MØW: Písně z jednoho pokoje

4. srpen 2022, 10:00

MØW: Písně z jednoho pokoje

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokoju.

Nedá mi to. Na úvod se musím zeptat na změnu grafické podoby názvu vaší kapely. Dříve jste se psali Mów, nyní jste MØW. Proč?

Ania: Způsob, jakým píšeme jméno naší kapely, jsme změnili z čistě grafických a estetických důvodů. Prostě „přeškrtnuté ø“ lépe vypadá.

Aga: Také je to mezinárodní znak. Ne každý ví, že „ó s čárkou“ se v polštině čte jako „u“. Přeškrtnuté „ø“ se používá ve více jazycích a lépe vypadá. Říkali jsme si, že s takovým názvem můžeme svou hudbu snáz dostat za hranice.

K určitému vývoji došlo i ve vašem stylu. První album Historie zebrany vnímám jako jazzovější, na novince W jednym pokoju máte přece jen blíže k popu.

Aga: Podle mne to byl přirozený proces toho, jak jsme jako kapela postupně objevovali vlastní identitu. Když jsme přemýšleli o písních, které jsme chtěli nahrát na druhé album, přistoupili jsme k tomu trochu jinak než u první desky. Najali jsme si také producenta Tomasze Harryho Waldowského, který nám naši hudbu trochu lépe uspořádal a zvýraznil některé její aspekty. Ale základní barva naší tvorby se nezměnila. Východiskem jsou stále písně s jazzovými aranžemi a s prvky improvizace.

Ania: Proces tvorby je u nás stále stejný už proto, že vždy začínáme od textu. Teprve poté vytvořím základní náčrt melodie, melodickou linku a základ harmonie a v tomto tvaru píseň přinesu na zkoušku. Tam se s mými úžasnými spoluhráči domluvím, jak by skladba mohla vypadat. Někdy například upravíme melodii a podobně. Samotný proces tvorby byl velmi podobný tomu, jak jsme to dělali v případě prvního alba. Myslím si ale, že když nějakou činnost děláme delší dobu, zdokonalujeme se a jde nám to stále lépe. V případě druhého alba nám tedy práce na písních šla lépe, měli jsme více možností, jak se posunout, všechno to bylo naprosto přirozené.

mow_foto_milan_tesar_01

Ago, vy se jako pianistka věnujete i instrumentálnímu jazzu. Je pro vás hodně jiné doprovázet píseň s textem?

Aga: Je to pro mne jiné, ale musím říct, že mě velmi těší hrát hudbu obohacenou o texty. I proto jsem na své nejnovější autorské album, které vyjde pravděpodobně ještě letos, pozvala zpěvačku. Ta měla za úkol přidat k mé tvorbě textovou složku. Když máme texty, které tvoří příběh alba, můžeme jít více do hloubky i se samotnou hudbou. Navíc když hrajeme písně s texty, mám pocit, že posluchačům zprostředkováváme skutečný a velmi konkrétní příběh. Samozřejmě že nikdy neodhalujeme sto procent toho, co chceme sdělit, vždy je tam prostor pro fantazii. Ale poselství našich písní je konkrétní a přímočaré a to se pak odráží i v hudbě.

Co vyjadřuje název vašeho nového alba W jednym pokoju?

Ania: Název alba má více rovin. Jednak všechny skladby na toto album vznikly v jedné místnosti, v mém bytě. Je to ale také „pandemický“ název, protože v době, kdy album vznikalo, nebylo možné z pokoje odejít. A album jsme také nahrávali všichni naráz v jednom studiu. Chtěli jsme, aby se na album dostala energie, jakou máme při živém hraní. A to se během natáčení povedlo. Bylo skvělé, že jsme dokázali společně dýchat a tato naše jednota se pak dostala i na albu. A to jen díky tomu, že jsme spolu byli v jedné místnosti.

Na albu účinkuje několik hostů včetně Basii Derlak, což je, Ago, vaše sestra. Podle čeho jste hosty vybírali?

Aga: O hostech měla jasno tady Ania jako kapelnice. Chtěli jsme prostě ty naše písně trochu přibarvit. Ano, na albu účinkuje moje sestra, která tam rapuje, což je trochu jiný styl vokálního projevu, než je u nás obvyklé. Pak je tam také zpěv našeho producenta Tomka Waldowského. A potom na albu zazní také jazzová trubka Cypriana Baszyńského a klavír Bogdana Holowni. Takže na jednu stranu jsme se snažili o kompaktní zvuk celého alba – a kvůli tomu jsme si také pozvali producenta –, ale zároveň jsme si říkali, že by bylo pěkné některé písně trochu dobarvit, přidat do nich něco navíc.

Ania: To, co řekla Aga, je samozřejmě pravda. Ale je tu ještě jeden aspekt, a to je setkání různých uměleckých světů. V okamžiku, kdy se v písni objeví host, musí se nějak vypořádat se skladbou, která není jeho vlastní. Vybírali jsme hosty, kteří jsou skuteční umělci, kteří mají nějakou úroveň, a kteří byli schopni do našich skladeb přinést něco nového.

mow_foto_milan_tesar_02

Každý z členů kapely má další hudební aktivity a vím, že Aga se domů do Polska přednedávnem vrátila po delším pobytu v Panamě. Jak často se vám daří scházet?

Aga: Záleží na konkrétních příležitostech. Pandemie samozřejmě možnost setkávání ztížila, válka nám to teď taky neulehčila. Ale snažíme se setkávat pravidelně a většinou koncertujeme jednou nebo dvakrát za měsíc.

Jakým dalším projektům se momentálně věnujete?

Aga: Svůj čas rozděluji mezi různé hudební projekty. Pokračuji dál se svým triem. Momentálně natáčíme desku v rozšířené sedmičlenné sestavě se smyčcovým kvartetem. Kromě toho mám nové trio s Michałem Barańským a se Sebastianem Kuchczyńským. Další projekt mám s Magdalenou Howorskou, se kterou hraji hudbu inspirovanou folklorem a zároveň free jazzem a polskou jazzovou scénou 60. let. Je to tedy velmi různorodé. Každý z těchto mých projektů se nějak dotýká jazzu a improvizované hudby, ale pokaždé trochu jinak. Ostatně i MØW má k jazzu blízko, ale blíží se mu spíše ze strany autorské písňové tvorby. Díky tomu se jako umělkyně mohu všestranně rozvíjet a každý z těchto projektů mi přináší inspiraci pro ty druhé.

Ania: Já to mám úplně stejně. Mám například jinou kapelu, ve které se věnuji elektronické hudbě. Každý z těchto projektů vyžaduje jiný přístup, jiný styl přemýšlení o tom, co budu zpívat, co budu psát, jak budu tvořit písně. A všechny tyto typy práce mě rozvíjejí. Nedokázala bych asi dělat jen jednu věc. Různé umělecké aktivity mě rozvíjejí a přinášejí mi inspiraci.

Foto Milan Tesař

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více