výročím Sametové revoluce se střetla dokonale.  více

Festival Janáček Brno pokračoval inscenací Její pastorkyně opery v Grazu. Expresivní a nekonformní hudební nastudování se setkalo s režií Petra Konwitschného, který posunul vesnické drama do pohádkové roviny. Ovšem temné a neveselé jako od bratří Grimmů.  více

Nápěvky mluvy z Janáčkových zápisníků na nové brdo upravené – tak by možná označil kompozici Alessandra Bosettiho Josef Váchal. Asi čtyřicetiminutové představení mělo svoje silná i slabá místa, ale celkově nakonec především potěšilo.  více





Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce