Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokoju.
Nedá mi to. Na úvod se musím zeptat na změnu grafické podoby názvu vaší kapely. Dříve jste se psali Mów, nyní jste MØW. Proč?
Ania: Způsob, jakým píšeme jméno naší kapely, jsme změnili z čistě grafických a estetických důvodů. Prostě „přeškrtnuté ø“ lépe vypadá.
Aga: Také je to mezinárodní znak. Ne každý ví, že „ó s čárkou“ se v polštině čte jako „u“. Přeškrtnuté „ø“ se používá ve více jazycích a lépe vypadá. Říkali jsme si, že s takovým názvem můžeme svou hudbu snáz dostat za hranice.
K určitému vývoji došlo i ve vašem stylu. První album Historie zebrany vnímám jako jazzovější, na novince W jednym pokoju máte přece jen blíže k popu.
Aga: Podle mne to byl přirozený proces toho, jak jsme jako kapela postupně objevovali vlastní identitu. Když jsme přemýšleli o písních, které jsme chtěli nahrát na druhé album, přistoupili jsme k tomu trochu jinak než u první desky. Najali jsme si také producenta Tomasze Harryho Waldowského, který nám naši hudbu trochu lépe uspořádal a zvýraznil některé její aspekty. Ale základní barva naší tvorby se nezměnila. Východiskem jsou stále písně s jazzovými aranžemi a s prvky improvizace.
Ania: Proces tvorby je u nás stále stejný už proto, že vždy začínáme od textu. Teprve poté vytvořím základní náčrt melodie, melodickou linku a základ harmonie a v tomto tvaru píseň přinesu na zkoušku. Tam se s mými úžasnými spoluhráči domluvím, jak by skladba mohla vypadat. Někdy například upravíme melodii a podobně. Samotný proces tvorby byl velmi podobný tomu, jak jsme to dělali v případě prvního alba. Myslím si ale, že když nějakou činnost děláme delší dobu, zdokonalujeme se a jde nám to stále lépe. V případě druhého alba nám tedy práce na písních šla lépe, měli jsme více možností, jak se posunout, všechno to bylo naprosto přirozené.
Ago, vy se jako pianistka věnujete i instrumentálnímu jazzu. Je pro vás hodně jiné doprovázet píseň s textem?
Aga: Je to pro mne jiné, ale musím říct, že mě velmi těší hrát hudbu obohacenou o texty. I proto jsem na své nejnovější autorské album, které vyjde pravděpodobně ještě letos, pozvala zpěvačku. Ta měla za úkol přidat k mé tvorbě textovou složku. Když máme texty, které tvoří příběh alba, můžeme jít více do hloubky i se samotnou hudbou. Navíc když hrajeme písně s texty, mám pocit, že posluchačům zprostředkováváme skutečný a velmi konkrétní příběh. Samozřejmě že nikdy neodhalujeme sto procent toho, co chceme sdělit, vždy je tam prostor pro fantazii. Ale poselství našich písní je konkrétní a přímočaré a to se pak odráží i v hudbě.
Co vyjadřuje název vašeho nového alba W jednym pokoju?
Ania: Název alba má více rovin. Jednak všechny skladby na toto album vznikly v jedné místnosti, v mém bytě. Je to ale také „pandemický“ název, protože v době, kdy album vznikalo, nebylo možné z pokoje odejít. A album jsme také nahrávali všichni naráz v jednom studiu. Chtěli jsme, aby se na album dostala energie, jakou máme při živém hraní. A to se během natáčení povedlo. Bylo skvělé, že jsme dokázali společně dýchat a tato naše jednota se pak dostala i na albu. A to jen díky tomu, že jsme spolu byli v jedné místnosti.
Na albu účinkuje několik hostů včetně Basii Derlak, což je, Ago, vaše sestra. Podle čeho jste hosty vybírali?
Aga: O hostech měla jasno tady Ania jako kapelnice. Chtěli jsme prostě ty naše písně trochu přibarvit. Ano, na albu účinkuje moje sestra, která tam rapuje, což je trochu jiný styl vokálního projevu, než je u nás obvyklé. Pak je tam také zpěv našeho producenta Tomka Waldowského. A potom na albu zazní také jazzová trubka Cypriana Baszyńského a klavír Bogdana Holowni. Takže na jednu stranu jsme se snažili o kompaktní zvuk celého alba – a kvůli tomu jsme si také pozvali producenta –, ale zároveň jsme si říkali, že by bylo pěkné některé písně trochu dobarvit, přidat do nich něco navíc.
Ania: To, co řekla Aga, je samozřejmě pravda. Ale je tu ještě jeden aspekt, a to je setkání různých uměleckých světů. V okamžiku, kdy se v písni objeví host, musí se nějak vypořádat se skladbou, která není jeho vlastní. Vybírali jsme hosty, kteří jsou skuteční umělci, kteří mají nějakou úroveň, a kteří byli schopni do našich skladeb přinést něco nového.
Každý z členů kapely má další hudební aktivity a vím, že Aga se domů do Polska přednedávnem vrátila po delším pobytu v Panamě. Jak často se vám daří scházet?
Aga: Záleží na konkrétních příležitostech. Pandemie samozřejmě možnost setkávání ztížila, válka nám to teď taky neulehčila. Ale snažíme se setkávat pravidelně a většinou koncertujeme jednou nebo dvakrát za měsíc.
Jakým dalším projektům se momentálně věnujete?
Aga: Svůj čas rozděluji mezi různé hudební projekty. Pokračuji dál se svým triem. Momentálně natáčíme desku v rozšířené sedmičlenné sestavě se smyčcovým kvartetem. Kromě toho mám nové trio s Michałem Barańským a se Sebastianem Kuchczyńským. Další projekt mám s Magdalenou Howorskou, se kterou hraji hudbu inspirovanou folklorem a zároveň free jazzem a polskou jazzovou scénou 60. let. Je to tedy velmi různorodé. Každý z těchto mých projektů se nějak dotýká jazzu a improvizované hudby, ale pokaždé trochu jinak. Ostatně i MØW má k jazzu blízko, ale blíží se mu spíše ze strany autorské písňové tvorby. Díky tomu se jako umělkyně mohu všestranně rozvíjet a každý z těchto projektů mi přináší inspiraci pro ty druhé.
Ania: Já to mám úplně stejně. Mám například jinou kapelu, ve které se věnuji elektronické hudbě. Každý z těchto projektů vyžaduje jiný přístup, jiný styl přemýšlení o tom, co budu zpívat, co budu psát, jak budu tvořit písně. A všechny tyto typy práce mě rozvíjejí. Nedokázala bych asi dělat jen jednu věc. Různé umělecké aktivity mě rozvíjejí a přinášejí mi inspiraci.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..